1amu komentáře u knih

Komentář píši ve dnech, kdy ve vazbě "bručí" hlavní padríno českého fotbalu zvaný "taťka" se svým "synkem" z bájného Vyšehradu. Nepomohl bájný Šemík, aby alespoň s padrínem odcválal na Seychely, kde by boss tamní lidičky učil "jak se to dělá".
Dobrá kniha pana Mádla dala SOS již před 7 roky. Bohudík možná, že se potvrdila tak trochu správnost, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se...
Nepokračuji, protože banda lumpů již má připraven zástup advokátů, kteří ty možná obviněné vylíčí u soudu jako neviňoučká robátka . Stává se to a divit se nebudu. Spíš bude zajímavé, zda autor napíše pokračování. Podkladů má dost.

17 20.10.2020

Srovnávat hru Golem, napsanou V+W a hranou v Osvobozeném divadle od 4.11.1931, s filmem Císařův pekař a Pekařův císař režiséra Martina Friče, který jej točil podle scénáře napsaného z původní dvojice pouze J.Werichem a Jiřím Brdečkou v r.1951 je hřích, rovnající se srovnání pitné vody se stoličnou vodkou . K tomu si stačí přečíst z dnes již snadno dostupné literatury, co o tomto filmu napsal již v USA sídlící Jiří Voskovec. Nejde o lichotivé hodnocení.
Tato hra je jednou z prvních her Osvobozeného divadla, kdy počátkem 30.tých let tam prudce stoupla návštěvnost. V případě Golema se hrála po premiéře ještě 186x !
Titulní roli hrál v Osvobozeném vůbec prvně Václav Trégl, pro krásnou Sirael si V+W našli stejně krásnou Hanu Laškovou (kterou hned po nástupu přejmenovali na Vítovou, kterou již v umělecké branži zůstala).
Komická dvojice zde vystupuje v roli baronetů Prokopa Pracha z Prachatic (V) a Pavla Popela z Lomnice nad Popelkou (W).
Alchymista Jeronym Scotta je stoletý padouch a ne baculatý F.Černý v pozdějším filmu upravený vesničan Honza Skoták.
O této hře psali kritici, že autoři vyvolali historické ovzduší Prahy z doby vlády Rudolfa II. s takovou dávkou mile zlomyslné pohody a s tolika nápady, že obecenstvo bylo okouzleno.
Golem zde neslouží dělnému lidu a jím vyvolané energie, což nevede k pečení úžasných rohlíčků dělným Matějem Kotrbou, jak si to přála stranovláda. Naopak díky šému se oživlý Golem porve se zaprodanci, počínaje komořím Langem a konče Scottou. Hvězdopravec Břeněk jej jediný umí zastavit opět pomocí šému. Zachrání tím i císaře. Dobro také vítězí, ale trochu jinak, než o 20 roků později.
Je zajímavé, že tato hra byla autory věnována velkému příteli Osvobozeného divadla, sochaři O.Švecovi, později tvůrci Stalinova pomníku na Letné (nazvaného lidem "Fronta na maso").

17 12.10.2020

Hned úvodem podotýkám, že nejsem nadšený příznivec Institutu Václava Klause, ale oceňuji širší kolektiv autorů této ne příliš rozsáhlé publikace (cca130 stránek) upozornit na množství negativ, která se na zejména na Evropu ženou z USA jako tsunami.
MEE TOO (já taky) u nás zpočátku novinářský hit, který začal bulvár. Začalo se to šířit obrovskou rychlostí. Jednoduše proto, že miliónové hvězdy (ženy) ve filmové branži vytáhly po dlouhých létech historky o minimálně sexuálním obtěžování od producentů výše. Došlo i na prezidenta USA a už to frčelo. Demokratická strana měla téma pro blížící se prezidentské volby. Normální lidé u nás tomu nepřikládali důležitost.
BLACK LIVES MATTER (Na všech životech záleží) dobrá slova, ale opět politicky zneužívaná. Nejdříve bourání pomníků ( 1.prezident země G.Washington) a následuje samozřejmě Evropa.
Vše negativní převažuje, uměle se vytváří zejména ze strany masmédií cosi čeho si nelze nevšimnout.
Můžeme tedy očekávat další kroky k pokračování sebedestrukce západu.
Tato publikace bude mít možná pokračování v publikaci Sebedestrukce České republiky.
Je na ni silně zaděláno partou, která podle získaných poznatků zdárně pokračuje v šíření hysterie okolo stávající pandemie.

17 10.10.2020

Považuji za paradoxní, že ze dvou knih, ve kterých se píše o vojácích s černými výložkami (Tankisté a PTP-Černí baroni) mi vychází Miloslav Švandrlík lépe než můj oblíbený Josef Škvorecký.
Jednoduše proto, že vojenský slang z období kariérní zrůdy - ministra obrany Alexeje Čepičky, je použit vkusněji u Švandrlíka než u Škvoreckého.
Sám autor napsal o důvodu, proč tato kniha vyšla v Torontu v jejich nakladatelství první. Potřebovali zaujmout čtenářskou obec v emigraci atraktivním tématem, proto patří Tankový prapor k nejpopulárnějším Škvoreckého prózám. Po zcenzurovaných pokusech o uveřejnění v Literárních novinách a Kulturní tvorbě se r. 1968 dočkaly publicity podstatné výňatky v časopise Plamen. V Čs. spisovateli už kniha po okupaci nevyšla: sazba byla po stránkových korekturách rozmetána. Proto v listopadu r. 1971 se román stal jejich prvním titulem .
Dovolím si citovar Richarda Svobodu, který v r.1994 ve Slovníku české prózy napsal :
"...V kontextu české literatury román tematicky náleží do blízkosti věhlasných HAŠKOVÝCH Osudů dobrého vojáka Švejka a ŠVANDRLÍKOVÝCH Černých baronů. Společným jmenovatelem Dannyho, v zásadě konformního a na otevřenou revoltu rezignujícího inteligenta, a Švejka je skutečnost, že oba stojí tváří v tvář mocnému armádnímu soukolí, jež hrozí neposlušné rozdrtit a proti němuž je účinnou obranou pouze humor. Autorova orientace na angloamerickou literaturu i užité tvárné postupy při stavbě dialogu, jazyková i situační komika aj., ukazují na další možné filiace a inspirace (např. HEMINGWAY). Žánr groteskního satirického románu z vojenského prostředí má své paralely i v jiných národních literaturách (HELLEROVA Hlava XXII, RYANOVA próza Jak jsem vyhrál válku atd.)...."
V mém případě preferuji spíše komiku majora Terázkyho a jeho lampasácké party, zejména v úžasné kapitole "Fučíkův odznak".

17 08.10.2020

V.P.Katajev a A.Gajdar byli jedni z mála sovětských spisovatelů, píšících ve stalinských časech, kteří si zachovali cosi jako rovnou páteř. Tedy jejich knihy se daly číst.
Dokladem toho je i tato kniha.
Jemný příběh malého sirotka, který přichází za války o to nejdražší - o svou rodinu. Nezbývá mu nic jiného, než se asimilovat ve skupině bojujících dospěláků a poznávat "až na dřeň" co to je vůbec válka.
Valentin Petrovič napsal citlivou a dobrou knihu.

17 05.10.2020

Velká Británie je šťastnou zemí pro čtenáře detektivních knih. Jenom těch spisovatelů, kteří se věnují (mnohdy s úspěchem) tomuto oboru. Samozřejmě u nás hraje prim Lady Agatha. Přitom princip jejího psaní je jednoduchý. Obyčejně začíná vraždou. Okruh podezřelých je pro jednoduchost psaní zpravidla omezený, tedy úzký.
Oběti jsou v celé škále věku. V tomto případě starý pán, který svou smrtí přidělal práci rodinnému právníkovi . Ten zjišťuje rodinné poměry a případný možný zájem někoho z rodiny, ukončit ještě dříve život nemocného starce.
Pan Entwhistle je neúspěšný a obrací se na toho pravého. Nastupuje monsieur Hercule Poirot (objeví se až po přečtení čtvrtiny knihy), tentokrát posílen panem Gobym. Je to cosi jako informátor Hercula Poirota. Typické je pro něj, že při rozhovoru s lidmi se jim nedívá do očí, ale kouká například po nábytku.
Nebyla by to autorka, aby nevytáhla ze šuplíku svůj další trumf - opět vraždičku. A jde do tuhého.
Slovutný H.Poirot je jako vždy úspěšný. Opět pomůže dobré věci.
Tento případ sice není jedním z vrcholů autorky, ale kdo ji obdivuje, počte si.

17 01.10.2020

Čtenáře detektivek Lady Agatha opět dostala. Neznám jiný příběh, kde by svědek viděl vraždu "v přímém přenosu" v paralelně projíždějícím vlaku. A napadla mne další příbuznost s jiným spisovatelem (sice o 4 roky starším), jímž byl Rex Stout. Jeho hlavní hrdina Nero Wolfe, požitkář používá k černé práci Archie Goodwina a Agatha učinila totéž v tomto příběhu.
Slečna Jane Marple je již opravdu stará, Lady Agatha vykouzlí mávnutím proutku cosi jako Archieho G. v sukních. Jmenuje se Lucy Eylesbarrow, má za sebou úspěšné studium v Oxfordu a slečna Jane M. pouze tahá za provázky. Lucy oběhá a vypátrá to podstatné.
Půvabný je začátek knihy:
Elspeth McGillicuddy se chystá ke slečně Marplové. Na paddingtonském nádraží nasedne do vlaku a nechá se jím klidně unášet až do chvíle, kdy se na vedlejší koleji objeví souběžně jedoucí vlak. V jednom z jeho oken uvidí Elspeth něco velmi podivného – nějaký muž (který je zády k oknu) drží jakousi ženu kolem krku a ta se po chvíli hroutí:
„Ach Jane, právě jsem viděla vraždu!” vykřikne paní McGillicuddy hned ve dveřích domu slečny Marplové. Jane její příběh vyslechne a navrhuje počkat na ranní noviny. V těch však žádná zmínka o takové vraždě není. Slečna Marplová posílá svou přítelkyni na Cejlon za jejím synem s tím, že ona sama se zatím pokusí zjistit, co přesně paní McGillicuddy viděla"...
Inu ti Britové se měli dobře. Když je navštívil někdo užvaněný, tak ho pod záminkou poslali do některé ze svých kolonií .
Kniha měla velký čtenářský úspěch (jak jinak), včetně USA. Byla vícekrát zfilmována.
Perlička : Výše jmenovaný Rex Stout, i když starší, začal být spisovatelsky úspěšný později, a to až s detektivkami, které začal psát až v polovině 30-let XX.století.

Tato nostalgická kniha je půvabná v tom, že každý máme vzpomínky. A čím nám přibývá let, tím je jich více. Tak je tomu u i maminky, kdysi Maryšky a dvou bratrů-dobráků (i když každý jim byl jiným způsobem a Francin budoucího spisovatele vlastně vyženil).
Kniha je smutná, protože "dožívají" v Domově důchodců . Tedy v zařízení, která jsou nejspíše potřebná, ale pro poslední etapu života člověka i tím nejhorším řešením.
Maxim Gorkij prý jednou řekl : Člověk to zní hrdě ! (Opravdu je tomu tak ?)
On ještě také dodal : Být sobecký neznamená žít, jak se nám líbí, ale chtít na jiných, aby žili, jak nám to vyhovuje.

17 29.08.2020

Vězeňský psycholog napsal bestseller ! Měl unikátní možnost vést rozpravy s B-éčkem nacistického odpadu. (Za Á-čko považuji sebevražedníky v čele s Hitlerem a uprchlíky od Eichmanna, Mengeleho a nezjištěného Bormanna). Ti z procesu skončili po zásluze na šibenici (pouze Göringovi se zdařila sebevražda). Pár grázlů v čele s "pilotem" Rudolfem Hessem (+1987) dožilo buď ve věznici Spandau, nebo jako Albert Speer a malý zbytek byli po 20-ti létech propuštěni.
Jde o jedinečnou knihu dialogů lékaře a zatloukajících zločinců.

17 19.08.2020

Knížečka koupená v antikvariátu, ale s ohromnou vypovídací hodnotou. Zejména Štefan Mašlonka, zdatný nástupce Josefa Laufra dal základ k způsobu nového komentování zejména hokejových a fotbalových utkání.
Z posluchače rádia doslova udělal diváka, který vše sleduje jako na stadionu. Podotýkám, že v prostředí slušných lidí, což se diametrálně lišilo od všech úděsností, které se dějí v současné době.
Ano v roce 1947, krátce po válce byli lidé natěšeni, že uvidí skvělý hokej. To se také stalo, i když národ smutnil, protože všemu nasvědčovalo ráno posledního dne, že mistry světa budou Švédové. Oni hráli s outsidery z Rakouska a ti ve svém posledním utkání - jakoby hráli za nás a nad Švédy vyhráli !
Perlička na konec: po válce zchudlé Rakousko pouze zíralo, když vlak s jejich hokejisty zastavil ve Vídni a každý kdo byl přítomen pomáhal vynášet kvanta dobrot a potravin všeho druhu, kterým zahrnuli vděční fandové z ČSR rakouské hrdiny.

17 01.08.2020

Tato kniha s podivným názvem se věnuje problematice úsloví "Z čeho nás může trefit šlak". Já se s tím potkávám v životě velice často, ale chtěl jsem se poučit.
Ano šlak nás může trefit buď z radosti, nebo z průseru.
Ale také, když jsme v pravý či nepravý čas na pravém či nepravém místě...atd.
Kniha nemá ani 120 stránek a čte se výborně. Asi nejvíc jsem se bavil u kapitoly "Zvěrolékaři v Americe" (zde myšleny USA i Kanada, kam byl autor pozván svými přáteli z Bratislavy, později emigranty, kteří se zabydleli kdesi u Toronta).
Problém byl jejich ušlechtilý kocour Caesar. V době přítomnosti J.S. byl zasmušilý.
Není nemocný?
Uhodl jsi, včera něco špatného snědl. Navštívili jsme našeho zvěrolékaře, který mu aplikoval injekci. Zřejmě proto ochabl.
Byla neděle, společnost i kocour sedí u bazénu. Zazvoní telefon. Volá zvěrolékař-staral se. Nemocní kocouři ho živí.
A paní domu sděluje návštěvě, že za dva dny půjde s Caesarem k psychiatrovi.
"S kocourem k psychiatrovi? To kocouři na Slovensku běhají po střechách, skáčou ze stromů a kočkují se..ještě, že zde nemáte posvátné krávy jako v Indii..."
Nastal večer, J.S. si vzal kocoura na klín, hladil ho, ten vrněl, vrněl až mu dobrák Julo S. začal rozumět:
"Nech lidi na pokoji, nesmíš jim kazit radost, víš co to pro ně znamená, když mě zavezou bourákem k psychiatrovi ? A ještě mu poukázat honorář ? Zde na veterině se máme dobře i u zubaře."
Caesar se tiše pochechtával.
Možná tu nemoc včera hrál, aby udělal lidem radost....
Dočetl jsem půvabné vyprávění a budu se těšit na další.

17 26.07.2020

Nejsem milovníkem současného fotbalu, ale na těch pár dní v létě roku 1976 se pamatuji velice dobře. Ono ani nešlo jinak. Tehdy spíše slovenský tým, než československý odcestoval do Jugoslávie tiše. Ano jako úplný outsider. První utkání s Holandskem, to bylo jasné, fenomenální mistři z AJAXU Amsterdam, pro sázkaře "jasnačka" . Jenomže... je zajímavé, že se toto slovo občas ve sportu vyskytne. Tak tedy podceňovaný tým vytvořený z Hráčů Slovanu Bratislava a Spartaku Trnava, doplněný brankářem Dukly Ivo Viktorem, rychlým slávistou Frantou Veselým , Zdeňkem Nehodou a nenápadným Tondou Panenkou z Bohémky zaťukal opravdu hlasitě na dveře finále, kam také postoupil.
Miliónové holandské hvězdy tomu pořád nechtěly věřit.
A potom finále s Německou spolkovou republikou ! Opět na tiketech jasno pro Němce, v té době určitě když ne nejlepší na světě, tak v Evropě určitě. Byl nedělní horký večer a já pouze zíral. Brzy vyhráváme o dva góly. Buldoci zejména z Bayernu Mnichov se zakousli a neuvěřitelně v poslední minutě zápasu vyrovnávají.
Prodlužuje se, ale nic se neděje. A následují penalty ! Němci proměnili čtyři, když vždy bezchybný ( a nynější šéf Bayernu) Ulli Hoenes nedává. Tonda Panenka jde k brankáři Viktorovi.
Kam ji kopneš Tondo ?
Budeš se divit- šoupnu mu vršovický dloubák.
Neblbni !
A Tonda Páňa šel......jemně nadzvednutý míč padá do středu branky ! Brankář Maier padá na stranu.
Reportér Karol Polák řve....
Panenka se zvednutou rukou mává a proti němu dav spoluhráčů. Neumačkali ho.
Stal se slavným. Poslední penalta ze záznamu začíná každé Branky, body, vteřiny. A je hitem po celém světě. Antonín Panenka vstoupil do historie !
Bohužel psal se rok 1976 a on přestupuje pouze do Rapidu Vídeň. Pokud by to bylo o 40 let později, rvaly by se o něj Barcelona nebo šejkové-majitelé anglických klubů za milióny €€€ .

17 15.07.2020

K této knize mám rozporný vztah. Nemohu říci, že jsem byl při četbě nadšen, ale ona není zase tolik špatná. Některé postavy jsou vynikající a ze života (třeba hospodský Palivec, nebo fízl Bretschneider), některé jsem nesnášel třeba sapéra Vodičku. Také jsem neuvažoval s komentářem k této knize až do chvilky, kdy jsem si přečetl první kritické ohlasy z r.1920 na toto dílo.
Autory jsou dvě opravdu rozdílné osoby:
Ivan Olbracht v Rudém právu: "..když se optáte literárně vzdělaného člověka, ten se shovívavě usměje a řekne rozpačitě Mnnnno" !
Viktor Dyk v Národních listech: "...Cynism Švejkův hoví duchu této doby, jejímž hlavním nutkáním je pováleti se v bahně a chrochtati, ale není to dobrá služba době špatnou službou v budoucnu" ?
(Citováno k knihy "Literární kronika I.republiky , str.88).
Ano, jsou chvíle, kdy se to čte výborně. Ale "za břicho jsem se nepopadal".

17 10.07.2020

Tento deník, který si Poláček psal v roce 1943 před odchodem do Terezína, byl poprvé vydán až v roce 1959.
Nejen život se žlutou hvězdou, ale celý život Karla Poláčka byl něčím jako jízdou po tobogánu. Počínaje školními přesuny a pak válka.
Na začátku první světové války Poláček narukoval do armády a absolvoval důstojnickou školu, nedosáhl ovšem nikdy výše než na hodnost četaře. O svých zkušenostech později napsal: „Za čtyřletého vojákování jsem ‚Švejka‘ vůbec nepotkal. Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla. Prošel ruskou a italskou frontou, koncem války utekl do srbského zajetí.
Opravdu dobře se začalo dařit až v r.1933, kdy nastoupil do Lidových novin. Ale dobré časy včetně finančního zabezpečení rodiny netrvaly dlouho.
Německá okupace a rasová perzekuce Poláčkovi znemožnily pracovat v novinách; živil se jako knihovník v Židovské náboženské obci. Ač v časovém předstihu přemlouván přáteli k emigraci, zůstal. Po rozvodu r.1939 již žil se svou životní láskou právničkou Dorou Vaňákovou. Dne 5. července 1943 byli Karel Poláček i Dora Vaňáková deportováni do terezínského ghetta, 19. října 1944 pak nastoupili do transportu do koncentračního tábora Osvětim. Datum úmrtí 21.1.1945 v koncentračním táboře Gliwice je zpochybňováno.
Pokud by hypoteticky K.Poláček přežil, mohli bychom se "možná" těšit (nebo kochat) dále.

17 07.07.2020

Lahůdka ! Již dlouho jsem nečetl knihu z drastické doby a ještě k tomu v místě satana, v Berlíně, která je vyprávěna laskavou formou . Čtenář si připadá, že nečte opravdový thriller, ale optimistický příběh z těžkých časů.
Hlavní hrdina je obyčejný židovský kluk Cioma . Jeho výhodou je, že nevypadá jako Žid. Je úžasně šikovný, k fyzické práci, kterou sice nikdy nedělal, ale staví se k ní pozitivně, což mu v těžkých válečných časech dost pomáhá.
Ještě k tomu zjistí nejen on, ale také jeho přátelé, že má neuvěřitelnou schopnost naučit se kvalitně a velmi rychle padělat doklady. Na záchranu jeho rodičů je bohužel pozdě, ale pomůže mnoha lidem, kterým padělky zachrání život.
Ale je i často zbrklý. Ohrožuje tím nejen své přátele, ale zejména sebe. Přes všechny neuvěřitelné překážky si splní svůj sen.
Na této knize je kouzelné, že příběh Ciomy se skutečně stal a nejen to. On sám vše i napsal.

17 26.06.2020

"Byla jednou jedna kavárna. Byla v prvním patře starého pražského domu v čp.342 na rohu Národní třídy (tenkrát Ferdinandova) a Perštýna. Byla to kavárna, jak má být a jakých již není. Neslula dobrou kávou ani vybraným pečivem, ani výpravností. Její slávu zajistili její stálí hosté a vrchní pan František Patera."
O kavárně Union jsem skoro nic nevěděl. A úplnou náhodou jsem v knihovně objevil útlou knížečku s podtitulem Sborník vzpomínek pamětníků. Vždy na prvním místě jmenují pana vrchního P. jako neúnavného obsluhovače návštěvníků, zásobovatele českého i zahraničního tisku (dokonce i z Francie a Anglie), který vše obstarával ze svého zpropitného. Ale to nejdůležitější - byl vždy ochotný finančník ve věcech drobných i větších půjček. Třeba J.Hašek mu dlužil přes celou I.sv.válku.
V poválečných létech za první republiky Unionka, žijíc ze starých tradic, nakrátko oživla, ale nebyla to ona kavárnička z předválečných let. Ona tehdejší bohémská družina se rozprchla. Téměř všichni zaujali ve veřejném životě významná postavení
Končím roztomilou příhodou v hlavní roli s panem vrchním Paterou :
"A co se Patery natrápili studenti svou věčně prázdnou kapsou. Jeden z nich, jakýsi Tvrzický si od pana vrchního půjčoval den co den. Před válkou odcestoval do Ameriky a vrátil se po převratu. Jeho první cesta vedla samozřejmě do Unionky. Sedl si ke stolu a optal se pana vrchního kolik že mu dluží. Pan Patera měl dluhy v malíčku-dělá to vašnosto dohromady 200 korun.Tvrzický vytáhl ze šrajtofle 200 dolarů. Pan vrchní ještě dlouho vykládal štamgastům tuto příhodu se závěrem - To je gentleman, to je gentleman ! "

17 18.06.2020

Tuto vzácnou knihu jsem objevil v antikvariátu, stačilo pouze málo prolistovat a věděl jsem, že si ji odnesu domů.
Autor byl ve špičce čs. intelektuálů, vybaven bezvadnou znalostí základních světových jazyků, ale co je důležité, byl vyhledáván svými přáteli, aby jim za chvilku předal jejich věrnou karikaturu.
V knize vzpomíná, že nejčastějším prosebníkem byl V. Nezval, který si na těchto obrázcích postavil cosi jako své logo.
Jde o roztomilé vzpomínky na setkání s jeho generačními druhy (a že jich bylo), kromě Nezvala třeba J.Trnka, bratři Čapkové, Jan Werich, Jiří Voskovec,Alfred Radok, Tristan Tzara, Pablo Picasso, H.G.Wells a další.
Hned na začátku knihy je vzpomínka na V.Nezvala , který maturoval o dva roky dříve:
"Znal jsem ho jen z pověstí, žije v Karlíně, píše verše, chodil na filosofii, Wolker a já na práva.
Napsal jsem mu epigram, který ho asi potěšil."

Vít Nezval

Nikdo ho nezval přišel sám
Já jsem básník vám povídám
Ach jeje jeje ach jeje
Proč tedy píše eseje
Víte Víte že nevíte
Že to ani neumíte
Básnictví hra je básník si hraje
Jejej jejejej jejej nesahej na esej
K básni brk k eseji dláto
Mlčeti stříbro mluviti zlato

Od chvíle, kdy jsme se seznámili, jeden druhého si pro něco oblíbil. On můj způsob jednání s lidmi, já jeho odvahu bít se za věc.Říkali jsme mu tank moderního umění..."

17 17.06.2020

U mých (kdysi malých dětí) byla maková panenka a motýl Emanuel bezkonkurenčně nejčtenější kniha. Velkou zásluhu na tom měla ilustrátorka paní Gabriela Dubská.
Je s podivem, že motýl Emanuel prošel svou vizáží a elegantním oblečením tehdejší cenzurou.
Nevím zda v současné době doceňujeme obrovskou práci Václava Čtvrtka pro ty nejmenší. Tato jeho kniha a mnoho dalších jsou opravdovým klenotem jak vyprávěním, tak vynikajícím ilustrátorem a v případě tolik žádaných Večerníčků v TV i pečlivě vybraným slovním doprovodem.

17 27.05.2020

Kdo má doma tuto knihu, může postrádat Bibli . Obsahuje něco - co by šlo nazvat ekvivalentem Desatera božích přikázání. Těch půvabných kresbiček s přáteli Hamáčkem, Rambouskem a Dlabáčkem jsou celé dvě stovky.
Namátkou:
Dlabáček - Ó Bože všemohoucí, může být ještě někdy horší začátek roku, než byl letos ?!
Bůh (lakonicky) . M ů ž e .....
A pak pohled do doby, kdy již budou hospody pro Hamáčka a spol. opět otevřeny:
"Já bych komunistům nevěřil . Kamarádi, jen si vzpomeňte jak nás lstivě zahnali k moci v listopadu 1989 !
Jede bourák s vládou, zabrzdí u Rambouska: "My jsme z vlády strejdo, neviděl jste tady někde pobíhat selskej rozum ?!

17 02.05.2020

Jsem udiven, že tato práce velikána ekonomie "tam za kanálem" profesora Northcote Parkinsona nebyla doposud komentována.
Pan profesor dovedl velice vtipnou formou komentovat šlendriánství v tomto oboru a jde o čtivou knihu pro každého, protože všichni ať chceme nebo ne, v ekonomice praktikujeme, a to pravidelně a neustále.
Kniha je doplněna zákony paní Parkinsonové, což je výhodné. Ty vyšly i samostatně. Čtenář koupí tohoto díla ušetřil.
Osobně mne zaujala zejména v současné době aktuální kapitola s názvem "Koeficient neúčinnosti".
Cituji: " Při pohledu mikroskopem se jako ideální jeví kabinet vícečlenný. Z těch původně vybraných mohou tam býti odborníci na finance, zahraniční politiku, obranu, právní problematiku, zdravotní otázky atd. Ale vždy je tam jeden, který žádný z oborů nezvládl a ten se stává předsedou komise. I když je jasné, že je třeba ponechat komisi v původním složení, zjistí se později, že je nutné komisi rozšířit, či lépe rozšiřovat..."
Nepřipomíná vám to cosi ?

17 30.04.2020