Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428791/bmid_vrany-wap-428791.jpeg
4
3673
1135
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Kniha nezklamala. Velmi silný příběh, který jsem přečetla za jedno odpoledne, ale přemýšlet o něm budu ještě dlouho. Jen by podle mě zasáhl ještě více, kdyby měl o pár stran víc.
Silna kniha, dlouho nad ni budu premyslet. Zejmena pro matky muze byt prinosem...
Bylo to naprosto zdrcující. Protože to bylo reálné. Chvílemi velmi obtížné číst.
Petra Dvořáková opět nezklamala, velmi silný příběh.... Přečteno jedním dechem...
Knížku jsem si koupila na knižním festivalu loni (kéž by zase nějaký někdy byl...!) těsně před tím, než se všechno zavřelo. Už při čtení Dědiny mě totiž bavil způsob vyprávění, kdy děj posouvá vždy jiná postava svým vlastním pohledem, a je na čtenáři, aby si výsledný příběh poskládal. Vrány byly v tomto podobné, jen ještě o něco smutnější....autorka musí být skvělá psycholožka nebo pozorovatelka, protože vnitřní svět všech hrdinů, jak ho popisuje, je TAK uvěřitelný! Kolikrát si člověk říká, jak může někdo udělat to nebo ono, a autorka dává nahlédnout do zákoutí lidské duše, kde se vysvětlení dočká, jakkoli s ním nemusíme souznít...moc se mi tento způsob psaní líbí.
Tohle byla dost síla. Knihu jsem dočetla před chvílí a jako by se mi nedostávalo slov. Vrány jsou neuvěřitelně silným, dost depresivním a celkově psychicky náročným čtením, které ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho.
Ty rodinné vztahy, které tu autorka popisuje, jsou tak neuvěřitelně toxické, že mi z toho bylo při čtení psychicky dost špatně. Knihu jsem musela chvílemi odkládat, abych se dokázala vnitřně vypořádat s obsahem, a ještě to bylo skoro málo. Před autorkou musím pomyslně smeknout klobouk za to, že to vůbec dokázala psát a dotáhla knihu až do konce, protože nořit se do takového psychického marastu je fakt silný kafe.
Vrány jsou mojí první knihou od Petry Dvořákové, kterou jsem četla, a musím říct, že tato autorka na mne rozhodně udělala tímto počinem dojem. Tato kniha je formátem i počtem stran malá, ale obsahově velmi silná, hutná a s neuvěřitelným, nadčasovým přesahem.
Rozhodně nečekejte nic lehkého či veselého, očekávejte přesný opak. Přesto kniha si tu pozornost určitě zaslouží a už chápu ten hajp, který kolem tohoto příběhu vznikl.
Hodně bolestný literární zážitek, který ve mně rezonoval ještě asi dva týdny. Uvědomila jsem si,jak je opravdu každé dítě jiné a je potřeba k nim také různě přistupovat. A že ma každý ke svému chování nějaký důvod a dělá vše tak, jak si myslí, že je to správně, ač je to třeba úplně špatně. Děkuji za tuto knihu, dala mi moc.
Emocionální smršť. Asi přesne takhle se chovají lidé, kteří nejsou spokojeni se svým životem, se svým partnerem, se svou práci...hledají hromosvod, na kterém si vybíjí svou zlost. V tomhle případě to bylo vlastní dítě.
O půlnoci dočtu Sítě, chvíli čumím do prázdna. Otřesu se, utřu čelo a vidím na stolku Vrány. Nu což, říkám si, stejně teď neusnu, tak dám si na uklidněnou pár stran... Ve tři ráno zavírám celá vytřeštěná přečtenou - zhltnutou - knihu s tím, že komentář k ní napíšu hned na Databázi. Ovšem - trvalo mi to pěkně dlouho, musela jsem ten nářez strávit. A teď mi chybí hvězdy. Ta knížka je vynikající, strašně smutná, ale vynikající. Krásná. Rodiče, prosím, čtěte, čtěte a přemýšlejte! Přemýšlejte, jak se chováte k sobě, jak se chováte ke svým dětem, co vlastně chcete? Chcete jim rozumět, nebo chcete jakési otisky svých představ, svých předsudků, toho, co vidíte jinde v jiných rodinách a pokládáte za jediné možné? Knížku nakupuju ve velkém a rozdávám - rodičům i nerodičům, starým i mladým. Nechte své bližní žít a mějte je hlavně rádi.
Precteno jednim dechem.. z pribehu mrazi a nedobry konec tak nejak cekate od zacatku knihy..
Silný, emotivní příběh matky a dvou dcer. Kniha určitě zasáhne čtenáře. Ještě dlouho po přečtení člověk nad tématem přemýšlí
Velice silné téma, po přečtení mi bylo hodně úzko. Ke knize pár výhrad mám, ale nemohu hodnotit jinak, než pěti hvězdami...
Taková ta kniha, u které byste si vzteky kolikrát vytrhali vlasy, která Vám zůstane ale sakra dlouho v paměti, u které Vám místama tečou slzy.
Silný komorní příběh s dramatickým koncem, čtivě napsaný. Měla jsem přelouskáno během dvou večerů, kdy jsem se nemohla odtrhnout. Oceňuji i prolínání myšlenek hlavní hrdinky Barči i její matky.
Neříkám, že si přečtu znovu. Tento žánr, zvlášť, když se jedná o děti, není úplně pro mě, ale kniha je to pěkná a doporučuji přečíst každému.
Z knihy mám hodně rozporuplné pocity. Zpracovává vážně téma, člověk tak chtě nechtě cítí jisté napětí a snad i pokoru k hodnocení. Ale..celkové hodnocení knihy se nemůže redukovat jenom na silné téma.
Knížku jsem přečetla během jednoho dne, nejedná se totiž o žádné složité čtení. Styl, jakým je kniha napsána, je velmi jednoduchý, a to nejen v případě vyprávění 12 leté Barbory, ale i u její matky. Mám ale pocit, že vyprávění jen tak klouže po povrchu a více do hloubky se dostává jen díky tomu, že popisuje scény, z kterých musí jít mráz po zádech už z principu každému. Kniha spíše než jako pořádný příběh působí jako sled událostí směřujících k jasnému konci, přičemž postavy stojí jen tak nějak okolo, aby nerušily to zmiňované jasně směrované mrazení.
O to víc mě zaráží tak vysoké hodnocení a zběsilá propagace od všech bookstgramerů, co znám a sleduji. Knihu pošlu i navzdory podařenému přebalu dál a na jiná díla od autorky se asi, alespoň prozatím, chystat nebudu.
Zaujímavá kniha so silným príbehom. Páčilo sa mi rozprávanie deja z pohľadu Báry a jej mamy. Hlavné postavy okolo Báry boli nesympatické, ale tak to malo byť. Matka mi prišla labilná, otec slaboch a sestra, ako cudzí človek. Kniha je písaná pútavo, štýl autorky mi vyhovoval. Avšak celý čas som čakala na eskaláciu niektorej z možných situácií, alebo na nejaký zvrat v deji a zrazu useknutý koniec. Rovnako sa dalo myslím viac spracovať aj prepojenie s vranami - na základe anotácie som čakala možno niečo trochu iné. Smutné je, že podobný život má žiaľ veľa detí - stačí sa niekedy len v meste započúvať okolo seba s akými banalitami sú schopní niektorí rodičia revať po deťoch. Je dobré, že sa podobné knihy píšu, aby sa na problém poukázalo, avšak v rámci témy mi to príde ako priemer. Chýbalo mi možno pár strán navyše a hlbšie psychologické spracovanie postáv v priebehu deja - konanie otca sa napríklad úplne pochopiť nedalo. Obálka je krásna, takže pridávam +1*
Silná kniha, která mě nenechala ji odložit, přečetla jsem ji jedním dechem. Na stylu psaní mi něco nesedí, ale neumím to úplně pojmenovat. Některé věci by mě zajímaly více dopodrobna, chtěla bych přijít na kloub tomu, proč byla matka taková, jaká byla. Konec mohl být více rozvedený, mám raději jasnější rozuzlení. Rozhodně ale knihu hodnotím kladně a asi ještě dlouho ve mně zůstanou živé pocity, které jsem při čtení měla.
Silná kniha, která vás ještě dlouho bude nutit přemýšlet nad rodičovstvím, výchovou a vlastně i nad lidmi ve vašem okolí.
Štítky knihy
česká literatura zneužívání dospívání rodinné vztahy pro dívky domácí násilí týrání vrány matky a dcery syndrom CAN
Vrány
Tak tady je pět hvězdiček málo.. úžasně napsané, člověk to silně prožije a kniha dlouho doznívá.. hlavně ten konec.. a ty vrány zde tak sedí.. vůbec se nedivím, že kniha se stala knihou roku.. a obávám se, že se toto děje v mnoha rodinách, bohužel :-( úplně rozumím tomu zoufalství a beznaději.. kniha opravdu stojí za přečtení, doporučuji..