Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428791/bmid_vrany-wap-428791.jpeg
4
3671
1134
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Po přečtení téhle knihy jsem jen seděl a tupě zíral do zdi.. Přiznám se, že mě prostě emocionálně úplně rozebrala.Výborná kniha, i když si myslím,že trochu větší formát by příběhu neuškodil..
Výborné, i když moc smutné ...
A ačkoliv se to člověku nechce věřit, i takové případy bohužel budou.
Kniha mě hodne zasahla.Viděla jsem vní vztah mezi matkou a dcerou a druhou dcerou ,ktera byla upřednostnovana.Z mého pohledu se kní chovali nespravedlivě.Je to opravdu silný příběh a konec jsem nečekala.Určite doporucuju.
Na Vrány jsem četla nekonečně mnoho pozitivních ohlasů. Možná proto mi tak dlouho trvalo se do knihy pustit. Přece jen, očekávání ovlivňují konečný názor, ať už chceme nebo ne.
Jsem proto nesmírně ráda, že nejsem ani trošku zklamaná!
Při čtení jsem měla pocit, že v sobě kniha zas tak moc neskrývá, že je vše vyneseno na povrch, otevřeně popsáno. A přesto! Na konci přišlo nečekané překvapení, a to rozhodně ne dobré.
Ráda bych knihu označila (alespoň z mého pohledu) jako velmi důležitou, s určitou zprávou, možná poselstvím. Je v ní totiž ukryto něco, co není daleko od skutečnosti a myslím si, že by se o tom mělo mluvit.
Autorka má moc zajímavý styl psaní. V jiné knize by na mě možná dobře nepůsobil, ale k tomuto příběhu se neskutečně hodil a podtrhoval tak jeho podstatu.
Čtení je to svižné a rychlé, ale na konci si budete přát, aby nepřišel tak rychle.
Postavy je jednoduché si představit, i na tak malém množství stran jsou velmi dobře popsané. Já osobně jsem si zde opět užívala českou atmosféru, kterou mám v knihách moc ráda.
Ač je to čtení velmi lehké, zpětně se na to dívám naprosto jinak.
Má to v sobě určitou temnou krásu, ale převládá smutek a lítost. Konec mě naprosto odzbrojil.
Jako třešinka na dortu jsou zde i skvělé ilustrace.
Pokud jako já váháte nad přečtením, neodkládejte, čtěte, prožijte.
Krátký, ale o to silnější příběh.
Téma citového strádání v rodině mezi nejbližšími, kteří si mají být vzájemně tou největší oporou.
V rodině Báry ale panuje nedostatek empatie, nepochopení, bezpráví, utrpení a bolest.
Týrání dětí může mít spousty podob.
Čtení bylo bolestivé a psychicky náročné, kniha mě velmi zasáhla.
Knihy u kterých se čtenář přenáší z jedné hlavy do druhé a sleduje dva různé pohledy na jednu situaci mám rád. V tomto příběhu se jedná jen o pohled dcery a matky (která mě mimochodem hrozně iritovala). A jelikož jsem zmlsaný Petrou Soukupovou, která je v tomto směru mistr a zvládne všechny hlavy v rodině, cítil jsem se tady trochu ochuzen. Ale i tak to bylo dobrý.
70%
Jsem ráda, že jsem si po dlouhé době přečetla knihu, která má dva vypravěče. Jenom mi to připadalo trochu jednostranné, kdy člověk fandil dceři a odsuzoval matku - proto ubírám hvězdičku. Ale moc důležité téma a rozhodně vede k zamyšlení.
Tohle byl hodně drsný příběh, zvláště pak ten konec. Pořád nedokážu uvěřit, že to opravdu takhle skončilo. Nicméně za sebe musím říct, že jsem si z postav v knize vlastně pořádně nikoho neoblíbila.
Ani samotnou Báru, která to sice měla v životě těžké, ale určité její chování se mi také nezamlouvalo. Její sestra byla maminky mazánek a taky trochu fracek. Její otec byl člověk, který byl podpantoflák se sklony k možnému zneužívání dětí. Nebo mi to tak alespoň připadalo. A její matka byla člověk, který měl asi nejvíc problémů sám se sebou ze všech hrdinů v knize. Myslím si, že měla víc problémů než Bára a vlastně to na ni jen přenášela.
Kvalitní příběh, který přečtete během jednoho dne a jen tak na něho nezapomenete - to jsou Vrány.
Za mě celkem zklamání. Pokud byl účel být celou dobu při čtení rozčilený, povedlo se. Celý příběh je takový vzteklý, s ostrými hranami. Mě osobně iritovali všichni kromě Froda. I samotná Bára. Ta měla velkou smůlu hlavně na matku, jelikož i ona sama byla komplikovanou osobností vyžadující trpělivý přístup. A narazila na primitivní megeru. Ne že by takových Barun bylo málo. Hodně z toho, co se jí dělo, spousta z nás zná, včetně poměrně tvrdého bití. Jenže k její smůle přilévala svým chováním olej do ohně vzteku její máti, chyběla jí strategie, tvrdost a trocha té vyčůranosti, která dětem s podobným osudem pomáhala nejen přežívat,ale v takové rodině poměrně dobře fungovat. Nicméně jako kvalitní literaturu hodnotit nemůžu nijak vysoko.
Smutný příběh, který je napsaný tak skvěle, že pořád čtěte dál.
Pro mě, jako pro rodiče, docela poučné. Aneb "co nikdy nedělat u svých dětí".... Bylo mi z toho smutno
Zvláštní a velmi zajímavý příběh. Ale, na mě je to moc miloučké, čekal jsem větší napětí a více "krve".
To bylo vážně hustýýýý. Smutný, niterný, beznadějný, když se ponoříte, mrazí z toho. Protože tohle není jen kniha. To se i děje. Kéž by každé dítě na světě dostalo svůj prostor a beztrestný nárok na svou individualitu.
Střet dospělého a dětského pohledu na svět v plné nahotě. Velmi zajímavá sonda do duše dívky, jejíž rodina jí dává najevo jak moc dělá všechno špatně a přitom je to právě naopak. Citlivé téma, které je vykresleno v zamyšleníhodný příběh s tragickým koncem. Budiž tato kniha 'správnou' inspirací pro všechny rodiče, jejíchž ambice jsou naprosto mimo realitu dětského chápání.
U každé knihy mi vadí nakladatelstké a komerční ústupky... Host je tím pověstný. Snad u této knihy nebyly tolik vidět... ale přece jen... Škoda. Vždy je to okaté a já jsem na to asi už moc alergická.
Právě dočteno, za jeden večer a jsem úplně v šoku. Velmi silný příběh. Lituji všechny děti, kterým se stávají křivdy. Je to smutné a nad tímto příběhem budu přemýšlet ještě hodně dlouho.
Je to vážný problém,který se odehrává za zdmi bytů aniž má okolí tušení.Je to napsané tak,aby jsme si uvědomili a dívali se kolem sebe!Báry mi bylo líto,její sestra taky za to nemohla,ale ty rodiče oba stejný magoři,který by neměli mít děti.
Kniha je zcela z jiného žánru, než který obvykle vyhledávám a možná právě proto, na mě velmi zapůsobila blízká mi byla také srovnáním s mým vlastním dospíváním, které sice nebylo až tak vyhrocené, ale co by jediná umělecká duše v čistě pragmatické rodině dokážu mnohé pochopit. Konec sic byl popsaný jednou větou byl tak silný, že mě naprosto odrovnal.
Kniha o důležitém problému, ale napsaná tak, aby vzbuzovala extrémní emoce, což samo o sobě vzbuzuje nedůvěru k autorčiným záměrům. Nesnáším novinářské dolaďování reality, aby byla zajímavější, tedy vzbuzovala větší emoce. Mám pak dojem, že nejde o portrétované lidi, ale o úspěch, tedy kvótová čísla, která se pak vyplácí spokojeností skrytého klienta, tedy i v penězích. Z autorů, kteří vidí nebo prezentují svět takto černobíle, se většinou rekrutují propagandisté, kteří štvou lidí proti jiným - proti jednotlivcům nebo celým sociálním skupinám. Zajímavý výtvarný postup je uvedení vran a poetický konec, ale také mi to přišlo příliš vtíravé...Skvělé ilustrace.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Vrány
Další bravurně napsaná kniha paní Dvořákové. Přečtená za jedno odpoledne, ale nezapomenutelná. Její jazyk je rychlý, děj se ohromně odsýpá a čtenář se nedokáže odtrhnout. Zároveň na knihu budu dlouho vzpomínat a jen tak nezapadne. Doporučuju i přes neradostný obsah.