Po otřesech

26.03.2019

Murakami "neumí" psychologii - lidi z jiný planety.

19.03.2019

Rád bych shodnotil každý příběh zvlášť.
Krajina s žehličkou: Pro mě brak, bez smyslu, pouze humorná přirovnání stála za to a ocenuji překladatelův pokus o "nářečí" 2/5
Medovníky: Tato povídka se mi líbila, skvěle vypravovaná, skvěle zpracovaná, není co vytknout. 5/5
Tanec pro všechna dítka Boží: Zajímavá povídka, zvláštní, jiná, hodnotil bych dvěmi a půl hvězdičkami ale nelze, tak dám 3/5.
Thailand : Tato povídka mě zaujala, byla povedená, oproti jiným se příjemně četla a byla přirozeně akceptovatelná, dobrá. 4/5
Ufo v Kuširu: podle mého hodně slabá povídka, děj mě nijak nedostal a vůbec žádné pocity to ve mě nevyvolalo 2/5
Žabák, zachránce Tokia: Rozhodně zajímavá scifi povídka, bohužel povídka nic moc nesdělila, jen vás vhodila do prostřed dění. 3/5

10.03.2019

Nedávno jsem četla reportáže ohledně japondkých zemětřesení, tsunami a úniku radioaktivity a zrovna, když se rozhodnu číst opět Murakamiho, je to tato kniha. Je zde schovaných mnoho různých symbolů, některé mi nedošli hned, ale zde jsem pro změnu mohla číst o zeměstřesení z trochu poetičtejšího hlediska.
Nejvíce se mi líbily povídky Krajina s žehličkou, Thailand a Žabák.

13.02.2019

Asi jedna pro mě z těch méně "uchopitelných" knih.

06.02.2019

Další kniha od Murakamiho, kterou jsem četla. Stejně jako u Kafky, tak i tady mám rozporuplné pocity a asi jeho tvorbě prostě nerozumím. Hrozná nuda. Dvě hvezdičky dávám jen díky úplně poslední povídce v knize, která se mi opravdu líbila (Medovníky). Jinak ale za mě opět zklamání.

02.02.2019

Už se nejspíš dá říci, že jsem fanoušek Murakamiho tvorby. Jelikož se s jeho stylem vždy rád střetávám a když mám tu správnou náladu, tak jeho knihy zbožňuji. Teď, když jsem se (marně) pokusil přečíst Satanské verše od Rushdieho, byly Murakamiho příběhy jako balzám. Avšak smutný balzám. Každopádně, Po otřesech...

Musím s lítostí přiznat, že bych si tuto knihu nejspíš nepořídil, kdyby nebyla docela dost zlevněná. Ale děkuji Bohu, že jsem na ní narazil! Šest povídek, které se odehrávají mezi dvěmi katastrofami, jež zasáhly v krátkém intervalu Japonsko. Tyto dvě tragédie jsou většinou v příbězích pouze náznakem, stejně však jí propůjčují velice smutnou, ale zároveň až meditativní atmosféru zároveň. A přesně to jsem potřeboval a z toho důvodu (přes to, že ne úplně všechny povídky byli stejné kvality) musím dát plné hodnocení.

HODNOCENÍ: 9/10

20.01.2019

Mijake odšrouboval uzávěr, nalil si do úst, aniž by se rty dotknul hrdla, a polknul. Nato se hlasitě nadecnul.
"Paráda," nechal se pak slyšt. "Tohle je bez nejmenší pochyby špičková jednadvacetiletá single malt whisky, co zrála v sudech z originál dubu. Jeden při pití úplně slyší burácet moře ve Skotsku a vzdychat anděly."
"A to zas co meleš, ty hňupe? Šak je to enom obyčejná Suntory Kakubim."

...ten Murakamiho skrytý humor miluju.. ♥

20.01.2019

A mně se tohle líbilo :) když člověk pomine Murakamiho klasiku otevřeného konce, tak to vůbec nebylo špatné. Až mě překvapuje to slabé hodnocení... Povídky byly zajímavé a pro mě záživné a chvílemi vtipné. :)

06.01.2019

Murakami vrství povídky na plátno. Na plátno poničené zemětřesením a načichlé sarinem. Podivuhodná fantazie zatěžkaná nepěknou předtuchou a skrýváním reality pod kobercem kulturních zvyklostí.
Ať už za katastrofy v našich životech můžeme sami nebo někdo jiný, v důležitých chvílích se musíme s těžkostmi vypořádat teď a tady a nelze počítat s podanou rukou.
Samota v hlavní roli. Pokud první povídky nezaujmou, pokračujte dál, obraz se dokreslí a doslov přidělá rám.

27.12.2018

Pěkné, milé, fantazijní.

"Opravdu lepší nevědět. On se stejně ten tvrdý boj celý odehrál v oblasti fantazie. Tam a nikde jinde je naše bojiště. Tam vítězíme a tam jsme i drceni. Jsme pochopitelně všichni jen konečné bytosti, dřív nebo později stejně odsouzené k porážce. Jak ale nahlédnul Ernest Hemingway, není konečná hodnota našeho života určována tím, jak v něm vítězíme, ale právě tím, jak umíme poražení odcházet."

19.12.2018

Líbilo, ale má lepší.

01.12.2018

Občas si říkám, že asi nejsem pro Murakamiho ten správný čtenář. Přečetla jsem první 3 povídky, číst mě je opravdu bavilo, ale pointu jsem nenašla ani v jednom příběhu...

18.11.2018

Má druhá kniha od Murakamiho po Norském dřevu. Nepreferuji povídky a raději se začtu do delšího románu a sžívám se s hrdiny, se kterými prožívám nejrůznější dobrodružství, pocity. Kniha vůbec nezklamala a Murakami opět ukázal své mistrovství. Nejdůležitější mi v jeho tvorbě vůbec nepřijde zamyšlení nad současnou japonskou společností jak píše překladatel, protože to je z pohledu evropského čtenáře naprosto irelevantní, ale Murakamiho schopnost, probudit ve čtenáři empatii. To je naprosto úžasné. Při čtení Nesba a jiných skvělých autorů samozřejmě prožíváte děj s hlavní postavou a je to skvělé čtení, ale žádný z autorů vás neuvede do duše a pocitů hlavních postav tak jako Murakami. Naučí nás milovat obyčejnost bytí, hrdinové jsou průměrní nikterak úspěšní lidé a přesto je milujeme jako superhrdiny od Marvela. :-)

05.11.2018

Jedna z nejlepších knih od Murakamiho, teda za mě. Je to tím, že všechny povídky v sobě něco mají, nějaké očekávání, něco za oponou, co není úplně identifikovatelné, ale je to cítit. A je to ono. Ony všechny Murakamiho knihy něco podobného mají, ale tohle bylo lepší v tom, že to byly kratší úseky textu, takže nebylo třeba tolik nudy kolem.

03.11.2018

Haruki Murakami je v literatuře skutečným pojmem. Jeho knihy kolují sociálními sítěmi, čtenáři sdílí své dojmy a tráví s jeho příběhy svůj volný čas v kavárnách nebo třeba doma, ve svém oblíbeném křesle. Kdyby mi moje kamarádka nevrazila do ruky soubor několika povídek, nesoucí název Po otřesech, možná by ještě nějakou dobu trvalo, než bych se k jeho knihám takzvaně „dokopala“…

Povídky jsou situované do mezidobí, kdy v Japonsku došlo ke dvěma, téměř po sobě jdoucím, katastrofám. Postavy jednotlivých příběhu jsou charakterově různorodé, stejně tak jejich životní styly, osudy i životní cíle.
Setkala jsem se s dívkou, která chovala sympatie ke staršímu muži, protože si jí její přítel nejspíš dostatečně nevážil. V nemocnici jsem pobyla s mužem, kterého navštívil Žabák, aby mu dokázal jeho výjimečnost a vyzval ho, aby spolu s ním zachránil město. Procestovala jsem Thajsko po boku bohaté dámy, která se na konci putování téměř dotkla samotné smrti. A tím výčet zajímavých lidí, rozhodně nekončí.

Neumím jednoznačně posoudit, zda se mi kniha líbila nebo ne. Bylo na ní něco zvláštního. Něco, co mě pohánělo číst dál. Přitom nemůžu tvrdit, že by mě povídky dokázaly pokaždé plně zaujmout. Někdy jsem měla dokonce pocit, že na konci něco chybí. Že potřebuju dostat víc, než jsem dostala. Ale možná je právě tohle jedna z věcí, která dělá Murakamiho takovým autorem, kterým je.

A ano – moje doporučení máte :-)

21.10.2018

Doporučuji napřed přečíst doslov, neboť povídky pojí pouze časové hledisko (postavy jednotlivých příběhů se nacházejí ve stejné době), nikoli to, že by se osudy protagonistů mohly protnout. Spoiler: protnutí nehrozí!

Četla jsem se skoro zatajeným dechem. Některé povídky mě v něčem šokovaly (např. závěr u "Krajina s žehličkou", nebo někdy místy přílišná sexuální otevřenost ve smyslu nazývání věcí pravými jmény a jednoznačnosti psaného, snad kvůli možným potenciálním pochybám čtenáře, spíš dané asi stylem psaní).

28.07.2018

Bylo to krásné čtení. Krásné v tom opravdu pocitově nabitém a lyrickém smyslu. Příběhy, které jsou časově umístěny mezi 2 velké tragédie v Japonsku z roku 1995, se první z nich (zemětřesení v Kóbe) opravdu zabývají, zároveň je ale vidět, že to není jediné téma - hrdinové jednotlivých povídek nežijí v Kóbe, tudíž stále řeší běžné i méně běžné záležitosti svého života.
Ještě bych chtěla dodat, že doslov překladatele Jurkoviče celý soubor krásně dokresluje.

03.05.2018

I ve sbírce Po otřesech se beztak přes svou zdánlivou prohlašovanou "západnost" Murakamiho textů najde sdostatek "japonských tónů" a míst, který si japonský čtenář vykládá docela jinak než jeho západní kolega. Píše v doslovu T. Jurkovič. Mě velice oslovila povídka Thailand o kameni v srdci. A trochu znechutila ta o Žabákovi.
Možná jsem moc pohodlná odhalovat skryté smysly. Nebo mi chybí v textu troška západní jemnější citlivosti? Pár pěkných myšlenek jsem potkala, ale trochu mi zanikly v příliš chladném dějovém příběhu. Souhlasím s Amazonkou72, že povídky jsou o samotě.
Jinak ale vypravěčské řemeslo autora se mi líbilo :)
3/2

17.04.2018

Vždy si po přečtení knihy říkám: teď bych se nad tím měla zamyslet. Zrekapitulovat si děj, srovnat jej se svými myšlenkami a realitou. Ale u Murakamiho mi to jaksi nejde. V jeho knihách je spousta tajuplných skrytých myšlenek, jejichž význam může každý pochopit jinak a je na každém, jak to interpretuje do svého života. Možná je to ale dobře, že nad jeho knihami neuvažuji rozumově. Možná je prostě jen důležité, jaké pocity ve mně jejich čtení vyvolává a že mi něco předají. I když přesně nevím, co to je.