Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Povídky o kočkách a jejich lidech série
1. díl >
Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.... celý text
Přidat komentář
Když je v knize kočka, vždycky je to důvod, proč mě čtení baví o něco víc.
Tady kočku obsahuje každá povídka. A ne jednu čičinu roztomilou.
Autorku jsem měla v detektivní škatuli, kočičí zařazení mě docela překvapilo, i když nevím proč.
Povídky, odehrávající se takřka po celém světě, podané někdy z pohledu lidí, někdy z pohledu koček, vyprávějí třeba o tom:
- jak to dopadne, když se k vám na dovolené v Chorvatsku přidá dvojice koťátek
- jak kocour vnímá stavy zuřivosti partnera své majitelky
- jak dopadnou koťata krmená jednou hodnou paní ze sídliště
- jak předčasně prozře děvče, které mívalo tak povrchní zájmy
- jak kocour z nádraží pomůže ke sblížení dvou lidí
- jak kočka zachrání život (dokonce i pejskaři)
- jak se dostihová jezdkyně smíří s osudem
- jak z týraného kocoura udělat zaše šťastné zviřátko :).
A jiné, kratší i delší. Prostě skvělá kniha.
Vtipný příběhy o kočkách a milovnících koček, u některých příběků mě mrzelo, že je víc autorka nerozvinula:-(.
Kniha si nehraje na veledílo, jen chce pohladit duši kočičkářů. Miluji psy, ale okolnosti způsobily, že mám 3 kočky. A na každé druhé stránce jako bych četla i o nich.
Styl Michaely Klevisové se mi líbí a tato kniha není výjimkou. Nejsem sice Kočkařka - i když jednoho kočičího nalezence doma máme - ale tímto způsobem "postižených" lidí mám kolem sebe hodně, a tak mám podobných příběhů naposlouchaných spoustu. Mám tyto lidi ráda a chápu je. Já zase k životu potřebuji pošťouchnutí psím čumákem. Prostě mi pohoda a až taková lenost čišící z některých těchto příběhů teď sedla. Příjemná oddechovka, kterou jsem potřebovala. 4*
(1/20)
Bohužel mě knížka vůbec nezaujala. Přečetla jsem 2 příběhy a pak jsem jí odložila. Byly to příběhy z běžného života, které mě vůbec ničím neupoutaly. A to jsem se na kočičí příběhy docela těšila.
Půvabná knížečka kočkomilky pro jiné kočkomily. Jen ten pochopí, v příbězích se uvidí a ve své lásce se utvrdí. Hřejivá (a skoro i vrnivá :-) záležitost.
Moc krásné čtení i obálka knihy, zkoušela jsem spočítat, kolik kočičáků je na obalu a vyšlo mi 24 ...což asi nebude dobře, protože mám knihu z knihovny a kus obalu je přelepený. Třeba se tu dočtu, kolik jich opravdu je. Autorku si řadím k oblíbeným.
Takové nenáročné, dovolenkové čtení, psané jednoduchým stylem, nicméně příběhy jsou milé a potěší. Typická oddechovka.
Taky jsem Kočičí žena, máma....moc se mě povídky líbily. V každé povídce jsem viděla kousek sebe. Trošku jsem se bala pustit do čtení jelikož jsem před časem pochovala kočičí dámu která byla plasanka a díky kartáči byla přesně jak v povídce. Začala důvěřovat. Vzpomínky zůstanou za ty roky krásné. Díky princezno. Balzám na duši tato knížka.
Jsem kočkařka, takže už jen proto jsem brala tyto povídky do ruky s očekáváním. A co se mě týče, nezklamaly. A to pro kočičí i lidské osudy, které jsou hezky propleteny. Knížka pro chvíle, kdy se člověk nechce nervovat ani děsit, příběhy hebké jako kočičí kožíšek.
Pokud máte doma kočku či kocoura, tak je to ideální čtení večer do křesla s kocourem na klíně. Některé povídky vás pobaví, některé dojmou, některé přinutí se trochu zamyslet... Celkově moc pěkný výběr a jako u každé povídkové sbírky doporučuji konzumovat po částech, více si to užijete.
Štítky knihy
Část díla
- Andaluské nebe 2012
- Čekání na kocoura 2012
- Cestou na pláž 2012
- Co kočky vědí 2012
- Cuba Libre 2012
Autorovy další knížky
2020 | Drak spí |
2021 | Prokletý kraj |
2017 | Zmizela v mlze |
2019 | Sněžný měsíc |
2023 | Vraní oko |
Krásné, milé povídky, které pohladí po duši nejen kočkomily.