Adapa komentáře u knih

První díl jsem nečetl, dostal jsem se až k tomuto druhému. Od začátku mi to připadalo tak zvláštně napsané, prvních několik stránek neustále odkazující na minulý velký příběh, na minulý díl… Docela to nudilo.
Když se knížka konečně rozjela, přišla zase najednou nuda a naivita. Pak zase přišel rozjezd a zase nuda. Postavy se chovají naprosto nelogicky, chaoticky. Přišlo mi, jak kdyby knížku psala ne jedna spisovatelka, ale více autorů.
Lékařka Adélie vyšetřuje postupně dvě vraždy, čekal jsem u toho nějakou gradaci, napětí. Hlavně když kolem umírali ostatní. Ale to napětí tady chybělo. A přesně jak dole píše Dominika2111, rozuzlení bylo tak nějak „mimochodem, udělal to tenhle“.
Takže za mne nuda, po dalších dílech této lékařky sahat již nebudu.

3 30.05.2022

Četl jsem podruhé, poprvé asi před dvaceti pěti lety. I při druhém čtení se mi knížka líbila. Jedná se o vlastenecky psané medailonky Dmitrije Donského, Kuzmy Minina, Požarského, Suvorova a Kutuzova. Napsáno to bylo začátkem 50. let, takže občas je to proloženo Stalinovým, Marxovým nebo Engelsovým názorem na některého vojevůdce a nebo historickou událost.
Nejvíce se mi líbila část o Dmitriji Donském, ta měla své kouzlo a nejraději bych o něm měl celou knihu. Minin a Požarskij se také četli dobře, ale až příliš se zde zdůrazňovala úloha pokrokového lidu. Generál Suvurov je můj oblíbenec, ale tady byl popsán jak naprostý dokonalý nechybující génius, tak byl oslavován až ta část mne bavila nejméně. O Kutuzovi to bylo podané zase příliš propagandisticky a útok Napoleona byl neustále připodobňován k útoku Hitlera na Rusko.
Je to zajímavé nahlédnutí do ruské duše. Určitě mohu doporučit k přečtení. Rád se k této knize opět někdy vrátím.

2 25.05.2022

Knížka se velmi dobře četla, někdy to autor bral jen povrchně, jindy naopak až moc do hloubky (zejména u povstání Immáma Šamila). Škoda, že knížka má jen 264 stran a to ještě poslední strany tvoří medailonky hlavních postav a chronologie.
Sledujeme ruské dobývání Kavkazu, kdy Ruské impérium soupeří především s upadající Osmanskou říší a Persií. A do toho nepokojní obyvatelé by nejraději o svém osudu rozhodovali sami.
Velkým problémem jsou v knížce letopočty. Objevují se zde překlepy, například perský šáh je v jednom roce korunován a o pár vět se dozvídáme o jeho smrti cca o 80 let dříve. Také data založení některých měst jsou posunuta o rok o dva. V jednom medailonku ruského generála se zase o tři roky liší začátek vojenské kariéry. Jsou to drobnosti, ale těch nesrovnalostí v datech je tolik, že mi to nedodává pocit jistoty věřit všemu v knížce na 100 %.

5 19.05.2022

Knížku jsem poprvé četl jako malý kluk, někdy před třiceti lety. A pamatuju si, že jsem z ní byl nadšený. Měl jsem ji půjčenou z knihovny a nechtělo se mi ji ani vracet. Teď jsem se k ní dostal znovu a těšil jsem se na zopakování zážitku. A nějak se mi nepodařilo zopakovat ten „wau efekt“.

Knížka mě nudila, těšil jsem se až to dočtu a místy jsem se musel přemáhat, abych nepřeskakoval řádky a stránky.

Líbily se mi popisy nálezů mrtvých hlavonožců ve středověku. Popsání mořského biskupa nebo mnicha bylo zajímavé a nenapadlo by mě v tom vidět krakatici nebo chobotnici. Vše znělo tak krásně reálně, ale po nějaké době se to tak nějak vše opakovalo.

Na knížce se dost podepsalo, že byla napsána v 50. letech 20. století.

3 25.04.2022

Poprvé jsem to četl asi před dvaceti lety, i nyní to mělo své kouzlo a vtáhlo mě to dokonale do děje. Film podle knížky jsem viděl snad desetkrát a knížka je mnohem lepší.
Sledujeme osudy třiadvacetiletého studenta Michala, který se rozhodne vydělat si rychle peníze. Původně jen na potrat své příbuzné, pak na garsonku, pak stopadesát tisíc na úhradu fiktivního dluhu… A vše se to kupí víc a víc. Kdykoliv se objeví překážka, dovede ji překonat, ale víc zapadá do dalších problémů.
Od drobných výměn za staré neplatné peníze k vykrádačkám bytům. Do děje vstupuje cigán Lajoš, který je perfektně popsanou postavou, vypočítavá mrcha Renata, řezník Dlask a další.
Závěr je skvěle napsaný. Michal si celou dobu myslí, jak je nejlepší, jak na něho nikdo nemá a najednou zjišťuje, že mu vše padá jak domek z karet a lidi kolem něho celou dobu využívali a on to ani nepoznal.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

7 24.04.2022

Docela nuda a hlavně konec mě zklamal. Dobře nastudované prostředí anonymního maloměsta a lidí v něm. Ambiciozní Petr se snaží jít za svým cílem, ale naráží na mantinely.
Ve své době to muselo být velmi citlivé téma. Hlavně kritika kádrových postupů, kandidáti do KSČ, udavačství atd. Ale vyčpělo to.
Během čtení se mi doma podařilo knihu založit a skoro 14 dnů jsem ji hledal, takže po dvou týdnech přestávky jsem se nějak ztrácel v postavách a byl jsem rád, že to konečně dočtu.

3 22.04.2022

(SPOILER) Četlo se to dobře, snadno a rychle. Ale jak píše níže uživatelka bekule, byla to „neskutečná slátanina“.

Na prvních stránkách se seznamujeme s Arthurem Kaminským, německým inženýrem, který přichází ve druhé polovině 60. let 20. století do Egypta, aby pomohl s rozřezáním soch v Abu Simbelu a jejich záchranou při stavbě Asuánské přehrady. Vše se zdá být běžné, archeologicky přesné. Až si po několika stránkách říkám, že zde nebudou záhady, nadpřirozeno.

Kaminsky se seznamuje s nepřístupnou doktorkou Hellou a oba se do sebe zamilovávají. Rusové se snaží škodit při přesunu Abu Simbelu, začíná se zdát, že to bude skoro špionážní román. Pak se objevuje tajemná mumie a doktorka Hella se najednou mění a knížka vypadá jak levná fantazy. Pak přichází opět zvrat, kdy dva agenti KGB se rozhodnou spolupracovat a utéci. Do duchařiny a tajemna to má najednou daleko. A pak zase zvrat, Hella se „zbláznila“, objevují se mrtví, mumie je prozrazena, Kaminsky zesměšněn.

Pak Kaminsky pátrá po Helle, která se považuje za převtělení egyptské královny Bintanat. A najednou je to jedna šílenost za druhou. A poslední dvě kapitoly vypadají jak prvotina béčkového spisovatele. Ta poslední kapitola, která má jakoby najednou vše vysvětlit je tak uměla naroubovaná a nesmyslná, že se tam vůbec nehodí. Není to takové, že si člověk řekne, že to vlastně měl dávno tušit, že tomu spousta věcí napovídala, ale spíše si řekne, že autor to chtěl rychle ukončit a vymyslet nějaký šílený nelogický závěr.

Vzhledem k tomu, že se mi to četlo dobře a nebyla to první kniha od Vandenberga, tak ale dávám čtyři hvězdy. Odychovka bez hledání logiky.

3 18.04.2022

Román z netradičního prostředí a kvalitně napsán. Hlavní postava, ázerbájdžánský geolog Farman Dalmanov, si získal hned mé sympatie. Jen románu výrazně uškodilo neustálé přeskakování děje. Hned v první kapitole autor prozradí, jak vše dopadne a pak v dalších kapitolách vysvětluje, co všemu předcházelo. Chybí tomu tedy spád, touha dozvědět se, jak to dopadne. Jak kdyby se autor nesnažil ani o román, ale o fiktivní dokument objevu ropy na Sibiři.
Farman má svůj sen a jde si za ním. Nejprve je to fotbal, pak studium geologie a pak touha objevit ropu. Když vidí, že se ropa hledá na nesmyslném místě, postaví se systému a i za cenu špatného kádrového posudku. S manželkou, malým synem a hrstkou dobrovolníků se vydává hledat ropu na sever. Čelí překážkám, obstrukcím ze strany úřadů, nedůvěře ostatních. Manželka ho opouští i se synem, ale ani rozvod ho neodradí. Až konečně dokáže světu, že v Poobí se nachází ropa, tak jak bylo napsáno hned v prvních řádkách knihy.
Děj se odehrává na přelomu 50. a 60. let 20. Století, román byl napsán ale na začátku 70. let, takže naštěstí zde není bolševická agitace a neustálé opěvování Stalinovy neomylnosti apod. Román z obyčejného prostředí, plný obyčejných lidí a přitom se tak dobře četl. Jen by stálo za to, ty kapitoly přeházet a sledovat děj od počátku do konce. Mělo by to větší kouzlo.

2 10.04.2022

Svým způsobem stokrát ohraný motiv. Jeskyní se prostoupí do ztraceného světa, kde žije zapomenutý kmen Skytů a potomci řeckých osadníků. Od první chvíle je jasné, jak to také skončí, protože všechny takové romány z daného prostředí končí stejně – záchranou vědců a zavalením přístupu do ztraceného světa.

Čtyři sovětští vědci se dostávají mezi Skyty a potomky Řeků. Náhoda tomu chce, že hned v první chvíli se postaví proti skytskému šamanovi a znepřátelí si ho. Jeden z vědců umí řecky, díky tomu se přes řecké otroky mohou domlouvat se Skyty.

Je to lehce naivní fantasy, ale četlo se to dobře. Jen jak píše níže uživatel minirock, dnešní generaci mládeže to už neosloví.

2 09.04.2022

(SPOILER) Přečteno a od dalších dílů si dávám odpočinek. Nuda, nuda a klišé. Je strašné jak první sci-fi díl mohl klesnout na takovy sociologický román.

Nicol se dostává k mimozemským oktopavoukům a žije tam s ní většina rodiny a přátel. Ve Smaragdovém městě se jim daří, ale stále oktopavouky podezřívají. Lidé v Novém Edenu žijí v diktatuře, ve světě drog, cigaret a prostituce. Není jich ani dva tisíce, ale mají armádu, generály atd. To početně nějak nesedí.

Konflikt mezi oběma rasami propuká. Oktopavouci se snaží o mír, ale lidé chtějí válku. A když oktopavouci přejdou do útoku, zasahuje deux et machina, všichni usnou a když se za 16 let probudí, mocnější mimozemšťané vše vyřeší.

Přichází trocha filozofování o Bohu a hlavní postava stářím umírá…

Naprosto nevyužitý potenciál tématu. Ale každý fanoušek Clarka by si měl sérií o Rámovi projít.

4 09.03.2022

Opět knížka, kterou jsem začal číst kvůli názvu a nakonec to bylo naprosto o něčem jiném, než jsem čekal. Myslel jsem si, že budu číst o záhadě nějakého mytického dávného afrického panovníka, něco o ruinách, něco o africké historii.

A vše jinak. Sovětský autor Nikolaj Baratov strávil celkem pět let v africkém Beninu a své putování po jeho městech popsal v tomto kratičkém cestopise. Abomey, Wyhda, Cotonou, Novo Porto a další. Beninská města 70. let minulého století. Do toho všude nadšení ze samostatnosti, z toho jak bez kapitalismu se bude nový africký stát rychle rozvíjet. Vypadá to tak krásně, idealisticky a uvěřitelně.

Škoda, že nemám možnost si přečíst nějaký cestopis o Beninu z roku 2022. Ten rozdíl cca 50 let by byl hodně zajímavý.

3 21.02.2022

(SPOILER) Třetí díl je lepší jak ten druhý, ale stále je to bída. Postavy se chovají nelogicky, neustále se vrací do snů a vizí.
První část je napsána formou deníku a je zajímavá. I když v prvním díle lidem bez problémů bylo 80 let a nebyl to problém, ve třetím díle už je v šedesáti člověk starý. Autorům nějak uniklo, že před sto lety měli dlouhověkost. Tři pozemšťané putují na Rámovi ke hvězdě Sirius, po cestě přemítají nad náboženstvím, přežívají po 13 let a pořídí si pět dětí.
Ve druhé části jsou na Uzlu, velkém mimozemském hangáru, kde se setkávají s biotem Orlem, který si chce nechat jeden chovný pár lidí a další se rozhodne poslat zpět na Zemi, aby získali vzorek dvou tisíc lidí a založili na novém Rámovi vesmírnou kolonii Nový Eden. Nicole, hlavní hrdinka, se vrací se svou rodinou na orbitu Marsu, kde se k ní přidává dva tisíce lidí, které lidstvo vybralo. Není to žádná elita, ale i kriminálníci, prostitutky apod. Ti všichni začnou na Rámovi budovat novou lidskou kolonii. K mému nepochopení mají dřevěné domy, jezdí po raketě auty apod. Je jich dva tisíce, ale mají své nemocnice, univerzity, senát, vládu. Původně fungující demokracie se zvrtává ve vojenskou diktaturu.
A do toho se lidé setkávají s dalšími mimozemskými druhy, kteří s nimi v oddělených habitatech cestují vesmírem.
Naprosto nevyužitý potenciál. Kdybych celý díl přeskočil a přečetl si jen prolog ke čtvrtému dílu, vyšlo by to na stejno. Sci-fi se někam vytratilo, řeší se zde jen lidské chování a jeho nedostatky.
Sahám po dalším dílu, ale budu rád, že už tuto ságu dočtu.

6 20.02.2022

Krátká jednohubka, která dokáže projít všechny potopy v dějinách lidstva.

Velice zajímavě napsáno a líbilo se mi, že se do toho všeho vkládal ruský pohled, který v dnešní době chybí. Poprvé jsem se setkal s termínem tzv. Ruské Atlantidy, škoda, že se o tom autor zmínil jen na několika řádcích.

Kondratov se nenechává unášet fantazií, vyvrací řadu mýtů a ke všemu přistupuje vědecky. Je poznat, že to bylo napsáno již v 80. letech, řada informací je již neplatná, objevily se nové teorie, něco bylo vyvráceno.

Každopádně se to četlo krásně a rád doporučuji.

4 19.02.2022

Tak od této knížky jsem čekal něco naprosto jiného, než o čem je. Zapomeňte na nadpis, se strojem času to nemá vůbec nic společného, žádné cestování časem. Knížka je vlastně takovou historií psaní sci-fi literatury. Popisují se zde první autoři, kteří se zmiňovali o cestách do vesmíru, na Měsíc apod. Pak se dostáváme ke klasikům, jako byl Jules Verne a pak jsme u druhé poloviny 20. století.
Autor píše s nadhledem, zajímavě a zmiňuje i několik českých autorů sci-fi, což mě příjemně potěšilo.
Ale jinak je to docela nezáživné. Nebyl to můj šálek čaje. Nejraději bych dal jen tři hvězdy, protože jsem se místy dost nudil, ale protože nejsem ta správná cílová skupina, dávám nakonec čtyři hvězdy.

4 19.02.2022

Poprvé jsem to četl asi před dvaceti lety. Moc jsem si z toho nepamatoval, všechny další díly po tom prvním se mi v paměti spojily do jednoho.
Tento druhý díl je katastrofa. Až se mi zdá, že nejslabší Clarkův román, co jsem kdy četl. Uvědomil jsem si, že Clarke nikdy neuměl pořádně vykreslit své postavy. Tady se k tomu přidala spolupráce s druhým autorem a zdá se mi, že se zrodila katastrofa. Postavy jsou divné, neustále se vrací někam ve flashbacku, neustále přemýšlí a intrikují – a je to nuda.
Děj románu se odehrává v roce 2200. Oproti prvnímu dílu obrovský rozdíl v lidské civilizaci. Lidé žijí zase jen na Zemi – stáhli se z Merkuru, Marsu a měsíců ve sluneční soustavě. Jednotlivé národy zase proti sobě intrikují – to v minulém díle chybělo. Nevypadá to ani jako pořádné sci-fi, ale jako pokus o psychologický román. Kosmonauti letící k Rámovi jsou bandou neschopných frustrovaných naivních lidí, kteří proti sobě intrikují. Prvních snad sto stran se neděje vůbec nic. Pak se to začne trochu podobat sci-fi románu, aby se to najednou zvrtlo pomalu v červenou knihovnu.
Nechtělo se mi to ani číst. Divil jsem se, že jsem to kdysi dočetl celkem rychle. Číst tuto knížku jako první od Clarka, asi nikdy po žádné jeho knize nesáhnu.

8 15.02.2022

Cestopis z poloostrova Jamal z konce 50. let, k mému překvapení jen málo prodchnutý komunistickou propagandou. I když samozřejmě sovětské zřízení je to nejlepší a mezi řádky se musí carismus a nebo bělogvardějské hnutí pořádně pomluvit.
Autor popisuje své cesty podél Obu, po jednotlivých malých rusko-něneckých osadách na Jamalu. Ze začátku to zní zajímavě. Vyprávění o Salechardu nebo Jar-sale se mi líbilo, ale pak v každé další osadě to vše bylo skoro stejné, jen jméno se měnilo. Něnečtí domorodci, kteří se mají nyní v sovětské době skvěle, studují, sledují geology a starají se o soby – o tom by se jim před bolševickou revolucí ani nesnilo, protože by je zlí ruští i zahraniční obchodníci odírali a za kožešiny by jim dávali trochu alkoholu.
V polovině knihy mě to už nějak přestalo bavit a těšil jsem se na dočtení. Být tak 60. léta, nemít internet asi bych tuto knihu hltal i hodnotil jinak. Nyní dávám tři hvězdy.

4 06.02.2022

Hard sci-fi a jedna ze dvou hlavních knih od Clarka. Každý, kdo má rád sci-fi by měl tuto knihu přečíst aspoň jednou. Poprvé jsem ji četl někdy před dvaceti lety, teď to bylo asi po páté a ten první wau efekt už tak nějak vyšuměl.
Ve 30. letech 22. století se ve Sluneční soustavě objeví tajemné těleso, které se ukáže jako vesmírná loď stará snad statisíce let. Lidstvo žije po celé kolonizované Sluneční soustavě a rozhodne se objekt, pojmenovaný Ráma, prozkoumat. Pozemská raketa přistává na obrovském Rámovi, nachází svět bez života, ale postupně se život v Rámovi probouzí. Lidé mají různé teorie, co se bude dít, Merkuřané se obávají a přichází s vlastním řešením.
Kniha je plná technických popisů, popisování gravitace, pólů, rovníku apod. Postavy jsou takové nudné, bez emocí. Ale to jsou téměř všechny postavy Clarkových většiny románů.
S odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy a jdu se začíst do dalšího dílu série.

11 03.02.2022

Zajímavě napsaná knížka o druhé světové válce v Arktidě. Ale docela mě to zklamalo, čekal jsem od toho více. Autor má spoustu znalostí, dovede spoustu podrobností vtěsnat na pár stránek.
Nepochopil jsem, proč tak podrobně autor popisoval české lyžaře Hanču a Vrbatu, proč se tak rozepsal o Krkonoších. Že se v Krkonoších cvičili němečtí polárníci a vojáci pro Arktidu, mě překvapilo. Ale šlo to napsat stručněji a více se zaměřit na děj v samotné Arktidě.
V textu mi vadil název Novaja Zemlja, když pro to existuje běžně používaný český název Nová Země. Pro ostatní ruské oblasti (snad kromě mysu Touhy) používal autor běžná česká jména.
Knížce by se spíše hodil název „Válka v Arktidě: České stopy“. Jsem rád, že jsem si knihu koupil, přečetl jsem ji během pár hodin a rád se k ní budu vracet při nelistovávání některých podrobností. S odřenýma ušima hodnotím čtyřmi hvězdičkami.

3 28.01.2022

Krásně napsaný cestopis z téměř neznámé oblasti – z poloostrova Kola. Dvojice Čechů na konci 60. let vyráží do Murmansku, prozkoumat region, vše nafotit a zmapovat.
Autor zaznamenává dobovou atmosféru, popisuje kolská města i přírodu. Dobře se to čte, nutilo mě to často podívat se do wikipedie na pohoří Chabiny, jednotlivé řeky a stejnojmenná města.
Rozhodně doporučuji k přečtení.

2 27.01.2022

Podařilo se mi sehnat staré zažloutlé vydání této knihy, které vypadá, jak kdyby ty tři roky strávilo v Arktidě na palubě Sedova a přitom několikrát spadlo do sněhu a provlhlo. Do knížky jsem se krásně začetl, pak jsem se začal ztrácet, kdo na které lodi vlastně pluje, kde je Badigin kapitánem. Až po několika desítkách stránek jsem zjistil, že autor se stal kapitánem Sedova až v průběhu expedice.
První čtvrtina knihy mě docela bavila. Krásy Arktidy byly poznat na dálku i u nás v Brně, kde po sněhu moc není ani nyní v zimě památky. Atmosféra polární noci byla krásně vylíčena. Nezbytná adorace Stalina a celého SSSR tak nějak patřila k té době.
Ve chvíli, kdy se zamrzlé lodi od sebe oddělí a patnáct námořníků ze Sedova zůstává na driftující lodi samotných, přichází ale nuda a stereotyp. Badigin se vyživá v nejnudnějších popisech stavu zásob, toho kdo co řekl, kdy odklízeli sníh apod. Začal jsem se ztrácet ve jménech. Někdy byl někdo popsán, pak se padesát stran neobjevil a najednou jen tak mimochodem zmíněn otčestvem a nebo příjmením.
Ve chvíli, kdy ledoborec Stalin měl před sebou posledních několik mil ledu, měl jsem před sebou několik posledních desítek stran a těšil jsem se na jeho dočtení snad více než Sedovci na svou záchranu.
Bohužel vyčpělá nuda a asi se ke knize už nikdy nevrátím.

2 25.01.2022