Šikmý kostel 2
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463564/bmid_sikmy-kostel-2-OLb-463564.jpg
5
3846
3846
Šikmý kostel série
< 2. díl >
S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále velmi silně projevují důsledky předešlého dramatického dění. Prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a hospodářského rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám a možnostem, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí po ní opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je také tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se v druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.... celý text
Přidat komentář
Začátek nudnější, až s příchodem 2. sv. války to začalo být lepší a zajímavější. Ztrácela jsem se v postavách, už jsem nevěděla, kdo je s kým sestra, kdo je čí matka a tak podobně :)
Druhý díl Šikmého kostela byl stejně úžasný a stejně smutný, jako díl první.
Stále víc obdivuju lidi, kteří v té době a v tom kraji žili.
Paní Lednická píše zajímavě a poutavě. A také jsem si dost pobrečela.
Náročné čtení. A to nemluvím o rozsahu. V ději se objevuje více postav než v předchozím díle, některé jsou však postupně "uklizeny" mimo centrum dění a objevují se jen sporadicky, což je dobře, jinak by kniha byla minimálně jednou tak dlouhá. Je symbolické, že začátek děje se odehrává během 1. světové války a kniha končí dopady té 2. Musím se přiznat, že jsem musela čtení na několik dní přerušit, protože se člověku začaly stírat rozdíly války co byla a války co teď je. Při čtení mi běhal mráz po zádech a napadlo mě, že lidé se nikdy nepoučí a na vše vždy doplatí hlavně nevinní. Samozřejmě by mě zajímalo další pokračování děje, ale i kdyby nebylo, tak si člověk může domyslet, jak vše skončilo a pro své oblíbené postavy vytvořit šťastné konce. Možná by to tak i bylo lepší.
Pro mě zklamání. Bohužel první díl se mi líbil o dost víc než druhý. Na mě tam bylo až moc postav, ve kterých jsem se ztrácela. Ale i tak se těším na třetí díl.
Tak dočteno a nedostává se mi slov. Příběh je tak silný, že se mi chvílemi nechtělo pokračovat, ale zvědavost mi nedala. Asi pro mě nebylo jednoduché číst ho v této době, kdy člověk vidí, že ke spoustě toho, co se v příběhu odehrává, je zase jenom krůček, protože lidé jsou nepoučitelní. Je pravda, že historie se ráda opakuje. Ráda jsem přijala pozvání autorky a podívala se do míst, která vůbec neznám, natož jejich pohnutou historii a opět jsem si trochu rozšířila obzory. Těším se na pokračování.
Tak jako první díl i tento se autorce velmi povedl. Opět zajímavé, napínavé čtení. Další díl románové kroniky odehrávající se mezi lety 1921 až 1945 nás opět zavede do Karviné a Těšínska , kde se setkáme opět s Barkou, Ludwikem a Julkou z minulého dílu. Do každého časové období jsou zasazeni různí hrdinové té doby, prostřednictvím jejich osudů nás kniha vtáhne do děje. Příběh je psán podle skutečných událostí, které se odehrály během 24 let. Často jsem při četbě měla husí kůži, slzy na krajíčku, či zahájený dech. Prostě úžasné čtení, moc se těším na třetí díl.
Druhý díl je obsáhlejším pokračováním dílu prvního. Jelikož jsem obě knihy četla hned po sobě, už ani nedokážu říct, kde končí děj prvního dílu a začíná díl druhý. Jak je vidno, historie se stále a stále opakuje, bohužel. A žádné krásné osudy hrdinové určitě nebudou prožívat ani v dílu dalším. Užívejme si každý den, kdy jsme zdraví, máme kde bydlet a co jíst, protože zbytek jsou malichernosti. Stokrát opakované klišé, po přečtení této knihy vzhledem k aktuálnímu dění ale nelze jinak...
Osudy celé rodiny mě opravdu velmi zasáhly.
Paní Lednická je naprosto skvělá vypravěčka.
Nooo, jako takhle. Někdy tak po padesáti stránkách mě to chytlo. Do té doby jsem si říkala, že je to vlastně celkem plytké čtení. Proč plytké? Postav je hodně, tudíž na jejich propracovanější psychologii nezbývá moc času a chvíli mi trvalo, než jsem si to uvědomila. Obsáhnout na více než 500 stránkách 20 let, navíc 20 let plných zajímavých událostí, prostě nenechává pro podrobnosti moc prostoru. Tím pádem jsou některá místa uspěchaná, vývoj děje kolikrát ilustrují jednotlivé scény, mezi kterými si musíme leccos domýšlet. To je ale věc pojetí, které je v tomto případě samozřejmě opodstatnitelné. První díl jsem četla myslím před více než rokem, tudíž jsem si všechny události a vztahové vazby nepamatovala úplně přesně, ale to nebylo na škodu. Nakonec jsem se totiž začetla... a vzhledem ke svým současným standardům přečetla knihu rychle. A to se cení.
Tak tohle by mělo být zfilmované, nebo bych to dala jako povinnou četbu, nejhorší je, že v téhle chvíli je příběh až moc aktuální ... Budu číst vždy, když si budu myslet, že se nemám dobře, že je všechno špatně, protože po přečtení mě to vrátí do reality. Lidi se měli ještě hůř ...
Karin Lednická nádherně ukázala, k čemu vede nesmiřitelnost a přehnaný nacionalismus. Jak to dopadá, když je národnost stavěna nad člověka. Knihu jsem dočítal při vypuknutí války na Ukrajině, a proto mi trvalo velice dlouho ji dočíst. Při čtení o válce se mi myšlenky i několikrát za stránku stáčely jiným směrem a posledních 200 stran jsem musel číst takřka 3x. Už se moc těším na poslední díl!
Aj mamo moja. To je jak kupovat Vuise Luitona na tržnici a myslet si, že s tím pašunkem projde člověk do obchodu v Pařížské. Chcete originál? Tak si vezměte Martínkovu Černou zem a nedržkujte, když chcete nářečí a ostravštinu, a pak nerozumíte.
Podobně jako první díl, ani druhý díl mi příliš k srdci nepřirostl. Sice jsem ho přečetla jako nic a v některých momentech trnula společně s postavami. Asi jediné co ocením jsou historické reálie o naší zemi a náhled do toho, jako to vypadalo v hornických rodinách.
Úžasný čtení!
Nedokázala jsem knihu odložit, opět jsem prožívala osudy jedné ( nám již z prvního dílu, tak známé) rodiny, které osud velmi zle naložil.
Bylo to bolestivé čtení, plné zloby, nepochopení a krutého zacházení.
Karviná je v knize opravdu vykreslena jako velmi drsný kraj a s lidmi se zde život rozhodně nemazlil.
O to větší chuť mám, se do tohoto města vydat.
Autorka dokázala druhým dílem něco neskutečného!
Těším se na třetí díl.
600 stránek, co přečtete jako nic. Přáním autorky bylo dostat příběh hornického regionu k širšímu publiku. To se jí podařilo s naprostým přehledem, dokázala čtivou a srozumitelnou formou ujasnit historické souvislosti a tím dala porozumět rázovité mentalitě zdejších obyvatel.
Už podruhé smekám klobouk před nádhernou formou vyprávění, které však trhá srdce u rodin a jejich osudů i těžkým životem (nejen) horníků v letech 1921-1945.
Kdo ještě nečetl, puste se do tohoJá se těším na třetí díl.
Krásná kniha, krásně napsaná...i když s množstvím postav, které navazuji na první díl, ve všem se pěkně orientuje. V knize se promítá druhá světová válka, tak aktuální téma dnes, bohužel. Místy jsou osudy hlavních postav smutné, jindy veselé...každopádně doporučuji. Karin Lednická má příjemný styl psaní, včetně nářečí, němčiny, vše je snadno pochopitelné. Jako bonus obrazová příloha.
Bolestné! Nesmírně bolestné čtení! O to víc, dá-li si ho člověk do souvislosti s aktuálním děním. Ani jedna postava v knize nezůstala války ušetřena a každé se, ať přímo nebo nepřímo, hluboce dotkla. Ani nevím, zda můžu napsat, že se mi kniha líbila. Omezím se pouze na vyjádření, že je napsaná o hodně lépe, než první díl, kde se vyskytovalo pár hluchých míst. Autorka si oblíbila psát téměř každý odstavec retrospektivním pohledem, což mi malinko vadilo. Ve výsledku však ve mně převládá prožitek z obsahu a nesmírná bezmoc jednotlivých hrdinů, kteří toužili (jako my všichni) po obyčejném životě.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česko-polské vztahy první republika, 1918-1938 Mnichovská dohoda hornictví zajatecký tábor podle skutečných událostí Karviná důlní nehody
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Opět vynikající badatelská práce Karin Lednické, kdy smyšlené postavy nesou skutečné příběhy. Ve druhém díle bylo o něco víc politiky než v prvním, což chápu - bylo to to, co lidské osudy v té době nejvíc ovlivňovalo. Přesto mě víc baví ty "lidské" příběhy, když člověk (bohužel) nemá moc povědomí o historických souvislostech, může se občas ztrácet. Přesto udělala autorka vše pro to, aby právě ty souvislosti podala srozumitelně, a především je oživila a dala nám nevzdělancům vůbec vědět, že něco takového se dělo kousek od nás. Jak bobtná počet dětí a jejich partnerů a jejich dětí, občas jsem se musela zastavit a zamyslet, o kom že je to řeč, ale to je jen drobný detail, který připisuju na vrub mojí blbé paměti. :-) Každopádně je to skvělý počin, který přesahuje hranice "pouhé" literatury.