Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57426/bmid_quo-vadis-Ggg-57426.jpg
5
2752
346
Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1969 , OdeonOriginální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona , 1896
více info...
Přidat komentář
Starověký Řím není zrovna moje oblíbená kapitola dějin ale tento román mě přímo pohltil. Určitě jeden z nejlepších historických románu které jsem četl.
Kniha mě zpočátku vůbec nebavila, ale i přes to nebyl jediný večer, kdy bych ji neotevřela, až jsem se dostala do stadia, kdy jsem čtení věnovala každou volnou chvilku. Nikdy nezapomenu na pocity, které jsem měla, když byly pořádány ty hry nebo křesťany křižovali - pocity hrůzy, že se něco takové opravdu dělo. Velice dobře napsaná kniha, trochu náročná na přemýšlení a soustředění, ale to knize jen dodává na váze. Mohu vřele doporučit i stejnojmenný film, který samozřejmě není tak skvěle propracovaný jako kniha, ale některé pasáže si lépe představíte.
Skvělý historický román ze Starověkého Říma a jedna z nejlepších knih vůbec.
100%
Tuto knihu jsem hned po přečtení konfrontovala s Loukotkové Není římského lidu. A obě knihy jsou výborné, i když tato je těžší.
Tuhle knížku jsem četla během puberty snad třikrát a strašně se mi líbila. Hlavně hostina u Nerona, co si namátkou vzpomínám. A Petronius a Ursus byli, každý svým způsobem, prostě pašáci!
Kniha je výborně napsaná, akorát některé pasáže mi připadaly zbytečně zdlouhavé - např. neustálé popisy téhož a hlavně nudné pasáže o lásce, která se zrodila z ničeho. Zřejmě jsem cynik, ale opravdu nevěřím na lásku "z celé duše" mezi lidmi, kteří se sotva poznali, nemají si za co poděkovat a nic spolu nezažili.
Opravdu jsem si ale užívala chvíle, kdy v knize vystupoval Petronius. Už dlouho jsem v literatuře nenarazila na tak charismatickou postavu.
A teď k části o víře... SPOILER ALERT! Z některých pasáží jsem měla pocit, že autor upozorňuje na pokrytectví věřících - nesmíme odmítnout pomoc, protože tak nám to káže naše učení. Tato věta byla v knize snad třikrát a nejdříve jsem si myslela, že je tím poukazováno na to, že křesťanství nezměnilo duše a smýšlení lidí, ale že je postavilo do pozice loutek - toto děláme ne proto, že si myslíme, že je to správně, ale proto, že nám to přikazuje naše víra.
Vinicius nakonec píše, jak je bezmezně šťastný ve svém "království víry" na Sicílii a jak se jim tam skvěle žije, ale i v tomto království má takový dobrý křesťan otroky!
Měla jsem pocit, že autor opravdu poukazuje i na stinné stránky víry, ale po přečtení posledního odstavce knihy mi došlo, že to tak nemyslel.
KONEC SPOILERU
Kniha mi nepřipadala tak dobrá, že by musela být oceněna Nobelovou cenou, spíš mám teď pocit, že to bylo politické rozhodnutí přilákat pozornost ke knize oslavující křesťanství v době, kdy víra začala trpět krizí.
Záživnější než učebnice dějepisu, smysluplnější než hodiny náboženství, poutavější než romantické ploché příběhy o něm a o ní. I já, prvotřídní ateista, jsem díky této knize dospěla do stádia porozumění, a ani chvíli jsem se u toho nenudila.
Kdybych se měl stát křesťanem, tak jedině díky této knize. Člověk by chtěl patřit do společenství, které autor popisuje, navíc výborně napsaný historický román.
Doma máme túto knihu odjakživa.. jediné, čo lutujem je, že som si ju neprečítala skôr :) krásna kniha..
Nadhodnocená kniha. Je to takový dobrodružný historický příběh, v němž křesťané jsou ti dobří a římané ti zlí. Rozhodně mi dala trochu poučení z historie, jinak vůbec nic.
Pobavila jsem se u komentářů, že křesťané připomínali hnutí z 60. let pod vlivem psychotropních látek a také komentář o napravení bad boye Marcuse Vinicia a zmrda Chilóna :))... je pravda, že kniha je psaná pohádkově. Ale je to příjemné přečíst si knihu, která je znalostně přínosná, hezky napsaná a přesto to není náročná literatura. Kniha je psaná opravdu trochu (trošilinku) ve stylu amerických Hollywood filmů (tím nechci tuto knihu nijak hanit, protože se mi opravdu moc líbila)!
Zamyslela jsem se nad postavou Nerona. Jaký by asi byl tento člověk, kdyby vyrostl v normálních podmínkách, kde by od samého dětství, jeho egoistická přání narážela na ostré hrany okolí, jako u náš běžných lidí? Jak moc degeneruje člověka výchova ve stylu "ty jsi bůh a můžeš vše, co si zamaneš" a do jaké míry hraje roli jeho charakterová zkaženost, aby se z něj stal takový tyran? Asi se to nikdy nedozvím, leda, kdyby existovala reinkarnace a on se narodil v nějaké jiné době a v jiné roli.
Vím jistě, že si ji znova nepřečtu. Těžký rozjezd, pak jak sinusoida - některé pasáže neuvěřitelně nezáživné, jiné se přímo hltají.
Pro mě další mínusy - láska až za hrob a věčné achání nad touto láskou - asi jsem cynik, ale to jde mimo mě; a křesťanství - respektive křesťané, kteří mi spíš připomínali hnutí let 60. po požití psychotropních látek. Ale ok, beru to, je to klasika. Navíc co byste chtěli od Poláka? :) Bližší mi byla podobná kniha "Nepřátelé lidstva"
"Kam kráčíš" je kniha, která mě pohltila. Nemám ve zvyku brečet u filmu, natož u knih, ale tohle dílo mě dokázalo rozplakat. Proč? Realisticky popsané všechny útrapy, kterými museli projít první křesťané, je docela silné kafe. I když tuhle berličku lidstva odsuzuji, musím uznat jednu věc: původní myšlenka byla správná, bohužel středověk zavedl jiná pravidla a z křesťanské lásky nám zbyl jen pojem a náboženští fanatikové podobní Crispovi.
Přestože je to relativně obsáhlé a podrobné dílo napsané na téměř 500ti stranách, což může být překážkou pro méně náročné čtenáře, myslím si, že tu knihu by si měl skutečně přečíst každý. Dostatečná, až nadprůměrná slovní zásoba zaručila Sienkiewiczovu čtenáři skutečně nadpozemský požitek z četby. A přestože je venku i film, ne zrovna vysoce hodnocený, myslím si, že když už člověk tedy zavrhne knížku, měl by se podívat aspoň na ten snímek. Ačkoli se tak připraví o opravdu nevšední zážitek. Opravdu skvostní dílo, za které právem dostal autor Nobelovu cenu.
Výnimočná kniha a pozoruhodný príbeh napísaný ešte pozoruhodnejším štýlom. Sienkiewiczova Nobelova cena je plne zaslúžená, o tom ani pochýb.
Quo Vadis? Otázka, ktorá núti k zamysleniu. Nie len o vlastnej ceste, ale o ceste každého z nás.
Dej odohrávajúci sa v starovekom Ríme za vlády krutého a nechutného Nerona, v období keď sa začalo šíriť kresťanstvo. Kniha odhaľuje lásku Lygie a Vinicia, ktorá je autorom vykreslená, takmer do dokonalej podoby. Cesta tejto lásky kráča cez neľahký osud, v ústrety dovolávajúcej sa spravodlivosti u nového kresťanského Boha. Krutý vládca Neron, obviní kresťanov z toho, že oni zapálili Rím a to mu umožňuje usporiadať tyranské hry, v ktorých vyznávačov tejto novej viery mučí a zabíja. Scény, ktoré sa odohrávali v amfiteátroch a ktoré Sienkiewicz dokázal veľmi presvedčivo podať, naháňajú husiu kožu a nedovoľujú ani v najmenšom prijať skutočnosť, že niečo tak nespravodlivé a neľudské sa skutočne stalo.
Ja, ako zarytý ateista, som doslova hltala každé slovo, každú vetu a celé dielo, ktorého hlavnou témou je viera a kresťanstvo. Chilónove odpustenie a jeho krst vo mne zanechal veľmi silný dojem.
Quo Vadis je pre mňa nie len cesta lásky, ale aj cesta pravdy a odpustenia.
Krásný a silný příběh, který ukazuje život ve starém Římě, lůzu i život boháčů, pronásledování křesťanů i šíleného Nera a také příběh jedné velké lásky. Když jsem četla, říkala jsem si nejprve proč je kolem toho takový rozruch, když je to takový klasický historický příběh, jakých jsou spousty. V další fázi jsem se pracně prokousávala zdlouhavými popisy, kterých tu bylo až moc, a v duchu jsem autora podezírala, že zkoušel kolik slov se dá nacpat na stránku. Ale potom nabral příběh spád, a těch silných momentů, především při šíleném zacházení s křesťany nejen v aréně, bylo hodně. Navíc je v příběhu spousta dobrých myšlenek. Charaktery postav jsou výstižné, Nerovo šílenství, Viniciova láska a oddanost, Petronius - stoik a obdivovatel krásy, Lygiina věrnost atp. Ano, je tu i hodně myšlenek točících se kolem víry, ale vzhledem k tomu, o čem quo vadis je, to může čtenář předem čekat a buď číst nebude a nebo dá příběhu šanci, a pak udělá jen dobře, protože jako celek je to úžasný historický příběh s mnoha silnými momenty. I přes ty obsáhlé popisy dávám 5 hvězdiček, protože konečný dojem, který ve mně dílo qou vadis zanechalo, tomu odpovídá.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Kniha Quo vadis je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 4 155x |
| Čtenářské výzvě | 367x |
| Doporučených | 456x |
| Knihotéce | 1 272x |
| Chystám se číst | 1 108x |
| Chci si koupit | 131x |
| dalších seznamech | 35x |
Do čtení jsem se pustila s tím, že mě kniha nebude bavit. Opak se stal pravdou. Ze začátku mě kniha opravdu nudila, protože jsem si musela hledat významy některých slov a špatně jsem se orientovala v postavách, ale postupem času si mě kniha začala získávat čím dál víc. Byly tam sice pasáže, které mě moc nezaujali, ale ne že by mě vyloženě nudili. Spíše převládali pasáže, u kterých jsem podporovala hlavní hrdiny, anebo lomila rukama nad jejich hroznými skutky. Henryk Sienkiewicz mě překvapil a jsem ráda, že mě maturitní seznam knih donutil si tuto knihu přečíst.