Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1575
1575
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Uf! Tihleti obyčejní hrdinové, teda vlastně antihrdinové. Všichni tři mě trochu štvali a všechny tři jsem dokázala pochopit. Každý měl svoji prvadu, svůj život, svoje přání. Nejvíc mi ze začátku lezl na nervy Viktor. Jakože spratek rozmazlenej. Nesnesitelnej. Ale kdo ho rozmazlil, v čem to musel žít...? A pak se tak trochu napravil, hrozně jsem mu fandila, aby raději lítal po venku, než hrál hry (sama jsem máma, tak asi přece vím, co je pro dítě nejlepší.... ha, jakže se tak kniha jmenuje?).
A Eva, chudák ženská řeklo by se, jenže jak z toho ven?
Skvělá Petra Soukupová, díky za knihu a těším se na další.
Geniální analýza vztahů syn (11) - matka (31) - babička (72) nebo hnusné rochnění v hnusných problémech vesměs hnusných lidí, s nimiž byste určitě nechtěli mít dvojdomek. Obojí je správně. Ale i kdyby platilo jen to "béčko", stejně má smysl román přečíst. Protože slaďoučký vaječňák nebo mňamkovou tullamorku je dobré občas proložit trpkým drinkem typu pelyňkového fernetu. A na hořké fernety je Petra Soukupová expert.
Příběhová linie se mi líbila,ale autorčin styl psaní byl pro mě natolik rušivý,že jsem se kolikrát v těch předlouhých souvětích dočista ztratila a neměla často sílu se vrátit a najít podstatu. Směs myšlenek, rozhovoru bez přímé řeči - to vše v jedné větě - pro mě naprosto nepřijatelné. Výsledkem je, po víc jak měsíci, přelouskaná kniha s pocitem, že to přeci už musím dočíst! Takže za mě velké zklamání a nevím, zda mám vůbec ještě chuť dát autorce druhou šanci u jiné její knihy...
Mimořádná kniha. Přitom jde o obyčejný příběh, jeden z milionu, ale geniální Soukupová prostě vás ke knize prostě dokáže přitáhnout a nepustit. Fantasticky vykreslené běžné situace v běžném životě - nikdo vám není extra sympatický nebo extra nesympatický a pro každého hrdinu se dá najít pochopení. Za mě kniha, která mi v hlavě zůstane dlouho.
... matka a dítě, moje pravda, vztahy v rodině, těžká rozhodnutí, příběhy obyčejných lidí
.
Naše představa o tom, co je pro druhé nejlepší, je často mylná. Čerpáme ze svých zkušeností, potřeb a snů, které jsou dost odlišné od druhých. Hledáme opodstatnění našich činů, hledáme výmluvy, protože pravda by byla moc krutá. Matka tak určuje životní cestu svému dítěti, která většinou dopadne jinak, než předpokládala. I to je život. Znáte někoho, kdo není schopný ustoupit ze své pravdy?
Soukupová píše neuvěřitelně čtivě a lehce o docela depresivních tématech. To je super. Ani tentokrát nezklamala.
Přehlídka sobectví a nenaplněných tužeb, které vyplývají ze, snad, určité neukotvitelnosti postav v nějakém řádu, či idejích. Zajímavá je dějová linie popisující pobyt Viktora na venkově, jeho zocelování při lumpačinách s vrstevníky a zrání vztahu k babičce i mamince. Přesto na mne příběh působil nevěrohodně, možná je chyba na mé straně. Styl vyprávění mi vyhovoval, pomáhal mi úspěšně přeskakovat odstavce při absenci ztráty kontinuity děje.
Knížka mě velmi zasáhla. Nejdřív jsem měla problém překonat autorčin styl psaní, ale pak jsem se do toho ponořila. Knížka je citlivě a přesně napsaná. Hana je pro mě negativní osoba, která si děla co chce a jen to co se hodí jí na úkor druhých.
Hana, sebestředná hysterická herečka, Viktor - desetiletý průšvihář a Eva - maminka a babička těch dvou. To jsou ústřední postavy příběhu. P. Soukupová opět skvěle rozehrála charaktery postav s jejich ukřivděností, sobectvím, rozmazleností. Co je nejlepší pro všechny, těžká otázka.
Nejlepší pro všechny je sondou do problémů jedné rodiny, kterou tu zastupují tři generace. Každý z členů rodiny má svá očekávání a touhy přiměřené věku. Vyřešit jakoukoli situaci tak, aby to bylo zároveň nejlepší pro všechny, snad ani nelze...
Plusem knihy jsou dobře vykreslené postavy a věrohodně popsané vztahy mezi nimi. Samotný příběh není mimořádný, ale je jako ze života a čtení nenudí.
Bohužel mně vůbec nesedí osobitý literární styl autorky, i když je to napsané o trochu lépe než kniha K moři. Souvětí jsou často zbytečně dlouhá. Nadužívání osobních zájmen nejen místo jmen postav, ale i tam, kde ani být nemusí, je pro mne až rušivé. Chybějící uvozovky u přímé řeči mi nevadí, ale na kráse to nepřidá. Není to čeština, kterou bych v knize ocenila, ale každému se líbí něco jiného :-).
Vnímám to vysoké hodnocení, ale já bohužel víc jak 3* hodnotit nemůžu.
Autorce se povedlo vykreslit charaktery postav,zejmena Hany. Ta ale byla tak sebestredna,az hruza! Naopak postava Viktora se mi libila,i kdyz i on se z pocatku choval jako spratek,jeho charakzer se vyvinul mnohem lepe☺️
Cetlo se dobre,rychle,je zajimave premyslet,co je nejlepsi pro vsechny-kazdy se snazi si prosadit svoje teorie a pravdy. Ale jinak mi kniha nic nedala,nic prevratneho tam nebylo,dej proste plynul a najednou skoncil☺️
Smutek, deprese - to je vsechno, co si z cetby teto knihy odnasim.
Neni napsana spatne, naopak! Tema me zaujalo a ani ten zvlastni styl mi nevadil. Ale toho zleho se tam deje nejak moc a prislo mi, ze ani nemam kdy vydechnout. Musela jsem si delat prestavky a i kdyz jsem se na cteni ze zacatku tesila, nakonec jsem vzdy po precteni par kapitol byla tak sklesla, ze jsem ji musela zase na chvili odlozit.
Konec pro me byl vylozene utrpenim. Zaver podivne useknuty a napsany jakoby narychlo, ale byla jsem rada, ze uz to mam za sebou.
Přemýšlela jsem, jestli mám dát 4 nebo 5 hvězdiček, ale dala jsem 4. V knize jsou opravdu skvěle popsány pocity postav a jejich vzájemné vztahy. Kniha mě neohromila tak, jak jsem očekávala vzhledem k hodnocení, ale určitě doporučuju k přečtení.
Z počátku poměrně rozvláčné, postupně to najíždí a celou dobu čekám nějakou tragédii, ale vlastně k žádné ani nedochází, protože všechno se tam děje přesně tak nějak, jak to v životě chodí. Líbila se mi ta změna vypravěčské perspektivy vždy za každou postavu, což dovoluje ukázat, jak je každý nepochopený a myslí to dobře a jak si to vysvětluje ten druhý, úplně zkresleně a tak to prostě je. Po celou četbu jsem měla takovou nostalgickou pachuť a po dočtení na mě dosedl smutek úplně.
Knížku odkládám na sté stránce. Na můj vkus je velmi rozvleklá a "ukecaná". Téma zajímavé, ale myslím, že stránek by stačila polovina.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Vysoké hodnocení a úspěšná česká autorka byl důvod půjčení (naštěstí ne koupě) knihy. Pro mne 1. a poslední. Pokud se počítá do PR velmi negativní názor, pak je autorka u mne na 100 %! Po tomhle asi na dlouho končím s českými spisovateli :o(
Většině čtenářů dle recenzí se styl - opakované, ukecané, bez přímé řeči líbí. Mně fakt ne :o(( Vypravěčská perspektiva všech 3 postav - vnuk Viktor, jeho matka Hana a její matka Eva (babička:o) - je jako mlýnek co semele vše. Hrůza!!
Proč se čtenář nechá manipulovat názvem knihy? Proč vyvozuje z postoje postav, že ti ostatní dělají chybu a svým konáním jsou bezohlední k potřebám druhého? Možná to čtenář vyvozuje jen díky autorce…. pak se čtenáři omlouvám.
Co je pro mne horší než zklamání v autorce (prostě knihu odložím, další nebudu číst), ale asi ve čtenářích, kteří jsou z příběhu nadšeni. A možná tak v našem národu. Souhlasit s názorem, že nikdo neví co je pro druhé dobré? Dítě je blízko varné konvice a necháte to být? Někdo blízký je opilý a sedá za volant a necháte to být? Rodič v důchodu žije sám a těžko se pohybuje a necháte to být? Jak pak chcete vychovat své děti? Jak se chcete chovat k partnerovi? K rodičům? Čemu se divím, když je tahle společnost plná vzteku a nadávek po 1.problému, rozvodů po 2.problému, práce a jen práce se omlouvá zajištěním rodiny, ale přitom je to honba za život v luxusu, jež nemá čas pro jiné, vede k sebestřednosti, agresivitě, lžím, závisti, samotě dětí, lidí a neúctě ke stáří, pokud nedává.
Všichni to myslí co nejlépe s těmi ostatními. Kromě nelidských charakterů! Myslet to dobře je starost o ty, které milujeme nebo nám na nich záleží. JEDINÉ O CO JDE je totiž komunikace, k tomu empatie, všímavost a respekt. Zkuste si najít v Bibli v 1.listu Korintským kapitola 13 co je láska. Abyste se nedivili….
Hana, sobec každým coulem, synovi nic nevysvětlí, jen ho uplácí přebytkem a čistí tak své svědomí. Totéž vůči mámě, kdy se s ní prostě nebaví nebo ji seřve, ale využívá ji.
Viktor, rozmazlený spratek (a to není ani v pubertě) jaké hodnoty mohl mít od své matky? Naštěstí, jako každé dítě má srdce, které v hloubi touží po dětském světě, pochopení a sdílení. To mu nabídne babička. Čemu se kdo diví, když je z něj jiný kluk?
Eva? Jako ve fotbale - někdy hráč, spoluhráč, rozhodčí, jindy trenér nebo fanoušek. Její zkušenosti se životem a hodnoty jsou snad to jediné co v téhle knize mělo smysl. Bohužel ho autorka stačila často deformovat :o( Useknutý konec už je prkotina.
Děkuji „juliesze“ za stručné a přesné shrnutí :o)) Někdo to umí :o))