Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320712/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-q8Q-320712.png
4
2296
456
Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.... celý text
Přidat komentář
Další kniha poutníka Ládi, který humornou formou zprostředkovává své zážitky a zkušenosti z putování po Nepálu a Číně. Autor si určitě zaslouží obdiv za svou odvahu, odhodlání, chuť podělit se o své zážitky s veřejností a k tomu všemu čtenáře pobavit, ale oproti první knize zde trochu chybí ta bezprostřednost. Tato už působí tak nějak komerčně, vykonstruovaně a "účelně vtipně", což však neznamená, že čtenáře nebude bavit poznávat kouty světa (a především duše jeho obyvatel) z jiné perspektivy.
Když jsem se vydala se Zibim na 40 denní pěší túru do Turecka a Izraela, nemohla jsem si výlet do Nepálu a Číny prostě nechat ujít :) a neprohloupila jsem. Stejně jako u první knihy jsem se bavila jeho smyslem pro humor i stylem psaní, který oproti první knize z denních záznamů přešel do ucelenějšího textu. Nevadilo mi to, rychleji to utíkalo, což jsem ocenila hlavně v závěru knihy. Tam se přiznám, že už mě to trochu nebavilo a těšila jsem se, až Láďa vyrazí vstříc domovu. Celkově mě více bavila první část o cestě po Nepálu, Čína mě zrovna moc nebrala, ale byla součástí cesty :) Láďa opět popisuje co viděl, kde spal, co jedl, koho potkal, o čem se spolu bavili, čím ho pohostili, kde ho nechali přespat, a to pořád dokola a dokola... Milovníky klasických cestopisů nepotěší, nás, kteří ale Zibiho rádi provázíme na jeho pěších túrách zcela určitě ano a už se těším na jeho třetí knihu.
Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami princ Ládík osedlal své nohy a znovu vyrazil do světa. A výprava to byla… inu, stejně zábavná jako ta předchozí.
Mezi první a druhou knihu Ladislava Zibury by se dalo dát pomyslné rovnítko. Obě mají stejně dobrou stylistiku, stejnou dávku ironického a kousavého humoru, v obou si ze sebe pan Zibura umí udělat legraci, v obou potkává celou řadu zajímavých lidí a potkávají ho více či méně nebezpečné a nezvyklé situace. Nedá se tedy říct, že by byli Buddhisté a komunisté zábavnější nebo nudnější než Jeruzalém. Právě velmi podobná atmosféra a náplň knihy je však důvodem, proč doporučuji mezi ně vložit pauzu a nečíst je hned za sebou. Osobně se mi Buddhisté chvílemi maličko táhli, protože jsem příliš dlouho jela v tom samém.
Pár odlišností se však přeci jen najde. Autor odstoupil od denních záznamů a přešel spíše k uceleným celkům. Na jednu stranu se tím text zrychlil, získal na komplexnosti a často lépe fungoval. Na druhou stranu se tak ztratily ty malé nevýznamné maličkosti, které jsem ráda četla v první knize. Také ubylo podrobných popisů setkání s lidmi a rozhovorů s nimi a přibylo popisů krajinek a zamyšlení nad všeobecným lidským hemžením. Jelikož se však v Číně jinak než čínsky prakticky nedomluvíte, dává to smysl. Také jsem zjistila, že když o cestě čtete průběžně již na FB pana Zibury, připravujete se tím o polovinu kouzla následné knihy.
A stejně jako druhé vydání Jeruzaléma, tak i Buddhisté a komunisté získávají speciální hvězdičku za vizuální stránku knihy. Doslova láska na první pohled.
Ziburova prvni kniha, kterou jsem cetla. Po par strankach jsem se lekla, ze mi ten jeho humor zacne lezt na nervy, ale az do konce knihy jsem se smala (misty nahlas a se slzami v ocich). Naprosty unik z reality, po vecerech jsem mela pocit, ze ťapkam s nim. Jeste nez vyjde jeho 3.kniha si chci precist 40 dni pesky do Jeruzalema. Tato kniha nema obdoby, osobity styl, ironie, naprosto originalni styl psani a k tomu uzasne ilustrace Tomski&Polanski.
Knihu jsem si zakoupila díky přednášce autora, ze které jsem byla naprosto nadšená. Kniha prohlubuje vyprávění Ladislava Zibury, o vtipné až bizardní situace není nouze. Zajímalo by mě, do jaké míry píše tyto příhody sám život či jsou některé výplodem autorovi fantazie. Tak či onak, vyprávěcí styl L. Zibury velmi poutavý, neznám nikoho, kdo by o dvouměsíčním chozením napsal tak duchaplnou knihu. Nebo ještě nikdo nebyl takový blázen, který by to zkoušel?
Cesta do Nepálu a Číny mě opravdu pobavila. Zejména se mi líbila část o Nepálu, přišla mi vtipnější, zajímavější. Na druhou stranu z druhé části o Číně jsem více vnímala autora a jeho pocity. Knihu jsem četla po částech a delší dobu. Již plánuju přečíst i další jeho cestopis o cestě do Jeruzaléma.
Neurazí, ale také nenadchne. Po několika zasmání v nepálské části knihy, jsem dočítala knihu s pocitem - "Tak aby se neřeklo."
Tato kniha se mi hodnotí špatně, protože nejsem zrovna příznivec cestopisů. Některé pasáže byly úžasné jiné zase táhlé a nudné. Kniha není špatná, ale že bych si ji chtěla s nadšením zase přečíst tak to spíš ne.
Cestování z jiného pohledu než nám nabízí televize, líbí se mi Ladislavův humor. Souhlasím, že je místy kniha zbytečně natahována, ale i tak popisuje, že lidé jsou srdečnější než si myslíme.
Výborný a vtipný. Nejvíc jsem se nasmála v první polovině při cestě po Nepálu. Knížka se mi dostala do ruky náhodou (cestopisy jinak nečtu) a jsem tomu ráda. Už se těším na další autorova díla.
Z počátku jsem byla nadšená. Ziburův styl psaní mě okouzlil (a trošku mi připomněl můj), zalíbil se mi jeho smysl pro humor (podobný mému). Kniha je však zbytečně dlouhá. Zhruba v polovině mě stále se opakující činnosti přestávaly bavit. Zase u někoho pije čaj, zase u někoho spí, zase vstává brzo ráno, zase pořádně neví, jakým směrem se vydat. Ke konci mě obě jeho knihy doopravdy nudila. Jo, vím, že s tím autor nic nenadělá...
I přesto musím Ladislava pochválit. Za styl a humor, jak už jsem řekla. A taky za rozšíření obzorů. Vzdělala jsem se v oblasti geografie, dozvěděla jsem se o cizích kulturách a získala představu o tom, jak se udržuje při duševním zdraví člověk, který je hodně sám.
Až se Ladislav zase někam projde a napíše o tom knihu, ráda si ji přečtu. A přetrpím i konec. :)
Když jsem došla zhruba na stranu 80, už se mi nechtělo moc číst dál - že to bude pořád dokola to samé; ale ne, nakonec jsem s chutí přelouskala všechny peripetie a postupně vstřebala všechna "utroušená moudra", protože to rozhodně mělo něco do sebe. Nebyl to cestopis v pravém slova smyslu: mně, puntičkáři a pedantovi, tam zpočátku zcela zásadně chyběly mapy, fotky, přesné popisy cesty, míst a pamětihodností, kilometráž a jiné věci, které v cestovním deníku musím mít, aby mě nakonec autor přesvědčil, že to vlastně vůbec není třeba, zejména pro silný zážitek z dlouhé cesty - skvěle zprostředkovaný čtenáři.
Nebyl i byl to cestovní deník: autor se skrze pěší cestu zcela neznámými kraji, prostřednictvím nekonečných setkávání s místními lidmi, vyznal ze svých pocitů a zprostředkoval překvapivou náturu národů nám tak vzdálených. Humor prosakoval z každé stránky, sebeshazování nebylo nikdy přehnané a beze smyslu, láska k životu a všemu kolem se na mě jako čtenáře jednoznačně valila, ale vcelku opravdově a upřímně, takže i závěrečným několika stranám opěvujícím naši zemi jsem věřila beze zbytku.
A dík také za pěknou češtinu a láskyplné nakládání s naším bohatým jazykem, jediným, který máme daný, a který se sice asi na žurnalistice také učí, ale většinou to u absolventů není patrné...
Po pár dnech od dočtení zvyšuji původní hodnocení na plných 100%. (Protože jsem si také uvědomila, kolik podobných setkání s místními se mi nesmazatelně zapsalo do paměti na všech mých samotářských cestách, byť ne tak dobrodružných - sama mladá holka ani srdnatá žena si naneštěstí nemůže dovolit takovou bezprostřednost na cestě jako muž, tak to prostě je).
Teď jsem si početla v komentářích níže: básničky ani ilustrace jsem k celkovému dojmu skoro nepotřebovala.
Zibi je sympatický chlapec. Jeho styl psaní se mi velmi zamlouvá - snoubí se v něm laskavý humor a na tak mladého člověka i moudrost a určitá vyzrálost. Umí si dělat legraci sám ze sebe a je i přiměřeně sebekritický.
Ano, jeho vyprávění je do jisté míry stylizované, aby ladilo oku čtenáře, ale i tak mě při čtení láká vydat se na cesty a poznávat nové lidi, jejich zvyky a kulturu, byť ne tak dobrodružným způsobem.
Doufám, že se Ladislav nevzdá cestování ani po založení rodiny, protože to by měly jeho cestopisy ještě větší grády a pro mne by byly jakožto mámu velkou inspirací. :)
Skvělý cestopis v podstatě jen o pěším putování. Žádné památky sice princ Ládík neviděl, ale několika rodinám vyžral omylem lednici. Bohužel to po čase (a pokud Ladislava znáte jak z FB, přednášek tak i předešlé knihy) je to samé.
Krásná a vtipná knížka s krásnými ilustracemi. Obvykle mě cestopisy moc nebaví, ale tenhle je vážně zábavný.
Ladislav Zibura a jeho toulky světem dokážou dokonale přitáhnout čtenáře. Myslím, že i člověk, který si příliš nelibuje v cestopisech si tuto knihu oblíbí pro její vtip a nadhled. Opravdu skvělé čtení, doporučuji každému na oddechnutí od uspěchaného všedního života.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty je v
| Právě čtených | 95x |
| Přečtených | 3 315x |
| Čtenářské výzvě | 1 054x |
| Doporučených | 162x |
| Knihotéce | 843x |
| Chystám se číst | 745x |
| Chci si koupit | 179x |
| dalších seznamech | 11x |
Zibi je sympaťák, knížka je výborně čtivá a vtipná, neubráníte se hlasitému smíchu. Také po grafické stránce je neskutečně vydařená, obrovský plus! Mnohé pasáže zahřejí Čecha u srdíčka (třeba, když s nepálskými dětmi pod stromem za deště sborově zpívá Generála Laudona)
Po dočtení mám nesmírnou chuť vyrazit do světa. :)