Zvuk slunečních hodin

24.10.2017

Autorka si svůj debut spisovatelsky užívá. Ta tematická rozmanitost! Indie, Baťovi mladí muži, Osvětim, válčiště … Ta složitá kompozice…
Jenže když jsem četl nyní tuhle knihu podruhé, vnímám, že tu chvílemi chybí osobní prožitek, osobní zkušenost. Paradoxně je ta mnohovrstevnatost trochu plytká. I když některé na první pohled jednoduché (až banální) pasáže mají aktuální sílu, větší než v době, kdy je Andronikova napsala: „Největším nepřítelem lidí je jejich vlastní omezenost. Jejich strach. Strach z odlišnosti, strach z jiné kultury, z něčeho, co neznají. Symbolem jejich strachu se pak stanou symboly jiné kultury. Turbany sikhů, čelenky indiánů, muslimské šátky, cokoliv, co není součástí světa, který znají. Největším nepřítelem takových lidí je jejich vlastní hloupost.“ (str. 129)

23.10.2017

Neskutečně silný příběh

13.10.2017

Bezprostřední dojem - nádhera. Příběh, jak ho napsal život sám. S Tomem jsem procestovala Indii, s Rachel to bylo tristní - tam jsem ani cestovat nechtěla.

A nakonec Daniel - sbírá neznámé střípky ze života svých rodičů. Už zase vím kus naší historie, který jsem neznala.
A když se tu čtenářka ptá, kde byl Bůh, říkám: ZLO je v lidech. Já se zase ptám, byli to vůbec lidé?

10.10.2017

Zvláštně napsaná knížka. Občas mě bavila víc, občas míň.

29.08.2017

skvěle vystavěný příběh psaný velmi vytříbeným a krásným jazykem... napínavé a dojemné, krásné a smutné.

06.08.2017

Jedna z knih, která mě vzala za srdce.

24.07.2017

Nemám ráda Indii, nemám ráda období první republiky a obě světové války .Nevím co mě napadlo si tu knihu půjčovat ale vím že na ni nikdy nezapomenu .Asi si ji už nebudu znovu chtít přečíst ale v srdci mě zůstane.
Strašná škoda že autorka už nic nenapíše.

16.07.2017

Za srdce beroucí příběh, úchvatná hrdinka, kruté dějiny a kruté osudy. Když jsem si ji chtěla po roce přečíst znovu, abych si ji připomněla a mohla o ní hovořit, už jsem to nedokázala. S vědomím osudu hlavní hrdinky, nedokázala jsem tím znovu projít.

05.07.2017

Přečetl jsem dvě podobné knihy. ,,Hana,, od Aleny Mornštajnové je stejně kvalitní jako ,,Zvuk slunečních hodin,, od Hany Andronikové. Je to jako vypít 2 láhve jedné kvalitní odrůdy vinné révy, ale od dvou dobrých vinařů. U Androníkové musím ocenit velké množství načerpaných inspirací na téma holocaustu, mytologie a příběhů z bezprostřední válečné minulosti. Alena Mornštajnová dovedla z příběhů jedné rodiny docílit spisovatelského maxima. Kniha ,,Zvuk slunečních hodin,, je velice čtivá, přes pestré příběhy mnoha lidí, které se vzájemně prolínají na pozadí 1. poloviny 20 století, zejména však v období 2. světové války.
Obě knihy doporučuji, zejména jako povinnou školní četbu!!!

11.05.2017

Krásná. Asi jsem byla zpočátku zmatená kdo ke komu patří - nejvíc teda z toho vojáka, co si psal deník, toho jsem docela dlouho neuměla zařadit... Ale vem to čert! Tolik něhy na mě ze stránek už dlouho nezaútočilo. Nemohla jsem přestat překotně číst a zároveň si užívala každé slovo co nejdéle. Část o Baťovi zajímavá a vtipná, o Indii voňavá a barevná, o holokaustu krutá a ještě krutější. Od začátku mi bylo dost jasné, jak to dopadne a přesto jsem se celou dobu modlila, aby to bylo jinak. Hned po přečtení jsem knížku poslala dál, aby ji poznalo co nejvíc lidí. Krásná!

22.04.2017

Naprosto skvělá kniha.Doporučuji.

18.04.2017

Dobrý příběh. Ale vadila mi roztříštěnost a snaha dotknout se až příliš mnoha událostí naší novodobé historie. Působilo to trochu uměle, nastudovaně.

03.04.2017

Mezi všemi pozitivními komenty napíšu bohužel jeden negativní... do knihy jsem se nemohla začíst, odkládala jsem ji, ztrácela jsem se v kapitolách, nepřehledné.. Třeba se k ní někdy časem vrátím, ale prozatím takto..

02.04.2017

Nevim přesně čím, ale kniha na mě v mnohých pasážích působila neautenticky, násilně ve smyslu struktury textu. Pro mě trochu zklamaní. Baťovská část mi přišla hodně povedená.

31.03.2017

První část knihy mě nadchla, bavilo mě číst o tom, jak se zakládaly baťovské továrny v Indii. Druhá část z války už byla pro mě náročnější.

15.03.2017

Tak, jak všechny komentáře pode mnou i já brečela nad knihou a slzy mi stékaly na listy knihy, ani jsem se je nesnažila stírat z tváře.
První stránky, kdy jsem četla o Danovi a jeho dceři mě rozesmály-Ty jsi ale debil... Ano, máš pravdu dcero, Takovou dceru mohl zplodit jedině debil...
Jsem , byla jsem kdysi taky 15-ti letá dcera, promiň tati, myslí si to fakt všichni, i moji kluci si to o mně ve svých 15-16 letech mysleli...
Pak ale přišlo to, o čem jsem četla již mnohokrát v různých formách, ale... tohle...na to totiž může přijít jen zoufalá máma, která se snaží ve svém tichém zoufalství svému dítěti pomoci....
" Když odcházela, řekla mi, že sluneční paprsky jsou poslové slunečního boha a že si po nich budeme posílat vzkazy. Když uvidíš sluníčko, ucítíš paprsky na tváři, budeš vědět, že to jsou moje ruce, které tě hladí, že jsem nablízku. Měsíc ti bude vyprávět příběhy na dobrou noc.
Nezažila jsem tu dobu, ale z úplně jiného úhlu pohledu, když mi kluci odcházeli z domova na studia , podotýkám v době míru a klidu zbraní, já se o ně bála a oni se báli co je čeká a dohodou mezi mnou a mými dětmi bylo - koukni na měsíc, budem na něj koukat v určitou hodinu všichni tři a bude nám líp, hm?
A to nám nehrozilo žádné děsivé odtržení, jen jsme museli pouhých pět pracovních dní zůstat každý na jiné straně republiky, bylo nám jen pouhopouhé smutno po domově, který tvoří máma a děti ...
Ač pocházím z věřící, křesťanské rodiny a nespočetněkrát jsem se na to ptala, pořád nevím, kde v době holokaustu zůstal Bůh, jak mohl dopustit takovéhle bezpráví na dětech, na lidech, na všech ... po dočtení této knihy jsem se dnes v noci ptala ptala sama sebe: Jsem já vlastně pořád ještě věřící? V co vlastně věřím?

11.03.2017

Mimořádná záležitost.... Rozcupuje vám srdce i duši, ale tak nějak něžně a laskavě....pár slov či vět bez zbytečné pompéznosti vám způsobí takovou bolest, že sotva lapáte po dechu, aby vám vzápětí vzpomínky na lepší časy vyčarovaly na tváři lehce přitroublý úsměv (a to i proti vaší vůli).

Autorka nám svým nádherným jazykem přibližuje osudy jedné židovsko-německé rodiny, osudy Toma, Ráchel a jejich syna Daniela, v období míru a následně války. Prolíná se zde poetické vyprávění o životě v Indii s hrůznými zážitky z koncentračního tábora, vzpomínky na milování a hlubokou lásku hlavních hrdinů s obrovskou vůlí přežít za každých okolností a znovu se shledat.

Přiznám se, že si snad ani nevzpomínám, zda jsem někdy v životě četla knihu psanou tak nádherně poetickým jazykem. Je to jedna velká báseň, velkolepá oslava života a lásky.

"Tom a Ráchel. V mísnosti s mosaznými svícny. V záchvěvech voskového plápolání. Zvuky se změnily v prostor ve vesmíru, volně letí navzdory zákonům gravitace. Černá díra s magickou silou. Jeho dech se v ní kolébá vřetězech semknutých paží, rány po zaťatých nehtech jako vrásky moudrých starců. Kapky potu se mu proplétají porostem hrudníku, její rty je sbírají jako perly. Nepřestávej. Slib mi, že nikdy nepřestaneš. Slib mi to. Její tělo je gotický oblouk. Dlaně cejchují staženou kůži. Nikdy nepřestanu. Vtékal do ní jako řeka. Nikdy tě nepřestanu milovat."

Nádherná kniha.Brečela jsem u ní jako
želva.Ale zároveň je krásný to jak se stří-
dá děj mezi minulostí a přítomností.

02.02.2017

Nádherný a silný příběh, ve kterém se mísí cizí kultury s naším holokaustem. Kniha obsahuje lásku i smutek, přináší úsměv i slzy (alespoň u mě). Téma holokaustu je zmírněno dějem odehrávajícím se mimo koncentrační tábor, což však příběhu neubírá na jímavosti.