Slepá mapa
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363903/bmid_slepa-mapa-7BH-363903.jpg
5
6078
6078
Anna, Alžběta, Anežka. Tři ženy, tři generace, jedna rodina a mnoho životních zvratů, traumat a tajemství. Příběh začíná před první světovou válkou, kdy Anna, vypravěččina babička, odjíždí přes odpor svých rodičů s vyvoleným Antonínem do pohraničního městečka na severu Čech. Jako by počáteční písmeno jejich jmen vyjadřovalo naději, že právě tady spolu mohou začít nový život. Jméno však současně symbolizuje i to, co si vybrat nemůžeme, co je nám dáno jako rodinné dědictví, které si přese všechno odhodlání ke změně vždy neseme s sebou. Anebo také osud, na jehož zkoušky máme jen pramalý vliv. Nový začátek se tak záhy mění v boj o přežití, když je Antonín na frontě raněn a u Anny propuká tuberkulóza. O čtvrt století později pak čeká jiný nový začátek i jejich dceru Alžbětu, která musí prchat před německou armádou zabírající pohraničí, a po dalším půlstoletí změní dramatický zásah osudu — tentokrát v podobě důstojníka StB — i život vypravěčky příběhu Anežky. V roce 2018 dotisk.... celý text
Přidat komentář
Nevím proč, ale čekala jsem od toho konce něco víc. Až tak mě ta zapletka nechytla a místy jsem se nutila to dočíst.
Již po třetí jsem nebyla zklamaná. Neskutečně precizní charakterizace mužských i ženských postav. Reálněji popsaný příběh napříč třemi generacemi už být nemůže. Mornštajnová je zkrátka mistr slova a myšlenky. Vzhledem k tomu, jak dokonale ovládá mateřský jazyk, a jak trefně dokáže popsat každou situaci, možná bych jí i věřila, že lidé umí létat. Zkrátka by mě přesvědčila o všem. Od Slepé mapy k Haně je sice znát pisatelský progres autorky, avšak nelze říci, že by nějaká z jejích knih byla lepší či horší.. Někteří se zřejmě s talentem pro psaní rodí.
Paní Mornštajnová umí zázraky se slovy. Kniha se čte prostě sama. Líbila se mi osudová linie několika generací na pozadí historických milníků. Lidé se neměli moc dobře, ale zase toho tolik k životu nepotřebovali. A hold, na každé době je prostě "něco". Nejvíce jsem asi sympatizovala s osudem Alžběty, ostatní byla jen taková fajnová životní omáčka. Podtrženo, sečteno - kvalitní čtení.
Slepá mapa mě tolik nechytla jako třeba Hotýlek nebo Hana, ale i tak knihu řadím mezi kvalitní kousky.
Je to taková rodinná sága, která vypráví radosti a těžkosti života české rodiny a lidí s ní spjatých, od 1. světové války, přes 2. světovou válku, až po komunismus. Objevují se zde témata vážná i zábavná. Z některých vyprávění běhá mráz po zádech, některá mi naopak připadala zvláštně odosobněná, ale to je asi tím, že se vyprávění týká mnoha postav a ne vždy se autorce povede zachytit ty správné emoce. Vyprávění Anežky ke konci knihy mi připadalo dost zdlouhavé a navíc mi nebyla vůbec sympatická, taková labilní ovečka. Čtvrtou hvězdu dávám za to, jak autorka v jedné knize dokázala vystihnout, jak lidi dokáže ovlivnit a změnit válka, diktatura a komunismus. Klidně, bych si to dokázala představit jako povinnou četbu ve školách.
Za mě určitě lepší, než Hana. Nikdo z nás nežil v této době, takže myslím, že nám nepřísluší soudit rozhodnutí hlavní hrdinky. Čtenářům, kteří s tím mají problém a cítí se pohoršeni doporučuji "červenou" knihovnu.
Tak už mám přečtené všechny knihy Aleny Mornštajnové co zatím napsala a žádná mě nezklamala. Už aby byla nějaká další :-)
Ve srovnání s Hotýlkem a Hanou, je tohle podle mě slabým odvarem z pera Aleny Mornštajnové. Možná to je tím, že je to její prvotina a teď jsem ráda, že jsem nejprve sáhla po Hotýlku, který je pořád dle mého nejpovedenější knihou autorky.
Ani vlastně nevím, proč se mi Slepá mapa nelíbila tolik jako ty dvě předešlé, když se jedná vesměs o stejný styl psaní a dějové linky si jsou taky velmi podobné. Jde mi spíše o to, že jsem téměř všechny postavy nemusela, každá měla své specifické chyby a nejsympatičtější mi byla snad jen Anna. Zpočátku jsem měla ráda i Alžbětu, než se začala rozhodovat jen na základě jistého profitu. A Anežka se mi hned zdála jako moc depresivní a naivní osoba.
Slepá mapa je kniha, která nám opět podává obraz života obyčejných Čechů od první světové války až do konce totalitního režimu. Klasicky postavy jsou zde příliš autentické, žádný dokonalý hrdinové, jak už to v knihách od paní Mornštajnové bývá.
Ze začátku mi dělalo celkem problém se i začíst a proto nemůžu hodnotit nadstandartně, i když se jedná o mého oblíbeného autora.
Ale jak se říká- konec dobrý, všechno dobré. Ten úsměvný happyend se mi trošku nezdál, ale i tak jsem se neubránila úsměvu. :)
Jasně, na Hanu nic nemá, ale pokud nebudu srovnávat, je Slepá mapa výborná kniha! Za mě lepší než Hotýlek, kde mi většina postav nebyla příliš sympatická. Tady mi sedly naopak všichni. Spletité životní cesty dvou sester, na něž se navazovaly další osudy lidí, s nimiž se životní cesty na kratší nebo delší dobu setkaly. Výborně napsané, člověk to všechno skutečně prožíval jako součást příběhu samotného. Spousta emocí, ale bez zbytečných klišé a patosu. Klobouk dolů.
Slepá mapa je bezesporu román, který se autorce mimořádně povedl. Ne že by její další díla byla méně kvalitní, ale tentokrát jsem byl příběhy hlavních hrdinek naprosto fascinován. Jejich životní osudy jsou spletité a nelehké, stejně jako doba, ve které žily. Musím opětovně vyslovit svůj obdiv nad nevšedním vypravěčským nadáním A.Mornštajnové. Doporučuji!
Pre mňa zasa jedna výborná kniha od Aleny Mornštajnovej. Táto autorka mi ozaj sadla a už sa teším na Tiché roky :) Odporúčam!
Dějově jsem oproti Haně zklamaná, přestože tématem je pro mě Slepá mapa zajímavá. Měla jsem ji rozectenou delší dobu, asi i proto jsem se stále trochu derorientovávala v postavách, závěr byl lepší, ale celkový dojem z knihy nic moc. Nově vydané Tiché roky ještě asi dlouho neotevřu.
Od autorky jsem v minulosti přečetl knihu Hana a Hotýlek. Konečně jsem se dostal ke knize SLEPÁ MAPA. V anotaci je uvedeno, že se jedná o mnohovrstevnatý román, což je pravda. Kniha se četla dobře. Autorka se svěřila, že na této knize pracovala 10 let. Psala po nocích, nikomu se nesvěřila, že píše knihu a nakonec kniha spatřila světlo světa po tak dlouhém čase, což je dobře. Jedná se o její první román (debut).
Sledujeme příběh tří žen - Anny, Alžběty a Anežky. Kniha má 2 části. Všechny příběhy žen byly zajímavé, nejvíce mne asi bavil příběh Anežky, která mne překvapila a zaskočila jedním rozhodnutím, nad kterým jsem kroutil hlavou.. Popisy života v komunismu byly reálné a podle mě autorka věrohodně vystihla tuto dobu. Pokud člověk nedělal "problémy" a přizpůsobil se režimu, měl celkem klid, jenže ne každému to takto vyhovovalo. Pak tito lidé měli problémy a také mohli mít problémy lidé, kteří žili s těmito lidmi v jedné domácnosti nebo byli s nimi nějakým způsobem spojeni..
Zúčastnil jsem se přednášky Aleny Mornštajnové na Světu knih 2019. Byla jedním slovem úžasná. Škoda, že přednáška nebyla delší. Svěřila se, jakým způsobem píše, jaké nesnáze ji provázely při psaní. Je dobrosrdečná, otevřená, upřímná, vtipná, na nic si nehraje. Setkání s ní byl pro mě zážitek. Časem se chystám na její novinku TICHÉ ROKY. :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
… za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás.
Ale paní Hermannová byla matka, a matky milují své děti bezpodmínečně, ať udělají cokoli. Matky nemají na výběr.
Na rozdíl od své maminky a většiny žen Alžběta nebyla příliš výřečná, protože považovala své myšlenky za něco osobního a soukromého, o čem by ostatní lidé neměli mít tušení. Byla přesvědčená, že kdyby kdokoli věděl, co si myslí, ztratila by kus sama sebe.
Žít sama neznamená být opuštěná, nýbrž být samostatná a nezávislá.
Já jsem ale nedokázala pochopit, proč mě lidé, které mám na světě nejraději a o které stojím nejvíc, od sebe odstrkují.
Má třetí kniha od paní Mornštajnové a musím říct, že se mně líbila nejvíce. Lehce, ale výstižně ukázáno celé 20.století naší země.
Po přečtení Hany jsem se rozhodla na autorku více podívat. Slepá mapa je pro mně ještě lepší jak Hana. Paní Alena Mornštajnová je právem jednou z nejlepších autorek současné české literatury. Dokáže popsat příběh tak, že se do něj vžijete a nemůžete se od knihy odtrhnout. Doporučuji nejen knihu, ale i samotnou autorku. Pokud budete mít možnost zúčastnit se autorského čtení tak neváhejte. Jeden z mých nejlepších zážitků.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Státní bezpečnost (StB) první republika, 1918-1938 Sudety komunistický režim historické romány rodinná historie, dějiny rodu
Uz chápu, že je paní spisovatelka tak čtená. Opravdu hezky píše. Příběh tří generací byl čtivý, napínavý a osudy zajímavé. Určitě si ráda přečtu další její knihy.