Selfies

10.11.2017

Začátek nudný, pak už to docela šlo, ale celkově zbytečně dlouhé a místy nezáživné. Na to, jak dlouho jsem na toto vydání čekala a jak jsem se těšila, mě kniha příliš neuchvátila.

07.11.2017

prvnich 200 stranek hrozna nuda, v dalsich 200 uz se zacalo neco konecne dit, poslednich 100 uz to byl stary dobry Adler Olsen, ale stejne, potrebovalo by to proskrtat, tak na pulku, na muj vkus uz to bylo prekombinovane, mozna vynechat tu nazi vlozku? ale po Marcovi a Nesmirnem si clovek trosku spravil chut

a chudak Rose, otevreny konec nahrava pokracovani v dalsim dile, no uvidime

06.11.2017

Oddělení Q je moje srdeční záležitost. Ale nějak se po přečtení této knihy nemůžu zbavit dojmu, že si autor malinko "odpočinul" od jeho typického projevu. Předešlé knihy na mě zapůsobily mnohem intenzivněji. Přesto se těším na další pokračování, údajně by měly následovat ještě tři díly.

06.11.2017

Jsem sama překvapená, jak těžko se mi na tento díl soustředilo. Několik minipříběhů, každý pes jiná ves, co naplat, že se za polovinou knihy začaly spojovat. Prázdní a nesnadno uvěřitelní mi přišli i všichni antihrdinové (a že jich bylo!) - alkoholik, alkoholička, nacista, jedna pipka, druhá pipka, třetí pipka, zahořklá úřednice... tolik postav a která nakonec zaujala? Všechny jako podle šablony. Emoce ve mně vyvolal jen příběh Rose, který mi i tak přišel až zbytečně vyhnaný do extrému, navíc kvuli němu kniha neobsahovala tradiční vtip a sympatičnost oddělení Q. A přišlo to jen mně, nebo byl překlad místy jakýsi kostrbatý? achjo.

06.11.2017

Jsem celkem na rozpacích. Příběh jako takový je složený z hrsti náhod. Jedná se stále o stejný vzorec - zase je tam jedna osobní linie, která se jakoby náhodou prolíná s vyšetřováním. Motiv mi přišel dost padlý na hlavu. A proč se kniha vlastně jmenuje selfies? To mi asi uniklo. Nějak mě Olsen přestává bavit.

04.11.2017

Mám rozečteno. Moc jsem se těšila, ale zatím jsem na rozpacích. Chvílemi se přistihuji, že se na děj moc nesoustředím, nebaví mě to. Pomalý rozjezd, podivné, až nevěrohodně motivované postavy, dějová linka s dívkami na sociálním dně mě moc nechytla. "Chemie" mezi členy sklepního týmu také není taková jako v předchozích dílech. Myslím, že díly Zabijáci nebo Vzkaz v láhvi či Složku 64 už autor nepřekoná. Ale jde u mě o srdeční záležitost, takže Carlovy případy si pořídím všechny. A na tenhle třeba nakonec změním názor, čeká mě ještě polovina:-)

03.11.2017

J. A. Olsen je můj severský oblíbenec a na setkání po dvou letech s Carlovou partičkou a Asadovými velbloudy :-) jsem se velmi těšila.
Děj je tentokrát rozjetý do více dějových linek, které autor na konci dokáže mistrně propojit a do celého příběhu vložit i ten svůj specifický humor. U tohoto dílu série bych ale doporučila číst díly postupně vzhledem k příběhu Rose.
Tento díl u mě sice nepřekonal Vzkaz v láhvi ani Složku 64, ale byla to tradičně dobrá a velmi čtivá autorova detektivka.

03.11.2017

Můj oblíbenec Jussi mi dává zabrat: skoro do poloviny jsem knihu chtěla odepsat (jako něco jako Marco) - podivné postavy, nepracující, na podpoře, děsné mladé ženské, vlastně prostitutky, a jim sekundující ženská ze sociálky, která bere spravedlnost do vlastních paží; do toho z minulosti vykukoval nacista a jeho děsná rodina a navrch Rose, která se už dočista zbláznila.
Jen pozvolna se tyhle střípky během času a také pomocí náhod začínají sestavovat, za méně než žádoucí pomoci Carla a Assada (to to trvalo...), do celkového obrázku. Bylo to tak zamotané, že i rozmotání bylo pro mě jako čtenáře poněkud náročné. Suma sumarum, těšila jsem se tentokrát víc, než za co to nakonec stálo. Těším se na příště, třeba autor překoná Vzkaz v láhvi nebo Nesmírného.
Pozn.: Titul knihy Selfies asi byl zvolen kvůli zase jedné náhodě: společné fotce tří děv, jejichž případ je zde asi ten hlavní. Ale kniha by se mohla jmenovat v podstatě jakkoli (jenže tohle nejspíš zaujme v mezinárodním měřítku nejvíce.)