Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57426/bmid_quo-vadis-Ggg-57426.jpg
5
2752
346
Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1969 , OdeonOriginální název:
Quo vadis: Powieść z czasów Nerona , 1896
více info...
Přidat komentář
Jake bylo me nadseni, kdyz se tato kniha vyskytla v moji pobocce prazske knihovny! S ocekavanim jsem se zacetl ale hned na zacatku dostal muj entuziasmus poradnou sprchu. Prvni 2/3 knihy jsou opravdu obsirnym popisem prostredi a doby. S velkym sebezaprenim jsem ale vytrval, neb me zajimalo, jak to vsechno dopadne. Konec celkem potesil, ale ani zdaleka jiz nemohl nahradit horkost z pocitu promarneneho casu...Myslim, ze kniha vola po "remake" a uprave. Dej je fajn, ale slovy klasika, kdyby ta kniha byla o polovinu kratsi, tak furt bude dlouha!
Velká klasika a velké umění. Přenesení do krásných a zároveň tak skutečných časů. Sienkiewitz se zde ukazuje jako vrcholný spisovatel, který umí krásnou a vzletnou formou popsat skutečnou historii. Skvělá četba na střední školy.Povinnost.
Na tuto knihu mám dost rozporuplný názor. Jsem ateista, tudíž to věčné vychvalování víry (samozřejmé té jediné správné) a propagace náboženských myšlenek nepůsobí nějak dobře. Také ani to, že se tam bere křesťanství jako pravda a propaguje myšlenka, že ti kdo nevěří a neuvěří budou zatraceni i kdyby byli jinak dobří lidé a naopak ti, kteří se celý život chovali špatně, ale v okamžiku smrti uvěří budou spaseni. I když mně by nevadilo být v pekle (pokud existuje), aspoň budu svobodný člověk v dobré společnosti :-) Samozřejmě také není pravda, že Nero byl tak jednoznačně špatný, jak je v knize podáváno. Křesťané se v té době nechovali v Římské říši zrovna dobře (bodeť by ano, když ostatní nesouhlasili s jejich "pravdou") a tak je Nero stíhat musel, no a oni potom po staletích na něj hodili všechny možné i nemožné zločiny...
Přesto však, hlavně díky postavě Petronia, se mi kniha docela líbila. Petronius vytrvale křesťanství odmítá, radši si žije svým epikurejským životem a umírá se stoickým klidem. A to se mi líbí.
Toto úžasné dílo jsem četla poprvé na gymnáziu - naprosté nadšení, kniha mne uchvátila (dala bych 5* a kdyby to šlo, tak ještě víc). Měla jsem štěstí na vydání z padesátých let, které prošlo řádnou korekturou (narozdíl od dnešních vydavatelských rychlokvašek - viz pfa níže).
Před cca půl rokem jsem po knize sáhla znovu, hlavně abych oprášila děj před návštěvou divadla. Přiznávám, podruhé jsem to nedala. Nevím, je-li to dnešní zrychlenou dobou, ale přes rozsáhlé popisy (jak se na dobu vzniku sluší a patří) jsem se prostě nedokázala přenést a po cca 80 stránkách jsem se rozhodla, že si raději uchovám romantické vzpomínky, které mi na tuto knihu zbyly z doby před čtvrtstoletím :-)
Nebudu asi tolik chválit jako ostatní, ale prokousat se první polovinou knihy, hlavně kvůli obšírnému popisu čehokoliv jen proto aby byla kniha delší, chce velkou dávku sebezapření. Druhá půlka už má trochu švih, jenže rozvleklého obsahu myšlenkových pochodů jednotlivý postav stejně ušetřeni nebudete a tak po přečtení této křesťanské agitky zbývá jen konstatovat , že reálie Neronova Říma je zachycena skvěle, zbytek je jen průměr.
Zacatek byl velice narocny, ale jakmise jsem se pres nej dostala, tak parada, nenechte se odradit, Kniha stoji za to.
Vydání sice nikdy nevidělo korektora, ale kniha samotná dobrá. Člověk se nezadrhne u jedné části roky, rozumí (většinou) a chápe.
Snažila jsem se najít v této knize tu krásu, bojovala jsem s tím, ale prostě na nějaké dvousté stránce jsem to vzdala. Opravdu už to nešlo. Nechci se do čtení knih nutit. Jedno z největších knižních zklamání...
Třeba někdy časem změním názor.
Krásný příběh o velké lásce dvou lidí. Avšak Marcus Vinicius mě v určitých pasážích štval, to se nedá říct o Petroniovi, které ho jsem prostě hltal a obdivoval. Právem se stal mojí nejoblíbenější postavou v této knize.
Příběh je také o počátcích křesťanství a tom co vůbec tato ideologie zamýšlela. Láska a nekonečné odpuštění - tak se líčí křesťanství v této knize. Nakonec je vtipné si tuto krásnou ideu a krásný záměr porovnávat s tím, v jakou ve skutečnosti frašku se toto náboženství stalo. O to vtipnější to bylo více, když vám dojde, že křesťané nakonec v časech budoucích nebudou o nic krutější než Římská říše, než Římané a než samotný tyran Nero.
Kam kráčíš občane, by bylo třeba zeptat se i dnes. Řím svou dekadencí umožnil nástup křesťanství i když křesťany pronásledoval a mučil. Vždyť nelze nové myšlení zarazit hrubou silou ale jen tím nabídneme-li masám myšlenky lepší. To však římští císaři nedokázali. Tak se dostala postupně k moci katolická církev která udusila pokrokové myšlení a o tisíc let zpomalila vývoj lidské společnosti. Dokážeme dnes nabídnout masám lepší ideu než islám aby se situace neopakovala? I k takovému zamyšlení nás přivádí Henryk Sienkiewicz svým románem.
Kniha je docela popisná, jak se sluší pro realismus začátku minulého století, a musím přiznat, že mi je Loukotková a její Není římského lidu bližší, ale přesto se mi líbila.
Kniha mého srdce. Neustále se k ní vracím, přečteno mnohokrát. Marnivý Nero, zamilovaný Vinicius, romantická a něžná Lygie, ochranitelský Ursus, samolibý Petronius, všechny je miluju.
Edit: Po několika letech jsem se ke knize letos (2015) vrátila. A zjistila jsem, že některé knihy je lepší nechat už jen jako v hezkou vzpomínku v hlavě. Je lepší si ponechat iluze. Některé věci mě dost iritovaly. Ale Petronius je pořád ,,k sežrání".
Knihu som čítala niekoľko veľa rokov dozadu :-). Siahla som po nej na prázdninách u starých rodičov, keď niekoľko dní pršalo. Výborná!
Tento román jsem četla z doporučení, ale také i trochu z donucení kvůli škole. Až po vypůjčení jsem se dozvěděla, že autor získal za toto dílo Nobelovu cenu. Když jsem knihu otevřela a přečetla si prvních pár stránek, začala jsem se bát. V knize je plno pojmů, které už dnešní člověk nezná. Bylo pro mě nezbytné, abych si nalistovala slovník pojmů na konci knihy a často se k němu vracela. Kdyby tam nebyl, byla bych úplně bezbranná.
Po počátečním malinkatém "zhrození" jsem zatla zuby a pokračovala dál. Příběh se začínal vyvíjet, stejně jako postavy. Na mé tváři se s postupným listováním roztahoval nadšený úsměv. Nejvíce mě zhrozila krutost, se kterou Nero trestal křesťany. Tahle část ve mně zanechala hluboký šrám.
Jako kdyby spisovatel v té době žil. Muselo dát obrovskou práci napsat Quo vadis.
Štítky knihy
křesťanství zfilmováno víra Řím mučednictví rané křesťanství pronásledování křesťanů Nero, římský císař historické romány klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1990 |  Quo vadis |
| 1988 | Pouští a pralesem |
| 1986 | Ohněm a mečem |
| 1988 | Potopa |
| 1995 | Pan Wolodyjowski |
Kniha Quo vadis je v
| Právě čtených | 50x |
| Přečtených | 4 155x |
| Čtenářské výzvě | 367x |
| Doporučených | 456x |
| Knihotéce | 1 272x |
| Chystám se číst | 1 108x |
| Chci si koupit | 131x |
| dalších seznamech | 35x |
Úžasný oduševnělý román o počátcích křesťanství.