Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113303/bmid_zitkovske-bohyne-g8g-113303.jpg
4
6969
1392
Nový román autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice..... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi líbila. Dobře se mi četla. Jen mě mrzí, že není více specifikováno, co je v knize pravda a co ne. Doporučuji.
Kniha je velmi zajímavá, velmi poutavě napsaná. ALE: Trváří jako literatura faktu, nicméně se jedná o beletrii, kde cokoliv může být úplně smyšlené. A mě trochu vadí, že nakonec není moc jasné, co se opravdu stalo, nebo alespoň mohlo reálně stát a co se víceméně hodilo pro větší atraktivnost příběhu. A ten závěr...ten je tedy graduje dost laciným způsobem. I tak jsem ráda, že jsem četla a chťela bych se o tomto fenomenu dozvědět víc.
Tak intenzivní, že mě celou dobu mrazilo po zádech... Autorka má velké nadání, měla jsem pocit, že jsem s hrdiny přímo na místě...
Děj knihy, kterou jsem četla již podruhé, mne vtáhl do Bílých Karpat. Stále před spaním "běhám po kopcích Kopanic" a přehrávám si osudy z knihy. Při druhém čtení jsem objevila dříve mi uniklé kousky dějů, přesto, jak o knize přemýšlím, se k některým místům ještě znovu vracím. Přes Hrozenek jsem jako dítě (v minulém režimu) jezdívala několikrát za rok na Slovensko, nikdy mne nenapadlo, jaké poklady okolní kopce ukrývají. Jen si pamatuji, v době Velikonoc, že jsem potkávala mnoho lidí v krojích a také se tam velmi dodržovaly tradice. Letos jsem se jela na Žítkovou jen na otočku podívat, je to tak krásné místo, že jsem se rozhodla zde prožít další dovolenou. Z debat ke knize jsem si přečetla, že místní lidé nejsou z literární turistiky moc nadšení, kupodivu se údajně nejvlídněji k turistům chovají "naplaveniny". Kraj to bude asi tvrdý, hlavně v zimě.
Obdivuji paní Tučkovou jak detailně popisovala záznamy z archivu, měla jsem zlost na zakomplexovaného Klouzka, referenta Švance, vychovatelku na internátu, nebála bych se říct bachařku..... Také mne udivil fakt s robotou. Že to obyvatelům neoznámili feudálové, je pochopitelné, ale udivuje mne, že to dopustila církev. Přece, pokud byli obyvatelé negramotní, od toho byl pan farář, aby poradil, přečetl, apod. A pak se zamýšlím nad tím, jako Bůh může, ve svých úmyslech s námi, dopustit "černou magii". V naší zemi je a bylo mnoho bylinkářek, léčitelek, čarodějnic. Pokud svým uměním okolí pomáhají a neškodí, je skvělé, že tento dar dostali (jsou mezi nimi i muži). Už se moc těším na filmovou verzi.
Kniha mě hned strhla, měla jsem jí na dovolené a zhltla jí za jeden den. Nikdy bych neřekla, že četba archiválií bude tak zajímavá, ale části, kde pátrá v archívech a příběh se skládá jako puzzle, se mi moc líbily. Konec velmi podivný, můžete si myslet co chcete, já myslela na to, že přece jí muselo dojít, kdo je ta osoba s ťupkou na čele. A že by si měla dát bacha.
Každopádně velmi velmi zajímavé.
Velmi sugestivní vyprávění, kterému archivní materiály dodávají ještě více autenticity (jakkoliv jsou fiktivní). Rozhodně to ve mně bude ještě chvíli rezonovat, což jen dokládá, že se autorka trefila do myšlenkových tendencí dnešní společnosti. Na druhou stranu už bych možná některé části mohl považovat za přitažené za vlasy (např. noční návštěva u Mahdalky, abych tady moc neprozrazoval,...). Nicméně obsese zmiňovaného podobnými záležitostmi je všeobecně známá, takže vlastně sám nevím. A to je asi zrovna fakt, který mě na knize přitahuje nejvíce - hranice mezi reálným a fiktivním se tak prolíná, že jsem přístupný ji za reálnou považovat celou. V tom je její síla.
Dlouhou dobu jsem knihu odkládala, protože nemám ráda bezpráví. Teď jsem dočetla a jsem nadšená. Je psána tak, že mě nenechala v klidu jít spát. Obdivuji nashromážděné informace autorky, které jsou použity tak, že nevíte, kdy začíná fikce a končí pravda.
Zeliny mám letos nasbírané, ze zaříkávání mám strach, ale kdyby tu nějaká bohyně byla, neváhala bych ji navštívit.
Knihu jsem dočetl minulý týden a jsem z ní poněkud rozpolcen. Zajímavé téma, dobré zpracování. Pravda, druhá polovina se mi zdála lepší, Ale ten konec. Jako by autorce došel dech, nebo měla splněný počet stran a tak lup Doře za uši. S tím se ještě dalo pracovat. Nicméně, od Kateřiny Tučkové si ještě něco přečtu.
Jezdím kolem Bílých karpat, ale že se tam kdysi odehrávali takové příběhy jsem nevěděl. Vím tedy jak to tam vypadá a proto byl můj zážitek ze čtení této knihy umocněn. Text je poutavý a zápisy z archivů to dokonale doplňují. Obdivuju autorku, která dokázala takhle podat a přiblížit podle mě dnes masám ne moc atraktivní téma. Takhle vypadá knížka od někoho, kdo tématu věnoval spoustu času a nadšení. Nakonec jsem koupil i audioknihu do auta... takového autora stojí za to podpořit. Těším se na další.
Kniha o žítkovských bohyních, o kraji, kde žily a provozovaly své bohování, mě zavedla do světa, o kterém jsem neměla tušení.Vše je psáno s úžasným přehledem a znalostí. A pak sloh Kateřiny Tučkové mě nadchnul. Je to hvězdné *****.
Tak a mám přečteno, splněno a s odstupem několika dní tak nějak stále netuším, jak správně vyjádřit své osobní pocity z této knížky. Ne, že by to byla povinnost, můj koment tady velmi brzy zapadne mezi spoustou jiných, povětšinou pochvalných hodnocení... Já se ale na tuto stranu přidat nemohu a ani nechci, protože to všeobecné nadšení až tak úplně nesdílím. Ano, autorce rozhodně nemohu upřít velmi pěkný a čtivý styl a z dobových dokumentů lze i poznat, že přípravě asi věnovala hodně času... Ale ten konečný výsledek - propojení reality a fikce se, dle mého, ne úplně povedl... Po dočtení mám v sobě spíš chaos, zmatek a spoustu otázek a proto se chci co nejdříve pustit do stejnojmenné knížky od pana Jilíka a věřím, že v jeho knížce odpověď na své otázky najdu a budu mít konečně jasno...
Autorce dávám 100% ještě další šanci a přečtu si i zde tolik chválenou Gertu Schnirch a budu jen doufat, že příště to snad bude za plný počet...
Skvělá kniha! Pravda, Gerta mě rozsekala víc, ale to bude možná tím, že jsem z Brna. Nicméně i Bohyně vtáhnou čtenáře do děje tak, že není možné od nich odejít. Už teď se těším na autorčiny další knihy! :-)
Historie mě při čtení knihy úplně pohltila, do přečtení jsem ani netušila, že nedaleko od nás všech se mohlo udát něco takového. A mrzí mě, že tento fenomén nepřetrval dodnes.
Znovu obdivuji kolik informací autorka nashromáždila pro napsání knížky. Celá knížka se mi četla velmi dobře i pasáže se zprávami. Všechno bylo zajímavé.
Ve srovnání s Vyhnáním Gerty Schnirch by ale vyhrála Gerta, proto čtyři místo pěti hvězdiček.
Příběh by byl pěkný, ale ty Dokumenty a odborné články, to mi kazilo celý ten příběh. Když jsem se začetla, tak šup a zas další Dokument s odbornýma výrazama a zkratkama. A po pár stránkách zas další. Myslela jsem, že to bude odpočinková četba, ale bohužel.
Velmi zajímavé téma. Bylinkářství a lidové léčitelství je mi velice blízké, takže jsem inforamce o bohyních poměrně hltala. Abych se dozvěděla, co byla a nebyla fikce, hledala jsem si informace z jiných zdrojů a chystám se i na stejnojmennou knihu pana Jilíka. Románu bohužel podle mě ubíraly na čtivosti dlouhé doslovné zprávy a posudky. Na druhou stranu z toho jasně vyplývá, jak si minulý režím pohrával s člověkem jako s loutkou a jak vlastně vymítil něco, co zde trvalo staletí. Jeden by si myslel, že stát nemůžou zajímat chudí lidé, žijící na samotách v kopcích v pohraničí, ale opak byl pravdou. Přišlo mi škoda, že hlavní hrdinka byla málo propracovaná a posloužila defacto jen jako čtečka archivů. Konec byl trošku zvláštní. Určitě jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože je velmi obohacující, není to žádný výmysl, ale propracovaná zbeletrizovaná historie. Ano, bohužel už historie.
Knížka člověka úplně vtáhne do historie, nutí navštívit ta místa a hledat další informace, protože je těžké smířit se s tím, že už žádná žítkovská bohyně neexistuje.
Nádherná knížka, naprosto mne pohltila a nedokázala jsem ji odložit a jít spát :-) Zajímavé pro mne byly i části z archivů. Prostě dokonale propojená historie a současnost, životy lidí a příroda, dokonale propracovaný příběh s velmi překvapivým rozuzlením na konci.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
teprve po shlédnutí divadelního představení všechno zapadlo do sebe.
z knihy jsem nebyla až tak nadšená, jako všichni okolo. jo, přečetla jsem ji za dvě noci, ale zdálo se mi plno děsivých snů, vlastně se mi "nelíbila", drsná, zčásti prvoplánová.
Zlínské divadlo ale vytvořilo skvost. Doporučuji k návštěvě. Jedna z mála věcí, kdy se mi to líbilo víc než kniha.