Alena_S komentáře u knih

Originálně pojatý cestopis - ne "tady jsem byl", ale "tady to dělají takhle, tady zase takhle." Čili i rozdělená není kniha na navštívené země, ale na témata, na která se autorka ptá. Odpovědi představuje s otevřenou myslí a humorem. Těším se na další dva díly této rozkošné série v kapesním formátu. :3

5 10.07.2022

Kniha je hezky zpracovaná a vlastně i napsaná, tolik k formě. Obsah byl zvláštní, někde kulhal, kde je pointa a (pozor, spoiler!) představa, jak za sebou lidé ze zvyku tahají odumřelou končetinu by byla hnusná i s lepším popisem účelu děje.

4 10.07.2022

Ještě musím dodat pátou hvězdu, když na knihu vzpomínám zpětně. Nejdřív mě při čtení odrazovalo, kolikrát musel autor vyjmenovat, že se někde pos... Ale zpětně musím ještě víc, než předtím, obdivovat, přes jaké marasty se dostal. A musím říct, že ta thajská scéna s hostelem, kde měl objednán ručník, koupelnu a snídani ("Až potkáte toho úchyla, vyřiďte mu..."), je snad nejvtipnější, co jsem v cestopisu četla :D

4 10.07.2022

O tom, kdo knihu napsal, jsem se dozvěděla až po letech, ale s touto knížkou jsem vyrůstala, takže si ji pamatuju mlhavě, ale jako velmi vlídné vzpomínky na dětství. Měli jsme doma dvě a jedna mě zlobila tím, že kapitoly byly napsané krásnou kurzívou, kterou jsem v tom věku ještě neuměla přečíst :D

6 10.07.2022

Krásné vyprávění od chlapa, který je taky jen člověk, a přece plný síly vést své autistické svěřence k takové soběstačnosti, kam až mohou. Popisuje realitu jejich všedního dne, ale sdílí i jejich nápady a - nebojím se říct hlášky - často tak trefné "do černého"! A v některých situacích si až říkáte, kdo v naší společnosti se vlastně "potřebuje léčit"...

12 10.07.2022

Sérii - a většinu knih paní Andrewsové - jsem četla před lety a pamatuju si, že to byla šíleně silná, spíš silně šílená témata, ale tahle kniha pro mě byla jedna z nejvíc "hardcore" (asi kvůli psoponíkovi).

3 10.07.2022

Upřímně jsem myslela, že série končí sedmým dílem. Pamatuju si (už je to pár let), že nabídl i jakési zakončení. Jak uspokojivé, asi záleží na čtenáři, mně přišlo věrohodné. Později jsem našla, že goodreads jich má 16. Jenže v češtině už asi další nevyjdou. Snad proto tenhle vyznívá jen jako jakýsi pokus o návrat. :-/

Nevím, příběh pořád padá do babrání, kdo udělal chybu. Navíc stylem "Spíš jsi je dělala ty, ale to bych odpustil, nebo že bych i já nějakou udělal? To snad ne. Nebo fakt?" Ale dám pár hvězd za kocoura, a že to s nimi všemi vydržel.

2 10.07.2022

Knížka je malá, ale překvapivě hluboká a moc důležitá. Jen začátek je trochu kostrbatý (s tím, myslím, mohl autorce pomoct manžel, kdyby ji víc podporoval; jestli si to ale špatně pamatuju, omlouvám se) a slova smrtabu je tam až přehršel, i když je trefné. Jinak je to psaní krásné, pokud tak lze nazvat velmi blízké a důvěrné setkání se smrtí.
Ale sakra (psáno k 10.7.22), kdo to zařadil do žánru hororu?

2 10.07.2022

Asi už je tu všechno napsáno. Celkový dojem jednoduchý: Je mi smutno, velebnosti. Ale určitě stojí za přečtení.

2 09.07.2022

Velmi tísnivý životopis: Jak je krásná naše ves! Kde si všichni vidí až do talíře. Kam si koukají rádi - cílem je ukázat prstem na něčí odlišnost dřív, než se přijde na nějakou vaši vlastní. V tomhle líbezném prostředí vyrůstá kluk, který by to neměl lehké, i kdyby se nelišil způsobem docela zásadním. Mezi puberťáky, kteří si dokazují, jak strašně jsou hetero, vzájemným... ne, nebudu prozrazovat, nechte se překvapit... Ale smutné to je, budete mu fandit, ať už vypadne do města.

2 09.07.2022

Pochválit musím prostředí a atmosféru. Místo, kde se po všem, co si postavy nesou už z dětství, dá jen těžko žít, opustit ho ale taky nejde, ne úplně...
Vždyť by to stačilo. Umělé navyšování dramatičnosti celou tou halucinací slušelo románu Tma, ale tady mi to přišlo zbytečné. To jsem vydržela. Po celé knize se píše "thriller", tak jsem byla zvědavá na rozuzlení. A teď ani nevím, jestli konec znamenal, že šlo o horor, nebo něco na styl "nejhorší smrt je z vyděšení".

7 09.07.2022

Ufff. Jak ve mně první díl nechal až bolavou touhu po pokračování, druhý díl mě vyloženě napálil jak na apríla. To psycho bylo nejdřív fajn. Kratší by to bylo srdcervoucí až do hloubi vesmíru. Přece jen co se děje s Harrow, tak nějak tušíte. Tak proč to celé táhnout několik set stran? Nic mi nedávalo smysl, děj, pointa, chování žádné z postav... Co je doopravdy, a musí tam být tolik tělních tekutin a kousků, včetně celé jedné paranormální řeky, co tam teoreticky není, ale vlastně je?
Možná to byla moje chyba, nedostatek trpělivosti? (Gideon, kde jsi, tak už??) Další díl bych ještě zkusila. Jen nevím, kolik těch šíleností ještě snesu, než Harrow konečně obrátí vesmír naruby.

Tohle byl hodně těžký začátek: Nemusím kostlivce, což je pro čtení téhle knihy pořádný handicap. :) Za druhé, o svém světě vám "při vstupu" autorka nesdělí ale vůbec nic. Nada. Je celý skrytý pod psycho horou kostí, a vyhrabej si sám.
Ale ten překlad, panečku, je tak parádní, že to čtení bylo nakonec překvapivě příjemné pro oko. Dušičce zase lahodily hlášky a celkem sympatické hrdinky, obojí v kategorii velmi originální. Stálo za zkoušku!

1 09.07.2022

Páni, tohle ale bylo strašně zaujaté. :(
Asi to má varovat, aby nadšení pro návrat vlka do ČR nepřevážilo nad realitou. Aby se minimalizovaly škody mezi šelmou a ostatními. Bez knížecích rad, ale s rozumem.
Jenže! Přehnané. Fakt až moc:
Vlk je tady ultra padouchem maniakem, co pro radost vraždí na potkání. Chybí mu už jen motorová pila a prostředníček - že by to zrovna vlk měl zapotřebí? – A kdo je má rád, je hned fanatik s názory ve stylu "zvířata stejně bolest necítí, tak se smiřme s tím, že jsme všichni jenom žrádlo". Tohle že tvrdí ochránci přírody, a všichni??
Spíš to zní, jako by někdo požádal Tomia, ať napíše knihu, ale své „oblíbené“ menšiny ať radši nahradí něčím hebkým a chlupatým.
A haló, mít stádo, tak prostě na jeho ochranu postavím plot, a pořádný. A nebudu se hádat, že není fér plot potřebovat.
Abych jenom nenadávala, styl psaní je příjemný pro oko, čtivý a napínavý. Myslivci jsou věrohodní, a přitom lidští. (Myslím tím, ne jako u některých autorů postava „ze života“ musí být jen ze samých negativ a tmy, takže z toho musí vyjít blbec.) Ještě zkusím od autora tu knihu o lese. Tam jsem zaujatá taky, to se mi asi bude víc líbit.

Knížku jsem vyhledala po přečtení slibného článku z autorčina blogu a nezklamala, musím říct - velkou část jsem prochechtala. Snad až na pár krátkých úvah, kde bylo trochu poznat, že byly do novin psány pod vlivem uzávěrky, a až na část ke konci, kdy už se situace začaly opakovat a měla jsem na jazyku "Ano. My jsme to už pochopily." Určitě se ale těším, jestli časem vyjdou nová dobrodružství s Annou, až bude starší. :-)

1 30.06.2022

Ještě, že mě na tom baví ty kulisy (Včetně sympaticky popisovaných prostředí v jednotlivých dílech) a ty mezivlčí vztahy.
Jinak klasika. Hodný a zlý polda jedou na výlet. Každý, kdo tam má díru do pozadí, má nějaké své temné pozadí. Ultrazlo čeká, až se všichni prokoušou překombinovanými vodítky a hezky se sejdou.
Podle závěru se zatím zdá, že i tahle série spěje ke konci, a nerada musím volat hurá. Série jsou fajn, ale musí mi to odsýpat. Ne, že postavy stráví každou knihu "na služební cestě" a na posun hlavního příběhu zbývá epilog.

Wow, tohle asi bylo pro autora pořádně osobní.
Kdybych si chtěla dělat blbou srandu, řeknu, že to musel napsat na mateřské, teda otcovské :D

I přes veškeré psycho je to ale pořád jízda plná nápadů druhu "to nevymyslíš" (pozor, trochu spoiluju): Je libo kulisy jako v gotickém hororu, ale s roboty? Miminka pijavice? Škola se vám „snad jenom zdá“? A co parohy, už máte? A co na to vaši? Jak moc vás asi žerou?

Tahle kniha vám tak strašně klame tělem, že ji ani nemůžu hodnotit, když nevím, co jsem to vlastně četla :D
Už název by měl být spíš „Sama proti všem a občas v Tokiu“.
Asi tu čekáte… Prostě Japonsko. Autorka se tam vrhá po hlavě a navzdory osudu už před tou cestou, od jazyka přes dějiny až po unikátní kulturu. A ono tam je! Ale takové upozaděné. Hodně jde o cestu duchovní, hledání sebe sama, překonávání se, vymanění z pout problémového dětství a účtování s vlastním svědomím.
To byl za mě největší kámen úrazu:
Hlavní postava (určitě aspoň z velké části sama autorka) pochází asi z dost neutěšených rodinných poměrů, z dětství šrámy a kdo z příbuzných může, ještě jí naloží. To všechno ale v knize jen letmo naznačuje. Sama sebe prezentuje jako osobu, která má holou p…eněženku, dva umírající rodiče a řeší to tak, že je ještě zkasíruje, nechá jim na krku snoubence, který jí spíš překáží, a utíká do Japonska, protože „má Plamínek“.
Vy jako čtenář tušíte, že tak černobílé to není a že jí vlastně nic jiného nezbývá, ale zkuste jí fandit, když vystupuje takhle, já z toho mám normálně takové malé traumátko. :D
Tím pádem je to takový unikátní čtenářský zážitek, takže doporučuju (ať je nás v šoku víc!).

Vlastně jednoduchý námět: Kocourek si hledá cestu k lidem, putuje divokou bengálskou krajinou a mluví se zvířaty, co už s lidmi žijí.
Jejich zkušenosti ale spíš odrazují. Tady musím souhlasit s MichelleS níže: člověk je zde líčen jako bezcitný špatňák utiskující všechny němé tváře a zabíjející je hlava nehlava. Zároveň ale zvířata připouštějí, že mají v misce, takže i ta skutečně zneužívaná to nějak vydrží.
Kéž bychom mohli zvířátkům vysvětlit, jak jsme si v tomhle podobní: Ona nás vidí jako někoho, kdo je zavřel, ale sám smí po libosti přicházet a odcházet. A nás přitom řídí pohledávky, termíny, splátky. Mimo jiné i proto, pokud je to páníček hodný a pečující, aby bylo co do té misky dát.
A kocour je dál odhodlán stát se první ochočenou kočkou v dějinách.
Odměnou je mu happyend plný neuvěřitelných setkání, vyjasněných nedorozumění a jedním napraveným blbcem. Vypadá to cynicky, strhnout hvězdu za šťastný konec, ale prostě se tomu nedalo věřit. :(

1 22.06.2022