Složka 64
Jussi Adler-Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/157887/bmid_carl-morck-slozka-64-c5s-157887.jpg
5
2356
463
Případy oddělení Q série
< 4. díl >
Čtvrtý případ komisaře Carla Morcka z oddělení Q. Zneužívání, nátlak a týrání patřily ještě před čtyřiceti lety do každodenního života žen deportovaných na dánský ostrov Sprogo. Některým z nich nabídl tamější život neomezenou moc, ale většině způsobil utrpení. Podobný osud potkal i Nete Hermansenovou, jíž se podařilo utéct. Alespoň si to myslela. Její případ se stane jedním z nejtěžších ve vyšetřování oddělení Q. Co ukrývá její minulost? Proč se na ostrov dostala? Kam zmizeli lidé z jejího okolí? A kdo za tím vším stojí? Tvrdohlaví asistenti Asad a Rose přinutí svého šéfa Carla Morcka znovu otevřít starý případ. Brzy však zjišťují, že se jedná jen o malou součást něčeho mnohem většího. O nejhorší možné zneužívání moci, kterému stále není konec. Carl mezitím řeší své vlastní problémy — starý případ úmrtí z roku 1978, kdy se za záhadných okolností utopil Carlův strýc...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
Journal 64 , 2010
více info...
Přidat komentář
Mám to s panem autorem jak na houpačce. Tato kniha je pro mě taky trochu slabší. Je to asi dáno tím, kolik prostoru je věnováno životu padouchů a dalších zúčastněných osob. Chybí mi tam takový ten wow efekt, kdy nevím, kdo je vinen, vyšetřování běží jako zběsilé a rozuzlení přijde až na konci. I když v tomto díle trochu zvrat nastal, to je pravda...
Za mě zatím nejslabší kniha ze série oddělení Q, které jsem četla. Obrat na konci knihy mě překvapil, ale ne moc mile. Gitte byla naprosto záporná postava, nezaslouženě si žila v cizím blahobytu, autor k ní byl celkem milosrdný.
Opět perfektní čtení, za mě zatím nejlepší. Pozvolné odkryvani minulosti Nete a naštěstí nám všichni přežili. Můžeme se těšit na další pokračování a možná trochu odkryjeme něco ze života Asada.
Pro mě je tato kniha nejlepší z celé série. Silný příběh, vážné téma, jak se ženami zachází pomalu jako s kusem hadru. Jak si může někdo dovolit soudit jiný a určovat jim osud, když sám je pro mě pro společnost tím největším zlem. Kniha mě dostala a bavila. Asad, Rose a Carl je super vyšetřovací trojka...
Jussi Adler-Olsen je stálicí na poli severské krimi a mám pocit, že právě i díky němu tento žánr nikdy tak úplně neumlkne. Patří totiž k hrstce autorů, kteří vážná společenská témata, o kterých se nemluví, balí do atraktivní slupky povrchní krimi zápletky, jež však v podstatě hraje až poslední housle. Čtenář se samozřejmě baví nad trojlístkem: brblající Carl, mystický Asad a prostořeká Rose, je napnutý, kam se příběh ubere, je šokován závěrečným zvratem, jenže to všechno jsou jenom malé drobečky, elementy dodávají knize na čtivosti a schopnosti oslovit široké čtenářské publikum. O co jde ale (nejen) v této knize především, je historický přesah, morální poselství do řad těch, kteří si myslí, že téma eugeniky (nadřazenosti rasy) patří pouze do učiva o koncentračních táborech či do dávné minulosti. Jussi Složkou 64 střílí do vlastních řad, do trestuhodné činnosti, jež byla v Dánsku provozována ještě před padesáti lety. Nebojí se ukázat prstem, míří velmi zostra do politické situace a co víc, umí čtenáře morálně pozlobit, argumenty obou stran totiž nastiňuje velmi precizně. Za tohle si Olsena nesmírně vážím – je živoucím důkazem, že severská krimi nerovná se spotřební brak. V rámci žánru za „plný počet“.
Stejně jako předchozí je pro mě i tato Adler-Olsenova detektivka na vysoké úrovni. Je napínavá, zajímavá, bez zbytečných přehnaností a věcí jen na efekt. Celou touto knihou se ale navíc prolíná velmi silné a těžké téma. Oproti minulým dílům pro mě byla Složka 64 hodně dojemná, často jsem při čtení měla na krajíčku. Takže ačkoliv jsem se těšila na opravdu dobrou detektivu a přesně toho se mi dostalo, je pro mě v téhle knize i něco navíc, co jsem nečekala - a za co jsem moc ráda.
Spolu se Vzkazem v láhvi a Ženou v kleci asi nejlepší díl. Četla jsem už dávno, ale dostal se mi do rukou film, a tak jsem opět sáhla i po knize. Asi nejpropracovanější kniha autora.
Myslím že zatiaľ najlepší diel, páčil sa mi spôsob akým bol príbeh podaný, postavy aj prekvapenie na záver...
Výborná kniha, doteraz som nevedela nič o deportácii žien na Sprogo, je to neuveriteľné, že sa to dialo esšte v druhej polovici v 20teho storočia. Taktiež tí traja z Oddelenia Q sú naďalej moji obľúbenci. Odporúčam
Perfektní příběh. Dobrá severská detektivka se vším všudy - má spád, správně dramatickou, ošklivou a krutou zápletku, kořeny pěkně hluboko v minulosti a nehezkej přesah do současnosti.
K tomu dobré postavy: ústřední trojka je pěkně uhozená a nesourodá, ale právě proto zajímavá a sympatická. I když... občas měli těch uhozeností až lehce přes míru, nevím, třeba k Carlovi mi ty slzy prostě neseděj. Ale budiž, dobře napsaná postava asi občas musí překvapit. Co mě místy taky štvalo nebo mi to přišlo až přehnaný, byly ty Asadovy vtípky a špatně volené výrazy. Občas je to fajn koření, ale nesmí se to s ním přehánět.
Spolu s Ženou v kleci a Vzkazem v láhvi je to za mě zatím to nejlepší, co jsem z případů oddělení Q četla. Z těch křivd a hnusů, které se děly Nat, se člověku ježí všecky vlasy... a vlastně se to celé stalo jen proto, že se jednalo o dyslektickou, hyperaktivní a naivní holku, která kolem sebe měla ignorantské, tupé, vyčůrané, nevzdělané nebo naprosto bez zájmu jsoucí okolí. No a když se dostala do spárů sadistickým a vychytralým manipulátorským zmetkům, tak byl její osud na dlouhé roky zpečetěn. Ten šťastnej zlom, kdy se dostala do rodiny k manželům, kteří učili neslyšící, mi přišel teda dost neuvěřitelnej - skončit v rodině člověka, do něhož se Nat "zamilovala" na pohled v nemocnici, mi přijde asi až moc happyend... Ne, že bych jí to nepřála, ale k uvěření to příliš nebylo.
(POZOR, ASI SPOILER:) Natina minulost se výrazně odrazila v tom, komu pak čtenář vlastně "fandí". Snad ještě nikdy jsem nezažila, abych aspoň chvíli držela palce jednomu vrahovi, pak druhému (!!!)... Hodně překvapivá detektivka. I když ten úplný závěr mě zase až tak nešokoval, tušila jsem to, protože když v určité chvíli přišla odmlka, bylo to víc než divné... Nakonec mi to až bylo líto. Nebo vlastně ne - byla ušetřena toho, co udělala a s čím by pak musela žít? Hrozně zvláštní pocity, co ve mně tahle knížka vyvolala. A to znamená, že je zatraceně dobrá. I to, že jsem ji jako audioknihu poslouchala už podruhé, o něčem vypovídá. Jdu si to celé sjet znova ve správném pořadí (zjistila jsem, že existuje už osm dílů, takže mi ještě tři chybí!). Skvělá práce, pane Olsene.
Opět báječné čtení. Pan Olsen umí, to je marné. Líbil se mi příběh, líbila se mi zápletka, líbil se mi závěr, třebaže jsem už ke konci tušila to překvapení. Ale nejvíc ze všeho se mi líbí spisovatelův styl, naprosto přesvědčivé vykreslení postav, jejich osudů, povah a charakterů, ať už je jejich životní prioritou přátelství, láska, spravedlnost nebo pomsta, hamižnost nebo hra na Boha. Takhle vymazlit to umí jen málokdo. A pak ten jeho humor a vtip! Zkrátka super. Téma samo o sobě je opravdu velmi smutné a kruté, nicméně knížce nemůžu dát méně než 5 hvězdiček.
Kromě toho, že pan Adler Olsen umí poutavě vyprávět své příběhy, pak dalším velkým kladem jsou jeho neotřelá témata. Myslím, že internační tábory pro padlé ženy v západní Evropě po druhé světové válce jsou novinkou pro mnohé čtenáře. A zase stejně, jako v předchozích dílech, je to strhující napínavé čtení, ale některé pasáže těžko k uvěření, jako například ta koncovka s jedy. Tu jsem skoro nepochopil a proto pouze za 4.
Ubírám jednu hvězdičku za utahaný a nepřehledný začátek. Zhruba od čtvrtiny už to mělo spád. Opět skvělé oddělení Q. Člověk by nevěřil, že i Dánsko má takové kostlivce ve skříni jako je ostrov Sprogø. Na konci jsem myslela, že už mě nic nemůže překvapit, ale stalo se.
Knihu jsem začínala číst dvakrát. Nejdřív nezaujala, ale pak jsem se začetla. Hlavně konec mě naprosto šokoval. Doporučuji!
Woooow, to byla jízda. A ten konec. Olsene, touto knížkou jsi mě rozsekal na hadry. Pecka
Kniha je čtivá, i když začátek mě docela nudil. Ale jen první desítky stránek, pak se příběh rozvil a já nevěděla jestli se víc těším na momenty z roku 1987 nebo ty aktuální
z roku 2010. Konec byl velice překvapivý, takovéto rozuzlení bych nečekala. Zde platí pravidlo: Kdo jinému jámu kopá …
Autor splétá tři časové linky a zalidňuje detektivku spoustou postav, ale přesto je kniha čtivá, napínavá a příběh funguje. Vyvíjí se i vztahy mezi členy oddělení Q, zkrátka Složka 64 asi nepostrádá nic, co čtenář očekává od dalšího díla Adlera-Olsena.
Štítky knihy
zfilmováno dánská literatura pomsta severská krimi zmizení lidí dánské detektivky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vzkaz v láhvi |
| 2012 | Žena v kleci |
| 2013 | Složka 64 |
| 2012 | Zabijáci |
| 2015 | Nesmírný |
Kniha Složka 64 je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 3 619x |
| Čtenářské výzvě | 340x |
| Doporučených | 189x |
| Knihotéce | 807x |
| Chystám se číst | 548x |
| Chci si koupit | 104x |
| dalších seznamech | 11x |
Opět skvělé čtení! Silný příběh. Skvělá trojice vyšetřovatelů. Tak snad v příštím díle trochu více o minulosti Asada.