Nimbus
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/467693/bmid_nimbus-hXr-467693.jpeg
5
1979
1979
Smrtka / Žatva smrti série
< 2. díl >
Rowan se rozhodl, že na vlastní pěst napraví cech smrtek a podrobí jej zkoušce ohněm – a to doslova. Po zimním konkláve zmizel v ústraní a od té doby podniká útoky na zkažené smrtky — nejen ve StředoMerice, ale na celém kontinentu. Stal se z něj lidový hrdina – smrtka Lucifer – který v černé róbě odevzdává zkorumpované smrtky plamenům. Citra, z níž se pod dohledem smrtky Curieové stala mladší smrtka, zkaženost vidí a chce ji změnit zevnitř, ale na každém kroku nachází překážky, a dokonce se ocitá v ohrožení života. Rozkol mezi „starou gardou“ a „novým řádem“ se vyostřuje a vzájemné soupeření přechází od slov k činům. Nad tím vším bdí vševědoucí Nimbus – jediný, kdo má moc řešit závažné problémy dokonalého světa. Ale vloží se do toho, nebo bude jen přihlížet, jak se dokonalost mění v úpadek?... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno:
2019
,
Yoli (ČR)
Originální název:
Thunderhead , 2018
více info...
Přidat komentář
Před chvílí jsem Nimbus dočetla a páni, nemám slov, opět. To, co se tam dělo posledních tak 100 stránek? Nemůžu ani vyjádřit, jaké všechny pocity jsem cítila a jak rychle se střídaly. A ta poslední kapitola? No, potřebuju nutně třetí díl!
Ocenila jsem i novou hlavní postavu (i když ta v druhé části knihy vymizela, což mě celkem mrzí, ale chápu, že k ní nebylo nic moc zajímavého a byl třeba prostor na další děj). A myšlenkové pochody Nimba (Nimbuse? Nevím, jak se to skloňuje.) byly taky velice zajímavé.
Shusterman doopravdy umí napínavě psát, u něj jak vidím neplatí, že druhý díl je vycpávkový. Doporučuju!
Tohle, že je Young adult kniha?
Wow. Nemám slov. Opět jsem totálně ohromená a potřebuji nutně vědět, jak to dopadne s Citrou a Rowanem!
ZA mě TOP kniha, kterou jsem četla jedním dechem.
Perfektní pokračování prvního dílu s názvem Smrtka :-)
Nimbus, jakožto vše řídící AI, se stává jednou z hlavních postav tohoto dílu a musím říct, že to byla dobrá volba. Jeho krátké "vnitřní monology" uvádějící každou kapitolu se pro mě staly zajímavým zpestřením celé knihy a donutily mě se zamyslet nad jeho konáním/nekonáním a občas ho i politovat.
Závěr byl opravdu perfektní a už se moc těším na další díl :-)
Druhý díl se mi opravdu hodně moc líbil....dobře se četl, každá kapitola byla zajímavá...jediné, co mě moc neoslovilo byly ,,myšlenky,, Nimba, které měl po každé kapitole, chvílemi mi nedávaly smysl, ale jinak PÁÁÁÁNI...při čtení posledních kapitol jsem nevnímala okolní svět a seděla jen s otevřenou pusou....opět se opakuji, ale Neal Shursterman je fakt borec!
Autor vymyslel skvělý svět, za mě to byla úžasná kniha???????? autor píše hrozně čtivě, nemůžu se dočkat posledního dílu
„V tom případě změňte stupeň mého naštvání na devět.“
Druhé díly to mají vždy těžší a nejinak tomu bylo i v případě Nimba. Šlo o jednu z mála knih které jsem si kdy koupila krátce po tom, co vyšly. Nejspíš to bylo i mým vysokým očekáváním, že na mě Nimbus neudělal zdaleka takový dojem jako Smrtka.
Vzpomínám si, že jsem vyzdvihovala styl, kterým byla Smrtka napsaná, díky kterému se četla svižným tempem, autorovu nepředvídatelnost a způsob, kterým bylo budováno napětí. To vše patří nepochybně opět mezi Nimbovy kvality. Pravdou ovšem je, že první třetina knížky mě do děje vůbec nevtáhla. Je to pochopitelné, zatímco první díl měl kouzlo v podobě představení neznámého světa a jeho zákonitostí čtenáři, díl druhý o tuto možnost částečně přichází.
„Zatím jsem na živoucí vibraci nenarazil, ale jestli se mi to kdy podaří, určitě se jí budu chtít na mnoho věcí zeptat. I když očekávám, že její odpovědi možná budou dost monotónní.“ - Nimbus
Nimbus je ústřední systém, vševědoucí jsoucno které dohlíží na životy obyvatel Země a smrtek, do jejichž práce ovšem nemůže zasahovat. Jeho kamery všechny neustále sledují, jeho vnitřní hlas radí obyvatelům Země a řeší jejich problémy. Moc se mi líbila pasáž popisující svět v čase, kdy je všechno řízené k dokonalosti: „Nebyla to snad největší výhoda dokonalého světa? Že to, co člověk může dělat nebo čím se může stát, nemá žádné meze? Všichni na světě mohli být vším, co si dovedli představit. Bohužel, tato představivost zakrněla. Pro většinu lidí se stala něčím zbytkovým a zbytečným, jako slepé střevo- které bylo z lidského organismu odstraněno před více než sto lety. Chybějí lidem závratné extrémy představivosti, když žijí své nekonečné, nenápadité životy? Chybí jim slepé střevo?“
Na rozdíl od prvního dílu tentokrát sledujeme osudy mnohem většího množství postav ze všech společenských skupin, snad více než bych v rámci rozsahu knihy považovala za nutné. Čistoslava je jednou z mých oblíbených postav vůbec. Shusterman se také vrací k mým milovaným tónistům.
„Jestli řekneš ‚ochraňuj nás vidlice‘, praštím tě druhou půlkou tohohle věšáku.“
Na postavách mi ale tentokrát něco chybělo- snad s výjimkou svérázné Čistoslavy mi připadalo, že velká část z nich by si zasloužila pro přehlídku charakterů více prostoru. Vzhledem k poměrně krátké životnosti jednotlivých postav by to nebylo úplně výhodné, nicméně v tomto případě mi činilo potíže se do jednotlivých postav vcítit anebo si k doslova kterékoli z nich vytvořit nějaký hlubší vztah. Méně bylo také momentů kdy na mě děj nějak silněji zapůsobil. Nepředvídatelné okamžiky zde rozhodně byly, ale kvůli již zmíněné mělkosti charakterů mě příliš nezasáhly.
A teď si ještě dovolím poukázat na skutečnost, která mi na Nimbovi vadila nejvíce- zatímco u Smrtky jsem tohle vůbec nevnímala, Nimbus v mnoha okamžicích připomínal, že je určený mladším čtenářům. Autor se vrhal na popisy situací, které by si zasloužily větší detailnost, ale pak se tomu záměrně vyhýbal. Šlo především o scény romantické, které byly popřeny anebo popsány velmi abstraktně, a pak scény související s kosením, kterým by prospělo, kdyby byly vyložené více naturalisticky.
Shrnutím, zatímco Smrtka na mě udělala opravdový dojem, u Nimba si po týdnu, kdy jsem jej četla, nedokážu vybavit části zápletky.
Navzdory tomu, že druhé díly mi většinou přijdou horší než první, Nimbus zdaleka předčil Smrtku. Utopický svět i celý společenský systém je skvěle vymyšlený a kapitoly prokládané Nimbem jsou jako třešnička na dortu.
To samé ovšem nemůžu říct i o hlavních hrdinech. "Romantický" vztah, který mezi sebou Citra a Rowan mají mi nepřišel uvěřitelný, nehledě na to, že ani jeden hrdina mi nebyl sympatický. Co se týče nového hrdiny, který v knize přibude, jeho kapitoly mě vůbec nebavily.
Mezi smrtkami to vře. Kdo se dostane na výsluní? Udrží se "stará garda", nebo je převálcují smrtky z "nového řádu"? Zůstane svět i nadále tak dokonalý, jakým je už několik století? A zvládne opravdu být Nimbus nestranný a nezasahovat? Neal Shusterman v druhém díle předkládá opět dost otázek. Zároveň nabízí slušnou jízdu časem budoucím, jaký bychom si určitě i přáli, ale mohlo by to takto donekonečna fungovat? Nimbovy promluvy nám naznačují, že spíš ne. Nimbovy úvahy jsou vůbec velkým přínosem knihy, staví celý Shustermanem vystavěný svět zase do trošku jiného světla. Mezi vládnoucími "nezávislými" smrtkami to slušně vře, na vrchol se hrnou ty nabubřelé, mající pocit, že nad ně nic není. Dokážou je ty rozumnější udržet v mezích? Toť otázka a nejen této knihy, nějak mi to kopírovalo i současné dění. Smrtka se mi možná líbila o fous víc, ale furt výborné - 4 a půl. Teda ale ten konec... Už se sakra nemůžu dočkat pokračování.
Neskutečně úžasná kniha, stokrát lepší než první díl. Neuvěřitelně zajímavý svět, originální a fascinující. A závěr je prostě brilantní. Takový, jaký musíte milovat i nenávidět současně.
Musím přiznat, že jsem příjemně překvapená. První díl byl dobrý, zajímavý, ale i přes všeobecné čtenářské nadšení mě osobně nepřesvědčil, že je něčím víc než typickou young adult v trochu filozofičtějším kabátku. Druhý díl mě ale chytnul mnohem víc a musím říct, že jsem se většinu času skutečně bavila. Vypadá to, že Neal Shusterman má našlápnuto na skutečně povedenou sérii. Ve druhém díle už není potřeba se seznamovat se světem, ve kterém se děj odehrává, takže pro mě nebylo tak do očí bijící, že mi tam některé skutečnosti úplně nedávají smysl. Zároveň ale díky Nimbovým úvahovým vsuvkám mi byly některé detaily dovysvětleny a já tak uznávám, že svět této knihy je nejen originální, ale i skvěle propracovaný (až na pár mých šťouravých detailů, které určitě běžná čtenář nebude řešit). Co se příběhu týče, jsem spokojená. První polovina byla trochu pozvolnější rozjezd, druhá pak nabrala slušné tempo a já nemůžu říct, že bych se nudila. Co je podle mě slabinou příběhu, jsou hlavní postavy. Víc prostoru dostane úplně nová postava Grayson Tolliver, který byl sice skvělý a celá jeho dějová linka se mi líbila, ale i tak mu bylo oproti dvěma hlavním hrdinům dáno možná zbytečně moc prostoru na to, jaký byl ve finále jeho přínos pro děj. Rowan a Citra pro mě tak zůstávají trochu tuctovými hlavními hrdiny, kteří mají nevyužitý potenciál. Přitom většina postav je hrozně zajímavá, na smrtku Goddarda, Randovou a další si nemůžu stěžovat, protože mají větší osobnost a vývoj, než samotné hlavní postavy. Proto je pro mě stále problémem i romantická linka, která je od prvního dílu hrozně nucená a hlavním postavám to prostě nevěřím. Možná je to tím, že se pro mě z nějakého nepochopitelného důvodu snaží nacpat tuto sérii do kategorie pro young adult a knize to možná spíš ubírá, než přidává. Jak jsem ale řekla na začátku, kniha je velmi dobrá, bavila mě, rozhodně si přečtu další díl.
Zlých AI už bylo dost! Nimbus je super, zaujal mě už v prvním díle a jsem velice rád že jsme se mu v této knize podívali víc pod kůži (ehm křemík? Grafen?). Dokonce jsem se přistihl že mě části mezi kapitolami, Nimbovy úvahy, bavily víc než některé příběhy postav. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Pecka! Prostě... Pecka!
Doufám, že další díl bude brzy ;-) a rozhodně se těším na film!
Tak... právě jsem dočetla, zavřela knížku, uložila jí do knihovny vedle její kolegyně a... a nevím. Stále ji zpracovávám. Jediné co určitě vím, že byla úžasná, ale autor si se mnou nemilosrdně zahrává. Líbí se mi, kam se posunul Rowan, jak se vypořádal s učením u Goddarda a stále tíhne k učení smrtky Faradaye. Sice se postavil do role smrtky, ale stále je mladý a dělá chyby. Tak jako jsem o něj měla strach v prvním díle, jestli se pod Goddardem nezlomí, tak teď jsem měla jistotu, že ne, že to zvládl a hrozně jsem mu fandila. Citra mi přišla skvěle napsaná, autor z ní neudělal naivní puberťačku, ale rozumnou mladou dámu. Kéž by bylo víc takových žen v knížkách, kór v žánru young adult. A pak tu byl Nimbus. Tím že autor místo zápisků z deníků smrtek, psal „myšlenky“ Nimba, dal knize další rozměr. Ale kruci, pěkně mě tím děsil, protože Nimbovi myšlenky byli někdy pěkně nebezpečný a jen krůček od toho, aby zavedl Matrix. Naštěstí ale dal autor Nimbovi pomocníka, Greysona Tollivera. Postava, která sice přišla až z druhým dílem, ale perfektně zapadla a navíc mi přijde, že Greyson drží Nimbus stále na straně lidí, i když si to ani jeden neuvědomují (závěr knihy mi to jen potvrdil). Tak to by bylo asi všechno, ještě to nějak shrnout, ale jak? Úžas? Nadšení? Všechno dohromady. Prostě je to svět s úžasnou myšlenkou, skvělými postavami, ale i tak si říkám, fakt díky že žiju ve světě smrtelnosti.
I druhý díl byla slušná jízda. Ani minutu nás nenechal autor vydechnout, děj se řítí kupředu raketovou rychlostí, stále se něco děje, vyvíjí a mění. Docela mě to strhlo s sebou, objevujeme nové možnosti jejich světa a co mě neskutečně potěšilo, byl náhled samotného Nimba, který zde hraje velmi důležitou roli. Navíc se zde objevuje nová důležitá postava Greysona Tollivera, který je mi velmi sympatický. Stále doufáte, že se to bude vyvíjet dle vašich přání a najednou ne. A konec? Ten mě rozložil a nevím jak budu schopná čekat bůhví jak dlouho na další díl. Je to naprosto dokonalé.
Odjakživa jsem citlivka, ale u knížek moc nebrečím. Knížka mě musí opravdu dostat, abych u ní uronila pár slz. Ale Nimbus a jeho posledních cca 30 stran donutil moje oči valit potoky slz. Celá kniha byla opět skvěle propracovaná, stejně jako Smrtka. Všechny hlavní postavy dostaly spoustu prostoru, byly skvěle vykreslené a dokázala jsem se do nich vžít během pár stránek čtení. I když se knížka řadí do young adult literatury, troufám si říct, že nese tolik hlubokých myšlenek a zamyšlení jako žádná jiná kniha této kategorie. Navíc nás autor nechává nahlédnout hluboko pod pokličku všemocného Nimbu. Nevím, jak teď zvládnu čekání na další díl, protože závěr knihy ve mně zanechal opravdu hlubokou emoční stopu. Za mě je tohle nejlepší kniha, kterou jsem letos četla a troufám si říct, že i jedna z nejlepších knih, která se mi v mém životě dostala do rukou.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie pro dospívající mládež (young adult)
Říkejte si, co chcete, ale Shusterman je prostě génius. Dle mého asi nejlepší autor YA vůbec a jeden z nejlepších autorů dnešní doby celkově. I když už byste si mohli myslet, že bylo všechno vymyšleno a zmíněno, vždycky přijde s něčím novým a osvěžujícím a hlavně (!) to má vždycky dost důležitý přesah a nepřebernou spoustu podnětů k zamyšlení nad světem i nad sebou samým.
A ani Nimbus v tomto není výjimkou. Je originální, čtivý, přivede vás na spoustu myšlenek, ale zároveň to není takové to násilné filozofování, které ve finále vyzní úplně do prázdna. Nečekejte nějakou akcí nabitou sci-fi, spíš příjemně plynoucí příběh, od kterého se ale nebudete schopni odtrhnout, dokud nebudete u konce. Je to trošku bizár, ale Shusterman tohle prostě psát umí. Skvělé, skvělé, skvělé a pokud jste ještě od autora nic nečetli, tak byste to rozhodně měli napravit.
Kdybych měla přece jen něco vytknout, občas mi tam trošičku skřípala logika, ale neviděla jsem důvod, proč se v tom nimrat. Podle ohlasů rychlejších čtenářů jsem taky na konci čekala trochu víc šokující zvrat, ale už z principu věci nemůžu dát tomuto autorovi méně než pět hvězd.