Zvuk slunečních hodin

26.01.2017

Zvuk slunečních hodin je prostě nádherná kniha, pro mě jedna z nejlepších co jsem kdy četla a nebudu přehánět, když řeknu, že mnou otřásla.

Příběh je tak realistický, že se vám občas nedostává dechu. Doufáte, že vše dobře dopadne a když už chápete, že happy end se nekoná, nedokážete se ubránit smutku nad osudem hrdinů, kteří se stali téměř rodinou.

Nepamatuji se, kdy mě nějaká kniha tak citově poznamenala a přestože se nechcete týrat, kniha vás nepustí a musíte ji dočíst. Tady platí, že ZA KAŽDOU LÁSKU SE DŘÍVE ČI POZDĚJI PLATÍ SMUTKEM.

Ano, kniha je úžasná a z celého srdce ji doporučuji. Veliká škoda, že autorka již zemřela.

14.01.2017

Tato kniha má v mém životě zvláštní místo. Přišla mi do života rok před smrtí Hany Andronikové a já jsem zrovna měla jedno z těch těžších období ve svém životě. Byla nám doporučena ke státním zkouškám a jako jedna z mála z toho velkého výběru mi dokázala vstoupit do srdce a udělat tam pěkný kolotoč. Mám ráda víceúrovňové romány, proto mi styl a kompozice maximálně vyhovovaly. Zaslouženě za ni autorka získala ocenění. Dodnes ukázky z knížky využívám jako motivační texty ve vyučovacích hodinách.

31.12.2016

Tato kniha na mě neskutečně silně zapůsobila. Doporučuji.

17.12.2016

Někdy tyhle témata hůře snáším, ale moc se o ně zajímám. Tohle je moc krásná kniha. Některé momenty jsou otřesné. Ale měla jsem nádherný literární zážitek.

30.10.2016

Jsem velmi skeptická k prvoplánovým příběhům z tohoto prostředí... málokdo totiž tu dobu, kdy svět přestal dýchat, umí zachytit s náležitou pokorou a silou a netlačí vás jen do bezduchého vyždímání se....
Ale!!!... tohle je úplně jiný šálek masaly... skvostná písmenková rajská zahrada, kdy jen potichu našlapujete a necháte se bolet... úplně tiše a obyčejně...
Uvěříte v každý nádech tohoto neuvěřitelně silného příběhu, protože oni jsou tak živí... tak opravdoví... že vás jejich osud chtě nechtě sevře do emočního svěráku a už vás nepustí... válka neválka... opravdu jsem nechtěla brečet, ale hrnul se mi do očí celý jejich krutý svět... protože on byl její sluneční orloj a ona jeho slunce!
Nestydatě závidím všem, kdo si jí právě užívá a objevuje její nezapomenutelné kouzlo ;) jedna z těch, ke kterým se budu vracet...

17.10.2016

Ach jo, to zase bylo... Láska, tak silný cit. Když je, překoná SKORO všechno, ale silnější než smrt prostě není.
A ti, kteří jsou milováni, pak tolik ztrácejí.
Skvělý příběh, mistrně vyprávěný, mistrně napsaný. Několik časových rovin, rodinné drama. Válka, která vstoupí do osudu hrdinů, rozvrátí co může, znásobí chybná rozhodnutí a skoro všechno zničí. Bylo mi úzko a bylo mi líto.

30.08.2016

Zvuk slunečních hodin je nádherná kniha.Androniková umí skvěle psát, její styl je strohý, zkratkovitý, ale s o to větší intenzitou umí slova vršit a seskupovat. Být poetická. Je to velmi silný příběh o lásce a vzájemné provázanosti, ale také o hrůze koncentračního tábora, je to ukázka toho, kolik člověk ztrácí odchodem milované bytosti a kam až museli sestoupit lidé, kteří byli odvezeni do Osvětimi. A co z nich zůstalo. Nesmírně silný příběh a velká poklona paní spisovatelce, škoda, že už není mezi námi...

28.08.2016

Moc krasna kniha. Je psana formou vzpominek, nuti vas vzpominky si propojovat. V zadne sve kapitole me kniha nenudila. Jsem ctenar, ktery nema rad dlouhe popisujici odstavce, ale spise primou rec. Tato kniha je predevsim o popisu. Je ale napsana tak krasnym jazykem, ze proste ctete a text doslova hltate.
Pribeh je velice smutny, na konci knihy jsem mela i slzy v ocich. A. urcite to nebylo tim, ze byly 4 hodiny rano.

19.08.2016

Moc nečtu česku literaturu, ale někdy mě přece jen nějaká česká kniha zaujme. Toto je určitě jedna z knih, které chci mít v knihovně a jednou se k ní určitě vrátím. Knihu jsem přečetla jedním dechem a nedokázala jsem se odtrhnout od poutavého příběhu, který byl smutný a tak hezky vyprávěný. Příběh plný lásky, smutku, zoufalství, odehrávající se v Indii, ve Zlíně, v Americe, v době okupace, v koncentračních táborech, Příběh, který vykresluje dobu tak realisticky, až si připadáte, že jste součástí života hlavních hrdinů a doufáte, že vše dopadne dobře. Ale ne vždy tomu tak je a na konci knihy už nedokážete skrýt dojetí ani smutek nad osudem Ráchel, Tomáše a Daniela, kteří se vám dostali pod kůži. Už dlouho mě žádná kniha tak nedojala a nenutila, abych o ní tak dlouho přemýšlela.

17.08.2016

Těžko hodnotit tak výbornou knihu...nedostává se mi slov! Za nádherný český jazyk, za metafory, za tak rozmanitý děj, časovou linii, i když se v ní člověk někdy ztrácel, lásku, která nemá hranice....to všechno v jedné úžasné knize. Plně si neuvědomujeme výdobytky dnešní doby, v níž žijeme, co všechno nám nabízí a jak široké možnosti máme....při čtení tohoto příběhu, při popisu přežívání v koncentračním táboře Vám najednou dojde jedna věc: Lidský život je velmi drahocenný, ale v té době neznamenal vůbec NIC!

08.08.2016

Skvost. Zaujme hned úvodní motto od Johna Donna „Mám pocit, že držím klíč od svého vězení ve vlastních rukou, jako by to byl meč…“
Prostřednictvím náhody (krmení koček) autorka spouští svátečně laděné vyprávění (zasazené do novoroční noci v symbolickém roce) dvou českých rodáků žijících v Kanadě. Odkrývají pohnutou historii svých předků.
Autorka strhujícím způsobem zachycuje život baťovských inženýrů, jejich každodenní dřinu v Indii. Osobní život hrdinů Andronikova prokládá mýty a legendami. Často používá aluze. Celkem otevřeně kritizuje Nietzscheho („A co třeba Nietzsche! (…) Treitschke, Nietzsche, Hitler. Jak se to rýmuje. Opojný mýtus o nadčlověku, který může všechno ve jménu nadřazenosti! Není to šílené?“ s. 87)
Linka o holocaustu je neotřelá – nejen zachycení života v terezínském ghettu, ale i drobné charakteristiky nacistických dozorců a dozorkyň, vytváří mozaiku, která není jen černobílá.
Zajímavé, že po Ráchelině knize jsem sáhl ke knize, jejíž hrdinkou je taky Ráchel.
Zajímalo by mě, jestli Jodi Picoult (Vypravěčka) Satan McCoy (Pekařova dcera) nebo Sissel Værøyvik (Ráchelina kniha) četly příběh Hany Andronikové.

„My jsme příběhy. My jsme mýty a pohádky. Jsme poezie. Naše životy jsou knihy. Knihy plné listů popsaných rukopisem vlastního štěstí a smutku, vlastních úspěchů a porážek. Jsme stránky popsané lidmi a událostmi, které nás potkaly. hýčkáme rukopisy těch, co nás okouzlili krásou svých těl a duší, těch, co nás obdarovali světlem a poznáním, rukopisy, které hřály a chladily. Rukopisy milovaných.
(…)
Jenže naše knihy skrývají v nitru i listy temnější než tiskařská čerň. Stránky poleptané bolestí a křivdami. Stránky bezohledně počmárané, znásilněné lidmi a událostmi, které vtrhly do našich životů jako potopa, jako mor. Stránky černé zaschlou krví utrpení a bezmoci. Stránky bolavé ostnatými dráty. Bez lidských tváří. jsme knihy plné otřesných věcí, o kterých jsme nikdy nechtěli psát. Kruté mýty a krvavé balady. Můžete je zkusit vymazat. Vymazat tiskařskou čerň. Můžete je zkusit vytrhnout. Vytrhnout si srdce z těla. Můžete je zkusit upálit. Ale je ten, kdo hází knihy do ohně, ještě člověkem?“ (s. 281)

18.07.2016

Nádherná kniha. Čerstvě zařazená do mého TOP výběru. Příběh hluboké lásky, ale taky hluboko zasunuté bolesti, která je ale nakonec tou láskou vyléčena. Okouzlily mě pasáže z Indie - už druhý indický příběh, který mě tak fascinuje. Určitě budu číst znovu.

28.06.2016

Tato kniha mi připomíná plující květinový věneček po hladině. Je sice těžký, ale pohybuje se tak něžně a hladce...
Tak krásně napsanou knihu jsem už dlouho nečetla a přitom se dotýká tak těžkého tématu. Místy to není román, ale poezie. Četla jsem jedním dechem, je v ní tolik, krásy, lásky, bolesti i smutku a to vše v plné intenzitě. Je v ní humor, který vás rozesměje i nahlas.
Kniha je jako roztříštěné zrcadlo, jednotlivé střepy dějových linek a různorodých míst vás nakonec zavedou do slzavého údolí. A ty slzy kanou především proto, jakým způsobem vás k nim autorka vede. Vše do sebe zapadne, každý malý střípek se ukáže jako významný a ve vás zůstane tolik "kdyby" a "stačilo jen tak málo a.." a slzy tečou a tečou.
Budete mít chuť ji zhltnout, ale to by byla škoda, udělejte si na ni čas, klid a vychutnejte si každé slovo. A pokud vy vám něco uniklo, nevadí, tuto knížku nebudete číst jen jednou.

21.06.2016

Neskutečná kniha, prolnutí nekolika náboženství, několika zemí, několika osudů... Baťův Zlín, Indie, koncentrační tábor, fronta, Toronto...nikdy bych si nepomyslela, že se děj knihy může odehrávat na tak odlišných a různorodých místech a přirom tvořit tak kompaktní celek. Vzpomínky na Indii proložené aztéckými mýty a bájemi vám dovolí utéci do fantaskních dětských světů, o to tvrdší je kontrast deportace živelné Ráchel do koncentračního tábora. Ačkoli autorka upouští od útoku na city a vypravěčský styl je spíše věcný, v závěru knihy jsem se neubránila "vzpomínkám, které tečou po tváři"...

21.06.2016

Já jsem přečetla knížku jedním dechem, a po přečtení poslední stránky jsem jen zůstala zticha. Už dlouho jsem nečetla tak "plný" příběh, nesetkala se s tak dokonalým popisem lásky, už dlouho mě žádná kniha tak niterně neoslovila. Klobouk dolů, zesnulá paní spisovatelko. Za mne poklona největší.

27.05.2016

... čte se nesnadno - je v ní hodně krásy i bolesti popsané v útržcích jednotlivých postav. Ale při bedlivém čtení se dá najít i špetka humoru: "Děda Otto mi řekl, že veškeré ponaučení a moudrost najdu v knihách. To měl recht. V Kámásútře bylo všechno, co jsem potřeboval vědět."

24.05.2016

Úžasná kniha. Baťovský Zlín, Indie zač. 30. let 20. st., okupace Československa, židovské transporty, zimní Colorado r. 1989... Množství časových i místních rovin, přitom vyprávění plyne hladce, ovšem drama a emoce jsou v každém odstavci. Těžko se to popisuje, ale hrozně silně kniha přitáhne. Nádherný jazyk a styl psaní! Místy je to poezie! - tak nádherné prozaické pasáže popsané básnickým jazykem: "Vkleče se ponořil do záhybů žlutooranžových šatů a strhl ji k sobě. Vzpínal k ní ruce jako při horoucí modlitbě, zoufale a prosebně. Modlitba beze slov. Uvíznutí. Kůže a temně rudý mech koberce lemovaný havraními vlasy. Ta změť barev mu utkvěla v paměti. Slunce a krev." Doporučuji!!! Pět hvězdiček mi nestačí... ;-) :-) A velmi smutné pro mě je, že nelze už s napětím čekat na další knihy této dosud mladé autorky, protože již podlehla těžké nemoci... :-(

22.05.2016

Neobyčejná kniha. Vyprávění o krásných věcech v době, která krásná nebyla ani trochu. Dílo plné lásky i v těch nejtěžších chvílích člověka, chvíle, kdy byste měli nenávidět ale vy nemůžete. Chvíle hledání a nacházení Boha i na místech, kde to nečekáte, kde prostě být nemůže. Chvíle, které vás drtí a svírají a vy nemůžete dělat nic, aby se to změnilo. Pocit bezmoci. Opravdoví lidé v opravdovém světě.

Bez patosu, bez hloupého filozofování, bez nudných míst. Líbilo se mi, že kniha měla spád. Stránky napěchované dějem, city a lidskostí, ale ne násilně. Spousta dojmů. Nelíbilo se mi, že nemám kapesník… ;-)

25.04.2016

Neskutečná kniha pro náročné čtenáře. Mrzí mě, že jsem ji četla v době, kdy jsem byla nemocná a tudíž jsem se na ní nesoustředila na 100%. Spoustu věcí mi tam nedocházelo, unikalo a musela jsem si na ně přijít až v průběhu, nebo ke konci. Opravdu neskutečné proměny vypravěčů, jednotlývhc období, přímých i polopřímých řečí. Tak náročnou a dobrou knihu zároveň jsem dlouho nečetla. Tématika války a koncentračních táborů je tak ožehavé téma a přesto mě nepřestává bavit.