Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428791/bmid_vrany-wap-428791.jpeg
4
3675
1135
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha je nádherným a zároveň hrozně smutným příkladem toho, co se může stát, když dítě dlouhodobě nedostává lásku a podporu od těch, kteří mu mají být nejbližší.
Knihu jsem přečetla za jediný den a jedním dechem. Je to útlá novela, ale vydá za pětiset stránkový román. Bylo mi smutno, zle a stydno za některé rodiče. Věřím ale, že tohle se děje ve více českých rodinách za zavřenými dveřmi. Závěr knihy mi připadal velmi, velmi krutý.
Knihy od Dvořákové se mi čtou těžko. Dědinu jsem kvůli tomu dokonce nedočetla, protože víc stránek lidské hlouposti už jsem nesnesla.
Vrány by asi skončily podobně, kdyby byly delší. Dvořáková drsně popisuje něco, co bohužel není vůbec neobvyklá česká rodina. Dítě si pořídí každý hlupák a psychopat, přenáší na ně své chování a když už si toho někdo všimne, sociálka je na ně stejně krátká... Knížka ve mě zanechala pocit bezmoci a vzteku.
Přečteno jedním dechem. Velice silný příběh od kterého se nelze odtrhnout.
Neuvěřitelné. Týrání dětí je tady na tom světě stále víc a víc. Je mi zle z matky Báry. Tohle je hrozné, pokud matka nepřijme své dítě právě takové jaké je. I přes to, že není zrovna dokonalé a nebo takové jaké by chtěla aby bylo. Takoví rodiče si neváží daru, který mají ve svých dětech.
Jako nositelka jména Barbora určité pasáže popsané v knize i já poznávám. Ale týraná jsem nebyla. Stud a nejistota, chaos a odmlouvani, to je našemu jménu známé.
A ani mí rodiče moje specifické povahove vlastnosti nedokázali přijímat přirozeně. Je to asi těžké...
Milou Barunku bych okamžitě adoptovala a zařídila bych ji takový ateliér na malování, že by i pan Dali zíral. A všechny její obrázky by visely na zdi v našem bytě přibité největšíma krovákama, které bych měla. :-*
2,5*
Spisovatelka Petra Dvořáková mi nesedla už v knize Dědina, nemůžu vystát její naturalistický až nechutný styl. A ať se na mě fanoušci Vran nezlobí, ale s touto knihou jsem to měla úplně stejně.
Obálka i formát knihy přímo vybízí k jisté dávce poetičnosti, ale autorka to při popisu děje vůbec nevyužila. Intermezza s vranami se mi ke zbytku textu nehodily.
Přišlo mi odporné číst o dvanáctileté dívce, když se neustále řeší měsíčky a v každé kapitole je slovo pipina.
Chápu, že autorka chtěla upozornit na to, co se ve spoustě českých rodin děje. Ale mě se nelíbí způsob, jaký zvolila.
Tahle rodina byla naprosto odporná, fuj. A ani Báru bych nechtěla za dceru, byla divná i když za to chudina nemohla, to je samozřejmě vizitka pošahaných rodičů.
Přemýšlím o této autorce, že asi taky není úplně normální, když popisuje utvářející se sexualitu mladé dívky naprosto bez taktu. I když to není reálná osoba. Ale tyto věci se reálně dějí. Za pokus upozornit na ně 1*.
Zbytek za ten konec. Krásný, poetický... takhle měla vypadat celá kniha! Škoda špatného slovosledu u poslední věty.
Nejdřív jsem hvězdičku ubrala a chtěla trochu kritizovat velmi povrchní popis, nicméně pak jsem si uvědomila, že toto není román, ale právě novela. A napsat ji tak mistrovským stylem, kdy se vlastně neděje na první pohled nic tak hrozného, ale vás z toho opravdu mrazí za krkem. Je mi líto, že některé děti musí vyrůstat v takovém neláskyplném prostředí. Petra zcela úžasně zachytila, že i kdyby se kdokoliv (zde Barča) snažila změnit a polepšit si, i při sebemenším prohřešku by opět slyšela "Á, už je to tady zase!". Vidím, jak její matka dokáže svoji nenávist a nespravedlivost vůči svým dcerám tak velmi jednoduše ospravedlnit. Opravdu mistrovské dílo, které vás nutí číst do úplného konce!
Podobne ako pri Dedine, kniha mi prisla az samoucelne (a nevysvetlitelne) negativna-Chybaju mi motivy a vacsia psychologizacia postav - pri takejto knihe.... Ale - samozrejme, citate to jednym dychom, je vam z toho zle a koniec vas dostane.
Velmi zajímavá a úchvatná kniha. Snad poprvé se mi stalo, že jsem na jedné stránce knihy cítit tolik odlišných pocitů. Při jedné větě se vám chce brečet, při druhé padáte smíchy, třetí něco k zamyšlení apod. I když jsem na první pohled pochopil, že kniha není určená pro muže, vůbec mi to nevadilo. Naopak člověk spatří mnohé ze života opačného pohlaví, co si dosud neuvědomil. Velmi povedené dílo.
Kniha mě hodně zasáhla, určitě stojí za přečtení. Hodně smutný příběh, který vezme za srdce. Psáno velmi čtivě, měla jsem přečteno za dvě odpoledne.
(SPOILER)
Jmenuji se Bára a říct mi máma Baruno?? Velmi silný a zároveň smutný příběh. Ani nevím co na to říct? Věřím, že takové věci se dějí v mnoha rodinách...na co si takovy lidé dělají děti? Upřednostňovat více jednu dceru? Nezajímat se o to, co by dítě chtělo? Jet podle nějaké předlohy co má doma Irena z práce? ... hrůza...
Kniha se čte sama, autorka píše suprově. Velice mě zaujala obálka a recenze, proto jsem knihu koupila a už teď vím, že si přečtu další. Doporučuji všem!
Krátká kniha se silným příběhem, který nechce pustit čtenáře od knihy, opravdu zasloužených 5 hvězd.
Neveselý krátký příběh. Chytne vás a nepustí, i když na jeden zátah se čte těžce. Dětská duše je křehounká, a kdo jiný než rodič by to měl vědět, přeci byl taky kdysi dítětem. Jen tak na něj nezapomenu.
Přečteno jednom dechem...srdcervoucí příběh mladé dívky, ktera toužila jenom po tom, aby ji její vlastní rodina měla ráda...když jsem četla pasáže matky, bylo mi vždycky až špatně z jejich myšlenek a z jejího pohledu na svoji vlastní dceru. Otec to samé v bledě modrém, možná vlastně ještě horší. Závěr knihy mě vlastně ani nešokoval, ale bylo mi Báry opravdu líto. Knihu doporučuji k přečtení všem.
I přes útlost kniha vyjádřila vše, co vyjádřit měla a dokázala ve mně zanechat spoustu hlubokých pocitů. Nešokovala, spíš provázela životem mnoha dospívajících dětí, ukazovala, že vyrůstat v idylické rodině je opravdu malý zázrak.
Paní Dvořákovou čtu ráda. Píše jednoduchým jazykem, díky kterému stránky letí a než se nadějete, je konec. Tady ovšem naprosto jednoznačně láme srdce.
Hysterická, pedantická matka, cholerický otec a sestra zvyklá být na výsluní. K tomu křehká duše s láskou k rodinou nepochopenému koníčku schovaná v mlčenlivé, tvrdé povaze a neštěstí je na světě.
Kniha je velmi jednoduše uvěřitelná a není těžké si představit, že příběhů, jako je tento, se kolem nás mohou dít stovky.
Peta umi. Z tech jejich knih je mi tak ouzko, ale chci je cist az do konce zivota.
Včera večer jsem ji před spaním zhltala, ale pachuť příkoří, nespravedlnosti vůči Báře, stejně jako hlodání vlastního svědomí coby matky jsem pociťovala ještě dlouho do noci.
Krásný, silný příběh pro všecky mámy povinný a poselství pro ně- dovolme našim dětem být sami sebou a ne aby byly našimi loutkami....Otec měl na tom všem stejnou míru zodpovědnosti, vedle své ženy svou roli však neustál.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Vrány
Přečteno za jediný večer. Velmi uvěřitelný a o to smutnější příběh...