Selfies
Jussi Adler-Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342751/bmid_selfies-Gto-342751.jpg
4
1313
330
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
Sedmý případ oddělení Q. Vedení kodaňské policie usoudilo, že počet objasněných případů oddělení Q je výrazně pod hranicí očekávání. Prokázat opak dostává za úkol Rose, která se ale propadá do psychického pekla, jehož kořeny sahají hluboko do temné minulosti. Mezitím v kodaňském parku najdou zavražděnou starší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy: děje se to bez vzájemné souvislosti, nebo mají případy něco společného? Carl, Asad a Gordon stojí před záhadou dalece přesahující všechny, které dosud řešili. A jejich kolegyně Rose má vážné problémy. Čtveřici chybí jeden člen, a jak se zdá, smůla se jí lepí na paty. Dokážou zabránit zavření oddělení Q a zastavit zabíjení v Kodani?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
Selfies , 2016
více info...
Přidat komentář
Z celé sedmidílné série je kniha Selfies druhá, do které jsem se úplně zažral a nepustil. Ta první je Složka 64.
Jussi Adler-Olsen nám nějak stagnuje. Přestože mě Selfies bavily víc než předchozí Nesmírný, k top dílu série (Vzkaz v láhvi) mají daleko. Selfies chybělo napětí a motivace některých postav byly dost těžko uvěřitelné, a to i na poměry detektivního žánru. Plusem je naopak příběh Rose a jako obvykle jiskření mezi členy oddělení Q.
Zpočátku spolu nesouvisející události do sebe nakonec pěkně zapadly a vytvořily jako v celé sérii výbornou detektivku. Nemám ráda neustálé srovnávání, který díl je nejlepší. Mě pan Adler-Olsen baví tím, že je každý díl úplně jiný. Těším se, až přijde na řadu Asadovo tajemství.
Další líbivý příběh oddělení Q, dost mrtvol, spoustu zápletek a samostatný příběh Rose. A nakonec se všechno propojí a případ je vyřešen.
Vše tam bylo na co jsem zvyklý od tohoto autora.Přelévání několika zajímavých příběhů,nadhled a humor oddělení Q i když Rose se tentokrát moc nepobavila,a finální pospojení a vysvětlení pohnutek všech v knize.Velmi spokojen.
Na tuhle knihu jsem se velice těšila, protože ty předchozí jsem přečetla jedním dechem. Tuto jsem bohužel skoro nedočetla. Nebyla špatná, ale některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé a zápletka mě vůbec nezaujala.
Překvapují mě komentáře ostatních. Nepřipadá mi, že by kniha byla slabší, než jiné autorovy knihy. Byla jiná, prolínalo se v ní několik případů, takže nástup mohl být právě proto pomalejší, aby se vše dalo dohromady a potom už se četlo samo. Kniha se mi opět líbila, ale je to můj názor
První půlka slabší, druhá to trochu vyrovnávala. Nicméně pravda, ani mně se tentokrát nečetlo tak "samo", jako jindy. Zvláštní. (A mmch, i mně leze Rose pěkně na nervy).
Tentokrát slabší, rozdrobený příběh, ale hlavně překlad, který se hůře čte. Vzhledem k osobě překladatelky asi špatná redakční práce
Pro mě rozhodně nejslabší z celé série.
Mnoho momentů celého příběhu, včetně hlavního motivu a neskutečné množství náhod, mi přijde silně přitažené za vlasy. A ke konci to s tím Iversenem? To už je fakt moc velká konina.
Celá anabáze kolem Rose mi leze na nervy, v reálu by se na kriminálce nedostala ani do vrátnice (přeci už jen ty všechny možné psychotesty, kterými musela projít!) a i kdyby se zázrakem na nic nepřišlo, tak zřejmě by byla asi uvolněna ze služby, nebo chcete-li propuštěna, po tom, co se všechno naplno "rozjelo", to že je stále zaměstnanec oddělení Q považuji za nereálné.
Dělat pořád tajnosti kolem Asada už mi přijde taky zbytečné, myslím, že bystřejším čtenářům už je asi jasné, jak to s ním bylo.
Konec knihy (btw, propadlý pas by nevadil, z Dánska do EU/EEA sice nemůže vycestovat na občanku, ale může vycestovat na řidíčak, a ten Anneline měla, takže sorry jako, ...) grande finale v nemocnici, to už jsem se fakt smála a myslela si, že čtu Steelovou a ne Adler-Olsena...
Jussi je moje další srdcovka a od osobního setkání ještě víc. Sedmý případ oddělení Q zdárně sekunduje předchozím dílům, pro mě není zatím žádný z dílů horší nebo lepší. V Selfies je potřeba si déle počkat na propojení všech dějových linek, trochu víc zapojit soustředění a nečíst bezhlavě. Jediné, co mi vadí, je, že pořád nevíme nic konkrétního o Asadovi. Tak snad v dalším díle...
Když si nějakého autora oblíbíte, obvykle se na jeho knihy těšíte jak na Vánoce. Šesté pokračování příběhů z oddělení Q ve mně podobné emoce vyvolávalo prakticky celé dva roky, co vyšla předchozí kniha.
Olsen pokračuje v rozplétání osudů postav z oddělení Q; zatímco v předchozích částech jsme se dozvídali, kdo je vlastně Asad (a pořád to nevíme), zde přišla na řadu Rose, jediná ženská členka oddělení Q. Ona je tak de facto hlavní hrdinkou celé knihy. Respektive, jedna z hlavních hrdinek.
Protože pak tu máme druhou linii kolem skupiny holek a jisté sociální pracovnice. Víc o ději vám povídat nebudu, protože u detektivek byste si to měli přečíst sami. O té druhé lince nemluvím jen pro úplnost, ale také proto, že na rozdíl od toho příběhu kolem Rose mi tato přišla dost slabá.
Až příliš často jsem si říkal, že tohle by se přece nemohlo jen tak stát. Až příliš často mi motivace hlavního záporáka knihy přišla přitažená za vlasy. A nakonec – až příliš často jsem si přál, aby už byl konec.
Oproti těmto dvěma výtkám ale stojí dva směry chvály. Za prvé: Jussi Adler Olsen prostě umí psát. Od tohoto žánru nečekám stylistické krasobruslení, nečekám jazykové hrátky a tanec slov. Olsen možná píše trochu stroze, ale o to více poutavě. Takže vám to celou dobu příjemně utíká a než se nadějete, jste na konci. A druhá chvála: Příběh kolem Rose je velmi, velmi dobrý. Je dojemný, je strašidelný, je působivý. Pomůže vám to pochopit děj v předchozích dílech (a proto důrazně radím: číst postupně!).
Jussi Adler Olsen i v Selfies (mimochodem, název knihy mi přijde hodně uhozený, protože zatímco předchozí názvy ukazovaly na příběh, tento nikoliv...) nevynechal společenskou kritiku. Možná si pamatujete, jak třeba v Složce 64 pranýřoval dánskou eugeniku nebo v Nesmírném náboženské sekty. Zde je cílem jeho kritiky sociální systém Dánska a lidé, kteří na něm parazitují. Proč ne, jako téma to je dobré.
Mám-li to tedy shrnout, dva plus a jedno velké mínus. Protože ale vím, jak dobré knihy Olsen dokáže napsat, celkové hodnocení musím snížit. V porovnání se Vzkazem v lahvi, Zabijáky nebo Složkou 64 je to opravdu slabý odvar.
Z celé série je tahle nejslabší. Čtivé to ano, ale místy silně přetažené za vlasy.
Konecne som sa dockala dalsej knihy od Olsena. A som spokojena. Kniha byla bombova. Zazitok... asad nesklamal a ani carl. Je mi lito rose... a uz sa neviem dockat na dalsi diel. Ako dlho budem cakat?
Opět skvělý detektivní příběh, který se mi četl jedním dechem a nemohla jsem se odtrhnout.
takže nevím jestli zde polovina čtenářu čte tu samou knihu co já :D KNIHA je od začatku čtivá a zajimavá,(čtu asi dva dny a už jsem u stránky č. 110 )
jde o tzv serialový tip psaní..který mě zajimá :) je super po Marcovi asi dalši nej od Olsena :)
Za mě nejhorší kniha od Olsena, musím přiznat, že jsem se místy silně nudila. Jediný, co to zachraňoval byl klasicky Asad s Carlem, ale ani to nestačilo k tomu, abych přemýšlela o tom, jestli to chci vlastně dočíst. A dočetla jsem to jenom proto, že tohle je Olsen. Prosím, ať je příští díl o 100% lepší, opravdu bych byla nerada kdyby to s touhle sérií šlo z kopce.
A samotná zápletka? Sorry, ale ani jedno mě nezaujalo. Strašně moc liníí, jedna horší než ta druhá a když už se to zamotalo do jednoho klubka, už jsem se jenom modlila, aby už byl konec. Takhle fakt ne :(
Tentokrát mi kniha přišla méně napínavá než předchozí díly, ovšem zajímavý byl příběh Rose. Doufejme, že na další díl nebudeme čekat tak dlouho jako na tento a s Rose to dobře dopadne.
Štítky knihy
dánská literatura severská krimi severská literatura dánské detektivky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vzkaz v láhvi |
| 2012 | Žena v kleci |
| 2013 | Složka 64 |
| 2012 | Zabijáci |
| 2015 | Nesmírný |
Skvělá dokonalá detektivka, autor konečně dává více prostoru dalším postavám - Gordonovi a dějová linka s Rose je skvělá ! Vykreslení postav je zkrátka dokonalé ! Tak zase za 12-24 měsíců sbohem Carle a spol. Už se nemohu dočkat !
PS: Nechápu pojmenování knihy, selfíčka-čko hraje zcel apodružnou úlohu ... po pár prvních stránkách mě to trklo, to bude asi nějaká historická "selfie" z koncentračního tábora, mýlil jsem se ... název prostě nechápu.