Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163068/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-DMO-163068.jpg
5
1211
303
Román vynalézavým způsobem spojuje několik rovin a časových pásem - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Před čtenářem se odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. Za svůj debutový román získala autorka v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku.... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha, která ve mně po přečtení zanechala rozporuplné pocity. Stojí za to se pustit do čtení tohoto díla a rozhodně si zasloužila ocenění Magnesia litera.
Nádhera, další autorka, která mě přesvědčila, že česká próza je kvalitní. Styl, kterým je kniha napsaná může působit trochu těžkopádně, ale po začtení zjistíte, že je kniha napsaná opravdu neotřelým způsobem a její příběh je velmi zajímavý.
Kniha se mi těžce hodnotí. Příběh byl opravdu zajímavý, jako celek se mi líbil. Ale styl psaní byl pro mne hodně náročný, emotivní, až depresivní. Těšila jsem se, až knihu dočtu a odložím. Rozhodně na ni ale nezapomenu a doporučuji přečíst.
Hodně silná a emotivní kniha... příběh vyprávěný z pohledu syna hlavních hrdinů je zajímavý nápad... navíc to propojení několika časových rovin.... povedlo se to..
Největší cenu, kromě toho, že je skvěle a rafinovaně napsaná, má tato kniha v nenápadné konfrontaci tří časoprostorů (předválečný Zlín, Indie třicátých let a lágry těch čtyřicátých) a vršení konkrétních faktů, které čtenáře soustavně zneklidňují; za náročné považuji zvládnout tohle, nikoli její depresivnost (ono totiž fakt není tak zle). Třeba baťovský kosmopolitismus vedle touhy po vlastním domově a "okrajování" republiky; odpor židovských rodičů ke gojskému nápadníkovi vedle nacistické nenávisti k nižším rasám; indické upalování vdov a evropské pálení knih... Nakonec je z toho laskavá výpověď o lidskosti jako takové, o vzájemnosti a něze, o tom, že "nikdo není ostrov sám pro sebe". Užila jsem si to.
Moc pěkná knížka, moc hezky napsaná. Emotivní a zároveň i poučná. Velmi zajímavý příběh. V zásadě smířlivá i přes všechny ty popisované hrůzy.
Skvěle napsané, nezapomenutelné. Zajímavé prolínání příběhů z Indie a druhé světové války. Strašná doba, která by nás měla poučit. Jak to ale vypadá člověk je nepoučitelný a válčí a zotročuje stále dokola.
Kniha Hany Andronikové je zásah do mysli i do srdce. Šťastný život rodiny Kepplerových krutě zasáhne II. světová válka. Ta válka, která rozpoutala tragédie rodin a celých národů. Konec mnoha rodin znamenal koncentrační tábor Osvětim.
Starých, mladých i těch malých dětí, které nechápaly, co se s nimi děje. Jejich dušičky předčasně stoupaly k nebi z komínů lágru. Strašná doba.
Skvěle napsané, ale nikdy už číst znova nebudu, protože nezapomenu.
Autorka vypráví životní osudy rodiny Kepplerových – Tomáše, jeho manželky Židovky Ráchel a jejich syna Daniela z pohledu jejich tehdy malého syna na pozadí historických událostí v Evropě v době před a během 2. světové války. Daniel se narodil ve Zlíně, ale spolu s rodiči trávil první léta svého života v Indii, kde otec pracoval. Návrat do Československa ještě před 2. světovou válkou však rodinu fatálně zasáhne a rozdělí. Kruh života rodiny se uzavře až po dlouhých letech na konci roku 1989 díky náhodnému setkání Daniela Kepplera s Anne Varnierovou v americkém Coloradu. Poutavě napsaný román o velké lásce a životě Tomáše, Ráchel a jejich syna Daniela.
Musím se přiznat, že tahle kniha je pro mě hodně těžká na hodnocení. Na jednu stranu prostě nemůžu opomenout její nesporné literární kvality, právem oceňované. Místy jsem se ale přistihla, že se mi do dalšího čtení moc nechce a radši vyhledávám jiné činnosti... Z knížky totiž na mě padala obrovská deprese. Zdálo se mi, že tady je skrytá snad i mezi řádky, padá na mě, jen co jsem se ke knížce přiblížila... (Z obavy, že něco podobného mě čeká u knížky Velmi modré oči, je zmíněná, už dlouhodobě půjčená, pořád na čekačce... Ale díky, Ivčo, taky na ní jednou dojde :-)
Trochu se tu v komentářích rozhořela diskuze, jestli je lepší Hana nebo Zvuk slunečních hodin. Obě jsou tematicky podobné, zpracování je diametrálně odlišné. Něco jako černá a bílá. Obě jsou barvy, každá je jiná, ale kdo určí, která je lepší? Samozřejmě vkus pozorovatele, potažmo čtenáře. Zkuste obě a uvidíte :-)
Kniha se mi líbila, kvalitně napsaná, náročnější na čtení, ale rozhodně stojí za přečtení.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ti, kteří přikládají vzdělání příliš velkou váhu, si vytvářejí falešný pocit jistoty.
Pamatuj si, že nikoho z lidí, které doopravdy miluješ, nemůžeš nikdy ztratit.
Co je svět jiného než kolotoč, který láká k bujaré projížďce?
S kým se podělíš o radost, ponese s tebou i tvoje starosti. Sdělená radost je dvojnásobná a starost poloviční.
Nezapomenutelná knížka... prosvětlená a probarvená Indií , potemnělá válkou. Na konci jsem plakala, ani jsem nevěděla jak...
Nádherná kniha, moc dobře se mi četla - krásný jazyk, emotivní příběh. Ke knížce se budu ještě určitě vracet, takže si ji pořídím do své knihovny.
Na této knize jde jasně vidět, že je prostě skvělá !!! Pokud čekáte něco úžasného, sáhněte po jiné knize. V tomto příběhu najdete pouze prostřenou tabuli smutku, osudu, nevyvratitelnosti a utrpení takového jaké je a občasný závan štěstí a radosti odněkud zdáli...
Smutný příběh z doby před a během druhé sv. války. Osud krásné a milované Ráchel. Četla jsem na doporučení, že je tato kniha zajímavější než "Hana" , podle mě není, ale přesto doporučuji si ji přečíst. Je třeba si tu hroznou dobu stále připomínat a poučit se.
Knižku jsem četla protože jsem taky žila v Americe. Ale nějak mě nezaujala, snad si ji ještě někdy přečtu , až bude lepší nálada. Vlastně mě zaujal název, proto jsem po ni sáhla, nikdo mi ji nedoporučoval.
Já se v tom občas ztrácela, ale část Zlínské rodiny, se mně líbila. S Hanou od Aleny Morštajnové se to srovnat moc nedá. Každá kniha je napsaná jiným spisovatelským jazykem. Takže za mě určitě HANA.
Po emoční strànce to nejsilnější, co jsem kdy četl...ke knize se pravidelně vracím. Pro mne osobně nejlepší kniha od českého autora. Neskutečně silný příběh, kràsný jazyk, čtivà. Podle mne i ideàlní předloha pro filmový scénàř. Autorce tam nahoru děkuji. Není, co řešit. Za mne 100%. Tomáš
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Určitě jedna z nejlepších knih, kterou jsem v poslední době četla. Vedle propracovaných a skvěle propojených dějových linií mě uchvacovala práce s jazykem, obsahová košatost a poetičnost. Slova jsem hltala a nemohla jsem se jich nabažit, ačkoliv jimi byly častěji popisovány tak těžké a smutné životní situace. Na pouhých třech stovkách stránek se ocitlo několik pestrých světů plných velké moudrosti s nadčasovou výpovědí. Kdybych měla jednu hvězdu v hodnocení navíc, dostala by ji tato kniha.