Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1577
1577
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Kniha je příjemnou oddechovkou, která vám nakonec ten oddech vlastně ani nedá. Ne tak jako samotný příběh je víc zajímavé samotné psaní autorky, která nepoužívá přímou řeč ve větách, jako vypravěč je v knize desetiletý kluk Viky, ostatní postavy jsou psány v er-formě. Příběh je ze začátku dosti průhledný, dříve rozmazlený kluk z Prahy odjíždí na přání jeho matky, bydlet k babičce, kde všechno nenávidí, nikoho tam nezná a na konci příběhu, kdy se má opět vrátit domů nenávidí zase Prahu. Rok na vesnici je popsán autorkou ze všech úhlů pohledu všech postav, co se v knize vyskytují a teda tak dokonale, že nechápu, jak se autorka může na jednu stranu tak věrohodně vžít do desetiletého fakana a na druhou stranu do stereotypní staré vesnické babičky. Stejně jako u knihy K moři, autorka "předpověděla" do budoucna na konci příběhu osudy hlavních hrdinů, což mi přišlo asi jako hodně rychlé utnutí knihy, ale bez toho by byla kniha stále dokola. Kniha rozhodně stojí za přečtení a určitě se k ní opět vrátím, až budu mít vlastní dítě a budu přemýšlet, co bude pro něj a vlastně pro všechny nejlepší.
Ze začátku jsem byla trochu zaskočená ze způsobu psaní autorky (chybějící vyznačení přímé řeči, střídání minulosti a přítomnosti), pak jsem si však v tom našla pointu a nakonec jsem si to zamilovala. Bavilo mě vždy se dočíst všechny pohledy na danou situaci všech aktérů, obdivuji spisovatelku, že se dokázala tak do hloubky vžít do všech rolí a velmi oceňuji zejména dětský pohled Vikiho. Příběh - zápletka nebyla zase až tak zajímavá, ale autorčino vypravěčské mistrovství ho vyzdvihlo.
Moc povedená knížka. Rodinné vztahy nikdy nejsou jednoduché a těžko říct, co je pro druhého nejlepší. Hezky napsané, stojí za přečtení.
Jak jsem už napsala, dala jsem knížce ještě šanci, ale schválně jsem neměla žádnou jinou poruce. A dobře jsem udělala.
Věcně si jeden na druhého stěžoval, klukovi bylo všechno jedno...
Hodnotím kladně jen za to, že to musela být fuška, vcítit se do děcka, matky-herečky a o dost starší mámy, babičky. Ale ubírám * za žáden příběh, takové plynutí jednoho roku, který vidím šedě.
Poslední kapitola mě překvapila. Jinak nic.
Problémový klučina Viki, kterého matka přestěhuje z Prahy k babičce na vesnici, což se mu vůbec nelíbí. Matka Hana, která chce být svému synovi spíš kamarádkou, než vychovávající matkou a přeroste jí to přes hlavu. A babička Eva, která po smrti manžela nachází nový smysl života v pečení koláčů pro místní kavárnu a nově ve výchově vnuka Vikiho.
Vyprávěno zvláštním stylem, jakoby nahlížením do myslí jednotlivých postav, tak jak jim myšlenky zrovna plují hlavou. Každý z nich se cítí nějakým způsobem ukřivděný a nepochopený, každý má svou pravdu a je otázka, jak z toho najít cestu ven, která bude "nejlepší pro všechny".
Emotivní čtení ze života, které budu ještě nějakou chvíli vstřebávat.
Krásný příběh, psaný životem. Více ze života to být nemohlo. Všechny postavy mi byly blízké, bylo krásné sledovat jejich vývoj. Kniha ukazuje, jak těžké může být někdy převést své myšlenky v činy. Líbilo se mi zobrazení tří generací a jejich různorodých pohledů na určité věci. Za mě opravdu krásná kniha, u konce nezůstalo oko suché.
Autorka se zde opět ukazuje v plné síle. Znovu dokazuje, že dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do děj, skvěle podává situace v životě dospělých očima dětí. Lahůdkou jsou pak scény, kdy jednu událost popíše postupně pohledem více postav. Navíc konec je sepsán naprosto úžasným stylem. I když Pod sněhem bylo (pro mě) o fous lepší, jde bezpochyby o výbornou knihu.
Som rada, ze som to po prvych 50 stranach neodlozila. Vyborne, len sa dostat do toho stylu pisania trvalo.
Jesteze jsem se prelouskala první půlkou knihy. Viky byl rozmazlenej a znudenej, Hana to nedavala a její máma to proste chtěla řešit. Druhá půlka byla pro mne absolutní a skvělá jízda. To uz jsem si i zvykla na styl psaní. A přemýšlím i nad knihou Kdo zabil Snizka. V každém pripade tohle je moc dobra oddechovka.
uf...tak si říkám, nechám si to rozležet až pak to napíšu...ale musím teď. Závěr mě úplně rozsekal. Vlastně mě to celý totálně dostalo. Tři generace každá má svoje mouchy, spratek kluk, sobecká máma a panovačná babička....z jejich pohledu to vypadá všechno jinak. Nejlepší pro všechny by bylo si to přečíst.
Vztah rodiče s dítětem z pohledu více generací. Pocit méněcennosti pro své rodiče, pocit nepochopení... myslím, že v této knize se dokáže najít každý z nás. Velice pozitivní na tom bylo, jak se Viktor osamostatnil a možná i lecos pochopil..Trochu mi vadila ta forma psaní, postrádala jsem více přímé řeči a vše bylo psáno pouze o myšlenkách...alespoň, že na konci jsme se dozvěděli něco z daleké budoucnosti.
Fakt hodně dobrá knížka. Četba hodně svižná a těšila jsem se, jak to bude pokračovat. Super byly zápisky z pohledu desetiletého kluka (už i proto, že mám malého syna :-) ). Autorka se fakt do dětské mysli umí vcítit (aspoň tedy myslím :-)), a proto by mě zajímala také knížka o Snížkovi.
Nejdřív mi přišlo šílené, že matka takto syna poslala k babičce, ale bylo vidět, že mu to, a také "výchova", že nemůže mít vše, hodně prospělo. Super byl i ucelený konec (na rozdíl od např.Hanišové, která také dobře píše, ale konec bývá otevřený a vlastně nevíte, jak to dopadlo a to Vám úplně zničí pocit z četby).
Nejlepší kniha za poslední dobu. Skvěle napsané, čtivé, svižné a tak reálné. Donutilo mě to se zamýšlet na svými vztahy a chováním v naší rodině a taky si představovat, až jednou budou rodiče staří.. Rozhovory a myšlenkové pochody tří hlavních hrdinů mi byly tak blízké. Myslím, že se v tom každý pozná. A to je pořádně děsivý.
Skvělý počin!
Pěkný příběh o soužití 3. generací. Moc se mi líbilo popisování situací z úhlu pohledu desetiletého kluka, bohémské matky a vesnické babičky. Pátá hvězda je za vyprávění bez přímé řeči a v dlouhých větách. Myšlenky se z nich tak nějak rychle valily a mělo to spád. Zajímavý je i konec. Co, kdo a s kým po letech.
Protože je to má kniha, tak jí dávám do budoucna šanci, že se k ní vrátím. Zatim nedočtená, přišly mi pod ruku, do oka, jiné...a zaujaly mnohem více.
Je strašné, jak naše nejlepší úmysly mohou dláždit cestu do pekel. Když do mailu, SMS, příspěvku na sociální síti nepřidáte smajlíka, riskujete, že někdo nepochopí, že žertujete nebo ironizujete. Ale v běžném hovoru nelze nic řešit smajlíkem. Člověk by předpokládal, že vašemu protějšku dojde, jak řeč myslíte, podle nonverbální komunikace, mimiky - nebo prostě proto, že vaše hlava nepřipouští jiný výklad vyřčených slov. A ono to tak není. Matka s dcerou, které spolu prožily celý život, si mohou tak zásadně nerozumět i za běžných okolností, že raději mlčí. To se stává. A tak nikdy nemůžete s jistotou prohlásit "vím, co si myslíš, co chceš, potřebuješ a co je pro tebe nejlepší". Z nedorozumění ale vznikají osudové životní zvraty, negativní pocity, špatná rozhodnutí. O tom je tato knížka.
Pekne vyrozprávaný príbeh, rodinné vzťahy. Hanu by som občas prizabila, Viktorovi spočiatku jednu capla. Ale, každý sme nejaký, a až vekom prichádzame na to, čo je v živote dôležité.
Překvapivě dobrá knížka, ke které jsem se dostala jen kvůli čtenářské výzvě. Přestože o Ostravě tam zase toho tolik nebylo, velmi mě zaujala. Soužití 3. generací, rozdíl mezi městem a vesnicí, ale hlavně proměna malého kluka Viktora, který u babičky najde ty pravé hodnoty. Určitě si přečtu další knihu od této spisovatelky
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha se mi líbila moc. To jak autorka dokázala vykreslit pohledy na věc z uhlů všech postav mne opravdu zaujalo. Nejzajímavější byl pohled hlavního hrdiny, osmiletého Vikiho, který prožívá odloučení od matky, přesun z Prahy na vesnici k babičce a žádná lotrovina mu není cizí. Mohu doporučit, za přečtení určitě stojí.