Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1573
439
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Opět velmi čtivá Soukupová, mistrně zachycující psychologii hlavních postav. Ukončení knihy mi však přijde poněkud "násilně" rychlé.
kniha mě bavila od začátku až do konce, dobře se četla, příběh byl velice reálný, konec dojemný
Hezké a silné - pouze z některých reakcí malého kluka je cítit, že je psala holka - kluci se takhle nechovají. ;-)
Po zklamání z knihy Pod sněhem jsem dala Petře Soukupové ještě jednu šanci a musím říct, že si u mě tímhle dílem napravila reputaci. Dějová linka byla skvělá. Autorce se navíc podařilo děj popsat z pohledu dítěte a opravdu jsem jí to věřila. Tenhle žánr sice není můj šálek kávy, ale četlo se mi to dobře a poslední stránka mě vyloženě dostala. Knihu bych doporučovala přečíst už jen kvůli síle té poslední strany! Za mě velmi příjemné odpočinkové čtení a rozhodně se brzo pustím i do Kdo zabil Snížka.
Ze začátku jsem se bála, aby z toho nebylo druhé Pod sněhem (tři sestry, jedna velká hysterka), ale naštěstí to není ten případ. Je to dobré čtení, rychle ubíhající, a přece k zamyšlení.
Kniha mě opravdu bavila. Nemůžu říct, že příběh samotný byl nějak výjimečný. Ale to, jak se každá z postav vyrovnávala, hodnotila danou situaci po svém...klobouk dolů, sama jsem si pak kladla otázku, jak moc někdy věříme, že děláme to nejlepší pro všechny a jak moc to častokrát je a není pravdě. Knihy mi dávají možnost zamyslet se i po té, co je odložím, mám moc ráda. Palec nahoru.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla. V knihovně ji řadí mezi knihy pro mládež, ale nevím, zda to nějaký "mládežník" dokáže číst. Obyčejný příběh vyrůstajícího kluka v nukleární rodině tvořené matkou herečkou a jeho počítačem. Protože Viktor začíná jevit známky nepřizpůsobivosti, je rozhodnuto o něm bez něj, že se přestěhuje na čas k babičce na venkov, kde bude pod dohledem babičky a bude chodit do školy v jiném prostředí,tedy si najde jiné kamarády, jiné zájmy a pod. V knize se střídá pohled na danou situaci všech tří postav. Viky bere např. venkov jako zradu, babička jako závazek i radost, že se po smrti manžela má o koho starat a matka herečka jako příležitost uspořádat svůj život, napravit syna a konečně udělat kariéru. Do příběhu zasahují běžné události - nemoc člena rodiny, nevěra, pití, snaha být dobrou mámou/babičkou/synem. Název knihy je zvolen velice dobře, obálka se mi nikdy nelíbila. Jazyk a (vnitřní) promluvy postav jsou krátké, dá se říci až břitké a výstižné. I proto se kniha čte velice dobře a patří k té hrstce "ještě jednu kapitolu a už jdu spát/jíst/něco dělat..." Konec je krátký/krásný stejně jako život sám a po přečtení na mě padla lehká melancholie, ale to proto, že se člověk zamyslí nad tím, kdy je to opravdu "nejlepší pro všechny"?
Čtu všechno do Petry Soukupové. Mám její psaní moc ráda. To jak popisuje vztahy uvnitř rodin pro mě nemá chybu.
Petra Soukupová má zasloužené místo v mé knihovně. Jednak díky zvolenému tématu mezilidských vztahů, tak i formě vyprávění. Krásný příběh o tom, jak nedostatek komunikace, domýšlení si a snaha udělat pro druhé to nejlepší, způsobí přesně pravý opak.
Petra Soukupová toto prostě umí. Opět detailní popis pocitů z pohledu hlavních postav. Jako čtenář, který má jediný kompletní informace od všech postav, jsem si kolikrát říkala, jaká škoda lze způsobit nedostatkem komunikace, domýšlením atd. Je to smutné, ale je to pravdivé.
Kniha je hlubokou sondou do vyhrocených vztahů v jedné obyčejné rodině, ať už mezi sourozenci nebo rodiči a dětmi. Oceňuji, že je vyprávěna pohledem všech tří hlavních postav, ale vadila mi forma, mnohdy jsem nepoznala, zda se jedná o přímou řeč, či jen myšlenkové pochody hrdinů. Každopádně se jedná o velmi čtivé a citlivé téma a jsem přesvědčená, že některé z replik tohoto příběhu známe všichni z vlastní zkušenosti. Doporučuji.
Knihu jsem četla, protože mě k tomu navedla čtenářská výzva. Bohužel mě moc neoslovyla, ale to bude tím, že to není žánr mého gusta. Z knihy se dá vzít poučení z rodinných vztahů, ne vždy co myslíme dobře je správné.
Vše už bylo řečeno, je to moc dobrá kniha, sonda do jedné rodiny. Podrobná psychologie tří osob. Co má větší hodnotu, nebo prioritu? Vztahy, děti, kariéra, práce, povinnosti, kamarádi, zábava? Jak si v těchto věcech udělat pořádek to řeší všichni z trojice a všichni na to mají svůj pohled. Je úchvatné sledovat přerod rozmazleného fracka v normálního člověka, je zajímavé sledovat hysterku a sobce, je smutné sledovat sebeobětování babičky.
Děkuji paní Soukupové za velmi zdařilou sondu do rodinných vztahů. Myslíme si, jak jsme jedineční a přitom jsme všichni tak stejní.. :-)
Moc hezky zpracovane tema. Kdo ma podobne rodinne vztahy, mel by v romanu najit jakesi pouceni.. ne vzdy je to, co delame a povazujeme za spravne tim nejidealnejsim resenim pro vsechny zucastnene - ac veci myslime dobre. Komunikace je vzdy zaklad!
Postava babi Evy mi dost pripomina moji maminku. Doufam, ze pro ni budu vzdycky dcera, ktere se nebude bat cokoliv rict - at uz se bude jednat o dobre nebo spatne udalosti.
I když budete možná a nejspíš všechny tři hlavní postavy (které příběh vyprávějí) i nenávidět, možná a nejspíš je budete na konci knihy milovat. Toho rozmazleného spratka, tu hysterickou sobeckou sebestřednou matku a tu akurátní starostlivou babičku. Ta je z nich ovšem nejvíce při smyslech. I když si spousta z vás řekne: "proboha, co je to za rodinné vztahy, proboha co je to za rodinu", spousta z "nás" siřekne: "proboha, to je jak u nás v rodině".
Je to Petra Soukupová a její sondy do duší, je to Petra Soukupová a její neuvěřitelné charakteristiky postav, které k vám přijdou nenásilně pomocí jednoduchých slov. Není to žádná náročná literatura a zároveň je to velmi silné a odvážné psaní. Je to totiž odkrývání tabu a tohle by nikdo bez osobních zkušeností nemohl napsat. Těším se opět na další setkání.
Moje první kniha od autorky P.Soukupové a moc se mi líbila. Dějové linie mi nevadily,trochu mi bylo líto Viktora a i vztah maminky Evi s dcerou Hanou byl také velmi depresivní. Určitě doporučuji přečíst.
Styl psaní se mi líbí. Námět se mi líbí. Střídání osob a dějových linií se mi líbí. Nejlepší je konec, žádný nejasný otevřený příběh, aby se mohlo navázat dalším dílem. Skvělá psychologie postav a hlavně, v jejích knihách se více či méně najdou snad všichni. Doporucuji!!!
Soukupová je má oblíbená česká autorka. Mám ráda její styl i témata, která si vybírá. Na tuto knihu jsem se hodně těšila a zřejmě jsem nebyla jediná, o čemž svědčí dlouhá čekací lhůta hned v několika místních pobočkách knihovny. Tentokrát mě však na rozdíl od starších knih příběh „nedostal“. Místy mi přišel jakoby schválně až moc „vyhrocený“, takže na mě některé situace nepůsobily vůbec reálně, jen vykonstruovaně. Navíc si nemohu pomoci, ale obsahově mi hodně připomínal předchozí román Pod sněhem, který však pro mě osobně byl daleko lepší, bližší i důvěrnější. Moc však děkuji za perfektní konec – ono vybočení z rutinního vyprávění, které čtenáře celou knihou provází, tím u mě kniha alespoň v závěru stoupla.
Rozhodně však doporučuji začít nejprve knihou Kdo zabil Snížka?, aby se čtenář nepřipravil o dobrodružné pátrání Viktorovy kamarádky Martiny a nepřečetl si zde rovnou odpověď.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Nechtěla bych být Hana a nakonec ani Eva a ani Viktor. Hana, nezralá rozmazlená hysterka se záchrannou sítí pod zadkem; Eva, pracovitá venkovská žena, poznamenaná nečekaným odchodem manžela a frustrovaná z toho že její dcera Hana žije svůj život jinak, než by si Eva představovala a Viktor, syn a vnuk, který se v tom chudák plácá.
Kniha o ničem mimořádném a přesto dobře zpracovaný a nakonec i laskavý příběh. Není snadné psát o trvalých rodinných neshodách a hádanicích tak, aby to bylo uvěřitelné. Pro mě tohle uvěřitelné bylo.