Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428791/bmid_vrany-wap-428791.jpeg
4
3675
1135
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Příběh zřejmě osloví nejvíce mladistvé a rodiče. (Nepatřím ani do jedné ze skupin, takže smůla.) Jedna hvězda navíc za povedenou obálku.
Tohle je ten typ knihy, který by mohl dospívajícím otevřít oči, protože sami většinou nepoznají, když žijí v toxickém prostředí, ale také by nebylo od věci, aby tyhle děti přestali přehlížet lékaři, učitelé, sousedé, rodiče jejich přátel... Tohle vlastně v knize není. Děti jako Barča mají své projevy viditelné navenek minimálně někomu, kdo má základy psychologie. Přesto se k nim pomoc dostává později. Pro mě byla kniha zajímavá, ackoliv mě ničím neprekvapila.
Za konec teda hvězdy 2, ten mě dostal...ale jinak jazyk knihy mi vůbec nesedl. Obsah mi přišel takový nějaký zvláštní, podle recenzí jsem čekala bohužel mnohem víc.
Nooo! Uf...ten konec mě rozsekal. Vyprávění pohledem matky a dospívající dívky, zdánlivě běžné problémy a konec, jaký nechceš...
Strašně bych chtěla věřit tomu, že rodičů jako měla Bára, je opravdu jen málo. Bohužel se mi to moc nedaří.
Doufala jsem v probuzení do úsvitu a dostala (v)rány za soumraku. Konec mě přišlápl jako bota.
Nemůžu se rozhodnout, jestli je celková schematičnost záměrem, nebo projevem netrpělivosti při psaní, ale ve výsledku to vlastně závěr podtrhlo.
Kniha je sondou do duše náctileté dívky, která si nerozumí se svými rodiči a cítí se nechápaná a nemilovaná. Proč rodiče vlastně bijí své děti? Mají dobrý pocit z toho, že mohou uplatnit svou moc? Léčí si své vlastní komplexy? Svoji frustraci si vybíjí na někom, kdo se nemůže bránit? Mají z toho potěšení? Tam, kde dochází argumenty, přichází násilí...
Velice zajímavá, dobře napsaná.Temná,ale se špetkou naděje. Alarmující. Uvěřitelná.
(SPOILER)
Útlá knížka, jejíž příběh byl vylíčen jen povrchně a přitom měl takovou hloubku. Barčinu matku jsem nesnášela od první stránky a na celé rodině mi něco nesedělo. Matka věčně s něčím nespokojená, doma, v ideální práci, s manželem, Barčou. Jediný koho měla ráda byla Káča (taky velmi nepříjemná). Táta se vždy nechal manželkou vyprovokovat a nařídit, aby chudák Bára dostala. Ale kdovíjak by to dopadlo, kdyby byl s Bárou déle.
Výchovná poradkyně při rozhovoru s Bárou úplně selhala, naštěstí tu byl Frodo a jeho matka. Bohužel nezasáhli včas a dopadlo to katastrofou.
Zajímalo by mě, jak se k tragedii postavila matka, hlavní viník, otec, spoluviník nebo okolí.
Je mi to líto.
Dalsi pro mne nehodnotitelna kniha dle hvezd. Copak to jde? Kniha skvela pro zamysleni jak pro mladsi, tak pro rodice. Kdyz to prezenu a srovnam s knihou 13x proto, tak tady spis ty decka pochopi, ze maji na vyber a muzou se sverit... Chvalim
Kniha má strhující příběh, který působí velmi reálně a troufám si říct, že se může odehrávat za zavřenými dveřmi v mnoha rodinách. Konec je velmi fatální a dechberoucí. Po přečtení jsem nad ní dlouze přemýšlela!
Já jsem tedy moc ráda, že taková kniha u nás vznikla. Přestože je její téma tak těžké. Přečetla jsem na jeden zátah za necelé dvě hodiny, nemohla jsem odložit.
Autorka skvěle vykreslila charaktery všech postav, jejich vztahy i smýšlení pubertálního dítěte. Ovšem při čtení mi bylo hrozně úzko, protože takhle by se zkrátka nikdo k dítěti chovat neměl. Jistě, já jsem taky kolikrát dostala pár výchovných, ale ne že bych měla modřiny. To byla prostě jen výchova. Tady už si rodiče vylívali svou frustraci na nevinném člověku. Ubližování dítěti je to nejodpornější, protože chudák dítě se nemůže bránit. Musím vyzdvihnout postavu výchovné poradkyně, protože byla velmi necitelná a už jen kvůli jejímu přístupu se dítě prostě šprajcne a nic nepřizná. Autorka v tomto skvěle vystihla myšlení malého dítěte, pro které je spousta věcí normálních, protože si je ještě neumí vysvětlit, bojí se, dává si za vinu problémy okolo sebe...opravdu výborně napsané.
Ke každé postavě bych měla hodně co říct, ale to bych tady psala hodně dlouho. Tak aspoň ta matka mě šíleně vytáčela. A že se žádná postava nijak nevyvinula, jak se psalo v jednom komentáři? No, v životě to tak chodí. Semetrika zůstane semetrikou, frustrovaný otec v jejím područí to bude ventilovat na dítěti a...nic se nezmění. Takových případů je dnes a denně spousta, zrovna nedávno jsem pročítala kazuistiku matky, která chtěla děti znovu do péče a opravdu se snažila, ale nakonec stejně spadla opět na samé dno. To jsou zkrátka příběhy všedního života. Všechno nekončí vždycky dobře, lidé často neprozřou. Bylo by krásné, kdyby ano, ale je to utopie.
Já jsem opravdu velice ráda, že autorka takovou knihu napsala, dala nahlédnout pod pokličku v podstatě mnoha domácností, protože takto žije opravdu spousta dětí a to je na tom nejsmutnější. Právě to, že tento příběh se možná právě teď někde děje. Ovšem není to čtení pro každého, to uznávám.
Rozporuplná kniha. Celou dobu jsem nechápala ladění této knihy, co se má říct. Chování postav mi nedávalo smysl, prostředí nebylo dokreslené. Uniká mi, co mi měla kniha dát kromě hnusného pocitu. Asi nejsem správně naladěná, protože jinak autorka psát umí. Ale tohle je škoda.
Přečetla jsem všechny autorčiny knihy, Vrány považuji za nejslabší. Příběh velmi smutný, nicméně postavy se kromě Báry nijak nevyvíjí, chyběla mi propracovanost prostředí, které jsem obdivovala v předchozích knihách.
Kniha mi připomínala spoustu mých vlastních pocitů. Jak kdysi v roli dítěte.. nepochopený rebel, černá ovce, tak i nyni v roli matky, dělajíc, snad ne zas tak často, mezi dětmi určité rozdíly. Vždy jsem si říkala, že každé dítě potřebuje individuální přístup a není možné se k nim vždy chovat stejně, ale rovněž důležité je dokonale znát i pohled z té dětské duše. Kniha se mi moc líbila.
Tahle ne příliš optimistická knížka od české autorky mě dostala! :) Na to, jak je útlá a má krátký počet stran, tak je příběh hlavní hrdinky zajímavý, poutavý a rozhodně mě chvíli nenechal v klidu ani po samotném přečtení.
Určitě je tu zapotřebí pevná vůle a odhodlání při takovém množství emocí!
(SPOILER)
Knihu jsem přečetla jedním dechem, zanechala ve mně mnoho myšlenek a pocitů nad smutným osudem Barborky. Moc se mi líbil způsob, jakým nám byly situace vypravovány: z pohledu Barborky, ale také z pohledu matky, která si myslela, že dělá všechno správně. Bohužel se nedokázala empaticky vžít do pocitů své dospívající dcery, která zrovna v tomto komplikovaném období potřebovala podporu jako sůl. Dívka měla pocit, že cokoliv, co udělá je špatně a že rodičům působí pouze starosti. Nepomáhal tomu ani fakt, že byla neustále srovnávána se svou, v očích rodičů, perfektní sestrou. Čtenář získá naději v dobrý konec, když se do situace vkládá Frederik, učitel výtvarné výchovy. Je pro Barborku jediným útočištěm a podporuje jí v její vášni, malování. I přesto, že si rodiče myslí, že je jejich jednání oprávněné a pouze výchovné, nakonec to Barborce ublíží natolik, že ze strachu z výprasku vyletí z okna jako ta černá vrána, kterou tak ráda kreslila. Vyletí z okna tam, kde už nikdy nepocítí strach ani bolest...
Jsem si jistá, že jsme se všichni zamysleli nad osudem Barborky i nad osudy blízkých, kteří bez ní museli nadále žít a obviňovat se za to, co se jí stálo. Ale přitom stačilo tak málo, aby vše dopadlo úplně jinak. Jedno objetí, pochvala, podpora...
Někdy i malým úsměvem můžete někomu zachránit život.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Vrány
Uuu, skvělé! Mohlo to být jen obsáhlejší...