Království popela
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/412489/bmid_kralovstvi-popela-9Kk-412489.jpeg
5
1631
305
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 7. díl
Aelin riskovala vše, aby zachránila svůj lid a lidi, které miluje. Zaplatila za to strašnou cenu a teď je uvězněna v kovové rakvi a mučena. Pouze vědomí, že na ní závisí osud všech, jí brání v tom, aby podlehla. Aedion a Lysandra zůstávají poslední, kteří brání Terrasen před naprostým zničením. Chaol, Manon a Dorian jsou roztroušeni po celém kontinentu a musí sami volit cestu k naději na spásu. Až se všechny cesty spojí, čeká je velká bitva.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Kingdom of Ashes , 2018
více info...
Přidat komentář
Famózní zakončení fantastické ságy, v níž je každý díl lepší než předchozí. Závěrečná kniha neměla hluchých míst, akční od začátku do konce. Zprvu možná i maličko děsivých bezmála 1000 stran se četlo samo, jednotlivé příběhové linie se (jako vždy) skvěle doplňovaly až došlo k jejich závěrečnému splynutí.
Nebudu dělat hrdinu a klidně přiznám, že jsem místy na slova a věty z nich vytvořených přes slzy neviděla. Zejména osud Třináctky mě "dostal", Manon a Abraxose jsem si zamilovala od chvíle, kdy se v knize poprvé objevili (navzdory tomu, že mnoho čtenářů považovalo její příběh z počátku za nezajímavý) a spolu s nimi jsem si postupně našla cestu i k celému jejímu kruhu. To, co čarodějnice udělaly a jaké to mělo následky... Ano, pro příběh to nejspíš bylo nezbytné a správné, ale přesto - ach jo!
Sarah J. Maas dokázala od prvního dílu této série, který se tvářil jako Mortal Combat, postupně vystavět opravdu kvalitní fantasy ságu plnou překvapení. Romantické linky, v některých případech předvídatelné, bych jí nevyčítala, osobně mi nijak zvlášť nevadily. Málokdy čtu knihy více než jednou, ale v případě Skleněného trůnu určitě udělám za čas výjimku.
P. S.: Kam se hrabou Dvory, ty jsou oproti Skleněnému trůnu jen romantickou pohádkou (omluvám se všem jejim fanouškům).
Nejde to jinak, opět přečteno jedním dechem, akorát teď v rámci týdnů při kojení :D Ano i s mimčem jsem to prostě musela přečíst a to už o něčem svědčí. I když u mě stále vedou Dvory, tak je celá série skvěle vystavěná až do závěrečné bitvy, kdy jsem místy nedýchala. Obdivuju autorku za dechberoucí příběh, napětí a její schopnost vymyslet tolik různorodých postav a hrdinů, které si nejde neoblíbit. Těším se, co nám Maasová dalšího přichystá!
Ohodnotit Království popela bude asi stejně tak náročné, jako přinutit se tuhle knížku dočíst.
Sarah J. Maas mi vícekrát pomohla dostat se ze "čtecí krize" a jsem neskutečně moc vděčný za všech osm knih z téhle série. V průběhu těch dvou a půl let, co jsem tuhle sérii četl, jsem si oblíbil snad všechny postavy počínaje Aelin (Celaenou) a Dorianem, přes Manon a Chaola až po dokonce i Darrowa. I když mi asi každá z nich aspoň jednou šla na nervy, všechny jsem si je zamiloval a s čistým srdcem můžu říct, že mi budou hrozně moc chybět. I ty postavy, u kterých mi déle trvalo, aby mi přirostly k srdci (nebo byly záporné), jsou naprosto nádherně stvořené a já nemám, co autorce v tomhle směru vytknout.
Příběhově jsem si minimálně jednou (závěrečný boj) trochu nebyl jistý, kam tím Sarah míří, ale zakončení je naprosto velkolepé. Pravda, možná jsem očekával o trochu víc ztrát, ale nemůžu říct, že bych si stěžoval. :)
S osmi díly je tohle asi ta nejdelší knižní série, kterou jsem zatím přečetl (a nevím, jestli se někdy k delší ještě odhodlám), čímž si Skleněný trůn vytváří ještě jedno, poslední, speciální místečko v mém srdci.
Obvykle píšu na konec svého hodnocení i doporučení k přečtení, ale myslím si, že každý, kdo sérii dočetl až sem, nebude ani v nejmenším váhat, jestli si Království popela má přečíst.
Děkuju moc za Skleněný trůn
Ne, nebudu se rozepisovat... nemělo by to cenu. Nejsou slova, která dokáží vyjádřit jak skvělý to bylo.. snad jen dodám to, že tu sérii bezvýhradně miluju. Každý jednotlivý díl byl dokonalý.. Když jsem se rozhodla sérii přečíst celou od začátku, myslela jsem si, že už to nebude jako poprvé.. A nebylo.. Bylo to ještě lepší.. Přestože jsem děj znala, bavilo mě to ještě víc.. :) takže si ji klidně přečtu i potřetí.. A i počtvrté a tak dále.. už teď se na to těším.. :-D Byla to jedna z mých prvních fantasy sérii, nebo možná vůbec první, už nevím.. A už tehdy jsem věděla, že čtu něco výjimečného. Do teď ji žádná jiná nepředčila a kdoví jestli to někdy vůbec přijde.. :) oukej, tak jsem se na konec přece jen rozepsala.. :-D
První díl jsem četla někdy v roce 2015 a teď konečně jsem tohle úžasné dobrodružství dočetla. Co se týče vztahů je sice autorka trochu (dost) předvídatelná, ale to už jsem jí dávno odpustila. Taky mi přišlo, že ač mám pocit, že v tomto ohledu mám celkem dobrou paměť, tak některé události pro mě už byly trochu nejasné. Ono při tom množství stránek předcházejících dílů a toho co všechno ty postavy (a taky kolik těch postav je) musely podstoupit to asi jinak nejde a pravda je, že před posledním dílem bych i možná snesla drobný rereading. Sarah mimo jiné dokazuje, že rozhodně umí napsat dechberoucí epický závěr (ač ve třetím díle Dvůru trnů a růží to moc nevypadalo, i když pravda je, že to nebyl tak úplně závěr série).
Jedny z nejlepších příběhových linií měl Dorian, Manon a Elide. Aelin se vzácně podařilo mě moc nerozčilovat. A zamilovala jsem si i samozřejmě Jeřába (jen mě pořád rozčiluje překlad jeho jména) a ostatní vílí válečníky.
Zbývá už jen jedno, smířit se s tím, že je defintivní konec. Ač by se i dalo pár věcí vytknout, tak se zavřeným okem těch 5 hvězd dám.
Menší SPOILER na závěr: A to drobné pomrknutí ke Dvoru trnů a růží v podobě okřídleného vílího muže v jiném světě mě fakt potěšilo :-)
Tahle série je prostě naprostý klenot.
Nejraději bych si to všechno vymazala a začala číst znovu a znovu a znovu.
Království popela je jednou z těch knížek, u které se těšíte na závěr, ale přesto ji dočíst nechcete. Skleněný trůn byl jednou z prvních young adultovek, které jsem četla, a i když se mi nejvíce líbily počáteční díly, konec celé série mě nezklamal.
Jeste ze je konec. Serie slusne zacala ale skoncila jako brutalni cervena knihovna
Jedním slovem nádhera. Celá série byla úžasná a závěr brilantně zakončený. Snad se brzy dočkáme dalších knih od této spisovatelky. Vůbec mi nevadí, že jsou knihy zařazeny do žánru pro děti a mládež, já si četbu moc užila a mohu jen doporučit.
Nezapomenutelný konec, který vás dostane. Můžu říct, že tohle je jeden z nejlepších závěrů, co jsem v seriích měla. Vše je krásně vypilováno, dořešeno, vysvětleno. Prostě paráda...
Pocity? Pocitů mám mnoho.
Zaprvé jsem ráda, že to skončilo a jak to skončilo. Já vím. Bylo to pohádkové a asi i dost naivní, ale i to co se tam stalo mě dostalo a brečela jsem jak želva.????
Na druhou stranu jsem neskutečně smutná, že to skončilo. Proč? Protože mi Skleněný trůn dělal postupně radost už pěkných pár let a já mám opět ten pocit, který nesnáším. Opouštím další svět, který jsem si zamilovala.????????
Místy jsem měla při čtení husinu. Bojovala jsem s brekem v narvaném autobuse a nejednou málem zapomněla vystoupit. ????
Miluju všechny postavy a mé romantické srdíčko má radost, že Maas je posedlá všechny postavy nějak spárovat. ????
Nejlepší dějové linie za mě Manon a Dorian, Elide a Lorcan.
Já to zbožňuji a Maasové se jen tak nevzdám.
Fantastický závěr! Komplikovaný, neočekávaný průběh, nádherné čtení. Všechny cesty se propojili a každá dějová linka se ukončila. Konec, který byl hoden skvělé ságy.
Tak a mám dočteno! Poslední díl velkolepé série je za mnou. Konec se mi líbil, autorka vše hezky zařídila. Jediná výtka - bylo to celé o bitvách a ostatní věci nedostaly moc prostoru, chyběly mi tam trochu scény, které se netýkaly plánování strategie a boje. Ale jinak to bylo super, čtivé jako vždy!
Páááááni...
Úžasná kniha a ještě úžasnější série❤️ Před posledním dílem jsem si dala rereading a strašně jsem se těšila až se dostanu právě ke kralovstvi popela. Jenomže když jsem se k němu dostala, uvědomila jsem si, ze to cele tímto dílem konci. Stejně jsem knihu přečetla na jeden nádech a pro mě to byl neskutečný zážitek. Tolik bolesti, radosti, smíchu a pláče v jedné knížce jsem nezažila. Za mě jsou všechny postavy zajímavé a jejich dějové linie čtivé. Moje nejoblíbenější fantasy serie❤️ A v dohledné době určitě přečtu znovu.
SPOILERY!
Strašně bych si přála ještě nějakou doprovodnou knížku, kde bychom se dozvěděli, jak dopadla Manon v Pustinach, Dorian jako král Adarlanu, Aelin s Jeřábem, Elide a Lorcan, Aedion a Lysandra, Nesryn se Sartaqem a Chaol s Yrene❤️ Také bych rada věděla, jak to dopadlo v Doranelle. Ale to už není na nás.
Tak a je to za námi. Myslím, že kniha zakončila sérii velmi obstojně, přestože jde v knize hlavně o bitvu, válku a střety. Mám pocit, že od knihy Dvůr křídel a zmaru se Maasová hodně polepšila, co se bitev týče. Avšak od knih, které tahle spisovatelka píše čekám vždy nějaké překvapení. Něco, co mi vyrazí dech. Bohužel v tomto případě se překvapení nedostavilo. Maasová totiž hodně spolupracuje s předchozími knížkami a vždy nám poskytne nějaké malé vodítko, kterému nepřikládáme důraz a v následující knize, má tento malý detail neuvěřitelnou váhu. Tady mi ty překvapení přišly spíchnuté jen tak narychlo.
Čeho jsem si dál všimla, že měla nejspíš až příliš mnoho postav, u kterých nám popisovala jejich osud a děj. Bohužel při závěrečném střetu nedokázala zapojit všechny do dění. Vůbec celý závěr mi přišel hodně uspěchaný na to, jak celá kniha pomalu směřovala k tomuto bodu.
Navíc se spisovatelka asi poučila z kritiky, která ji byla přikládána za sexuální části a tak se jim v tomto díle částečně vyvarovala.
Kniha Království popela je skvělá, ovšem nepatří k tomu nejlepšímu co spisovatelka napsala. Jak už jsem psala na začátku, zakončení série je podařené a tak nějak mě mrzí, že celá tahle Aelinina jízda je za námi. Svět víl jsem si díky Maasové zamilovala a tak nějak musím i spisovatelce poděkovat za to, že mě přivedla zpátky na cestu četby. Její knihy jsou velmi dobře napsané a myslím, že si najdou místo v srdci v každém z nás. Tak sbohem víláci, doufám, že se ještě někdy sejdeme :)
SPOILERY
O čem bych se ráda zmínila je obětování třináctky. Manon a její třináctka patří k mým nejoblíbenějším postavám a při jejich hrdinském činu jsem plakala. Tak si říkám, že někdo to schytat musel, že kdyby přežily všichni, nebylo by to ono. Proto mě i zároveň mrzí nejasný osud Manon.
A nesmím zapomenout na okřídleného muže z jiného světa, to byla taky pecka :)
KONEC SPOILERU
To byla jízda. Na celé sérii můžeme krásně pozorovat, jak roste a dospívá nejen hlavní hrdinka, ale sama spisovatelka.
Dočkáme se překvapivých rozhodnutí, správného melodramatu hodného Aelin Divokého ohně, zničujícího napětí i důkladného zakončení. Jsem ráda, že se autorka nehrnula ke konci světelnými kroky a pečlivě nás provedla každým okamžikem, každou postavou co čtenářům přirostla k srdci.
Moc se těším na další počiny SJM a seznámení s nějakými novými vílami.
Celá série Skleněného trůnu mě naprosto uchvátila a tak nešlo tento závěrečný díl dlouho odkládat. Ani tentokrát jsem nebyla zklamaná, ale musím přiznat, že i když byl opět nabytý dějem a o nečekané zvraty taky nebyla nouze, tak samotný závěr celý dojem malinko pokazil. Na můj vkus byl až příliš sladký a roztahaný.
Všechno jednou končí.... A tohle byl konec velkolepý. Miluji tuhle sérii a nedokážu si představit, že bych ji nikdy nečetla.
Slzy tekly proudem i radostný smích se rozléhal. Jsem s koncem spokojená. Je to krásné završení dokonalého příběhu.
Štítky knihy
magie pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Tak...a máme tady závěr velmi povedené série Skleněný trůn. Na knihu jsem napjatě čekala a jakmile vešla do prodeje, tak jsem ji běžela ukořistit. Jelikož mám ráda pořádné bichličky, tak díky tomu, že má kniha téměř 1000 stran, jsem se na ni těšila ještě o to více. Ale stejně to člověku skoro nepřišlo, jak rychle to uběhlo. :(
Pozor, obsahuje spoilery:
Vzhledem k dramatickému závěru předchozího dílu, jsem se velmi těšila na to, jak se bude vyvíjet dějová linka Aelin. Trochu jsem se bála, že bude většinu děje zavřená v rakvi a Jeřáb bude celý díl brečet. Naštěstí se tato část k mému potěšení vyřešila poměrně rychle, musím ale říct, že mi trochu chyběla typická drzá Aelin, které jsme si vzhledem k okolnostem příliš neužili.
Vyzdvihnout musím dvojici Elide a Lorcan, na které jsem se vždy těšila a skvělá mi přišla také linka Manon a Doriana. Zvlášť u Doriana šlo vidět, že díky prožitkům daleko více dospěl a to, jak si osvojil měničské schopnosti jeho příběh ozvláštnilo a vznikla tak další zajímavá část příběhu (hlavně ta s Maeve). Třináctky mi bylo líto, ale bylo jasné, že se příběh nemůže obejít bez nějakých obětí.
I tak si myslím, že na to, co všechno se v celé sáze odehrálo, zemřelo velmi málo postav. V tomto byl bohužel děj knihy předvídatelný, jelikož prostě člověk už tak nějak vědět, že autorka nikoho z důležitých postav nenechá zemřít. Stejně tak i skutečnost, že všichni jsou v páru a všichni se usmíří. Ještě tedy musím vzpomenout na smrt Gavriela - ta mi tedy přišla trochu hloupě vyřešená. Pro tak zdatného bojovníka bych si představovala něco trochu promyšlenějšího. Poněkud méně zábavná pak byla linka Aediona, který mi nikdy úplně nepřirostl k srdci a v tomto díle mě díky svému chování poměrně iritoval. Alespoň, že ke konci knihy to trochu napravil :)
Abych ještě nezapomněla - oceňuji, že v tomto díle se objasnilo některé jednání postav, které mi v předchozích dílech přišlo nelogické - konkrétně si vzpomenu na Lorcana na samotném závěru předchozího dílu, když Maeve zajala Aelin.
Království popela hodnotím 4 hvězdami. Na 5 hvězd to sice nebylo, ale i přesto se jednalo o skvělý závěr série, až je mi skoro líto, že už je konec. A to jsem se tolik těšila :D K sérii se s nějakým odstupem znovu vrátím, jelikož i když už vím, jak se věci mají, rozhodně stojí za opětovné přečtení. Trochu váhám, zda se ale pouštět do série Dvorů, protože všude čtu, že se oproti Skleněnému trůnu jedná o slabší kousek. Uvidíme, třeba mi Maasová začne brzo chybět a sáhnu i po Dvorech. :)