Pěšky mezi buddhisty a komunisty ekniha

8 27. dubna

Moje třetí kniha od Ládíka Zibury (po Evropě a Česku). Opět jsem se bavila, vše je okořeněno Ládíkovým typickým humorem. Obdivuji ho, že pěšky cestoval po těchto zemích, kde většinou málokdo uměl anglicky. Ale je třeba říct, že měl velké štěstí, že naprostá většina lidí, které potkal, byla k němu vstřícná. Snad až na ty časté policejní kontroly v Číně.

A jeho básničky byly super....

13. dubna

Na můj vkus příliš stereotypní vyprávění. Pořád dokola o tom kde autor spal a jedl. Stroze se mění jenom prostředí ve kterých je autor prováděl. Uznávám, že pár krát mně vyprávění opravdu rozesmálo - zejména ve druhé polovině knížky, ale když to vemu jako celek, tak to bylo stereotypní a místy až nudné. Ty umělecké opisy scén a hrátky s jazykem se po několika stranách omrzí a pak je mám tendenci už spíše přeskakovat protože jsou to jenom opakující se prázdná slova. Několik fotek by bylo rozhodně víc než tolik slov.

6 06. dubna

Ziburovo putování se mi opět líbilo. Moc toho sice nenaučí, ale umožní nám poznat místní obyvatele a zemi ve svém běžném chodu. Text doplněný o obrázky je sice fajn, ovšem mnohem více bych ocenila přímo fotografie dané věci. Kolikrát mi ty kresby přijdou až úplně zbytečné. Suchý humor sem zapadal a nebyl psán nijak na sílu. Více se mi líbila první část z Nepálu, u kterého si vybavím vesnice plné milých lidí i dobrého jídla. U Číny mi v hlavě zůstaly pouze tunely, policie a spaní pod širákem při dešti. Aspoň je zde vidět ta odlišnost. Chvíli si dám pauzu a poté se pustím do jeho třetí knihy.

,To nevadí, smaž tu hudbu, co tam je, ´ řekl mi Tibeťan. A tak jsem začal mazat písničky s názvy v tradičním písmu a nahrazoval je Beatles. Myslím, že podobná situace definuje proces postupného zániku původních kultur. Co na tom. Kdo jsem, abych někomu bránil poslouchat Beatles? Je to jako šířit evangelium. Jen Beatles zná víc lidí.

61 19. března

Opět jsem v případě cestopisu Ladislava Zibury sáhla po audioknize, kterou namluvil sám autor. A nebyl to vůbec špatný zážitek, byť teda oproti autorově předchozí knize o cestě do Jeruzaléma dávám jen tři hvězdy.
V případě obou knih/audioknih vidím určitou podobnost, a to v tom, že autor používá stejný způsob humoru a ironického a odlehčeného popisu situací, do nichž se dostává. To samo o sobě není samozřejmě hned špatně. To akorát když ty audioknihy slyšíte relativně dost brzo po sobě, asi se to trochu oposlouchá, člověk už tím humorem není tolik překvapen a ten vtip se možná trošinku ztratí. Nevím, možná to chtělo přeci jen trochu větší pauzu mezi jednotlivými cestami, abych i napodruhé ocenila to, co mne na stylu psaní, potažmo vyprávění Ladislava Zibury tolik bavilo při prvním setkání. Nicméně proto já dávám 3 hvězdy, místo 4, které dostala ode mne autorova jeruzalémská anabáze.
Nicméně i tady oceňuji ten nezdolný optimismus a vervu, s jakými se náš milý poutník vydává na svá dobrodružství, která jsou nejednou o krk. O to víc, když se ocitá v Číně, kde se možnost úspěšné mluvené komunikace v případě prince Ládíka rovná takřka nule, když chybí společný jazyk, kterým by šlo s místními lidmi mluvit. A přesto se každá, byť ošemetnější situace vždy podařila nakonec zdárně vyřešit. Obdiv, skutečně. Asi na to člověk musí mít povahu, kdy se nezhroutíte při každém sebemenším zaškobrtnutí. Být být odvážný a aspoň trochu si zachovat chladnou hlavu.
V tomhle ohledu je podle mne Ziburův přístup k cestování obecně inspirativní. Pokud chcete cestovat, vyjeďte, pokud máte možnost. A nebojte se toho. S trochou vůle se dá vyřešit řada překážek. Není nutné, abyste okamžitě vyrazili pěšky a zvlášť do Číny, pokud vás zrovna Čína neláká. Ale pokud člověka láká cestování aspoň trochu, může být tenhle cestopis takovým pomyslným šťouchancem, který člověka přiměje, aby se konečně odhodlal někam vyrazit - aby přestal hledat výmluvy, proč něco nejde, prostě se rozhoupal a odjel, i kdyby to mělo být třeba jen na pár dní. A tohle přesně já si z toho odnáším. Jop, já už pomalu plánuju pár pidi výletů...

7 13. března

Páčila sa mi, určite si od autora niečo ešte prečítam.

90 01. března

Autor je velmi dobrý vypravěč, umí poutavě sesumírovat své myšlenky i názory. Asi víc mě upoutala první část věnovaná Nepálu. Osobně by mně bylo nejspíš líto, kdybych se s nemalými náklady vypravil do Číny a poznal tady hlavně silnice a tunely. Také jsem obdivoval autorovu zaseklost s jakou se ubytovával a stravoval u místních. Chápu, že se snažil poznat jejich život v syrové podobě, ale pak by snad stálo za to naučit se alespoň základy jejich jazyka. To, že za ním mockrát vyrazili policisté či běžní obyvatelé. zda nepotřebuje pomoct, svědčí o tom, v jakém oblečení se pohyboval. A i jeho zážitek z letadla při zpáteční cestě, kdy vedle nechtěl nikdo sedět, vše dokresluje.

13 13. února

Velmi příjemné čtení o putování do Nepálu a Číny. Ladislav píše poutavě,humorně a neotřele. Jeho putování je úplně jiné..V odlehlých částech,kde se seznamuje s obyčejnými lidmi a s jejich žitím mimo vyspělou civilizaci mě chytil u srdce,protože není důležitý hmotný majetek,ale ten duševní a také to,že máme kolem sebe rodinu a přátele.