Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113303/bmid_zitkovske-bohyne-g8g-113303.jpg
4
6946
1388
Nový román autorky bestselleru Vyhnání Gerty Schnirch. Fascinující příběh o ženské duši, magii a zasuté části naší historie. Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice..... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelné, ohromující a taky strašné čtení.
Jak je to všechno lidské a pořád stejné, vášeň, závist, nenávist, láska.
Na tuhle knihu nezapomenu stejně jako na Gertu Schnirch.
Knihu jsem si koupila už dávno a dlouho jsem se odhodlávala než jsem se do ní pustila. Letos dozrál čas a nelituju, byla skvělá.
S ohledem na to, že se děj odehrává v místě, ve kterém jsem občas trávil prázdniny, přečetl jsem tuto knihu opravdu s nadšením (nevím jestli pro tuto knihu vhodné slovo...), ale opravdu hezky zpracované.
Nemám slov....kniha se mi moc líbila.Zajímavé počteníčko.....klobouk dolů autorce.
Léčitelé, bylinkáři ... příroda. Senzačně zpracované, čtivé s ponechanou syrovostí doby. Chuť se vypravit do popisovaných míst a nalézt klid a pryč od současného ruchu a elektroniky (to sedí, jak bych to sem mohla takto napsat, že?)
Po přečtení velmi kladných recenzí a věhlasu, kterého kniha dosáhla, jsem se velmi natěšeně pustila do čtení - kniha mě však zklamala. Velmi kladně hodnotím zajímavý námět a autorčinu nesmírnou píli shromažďování informací včetně jejich pečlivého poskládání do příběhu. Líbilo se mi i vykreslení jednotlivých postav.
Forma psaní a prokousávání se dokumenty z archivů a záznamy StB mě však dost nudily. Když jsem se chýlila ke konci, pořád jsem čekala, že "něco přijde", nedostavilo se však nic a po zaklapnutí knihy mi hlavou prolétla pouze myšlenka... "A to má být vše?"
Dávám tři hvězdičky, neboť kniha je opravdu přepečlivě napsaná a jistě si najde své čtenáře, já se k ní však již nevrátím.
Oooooo jak já byla bláhová. Uvěřila jsem a naprosto podlehla tady uveřejněným a vesměs pochvalným recenzím. Těšila jsem se jak malé dítě na kornout zmrzliny. Místo toho jsem dostala rozbředlý polárkový dort nudné chuti, kterým jsem se musela prokousávat a který se táhnul místy jako turecký med. Škoda, protože po této zkušenosti, kdy jsem opravdu přeskakovala o několik stránek této autorce už nedám žádnou šanci. A jednu hvězdičku dávám alespoň za námět, i když i to je moc.
Kniha mě zasáhla jako málokterá. Krásný byť drsný příběh,ke kterému se opakovaně a ráda vracím. Velmi oceňuji autorčinu mravenčí píli. Výborná!!!
O knize jsem sice často slyšel vyprávět, ale před čtením jsem neměl žádná očekávání. O čem kniha je, jsem věděl pouze velmi přibližně. A i mě kniha hluboce zasáhla. Nečekal jsem, že zasazení příběhu do moravského venkova může být tak intenzivní. Možná proto, že ikdyž žádný folklór nedodržuji, tak mám k mé rodné krajině určitý citový vztah. Navíc jsem se v minulosti zabýval čarodějnictvím a magií, takže pro mě lidové tradice mají trochu jiný význam. A moderní psychologie si sama příliš neví rady s různými psychickými jevy a vírou. Vnímal jsem tak příběh možná trochu v širších souvislostech.
Podání příběhu bylo perfektní a hlavní postavy byly podány velmi lidsky a často až intimně. Samotný děj byl výborně sladěn s proniknutím do světa žítkovských bohyní a díky sugestivnímu podání se člověk až ocital ve zcela jiném, dnes již zaniklém světě. Příběh není přísně lineární, ale odvíjí se časově jak je potřeba pro hlubší ponoření do osudů a prožitků hlavní hrdinky. Sám nevím čím vším si mě příběh získal. Může za to můj vztah k jižní Moravě odkud pocházím? Nebo mé zájmy? Těžko říct, protože zážitek při čtení byl místy docela emocionální. Mám ve zvyku se do knih vžívat a zde to díky podání šlo velmi lehce a tak ve mě čtení vyvolalo spoustu různých emocí.
Pokud máte aspoň nějaký vztah k naší zemi, rozhodně doporučuju. Člověk se dozví něco o lidových tradicích, minulé době a zažije zajímavý lidský příběh. Řekl bych, že čím blíže bydlíte místu děje, tím více je vaší povinností si knihu přečíst. Jediné co se snad dá vytknout, že kniha ke konci i přes zlepšující se zápletku ztrácí na působivosti. Někomu též může vadit, že je kniha svým způsobem etnologicky a historicky naučná. Koho nezajímá naše historie a lidové tradice, bude se možná chvílemi nudit. 90%
Knihu jsem přečetla jedním dechem, pasáže ze záznamy STB mě nezaujaly, ale holt dřív byla taková doba....Viděla jsem i stejnojmenné představení ve Zlíně,které bylo trochu složitě podané a zmátlo mě.Příběh dost surově, ale snad pravdivě napsaný...Škoda, že už žádná bohyně na kopanicích není.I esesáci se jich báli...Je o nich také zmínka v mé oblíbené knížce z dětství Gabra a Málinka od Amálie Kutinové.
Byla jsem natěšená a to byla chyba. Čekala jsem dílo plné magie a mystiky. Místo toho jsem se musela prokousávat záznamy STB. Musela jsem hodně přeskakovat. Nuda.
Nikdy bych si nemyslela, ze me kniha s tematem nejakych bohyni v Ceskoslovensku s nadprirozenymi schopnostmi muze tak uchvatit. Neni to totiz jen pribeh s mysterioznim nadechem, neni to ani jen pribeh z dob komunismu, neni to ani jen roman o nekolika generacich zen.
Je to vsecko mistrne propojene dohromady a ja se nemohla odtrhnout od cteni.
Zitkovske bohyne jsem cetla az po Vyhnani Gerty Schnirch a v osobnim souboji techto dvou knih jsem jim nedavala moc sanci. Ale prekvapive - pro me byly bohyne mnohem lepsi.
Velmi vydařená kniha, originální tématem i způsobem zpracování. Velmi se mi líbil nápad pojmout ji tak trochu jako studii. Dokumenty z archivů navíc dodávají celé knize ještě další rozměr. Kniha je nejen pojednáním o žítkovských bohyních, u kterého je patrná autorčina znalost věci a pečlivé nastudování tématu, ale v širším měřítku je také ilustrací zla páchaného v různých obdobích historie. Za mě dávám palec nahoru a určitě doporučuji k přečtení.
Opravdu krásná a originální kniha - nádherně poeticky vykreslená krajina a svérázní lidé, doplněná o dobové dokumenty, což krásně doplňuje a podtrhává celý děj. Pátrání Dory mě ani na chvilku nepřestalo bavit, stejně jako ona jsem chtěla pořád vědět víc a víc. Jediná linie, která pro mě nebyla úplně dostatečně dovysvětlená, byl Surmenin vztah a její dvě děti... Ale to je jen osobní názor :-) Rozhodně doporučuji k přečtení a zamyšlení (kam se řítíme, když všechny tradice, které překonaly několik století (a v průběhu dějin byly vždy někým potlačované), vymírají. Škoda, že s postupujícím "pokrokem" je ničená víra v něco "nadpřirozeného", co vlastně nadpřirozené až tak není, protože schopnosti "bohovat" provázejí lidstvo už od nepaměti...
Výborná práce, studium a analýza informací kontinuálně s příběhy. Nejvíc mě ale bavil osud hrdinky: pěkně v náznacích, a děsivé vyústění...
Zpočátku se mi do knihy moc pouštět nechtělo, ale Kateřina Tučková mě velmi mile překvapila. Čtivé, působivé a hlavně - pravdivé. Jedinou vadou jsou možná příliš obsáhlé informace z archivu, ale protože nerada vynechávám určité pasáže z knih, prokousala jsem se jimi. Bohyně se mi líbily natolik, že jsem si je vybrala i jako téma závěrečné seminární práce - výborný román. :)
„... Nicméně ten pocit, že jsou výjimeční, v nich přetrvával. Protože žili ve výjimečném prostředí. Tím by Dora tehdy ráda začala. Jenže uvádět akademickou práci statí o hornaté krajině, jejíž svahy porůstají lesy plné karpatských buků a dubů, jejichž kmeny ani nelze obejmout, kde jsou stráně s loukami, na nichž se v létě blyští vzácné orchideje, vstavače a sasanky, a mezi nimi shora dolů kloužou úzká obdělaná políčka s chalupami tisknoucími se k zemi, je holý nesmysl. Vědecký text nelze začít popisem svěžího horského léta, které se v jediném okamžiku může změnit v pekelnou smršť bouře, jež zahalí hřebeny do temných, nepropustných mračen, nebo popisem tuhé zimy, během níž se mezi kopci zvedají sněhové víry, jaké by jeden čekal na Sibiři, ale určitě ne na jihu Moravy. Na stránky takové práce nelze vykreslovat obrovský kulatý měsíc, který nad špičkami semknutých kopců šlemují cáry nočních oblak, nebo psát, že když je noc bez mráčku, je vidět na cesty po svazích skoro stejně jako ve dne. A že když se v takovou chvíli člověk postaví na zápraží chalupy, co stojí na hřebeni kopce, tak má pocit, jako by byl v nebi, protože se mu pod nohama otevírá celý svět. Z protější stráně mu v tu chvíli svítí vstříc poházená světla chalup a z dolíků mezi kopci na něj mrká Hrozenkov, jako dítě z kolébky, a všichni, až vzájemně vzdálení, o sobě vědí. Sami, a přesto spolu. ...“
Rozhodně zajímavé a mě do této doby zcela neznámé téma jen mi trošku vadilo přílišné vkládání dokumentů z archivů, zvláště z období války to byla pěkná suchařina, že jsem něco ač to nerada dělám přeskočila. Celkově ale dobrá kniha, i když Vyhnání Gerty Schnirch se mi líbila o něco více.
Po otřesné Gertě Schnirch jsem k Žítkovským bohyním přistupovala s určitou podjatostí. Nemohu se zbavit dojmu, že Tučková prostě neumí napsat sympatické hlavní hrdiny, se kterými se čtenář dokáže ztotožnit. Dora je jakási jalová a nijaká (i když ne tak hrozně nesympatická jako Gerta). Její motivace jsou šíleně průhledné, myšlenkové pochody si občas protiřečily s jejími činy a dějová linka s jejím sexuálním životem šla úplně mimo mě. A soudy, které v duchu pronášela při čtení úředních spisů nad jejich strůjci, byly občas až úsměvné. Těch úředních spisů se také objevovalo místy až moc, později už ani nebylo zajímavé je číst dopodrobna. Přesto můžeme díky této (celkem čtivé) knize nahlédnout do světa, který se v prostoru nacházel tak blízko a přesto byl neuvěřitelně vzdálený a prakticky bez povšimnutí nám zmizel se smrtí posledních bohyní přímo před nosem.
Díky, díky, díky! Co víc napsat? Skvělý příběh, ikdyž smutný až tragický, ale já si alespoň rozšířila obzory a fakt mě to chytlo a nepustilo.
Štítky knihy
čarodějnice ženy věštění pro ženy léčitelství česká literatura etnografie, národopis Bílé Karpaty žítkovské bohyně Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha Žítkovské bohyně je v
| Právě čtených | 184x |
| Přečtených | 10 268x |
| Čtenářské výzvě | 2 323x |
| Doporučených | 849x |
| Knihotéce | 1 564x |
| Chystám se číst | 1 730x |
| Chci si koupit | 315x |
| dalších seznamech | 42x |
Kniha, kterou jsem po dlouhé době naprosto hltala, a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Příběh, který se retrospektivně prolíná. Naprosto mě uchvátilo, že příběh je de facto poskládaný ze spisů z nacistických archivů a spisů StB. A jak všechno do sebe krásně zapadá. A pak také nenávist každého režimu, jak někdo dokáže měnit své politické přesvědčení jen proto, aby se pomstil někomu na něco, za co si mohl sám. Jak se dá pár hloupě poskládanými slovy zničit celý lidský život. A také to, že před svým osudem se nedá utéct a rodinné prokletí vás stejně nakonec dožene. Doporučuji!