Norské dřevo

Norské dřevo
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1752/bmid_norske-drevo-WEo-1752.jpg 4 4573 4573

V románu nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti se skrývá fantastický, romantický i tragický milostný příběh. Čtenář však „neunikne“ směsici japonských reálií, psychologickým portrétům hrdinů ani scénám vášně a nespoutaného sexu. Román vyšel japonsky r. 1987, byl přeložen do 36 jazyků a celkově se ho prodalo přes 9 milionů výtisků.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

ノルウェイの森 - Noruwei no mori , 1987


více info...

Přidat komentář

Rizek75
19.05.2014 4 z 5

Zajímavý příběh, čtivý, ponurý, s psychologickým exkurzem do nitra všech postav. včetně jejich přirozených sexuálních potřeb (v přijatelné míře).

Aneleh
16.05.2014 5 z 5

Velmi hluboká a kouzelná kniha, nádherně se čte. Vtáhla mě do děje tak, že jsem všechno velmi prožívala, postavám jsem rozuměla a cítila s nimi. Trochu moc smutná, ale ukazuje život takový, jaký je nebo často může být. Je to jedna z knih, která myslím na každého silně zapůsobí a nikdy na ni nezapomene. Murakami je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, jeho knihy nejsou jen příběhy, ale pravdivé analýzy života a citového života postav.


adorjas
13.05.2014 5 z 5

Moja prvá kniha, ktorú som si kúpila z prvej brigádovej výplaty v živote a nikdy na ňu nezabudnem. Prvá kniha od Murakamiho, prvá kniha, ktorá ma vtiahla do jeho sveta. Odporúčam najviac každému a možno po prečítaní knižky začnete mať radi aj Norwegian Wodd od Beatles :)

VercaLukasova
11.05.2014 5 z 5

Norské dřevo je moje první kniha od Murakamiho. Musím říct, že jsem z ní naprosto nadšená. Nedokázala jsem předvídat, jakým směrem se děj bude odehrávat, o to víc mě překvapila jedna zásadní událost, která mi vyrazila dech a velmi dlouho jsem ji rozdýchávala. Myšlenkové pochody hrdinů také stojí za povšimnutí. :)

dalia1769
06.05.2014 5 z 5

Moje první kniha od Murakamiho mne určitě inspirovala k tomu, že se poohlédnu po dalších. Čekala jsem poměrně odlišnou mentalitu postav, ale musím říci, že kromě některých zmiňovaných exotických jídel mi celý příběh, postavy i jejich myšlení připadaly nám velmi blízké. Toru je férový, čestný kluk, který byl přes své mládí konfrontován s několika tragickými událostmi, přesto příběh nepůsobí vůbec depresivně, právě naopak. Čtivý vyprávěcí styl včetně zdánlivě "nadbytečných" detailů umožňuje se do knihy opravdu ponořit a prožívat příběh spolu s postavami. Pouze postavu Naoko pro mne bylo obtížné si oblíbit, jako by si ani nevážila toho, kolik má kolem sebe lidí, kteří jí chtějí pomoci, a spíše je využívala...

Juicyk
02.05.2014 4 z 5

Tak nějak nevím, co k téhle knize napsat.
Na jednu stranu mě opravdu zaujala - jiné prostředí, zajímavý pohled do "nemocných" duší, netradiční osudy hlavních hrdinů a snaha autora poukázat na rozdílné emotivní pochody v našich myslích.
Na druhou stranu mi chvíli trvalo, než jsem se dokázala s knížkou tak nějak sžít a pořádně se začíst, osud Naoko mi byl tak nějak od začátku téměř jasný a navíc některé myšlenky hlavních hrdinů mi přišly opravdu naivní až nereálné (nebo možná spíš moc podrobné?).
I tak ale dávám 4 hvězdičky, dala bych spíš 3 (lepší průměr), ale za hezké popisy okolní přírody, díky kterým jsem si připadala, jako že tam právě stojím, si tu další hvězdičku zaslouží :)

katadob
26.04.2014 4 z 5

Na mňa dosť depresívna.

TheMajkee
26.04.2014 4 z 5

Moje prvotina od Murakamiho. Mám trochu rozporuplné pocity, protože knížka sama o sobě je napsána velmi osobitým stylem, ale hrozně dlouho trvá než čtenář pronikne do děje a začne ho nějak komplexně chápat a vnímat. Slabinou Norského dřeva je však určitá distancovanost od reality, chvílemi to působí až moc neuvěřitelně a nereálně, což je škoda. Ale pasáže, které popisovaly takový ten běžný život studenta v Tokiu působily fakt příjemně a civilně a díky nim se mi podařilo proniknout pod povrch celého příběhu. Narozdíl od většiny čtenářů mi naopak knížka nepřipadala nikterak depresivní - upřímně, čekal jsem tu depku daleko větší.

opic 12
24.04.2014 5 z 5

Jako první sněhová pokrývka,jako podzimní vuně spadaného listí,jako jarní deštík v korunách stromu,jako letní bouřka v dálce,jako příjemné lechtající paprsky slunce,jako vítr co pohrává si se záclonou...

Pocitově,příjemně,přátelsky.

Někdy vesele i pochmurně,tak přeci uplně - smutnokrásně.

kaliope123
14.04.2014

Tak nějak nevím - příběh sám o sobě je silný, místy depresivní, místy úsměvný, ale osoby v něm mi připadají tak strašně vzdálené obyčejnému životu, odtržené od společnosti, že po přečtení ve mě zanechaly jen trpkou příchuť jakési vnitřní zlosti. Těch životních tragédií je až příliš, psychicky vyšinutých lidí příliš mnoho - prostě spousta zmaru a neschopnosti vyrovnat se sám se sebou a postavit se životu čelem. Možná jen nejsem ten správný čtenář pro tento druh knih.

laydee
10.04.2014 4 z 5

Skvělá kniha! Trvalo mi než jsem se do knihy pořádné začetla, ale rozhodně jsem nelitovala. Měla jsem po dočtení knihy smíšené pocity, ale rozhodně ji doporučuji :-)

antonio22
09.04.2014 4 z 5

Román z prostředí japonského Tokya, vysokoškolských kolejí a horských sanatorií…zřejmě každý, kdo podobná místa zažil, si díky knize vzpomene na už téměř zapomenuté vzpomínky z minulosti. Ovšem tahle místa nejsou středobodem knihy.
Středobodem je nitro studenta Tórua. Tóru je velmi citlivý mladík, který ale stále zůstává člověkem, žádnou dokonalou bytostí!!! - studentem vysoké školy, takže si doplna úžívá trojlístek – pitky, sex a rokenrol. Na druhou stranu ho ale potkávají životní tragédie, se kterými se po svém těžce srovnává.
Podstatnou část děje tvoří Tórův vztah ke dvěma naprosto odlišným dívkám. Tyto dívky, především postava Midori, dávají knize velmi příjemný a zlehčující nádech jinak velmi smutné knihy.

LadySegedin
31.03.2014 3 z 5

Premysleni o zivote a smrti, hledani sebe sama a neustaly skoro monolog hlavni postavy. Vsechno co me zajima a v cem si normalne libuju, ale v tomhle pripade to u me nefungovalo. Cely dej, sel jakoby mimo me. Jsem z knihy hodne rozpacita.. zanechala ve me jenom takovy depresivni dojem a nic vic...

simlenka
14.03.2014 5 z 5

nečetla jsem - poslouchala jako audioknihu a je to pecka. Určitě se k ní vrátím v tištěné podobě

Erica
08.03.2014 4 z 5

Spíše ze zvědavosti, ale stálo to zato. Opravdu autorský styl, který po dvou jeho knihách každý pozná.

Ewinky
01.03.2014 5 z 5

Dokonalost! Lahůdka mezi knihami! Pralinka, která se sladce i hořce rozpouští na jazyku!

pier
26.02.2014 5 z 5

Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem zatím četl. Líbí se mi Murakamiho styl psaní, který do příběhu vtáhne naprosto nenuceně a to bez přehnaných dějových zvratů, s jednoduchou časovou linií a minimem postav. Na druhou stranu je každá z postav velmi osobitá a komplikovaná, což knize i přes strohý děj dodává hloubku a důvody k zamyšlení. Kdybych někomu v krátkosti shrnul její děj, asi bychom se shodli, že depresivnější kniha se bude hledat těžko. Přesto tak na mě vůbec nepůsobila, se čtením jsem záměrně nespěchal a dával si čas na přemýšlení. Myslím, že ji z hlavy ještě nějakou chvíli nedostanu..

LuxLis
17.02.2014 5 z 5

Každá knížka od Murakamiho má svoje kouzlo a neobyčejnou atmosféru, ale Norské dřevo je knížka, která je vyloženě ...krásná.... Smutná, to ano, ale určitě ne depresivní. Pro mě velký čtenářský zážitek.

eLeR
17.02.2014 5 z 5

Moja prvá kniha od Harukiho a hneď po nej sa zaradil medzi mojich obľúbencov. Midori bola famózna, patrí k mojim obľúbeným knižným hrdinom.

Nemesis
15.02.2014 3 z 5

Norské dřevo – mé první seznámení s Murakamim a musím říct, že mě nezklamal.
I přes to, že kniha měla vše, co jsem chtěla, aby měla, těžko se mi hodnotí. Příběh je velmi hluboký, ačkoliv tak nemusí nutně na všechny působit.

Setkáváme se s protiklady v podobě mládí a stáří, života a smrti, radosti a smutku. Asi žijeme v dosti zvláštní době - Mládí touží po smrti, Stáří po životě. Bylo mi smutno, když jsem viděla, jak snadno se mladý člověk odcizí světu, ve kterém žije a jak se snadno vzdá, zatímco starý člověk v posledních hodinách života naposledy vzdoruje smrti. Ukazuje, jak se mladí vyrovnávají se ztrátou. A jak to končí, pokud člověk podlehne tíži…

Přestože mnohdy neznáme nejhlubší pocity postav (nebo jsou všichni vážně tak otupělí?), příběh má velkou hloubku a najdou se v ní zajímavé myšlenky, kvůli kterým kniha stojí za to číst. Myslím, že po knize sáhnu ve chvílích vlastního zármutku, ztráty a touze porozumět postavám příběhu. Možná protože v mém vlastním zármutku porozumí Murakamiho postavy mě. A snad možná o tom je celá kniha, chtít všechny ty postavy pochopit, prozkoumat je a chtít jim rozumět…

Deprese mi kniha nezpůsobila, ale zanechala ve mně takový podivný pocit. Byl takový svět vždy, nebo prostě jen už nemáme co na práci?

Jedna citace nakonec:
„Smrt není opak života, smrt je jeho součást.“