Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428791/bmid_vrany-wap-428791.jpeg
4
3667
1133
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Nic to ve mně nenechalo... Když to srovnám třeba se Vzdělanou, tak ta ve mně po dotčení rezonovala ještě dlouho. Toto ne, s odstupem času mi to přijde moc prvoplánové, ploché, nedotažené. Ano, slzy na konci samozřejmě byly. Ale mě není zas tak těžké dojmout.
Strašně smutný příběh. Oceňuji jak pasáže z pohledu Báry byly doopravdy napsány jako by je psala dvanáctiletá holka. Kniha se četla dobře. Nic jsem od ní nečekala, ale zasáhla mě. Mohu doporučit, ale pozor, není to lehké čtení.
Mám také dvě dcery, každá úplně jiná a tak mne při čtení úplně mrazilo. Syrové, až na dřeň. Jako matka přemýšlím nad tím, jak k dcerám přistupovat, abych je pochopila a podpořila, často je to těžké, naladit se na jejich vlnu... Často to myslíme dobře, ale nevíme, jak to vnímají ony dcery....
Kniha je taková jednohubka, která se dá přečíst na jeden zátah. Smutné čtení o nešťastném životě. Když dítě přijme, že věci, které se mu dějí, si zaslouží.... Když si dospělí myslí, že jinak to nejde, že mají právo.... Šíleně smutné
Zatím nejlepší kniha, kterou jsem od P. Dvořákové četla. Čtivý, silný příběh jedné "obyčejné" rodiny, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, se skvěle prolíná s paralelním světem vran. Motiv vran dodává příběhu na pohádkovosti, stejně jako boj dobra se zlem (zvláště postava matky připomíná pohádkové macechy). Je pravda, že postavy mohou působit ploše a černobíle, ale v této novele mi to vůbec nevadilo - i přes to na mě příběh působil velmi autenticky a realisticky. Navíc vyvolává znepokojivé otázky týkající se výchovy dětí nebo třeba toho, do jaké míry může člověk zvnějšku nahlédnout do situace konkrétní rodiny a odhadnout, kdy už je potřeba zasáhnout.
Opravdu povedený příběh s nečekaným koncem. Dílo je psáno spíše jako deník... krátké věty... stalo se tohle a toto... cítila jsem se takhle a takto... ale to byl jistě záměr. Za mě určitě stojí za přečtení. Poté jsem dlouze přemýšlela o tom, k čemu může vést nekomunikace mezi členy rodiny, kteří žijí v tom samém prostředí, každý se svými pocity, které nevysloví, a přitom nechápe jednání ostatních.
Přizná se zcela otevřeně, že do této knihy se mi nechtělo..... a teď nad ní pořád musím přemýšlet! Uf, smutný a tragicky příběh, který je napsaný tak skvěle, že pořád čtěte dál.
Kniha Vrány od Petry Dvořákové. Knihu jsem přečetla včera večer na jeden zátah. Vlastně bych ji doporučila každému rodiči. Trochu jsem tam viděla své vlastní dětství (ale opravdu jen v něčem) a příběh mě přenesl zpátky do devadesátých let. Do doby, kdy mi bylo 12.
Lituji všechny děti, kterým se stávají křivdy a které nevědí, jak se cítíš i nalozit. Aneb rodiče by nikdy neměli upřednostňovat jen jedno dítě, ale měli by ho vždy vyslechnout zároveň by se nemělo vše řešit jen křikem a výpraskem - a že se to často děje jen o tom nevíme.
Zajímavé bylo sledovat dva vypravěče - tedy matku a dceru a jejich pohled na situaci.
Tak tohle bylo náročné. Nad každou stránkou jsem se ptala sebe sama, jestli náhodou taky nedělám ve výchově nějakou fatální chybu. A že jich tady bylo. A nikdo si to neuvědomoval, nebo hůř, přehlížel je nebo ospravedlňoval.
Dobře napsané, zůstane ve mě viset dlouho.
A moc se mi líbilo i grafické zpracování.
Při dočtení knihy jsem silně sevřela oči. Kdo by tohle chtěl zažít na vlastní kůži?
Tak toto bylo něco.Velmi svižně psané jako by lehkou rukou a k tomu kontrast ve velmi závažném tématu.Kniha je emotivní, zneklidňující,dostane se vám pod kůži Paralela lidského a vraního světa je geniální a konec mnohonásobně překračuje hranice všednosti.
(Audiokniha)
V první řadě musím vyzdvihnout obě interpretky, skvěle načteno. Andrea Černá v roli matky, kterou jsem nesnášela hned od první věty a Veronika Khek Kubařová v roli Barči, pro kterou mi celou dobu bolelo srdce. Příběh je smutný.. a o to víc smutnější, když vím, že se tohle prostě děje :-( Vesměs se ve mně mísí smutek se vztekem.. děti jsou tak bezbranné..
Bára to v rodině nemá jednoduché- mladší sestra je benjamínkem rodiny, poslušná a pořádná na rozdíl od Báry, otec Báru bije a matka na ní za každou maličkost řve. Bára má pocit, že není dost dobrá a v rodině je zbytečná. Kreslí vrány, které ji nejen připomínají jiný svět, ale také svou bojovnost a rychlou rozhodnost. Co pomůže Báře v jejím neštěstí?
a já stále brečela a stále doufala ... ufff ...
Tahle kniha opravdu zanechá hodně k zamyšlení ...
Smekám paní Dvořáková!
Tenoučkou knížku jsem si dala během jednoho dne, po dočtení jsem se přistihla, že na ni prostě jenom ohromeně zírám a nejsem schopná se ani pohnout. Ten závěr neskutečný, smekám. Takto mě dlouho žádná knížka nepřekvapila. Děkuji, paní Dvořákové tleskám.
Brečela jsem od začátku, až do konce. Měla by být povinnou četbou pro všechny.
Takové velké ohlasy má ta kniha. Ale za mě tedy nesplnila má očekávání.
Kniha o zneužívání dítěte. Psaná převážně z naivní ho pohledu dítěte, který si tu realitu zkresluje.
Už jsem četla mnohem lepší knihy o této tématice. Tohle mi přišlo velmi jednoduché... a upřímně asi i mi to vůbec nic nedalo. I když jsem čekala, že jako rodič me to opravdu chytne. Tak vůbec. Tahle kniha me neoslovila.... bohužel.
Příběh mne na začátku vtáhl, ke konci mne štval a konec mne zcela zaskočil. Vyvolával u mne silné emoce, s Bárou jsem soucítila, přístup matky k dcerám nenáviděla. Hodně mi vztah matky k celé rodině ukazoval, možná i proto, že sama mám 12letou dceru. Uf. Říkala jsem si, že by to dalo na pořádný román, ale kdo by to chtěl číst? Já bych toho 300 stran nevydržela. Bylo to drsný, ale pro mne poučný. Rozhodně to vydalo za 10 knih o výchově.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Vrány
Kniha Vrány je v
| Právě čtených | 24x |
| Přečtených | 4 995x |
| Čtenářské výzvě | 1 630x |
| Doporučených | 360x |
| Knihotéce | 675x |
| Chystám se číst | 1 184x |
| Chci si koupit | 325x |
| dalších seznamech | 17x |
Rovnako ako v knihe Záhrada aj tu autorka píše o obyčajných ľuďoch. Na pár stranách nám bola schopná ukázať, aké toxické dokážu byť vzťahy v rodine. V knihe Vrány je naozaj výborne vykreslená psychológia postáv. Myslím, že najlepšie bola vystihnutá postava matky s jej úplne skresleným vnímaním rodiny a absenciou pochopenia. Povedal by som, že jej správanie hraničilo s vážnou psychickou poruchou. Čo sa týka samotného deja, ten mi príde trošku statický. Čakal som, že postavy sa niekam významnejšie posunú, čo sa úplne nestalo. Záver je síce vygradovaný, ale v porovnaní s knihou Zahrada na mňa až tak nezapôsobil. Mal som pocit, že by po ňom ešte mal prísť nejaký epilóg, ktorý by knihu definitívne uzavrel. Myslím si však, že táto kniha rozhodne stojí za prečítanie. Najhoršie je to uvedomenie, že príbeh podobný tomuto, sa môže odohrávať za oknom hociktorého domu. Krásne napísaný, intímny a smutný príbeh jednej rodiny.