Duchové rodiny Folcroftů
Darcy Coates
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445694/bmid_duchove-rodiny-folcroftu-bun-445694.jpg
4
1155
322
Strašidelné domy série
< 4. díl >
Když jejich matka po havárii skončí v nemocnici v kómatu, Tara s bratrem Kylem jdou bydlet k prarodičům, které nikdy předtím neviděli. May a Peter Folcroftovi se zpočátku zdají být vřelí a okouzlující a jejich velký dům, schovaný v horách na kraji lesa, působí idylicky. Do té doby, než se začnou dít divné věci. Poté, co bouřka přeruší telefonní vedení, se i May začne chovat podezřele. Tara s Kylem se snaží předstírat, že se svými prarodiči tvoří spokojenou rodinku, ale zdánlivě prázdný deník spolu s jednou ze zamčených místností odhalí stopy vedoucí k pátrání po neodpustitelných lžích a tajemstvích, které se k příběhu rodiny Folcroftových vážou. A duchové začínají být neklidní...... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2020 , FobosOriginální název:
The Folcroft Ghosts , 2017
více info...
Přidat komentář
Od autorky jsem v minulosti četl knihu DUCH DOMU ASHBURNŮ. Knihu jsem hodnotil jako průměrnou a řekl jsem si, že další její knihy už číst nebudu. Nakonec jsem se pustil do četby knihy DUCHOVÉ RODINY FOLCROFTŮ. Bohužel mě tato kniha příliš neoslovila. Knihu hodnotím na 50 %.
Příběh se mi zdál slabý, vůbec jsem se nebál, chvílemi jsem se nudil. Jednoduše řečeno kniha byla pro mě plytká. Řekl bych, že knihu si můžou přečíst klidně mladší čtenáři a kniha se jim snad bude líbit, vyvolá u nich pocity strachu, ale v mém případě tomu tak nebylo. Kyl mi byl sympatický tím, že byl knihomolem. :)
Kniha má pěkný přebal.
Myslím si, že hororové knihy této spisovatelky se povezou na stejné vlně, takže z tohoto důvodu neplánuji číst další autorčiny knihy. Už jsem přečetl 2 autorčiny knihy a ani z jedné z nich jsem nebyl příliš nadšený. :(
Za mě fajn oddechové čtení se špetkou tajemna a duchařiny ale hororem bych tuto knihu úplně neoznačila.
Zápletka byla dobře vymyšlená a kniha čtivá. Ale přeci jen k plnému počtu * něco málo chybělo.
Každopádně si od autorky přečtu i další knihy.
Taková rozverná prázdninovka o dvou dětech u divné babičky s dědou. ve srovnání s jinými autorčinými kousky jsem přemýšlel proč je toto v sekci horory . . .
Kniha byla čtivá a byla to taková jednohubka, kterou jsem zaplnila jedno dlouhé odpoledne. Bohužel zatím pro mě nejslabší díl od Coates. Víc se mi líbilo Tajemství sídla Craven Manor a Přízraky domu Carrowů.
Pokud bych tohle nečetl, o nic bych nepřišel, podle mne zbytečná kniha, k čemuž dodávám, že ani názor dalších členů naší rodiny (vnoučat) se nijak neliší.
Doporučuji všem milovníkům duchů.... krom těch, kteří se chystají na návstěvu k příbuzným, které nikdy neviděli... :D
Miluju Darcy Coates, její knihy jsou čtivé, napínavé, strašidelné a pohlcující. Takhle však byla jen čtivá. Celkem jsem zklamaná, protože ohledně rozsahu, oproti dalším jejím knihám, tohle byla skutečně jednohubka. Přečteno jsem měla za cestu do práce a z práce, takže jsem si celý příběh prožila během jednoho dne a nebyla jsem vyloženě nadšená. Myšlenky jsou tam dané velmi zajímavé, Tara s Kylem jsou hezky zpracované, avšak jakoby to autorku v určité chvíli přestalo bavit, utnula to zrychleným koncem a hotovo. Netvrdím, že by to nedávalo smysl nebo tam bylo hodně nejasností, to ne. Ale bylo to uspěchané, mohlo se tam objevit mnohem více akce a strašidelných prvků. Nebála jsem se ani trochu, nebyla jsem ani moc napnutá, tušila jsem, co se děje a co se stane. Myslím, že myšlenka příběhu měla větší potenciál a jsem trochu zklamaná z toho, jak to dopadlo. Nakonec mělo to spád, nenudila jsem se a věřím, že to nemuselo být tak uspěchané. Duch domu Ashburnů a Přízraky rodu Carrowů byly knihy úžasné a perfektní. Tajemství sídla Craven Manor mne nebavila tolik, ale stejně byla lepší než tahle. Nemůžu však hodnotit nižším hodnocením, protože si myslím, že i tak nám autorka dokázala, že vyprávět umí, má dost nápadů na další a další horory, jen doufám, že ty další knihy budou nápaditější, lépe propracované a celkově lepší a delší.
(SPOILER)
Tohle bylo děsivé a já se opravdu bála, bylo to dost velké psycho a klidně v něčem i reálné.
Ještě lepší než první autorčina knížka, mimochodem netušila jsem opravdu dlouho, že je s prarodiči něco v nepořádku.
Ale ta vilka co je na přebálce by se mi k bydlení moc líbila, stará, s příběhem...fantazie by mi tam pracovala naplno.
Malý knihomol Keyl byl velký sympaťák.
Duchové rodiny Folcroftů je taková lehce strašidelná jednohubka na jedno odpoledne. Možná spíš pro mladší čtenáře, u kterých může vyvolávat lehké mrazení :) Ale čte se rychle, dobře a na oddechnutí a odreagování je to fajn. Ze série Strašidelných domů pro mě zatím nejlepším dílem byl Duch domu Ashburnů, ale ráda si přečtu i další díly.
(SPOILER)
Námět byl super, ale dalo se z toho vytřískat mnohem víc. Přestože to mělo strašidelné prvky, byly podané takovým způsobem, že jsem se nebála ani trošičku.
Také děj byl velmi pomalý, do půlky knihy rozjezd příběhu bylo hodně, zvlášť když už tam se, byť poklidně, mohlo něco dít, Tara mohla něco zjistit v knihovně, v domě apod. A konec byl zase naopak hektický, kde v podstatě během tří kapitol příběh vygradoval a skončil v takovém tempu, že jsem si to nestihla užít, bát se, být napnutá, cokoliv. Škoda.
Co mi přišlo ještě přišlo podivné, zabalit mrtvolu do deky a posadit ji do křesla už je ujeté samo o sobě, ale co ten puch, co musel následovat? Nechtěla bych v tom domě tou dobou být ani omylem.
A také nechápu, myslela jsem, že tohle je 4. díl, ale koukám, že je řazený jako 3. Zajímavé, že díly vycházejí na přeskáčku, ale tady to naštěstí nevadí.
Tuto sérii ,,strašidelných domů" mám hodně ráda. Tento díl nepatří mezi ty nejlepší, ale i tak jsem si čtení užívala. Taková knižní jednohubka, která vás sice nevyděsí, ale nepříjemný pocit z ní určitě mít budete :)
Příběh byl velmi zajímavý, strašidelné to sice nebylo, ale jak již bylo psáno - velmi zneklidňující. Vazba a pouto rodiny došlo až příliš daleko....
Autorku miluji a tato kniha se mi líbila, ovšem oproti předchozím - strašidelným, napínavým hororům - byla nejslabší.
Nenadchne a ani neurazi. Přečteno na jeden zátah. Sympatické krátké kapitoly, ctive napsáno. Na konci hezky vysvětleno. Taková odpocinkova kniha, čekala jsem více duchovna, moc jsem se nebala.
Taková mírně zneklidňující jednohubka s krátkými kapitolami :).
Nenásilný příběh o smutku, posedlosti rodinou a věcné naději v posmrtný život.
Tak na to jak se tato knížka kritizovala,jsem čekal velký průšvih ale za mne teda úplně v pohodě. Že má málo stránek... Ano-194. A víte co? Osobně mi to vůbec nevadilo,naopak bylo to čtivější, svižnější a syrovější abych tak řekl. Zároveň s tím trochu naivnější. Ale tak to... U Darcy Coates mám rád její styl psaní. Nebojí se si něco vypůjčit od Kinga nebo z filmů. Žánr hororu už je tak beznadějně vyčerpán že asi nic jiného nezbývá. V této knížce jsem spatřil prvky z filmu Ti Druzí. U předchozí knihy přízraky domů Carrowu,to byl strašidelný zámek. A u první knihy duch domu Ashburnu jsem měl pocit že čtu Řbitov zvířátek od Kinga. Ale nic nic. To není výtka spíš se mi líbí konce knih jsou krásně propracované i když dějová linka je řekněme, trochu tradiční...
Štítky knihy
horory duchové a přízraky strašidelné domy strašidelné příběhy
Autorovy další knížky
| 2019 |  Duch domu Ashburnů |
| 2019 |  Tajemství sídla Craven Manor |
| 2021 | Kořist |
| 2020 | Přízraky domu Carrowů |
| 2021 | Hlasy v bouři |
Kniha Duchové rodiny Folcroftů je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 566x |
| Čtenářské výzvě | 388x |
| Doporučených | 45x |
| Knihotéce | 664x |
| Chystám se číst | 252x |
| Chci si koupit | 78x |
| dalších seznamech | 14x |
Když se myšlenkově vzdám potřeby nějaké hluboké a duchaplné četby a přijmu fakt, že jsem sáhla po naprosto jednoduché, přímočaré a plytké young adult jednohubce, pak musím prohlásit, že mě kniha i celkem bavila. Rozhodně víc než Craven Manor.
Líbili se mi tentokrát i mladí náctiletí hrdinové, kteří sice knihu katapultovali opravdu spíš mezi dětskou literaturu než mezi horory, ale jak jsem psala výše, tentokrát mi to nevadilo. Líbila se mi zápletka, ta sice byla lehce vykradená, ale co taky nového pořád vymýšlet, budiž to tedy autorce odpuštěno. Dokonce mi tam tentokrát nevadil i Darcyin typický happyend, který mi (narozdíl od Carrowů) přišel i docela vkusný. Hlavní myšlenka rodinné soudržnosti nebyla sice nic nového, ale příběh na ni celkem hezky zafungoval. Rovněž musím přiznat, že jsem se opravdu nenudila. Hned na začátku mě knížka chytla, takže přečtení bylo otázkou pár hodin.
Nejde tedy o žádnou vysokou literaturu, ale jako oddechovka pro upršené jarní večery ideální.
PS: Po přečtení 5. knihy od Darcy Coates mám pocit, že by jejím příběhům slušelo filmové zpracování. Tvůrci filmových triků by si to jistě užili.