Hostina pre vrany
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294508/bmid_hostina-pre-vrany-xDM-294508.jpg
4
2743
234
Píseň ledu a ohně / Pieseň ľadu a ohňa série
< 4. díl >
Po stáročiach krutých zápasov a osudových zrád sa sedem mocností, ktoré vládli v jednej ríši, zdecimovalo natoľko, že im nezostalo nič iné ako uzatvoriť prímerie. Aspoň navonok sa to tak zdalo. Niekoľko jedincov si ešte stále robí nárok na Železný trón, ale sú priveľmi slabí alebo vzdialení, aby sa im to mohlo podariť. Vojna, ktorá trvala tak dlho, pohltila samu seba. Avšak zanedlho sa v krehkom prímerí zrodia zradcovia, vydedenci, mrchožrúti, ktorí sa snažia priživiť na mŕtvych i živých. Ľudské vrany sa zlietajú na opulentnú hostinu a v Siedmych kráľovstvách sa rodia nové intrigy a vznikajú nebezpečné aliancie, zatiaľ čo zo zlovestného súmraku minulých zápasov sa vynárajú prekvapivé postavy. Je to čas, keď múdri a ctižiadostiví, ale aj zradní a silní sa usilujú pomocou svojich schopností, moci a mágie prežiť kruté a strašné časy, ktoré nastali. Je to obdobie, kedy ľudia prostí aj urodzení, bojovníci I čarodejníci, úkladní vrahovia a mudrci spájajú dohromady a bojujú o svoje miesto na zemi a svoje životy. Na hostinu sa zletelo množstvo vrán – ale nasýti sa len niekoľko.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2016 , Tatran (Bratislava)Originální název:
A Feast for Crows , 2005
více info...
Přidat komentář
Knihu mám sice hrozně ráda, ale většina příběhů v knize mě vůbec nezaujala. Možná to bylo proto, že jsem jim ani nefandila, nepatřili k mým oblíbeným a takovou Cersei jsem chtěla zaškrtit už v prvním díle, natož sledovat její myšlenky ve čtvrtém. Pan Martin samozřejmě ukázal, že umí udělat nádherné napětí a zamotat příběh tak, aby jej už nikdy nikdo nerozmotal, ale antipatie k někteýrm postavám mi tu knihu spíše znepříjemnily.
Nedělní momentky ze Západozemí. Upřímně, třebaže nastavovanost je přinejmenším srovnatelná, tak se mi to zamlouvá víc než Bouře mečů, epické finále prvního dějství, kterému jaksi podezřele scházela epičnost.
Tak nakonec mi nepřijde, že by Hostina byla horší než předchozí části. Ačkoli některé kapitoly, byly trošku slabší, ale pak zas přišly postavy, jejichž kapitoly mě úplně pohltily a já jsem nakonci oné kapitoly, měla sto chutí, přeskočit následující kapitoly a hned se vrhnout na další kapitolu dané postavy. Nebo aspoň číst, co nejrychleji, abych se co nejřív dozvěděla, co bylo dál. Proto jsem místy až proklínala svého bratra, za to že chce v noci spát a pro mé noční čtení má pramálo pochopení. Opravdu mi není jasné, jak se mám učit na zkoušky, když na mě čeká Tanec s draky :-D
Tak je jasné, že podle doslovu je to jen "půlka" knihy, ale prostě mi tam něco chybělo. I když nejsem schopen přesně říct, co. A trochu mi vadil i překlad, některé změny oproti předchozím knihám. Drobné, ale přesto rušivé. Například nevím, co znamená slovo "nechať".
Ach, to byla hostina!
V západozemí prosperují už jen Vrány a Havrani. Je zajímavé sledovat, jak Martin postupně likviduje postavy, o kterých by čtenář mohl říct "Ano, tato postava je vyloženě kladná." Pokud taková postava přímo nezemře, je vystavena tak otřesným životním zkušenostem, že zahořkne a přizpůsobí se tomu drsnému světu. Ovšem, zcela opačný trend přichází v případě postav, jevících se vyloženě záporně. Martin by klidně mohl přednášet psychologii na Harvardu. Postupně, krůček po krůčku před námi rozprostírá minulosti svých hlavních postav a polehoučku, vždy s přestávkami na trávení, nám postupně servíruje jejich slabosti, touhy, životní zklamání a budoucí cíle. Jaimy, nafoukaný hajzl, lhář co mrzačí děti, Králokat a hle, poodhalíme Jaimeho příběh, dostaneme se mu pod kůži, pronikneme jeho myslí, otevřeme jeho srdce a usekneme mu pravou ruku. Najednou máme před sebou obraz úplně jiného člověka. Nelze mu vyčítat jeho rozhodnutí. Velitel královské gardy, ser Jaimy Lannister je smutný, velmi smutný rytíř, s nímž se osud přestal mazlit.
Těsně před hostinou jsem měl tu čest s Orwellovým 1984. Na začátku, když Cersei viděla Tyriona v každé zdi za každým obrazem jsem si říkal, kdy se rozhodne svalit na trpaslíka všechny neúspěchy, bídy a krize Králova přístaviště, přesně po vzoru očerňování Kuliše z Farmy zvířat. Nestalo se.
Sice ubyli vraždy hlavních aktérů. Postavy již nepadli z mostů, nedusily se při jídlech a nebyli zabíjeni na vlastních svatbách. Nicméně pavučina intrik se stále utahuje a zahušťuje. Ve vzduchu visí pomsty, zrady a pikle. Vrány se nažrali, je načase aby svou zábavu dostali také lidé.
Nyní mě omluvte, jdu Tančit. Uvidíme, zda na programu bude i proslulý český válečný tanec - dupák a po jeho Tanci prořídnou psanci a lapky obývané lesy západozemí a opět uvidíme slunce v Martinově světě... dobře, neuvidíme, vždyť Zima přišla!!!
K této mistrově knize jsem přicházel s negativním předsudkem. Předsudkem, který se zjevoval v komentářích čtenářů, jež četli knihu s počeštěnými jmény. S předsudkem, že nejoblíbenější postavy v této knize chybí, nebo že tu nejsou ty nenáviděné.
Bohové, jak já se mýlil.
5 postav jsou naší staří známí, kteří už měli v předešlých knihách vlastní kapitoly. S dalšími jsme se setkali jen zběžně a pak jsou tu i noví hráči na bitevním poli. Tahle kniha není jen tak nějaký líně se valící potůček, je to na pohled klidné vodstvo, které obepíná širý svět, ale jak známo, i na pohled něco klidného v sobě nese mohutnou sílu.
Martin píše příběh, který je mnohem ucelenější než ty předchozí a ty jemné nuance, které do něj vkládá, do nás zasévají pocit něčeho velkého, fantaskního, co každou chvíli musí vybuchnout - nejlépe celý svět. Oproti předchozím příběhům se zdá, že voda se nyní valí převážně jedním směrem a to na Východozemí. Jsem zvědav, jestli tam bude tolik vran, jako bylo zde.
Také zasazením většího množství postav do děje, nám dal Martin v šanc ukázat, jak se mu daří psát skvělé povídky (což určitě nedokazuje nejen "pouhými" povídkovými sbírkami, jako jsou Písečníci nebo Píseň pro Lyu). Jak je u něj obvyklé, mnoho oblíbených postav zemře a u těch obzvláště krásných dojde k "alespoň" jejich zmrzačení či zohavení.. ach do jakého ponurého světa jste nás to zavedl, Mistře?
Ač jsem Bouři vyzdvihoval jako zřejmě zatím nejlepší díl série, protože se v něm nacházelo neskonale zvratů a zlomů, Hostině jejich absence vůbec neškodí, spíše naopak vyzdvihuje ducha celé knihy.
No říkejte si co chcete, pro mě opět plný počet hvězdiček. Trošku mne mrzí, že se vytratili moji oblíbenci a pevně věřím, že v dalším díle si jich užiji až až. Akorát některé věci tu byly popsány tak mlhavě a doufám, že nedopadly tak, jak bychom si je měli domyslet... SPOILER.... Jmenovitě s Brienne a s Davosem Mořským. Bylo to tam tak nejasné - už se nemůžu dočkat dalšího dílu a příští týden si pro něj běžím...! Co se týče překladů ( jméno Růžička, Oblázkov...) Sice mi to přišlo úsměvné a preferovala bych originál, ale stalo se a já si tím, narozdíl od spousty lidí (i u recenzí k vydání z r.2006), nenechám zkazit svůj zážitek z dobré četby... :-)
Oproti předchozímu dílu slabší ale co by tak se asi mohlo vyrovnat závěru předešlého dílu. Též se kniha věnuje postavám které zrovna moc nemusím.
Kniha opět nezklamala,velmi napínavé a poutavé čtení,
nemůžu se dočkat na TANEC S DRAKY.
Po předchozích knihách se mi Hostina pro vrány zdála o trochu slabší, nepřináší už tolik překvapení a zvratů jako tři předchozí knihy a děj se spíše soustředil na věci co mě zase tak nezajímaly, tzn. nové postavy. Raději bych se dozvěděl něco o těch postavách co Martin vynechal. Protože jsem se stašně moc těšil, až se dozvím co bude dál s Tirionem, Daenerys, Branem, Stanisem a v kinze o nich není ani jedna kapitolka. A o Jonovi je v knize psáno jen chvilinku na začátku, o Catelyn je kratičká zmíňka na koci, ale to mi prostě nestačilo, chci vědět více. Doufám, že Tanec s draky předčí moje očekávání. Hodnocení 75%.
Budu s tímto názorem v menšině, ale mně se Hostina pro vrány líbila převelice, daleko více než Bouře mečů nebo Střet králů. Vynechání některých lokalit a postav příběhu neuškodilo, právě naopak. Hostina na mě působí uceleněji a kompaktněji, přináší přehlednou (!) paletu postav (byť jejich výčet na konci knihy zabírá neuvěřitelných 70 stran). Cersei se dopracovala do podoby mrchy, která nemá srovnání nejenom v Západozemí, ale také v jiných románových světech. Tyrion zmizel, neznámo kam, aniž by to knize ubíralo na poutavosti. Souhlasil bych i s tvrzením, že se ve čtvrtém dílu téměr nic nestalo, když však někdo dokáže nic popsat takto poutavě, není co řešit. Bravo, Pane Spisovateli! Mám Vaši nadrženou fantasy říši rád.
(14. května 2012 - 24. května 2012)
Podle mě je tento díl nejslabší ze zatím přečtených, ale pořád je to velmi dobré čtení. Nicméně se nemůžu ubránit dojmu, že kniha je zbytečně roztahaná. Na druhou stranu co musím ocenit nejvíc je postava Cersei. Nikdy jsem nenáviděl postavu takovou jako je ona. Způsob jakým je popsaná (její způsob myšlení, její činy). To z ní dělá opravdovou Mrchu s velkým M. Její kapitoly jsem nesnášel, neustále jsem jí přál bolestivou smrt. Štvalo mě, že většina mých oblíbených postav se zde nevyskytuje a ty, které ano mají málo prostoru. Bylo ale zajímavé podívat se skrz nové postavy na nová místa v Západozemí.
Tato kniha je krok, řeknou asi mnozí. Někteří z nich dodají, že krok zpátky (do roztahanosti), jiní, že krok kupředu (do uměleckosti), další, že krok stranou (do něčeho úplně jiného). Já si dovolím přidat pár písmen a udělám z ní krokodýla. Crocodylus niloticus je zvíře, které pravděpodobně nechcete poznat příliš zblízka. Pokud se s ním utkáte v jeho přirozeném prostředí, budete sežráni, sežvýkáni a v závislosti na vaší chutnosti stráveni nebo vyplivnuti. Právě takový osud zřejmě čeká fanoušky, kteří upřednostňují nade vše rychlé střihy, zkratky, zvraty a další koření typické pro dobrou šestákovou zábavu a které dosud Martin využíval v hojné míře. V Hostině pro vrány se ho ale moc nenajde.
Krokodýl je na jinou stranu zvíře velmi ušlechtilé. Čím déle pozorujete jeho drsný hřbet připomínající masážní rohožku, jeho potměšilé oči a tlamu konstruovanou dle vzoru kancelářské sešívačky, tím více se vám líbí. Hostina je spíše jako Martinovy povídky než jako předchozí díly Písně ledu a ohně. Je atmosférická a smutná. Skoro nic se v ní nestane. Tedy, na první pohled. Možná i na ten druhý. Jakmile se ale nad některými událostmi zamyslíte (třeba i s odstupem nebo při opětovném čtení), zjistíte, že je ze všech dílů Písně ledu a ohně asi nejdramatičtější.
Martin dal prostě jen přednost pointám spíše motivickým než dějovým. Ty největší konflikty a zvraty jsou najednou zastrčeny mezi cézurami (hledejte je tam!). Souboj lásky a cti dostupuje výšin opravdu nevídaných. Cid by mohl závidět, skutečně. Velkým tématem je také náboženství a víra. Odpovědí na velké otázky všehomíra se ale samozřejmě nedočkáte - spíše vám v záhonku vašeho mozku, je-li ovšem pilně zalévaný a obhospodařovaný, zakoření několik dalších.
Je to všechno dobře, nebo špatně? Spíše špatně, ale kdoví. Takový způsob psaní se přece jen dost odchyluje od zbytku série a přinese nejedno zklamání. Možná i nenávist, hořkost, hněv, šílenství či dokonce konverzi k temné straně literatury. Obzvláště těm, kdož jsou odkojeni seriálem a očekávají hbitou akci, nemůžu Hostinu doporučit. Tenhle kousek byl totiž napsán pro nás, kterým není melancholie životním osudem jen proto, že na onom místě už trůní poezie. Na druhou stranu nemohu poplít kvalitní čtivo jen proto, že není v souladu se zbytkem série. Nu, a ono nakonec kdoví, jestli to celé není vychytralý autorský záměr - něco jako onen pověstný Ecův kopec, který musí každý čtenář zdolat, aby byl hoden vstoupit do kláštera. Takže víte co? Hostinu možná přece jen zkuste, ať jste, kdo jste. Třeba se na ten kopec vyškrábete, objevíte v sobě tklivého krasoducha a zjistíte, že se vám to celé vlastně docela líbilo.
Řekněme, že předchozí knihy série připomínaly svým spádem leckdy horskou bystřinu. Hostina pro vrány je také bystřina, copak o to, ale místo vodí v ní teče med. Myslím, že Martin si velmi dobře uvědomoval, že by asi bylo radno trochu zrychlit, jinak ho fanoušci svléknou z kůže. Rychlé poslední kapitoly a různé "cliffhangery" s nimi spjaté považuji ovšem paradoxně za největší slabinu knihy. Vzbudí sice prudké žilobití (ne nepodobné tomu, jaké čtenář pozná u Bouře mečů), avšak v konečném součtu tklivé a přemýšlivé náladě knihy spíše ubližují. Zde jste, pane Martine, měl být odvážnější a neohlížet se na chronické hltače děje! Vždyť takoví s vaší knihou budou zřejmě tak jako tak nespokojení, i když jste jim na závěr uchystal takový pamlsek!
Štítky knihy
magie středověk rytíři americká literatura zrada králové pomsta bitvy čest hrdinská fantasy
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Kniha Hostina pre vrany je v
| Právě čtených | 74x |
| Přečtených | 4 414x |
| Čtenářské výzvě | 142x |
| Doporučených | 285x |
| Knihotéce | 1 398x |
| Chystám se číst | 675x |
| Chci si koupit | 274x |
| dalších seznamech | 9x |
Hostina pro vrány byla sice dobrá, ale po úžasné Bouři zklamání. Jakoby Martin psal lichý díl - pecka, sudý díl - nuda, lichý díl - pecka, sudý díl - nuda. Možná za to může výběr (nesympatických) postav, možná jakoby neucelenost příběhu. Naopak líbilo se mi, že díky tomu, že čtenář zná už mnoho postav, může si autor dovolit různě je svádět dohromady v úžasném koktejlu. Tak, a teď se budu těšit na další lichý díl - Tanec s draky! :)