Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163068/bmid_zvuk-slunecnich-hodin-DMO-163068.jpg
5
1211
303
Román vynalézavým způsobem spojuje několik rovin a časových pásem - Baťův Zlín, Indii třicátých let, poválečnou Ameriku. Před čtenářem se odvíjí strhující příběh, v jehož centru stojí milostný vztah Tomáše Kepplera a židovské dívky Ráchel viděný očima jejich syna Daniela. Za svůj debutový román získala autorka v roce 2002 ocenění Magnesia Litera v kategorii Objev roku.... celý text
Přidat komentář
Psáno jazykem v současnosti již takřka nevídaným, potěšení pro každou čtenářskou duši. Avšak děj se mi zdá příliš roztříštěný. Jako zářezy na pažbě pušky, z nichž se dá souvislost jen tušit. Neříkám, že to nemůže být vítané či přitažlivé, ale já se v tomto labyrintu nechtěně ztrácela.
Děj mně vtáhl od první věty a už nepustil.Lidskost v každém písmenu.Vyhledám další autorčiny knihy.Projevuji lítost,že neměla více času k napsání dalších ještě úžasnějších!
Tahle knížka mě doslova pohltila. Nechápu, že jsem mohla tak dlouho žít bez ní. Dostává se jí čestné místo v mé knihovně.
Člověku se ani nechce věřit, že čte autorčinu prvotinu. Ten jazyk je krásný, vypravování nevšední a dojemné.
Knížka mě naprosto dostala! Nemohla jsem se od ní odtrhnout a dlouho, velmi dlouho jsem o ní ještě přemýšlela. Jsem Zlíňačka, takže tím se zážitek ještě umocnil. Vtáhla mě, bavila, fascinovala, dojímala, obohatila a zanechala ve mně něco nezapomenutelného. Některé knížky nadchnou, ale časem zapadnou. Tohle není ten případ. Troufám si říct, že je to knížka, do které se můžete zamilovat a takový ten sladkobolný pocit zůstane v srdci už napořád. Pět hvězdiček je málo!!!
Jedna z mých nejmilejších knih, hodně mě chytla za srdíčko a všem čtenářům ji doporučuji.
Neskutečně krásná, dokonalá knížka, perla mezi knihami. Rozhodně přečtu ještě několikrát. Dostala mě!
Úžasná kniha. Nenašla jsem vadu a ani nehledala. Moc lituji ztráty tak jedinečné autorky!
Příliš mnoho dějových linek, v nichž jsem se občas ztrácela a jejichž věrohodnost byla značně kolísavá. Nejvíce mě zaujaly epizody související s expanzí firmy Baťa do Indie, problémy s tamější výstavbou, střet mentalit. Dost mě mrzelo, že toto téma bylo tak neuzavřeně ukončeno. Většina postav byla uvěřitelná, jenom některé trochu "šustily papírem". Lyrické vsuvky byly místy krásné, občas však rušily a vadily. Každopádně knihu řadím k tomu nejlepšímu ze soudobé původní české tvorby.
Krásný jazyk, poetické obrazy exotické Indie. Přečetla jsem téměř v jednom kuse, abych se dozvěděla, zda se Ráchel po osvobození opět s Tomášem a malým Danielem setká.
Kdyby tady bylo sto hvězdiček, tak bych dala plný počet! Ach, ach, až teď si tak říkám, že není pět hvězd jako pět hvězd....
Ztotožňuji se s mnoha názory pod mým komentářem. Pokud jde o jazyk z lexikálního hlediska, myslím, že se dá kniha nazývat rájem. V Paní Spisovatelce je jistě i kus básníka, její metafory, skoro až lyrické popisy byly jen lahodnými třešinkami na výborném dortu. Její fantazie jistě byla místem, kde by chtělo utéct mnoho z nás.
Pokud jde o formu (střídání vypravěčů a jejich forem, míst, časů), ani si nevzpomínám, že bych kdy četla něco rozmanitějšího. Velmi mě uchvátilo, že v určitých částech byste ani neřekli, že to napsala žena (vybavuje se mi to hlavně u Peteova deníku, v začátku knihy, kdy Tomáš popisuje své dětství). Někdy to bylo kruté, jindy brutální a syrové. Na druhou stranu jsou tam části, kde je krásná ženská něžnost, ze které je vám to jasné hned. Není to žádná komedie, ale ani o vtip nebyla nouze - myslím hlavně v dialozích. Mnohé rodinné chvilky a pocity vtipné, reálné, známe je i dnes.
Chtěla bych tu toho tolik napsat, tolik vyjádřit. Dojmy, emoce... jenže je to přesně ten stav, když si přečtete něco, co vás dostane. Jen sedíte, myšlenky vám víří hlavou, atakují vás a vy jen hledíte před sebe, hluboký nádech a výdech a necháváte v sobě příběh stále žít. Já nemám teď slov, jednou se ke komentáři možná vrátím, až se to ve mně uleží. Jako francouzský sýr, jak říkával Frank.
Ke knize jsem se dostala v podstatě "náhodou", díky škole. Dala jsem na hodnocení tady na databázi a vybrala si ji. Nelituji. Naopak. Všem vám děkuji. Teď, když jsem ji přečetla, na konci slzela a myšlenkami byla tam v tom světě, prožívala každou řádku, nedovedu si představit, že bych se měla o pár měsíců vrátit a rozhodnout se při výběru jinak. Nedovedu si představit, že bych žila, aniž bych prožila všechny příběhy, které kniha nabízí.
Je to jedna z těch knih, které udělají dojem. Dojem, který ve vás zůstane ještě hodně dlouho. Kniha, jejíž některá moudra si zapamatujete, kniha, jejíž některé pasáže si zamilujete a budete si je chodit číst a kniha, po které sáhnete, když půjdete kolem vaší knihovničky a padne vám do oka, namátkou otevřete a po prvních slovech se octnete v jiném světě.
Příběh, který ve mně dlouho dozníval... . Líbilo se mi prolínání příběhů i doby..., současnost, válka, Indie, Baťův Zlín... . Člověk si mohl doplnit i některé historické skutečnosti. Po přečtení jsem ještě dobu s knížkou ležela a myšlenky se mi honily hlavou. O to spíš mě moc mrzí, že už žádnou další knížku Hana Androniková nenapíše... a do žádného dalšího příběhu nás nepozve.
Několik rovin - časových i prostorových (Baťův Zlín, Indie 30.let, Amerika, válka v Evropě). Příběh manželů Ráchel a Tomáše a jejich syna Daniela. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale nakonec mě knížka dostala, hlavně posledních 50 stránek, na kterých vyniklo zoufalství lidí během druhé světové války. Věrohodně zachyceno utrpení v koncentrácích. Ztráta blízkých, důstojnosti, lidství. Proč žít? Žít za každou cenu? Existence pro existenci? Jazyk - krátké věty, možná proto jsem se nemohla začíst. Dala jsem o hvězdičku méně, protože jsem se do hrdinů nedokázala moc vcítit. Ale jinak vřele doporučuji.
Zajimavé, poučné, čtivé, smutné. Nuti vyhledavat informace a přemýšlet o obsahu. Hodne živ děj, který vypadá až autobiograficky. Právem kniha dostala cenu. Rozhodně doporučuji.
Kniha, ze které na vás dýchne vůně Orientu i pach z komínů v Osvětimi.
Autorce za tento román právem patří literární ocenění Magnesia Litera.
Výborně zachycená absurdní doba okupace, plná paradoxů, kdy se z lidí stávají zvířata. Nic není jasné, nic není černobílé. Na jedné straně šmejdi a sadisti, matně se rozpomínající na skutečnost, že kdysi bývali lidmi. Na druhé straně trosky obětí holocaustu, které se pokoušejí vzpomenout si na totéž. Mezi nimi pendlují "normální" účastníci - obyvatelé měst i vesnic, kterých se to zdánlivě netýká, vojáci wehrmachtu i spojeneckých vojsk, kteří se jenom diví, co tu dělají. A všichni mají pocit viny. Kdo přežije, nikdy nezapomene, může jen přijmout nebo zahořknout nebo se zabít.
Nádherná knížka. Vlny mystiky, oceán lásky a rozvodněné řeky hrůzy. Situace, které vás srazí na kolena (dívka, co přežije plynovou komoru, protože ji ostatní zakryjí svými těly, a pak ji zastřelí, hudebník vyrážející z hluché trubky drásající tóny, cirkus liliputů určených pro Mengeleho za ostnatými dráty Osvětimi...). Přesto s nadějí. Kouká se zblízka smrti do očí a zoufale se snaží uvěřit, že věci mají svůj řád a důvod, jen je dočasně zakryla apokalypsa šílenství.
V době, kdy je in ukazovat prstem na zlé Čechy, kteří masakrovali ubohé Němce, není vůbec od věci si skutečnost připomenout. A že se to mohlo stát i nám, kdybychom se narodili v nesprávném čase na stejném místě.
Štítky knihy
Indie koncentrační tábory láska česká literatura Zlín (Gottwaldov) ságy holokaust, holocaust historické romány Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2001 |  Zvuk slunečních hodin |
| 2010 | Nebe nemá dno |
| 2014 | Vzpomínky, co neuletí |
| 2002 | Srdce na udici |
Málokdy se mi stává, že bych se u čtení knih dojímala. Tady se to stalo.