Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1568
438
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Z mého pohledu trochu slabší Petra Soukupová, přestože v knize dodržela "vše, nač jsem u ní zvyklá": pořádné rodinné drama, vyhrocené postavy a situace, pramalý ohled na čtenářský komfort a téma, které člověka zasáhne svou aktuálností.
Obsahově se mi kniha líbila, ale četla se mi velmi obtížně, jelikož nebyly uvozené přímé řeči a občas jsem se ve větách ztrácela. Když už autorka nedodržuje pravidla pravopisu, tak by mohla přímou řeč alespoň zobrazit kurzívou např.
Příběh zajímavý a neotřelý tím, že je vyprávěn z pohledu 10leteho kluka, jeho mamky i babičky. Generační výměna názorů často končí hádkou a každý má na situaci odlišný náhled.Uvědomila jsem si při čtení často, co asi způsobuje moje občasné neshody s mamkou. Naštěstí to nedochází do takových extrémů jako v knize. Fakt se mi ta kniha líbila, až poslední strana mě moc nepotesila, vicemene ani dobry, ani spatny konec. Jo a v Ostravě se to opravdu neodehrává, jen je tam zmíněná že tam Hana pojede natáčet seriál (viz čtenářská výzva žebříček).
Audiočetba a jedinečná.
Prostá niterní dramata, která v životě jdou ruku v ruce, takže motto "život je boj" je v rozhodování a v přesvědčování vlastního já v postoji k ostatním vlastně bojem neustálým.
Obdivuhodně deníkovsky výstižné, každá z postav je zrcadlovým odrazem dnešní doby, jejich postoje jsou uhrančivě opravdové.
Dramata všedního života s dávkou nostalgie.
Citace :" To bude, ale zatím o tom nevím." (hezky vyladěný konec)
Fajn.
Dávala jsem si na čas s hodnocením této knihy, nechala ji v sobě doznít. Příběh to byl velmi silný, nějakou dobu mi všechny jeho postavy chyběly. Matku jsem chápala že všech tří postav nejmíň, byla mi povahově nejvzdálenější, ač nepochybuji o tom, že i ona chtěla jen to nejlepší..babičky pohled mě bavil nejvíc a nejvíce mě zasáhl. A jakýsi prostředník, malý chlapec, tomu dodal to správné koření a pohled očima dítěte, on prošel dle mého názoru velkou proměnou. Nádherná kniha o vztazích. Doporučuji..
Tak tohle byla jedna z nejlepsich knih, kterou jsem kdy cetla. Konec byl strasne dojemny, knizka byla skvela a fakt neuveritelne pravdiva. Klobouk dolu pred autorkou.
Moc pěkná kniha, hlavně o vztazích, o těch, kteří jsou si nejbližší, a přesto si často vůbec nerozumí.
To je příběh matky, dcery a vnoučka, kteří prožívají někdy dost vypjaté situace. Kniha je hezky napsaná, dobře se čte a určitě stojí za přečtení.
Báječná kniha,dějová linka mě hodně bavila. Naopak co mi nesedlo,byla forma jakou je kniha napsaná ale to je jediné mínus knihy. Jinak dobrá psychologie postav a skvělý pohled na rodinné starosti a život.
Vztahy a spory jaké jsou snad v každé rodině. Moc pěkně a věrohodně zachyceno.
Nejlepší pro všechny, ano, s tímto výrokem se potkáváme velmi často. Kdo z nás nemá pocit, že to co dělá a jak jedná, je přeci nejlepší pro všechny. Otázkou je, jak to vidí “ti ostatní”, mnohdy jinak než my. Jak křehké jsou rodinné vztahy? Avšak nakonec i přes jejich křehkost jsou tím nejcenějším, co ve svém životě máme. Nad těmito otázkami se odehrává děj knihy.
Oceňuji práci autorky s psychologií jednotlivých postav. Jedenáctiletý Viktor, nezvladatelný chlapec z Prahy, který se potácí ve “vzduchoprázdnu”, a proto si občas neodpustí chovat se jako rozmazlené protekčni děcko, se přestěhováním na venkov a nastavením pravidelného každodenního řádu, stává citlivým klukem, který zastává smysluplné životní hodnoty. Hanka, herečka, potácející se mezi vztahem k synovi a matce, která nedokáže přijmout její profesi a být na ni pyšná. Zoufale hledající zázemí, lásku, pochopení. Musí urazit klikatou cestu, aby našla sama sebe a srovnala si svůj život.
Eva, babička. Prototyp superženy, vychovávající své děti za éry socialismu, a vytvářející dokonalý servis pro celou svoji rodinu. I ta musí projít vývojem, najít si cestu k dceři, jejíž způsob života pro ni může být těžko pochopitelý.
další skvělý psychologický román s dobře vykreslenými charaktery jednotlivých postav. Psaný stylem filmového scénáře, což je pochopitelné vzhledem k původní profesi autorky. Uvěřitelný příběh, nutící k zamyšlení nad naším vlastním životem. Nad tím, jak jednáme se svými nejbližšími a jak občas nahlížíme na jejich jednání s mírným despektem. Asi bychom se měli umět podívat nad věci z různých úhlů a přestat občas být tak soběstřední. Kniha Petry Soukupové nám k tomu může pomoci.
Přidávám se k těm, kterým se tato kniha velmi líbila. Knihy českých autorů nečtu příliš často, proto pro mě byl příběh příjemným překvapením. Autorka skvěle vystihla dnešní dobu - děti trávící čas hraním her na mobilu či počítači, vybíravé v jídle, rodiče, kteří nejsou schopní vychovat dítě, protože se snaží být jejich kamarády a nevymezují hranice, které každé dítě potřebuje a starší generaci, která ty mladší nechápe. Za mě velké ANO.
Napřed mi vadilo, že chybí přímá řeč, ale brzy jsem si zvykla. Kniha se mi moc líbila, námět byl z tak běžného života, že si myslím, že si tam každý tak trochu najde to své. Překvapuje mě, že tak mladá spisovatelka se umí dobře vcítit i do duše staršího člověka a to dokonale. Určitě se těším na další knihy od této spisovatelky.
Málokdo se v žánru "intimní rodinné peklíčko" pohybuje s takovou sebejistotou, jako Petra Soukupová. Charaktery Hany i Evy jsou velmi komplexní, nejednoznačné, přesvědčivé.
Jen vyjadřování desetiletého rošťáka Viktora chybí větší díl autentičnosti. Jeho postupný přerod z nesnesitelného rozmazlence a skorodelikventa v empatickou lidskou bytost je ale fascinující. V podstatě temnější variace na Jak vytrhnout velrybě stoličku, zde ovšem bez motivu hledání otce :-)!
Na doporuceni svagrove, a fakt super. Zajímavý styl vyprávění a vůbec, občas si myslime, že víme, co bude nejlepší pro všechny.
Petra Soukupová je jedna z mých oblíbených autorek. Někteří tady píšou, že píše moc jednoduše, že není poznat, jestli se jedná o myšlenky nebo o přímou řeč, ale mně to přijde všechno bravurně napsaný. To, jak dokáže proniknout do mysli nejen malého dítěte, ale i dospělé či starší osoby.
Nejlepší pro všechny je dost ponurá kniha (asi tak jako všechny Petřiny knihy), ale zato opět dobře propracovaná. Ukazuje, jak dnes chybí v lidských vztazích komunikace a jak moc může uškodit, když si vytváříme nejen obyčejné domněnky, ale i takové domněnky o tom, co je pro druhé to nejlepší (a tím pádem je to nejlepší i pro nás). :-)
Doporučuji! :-)
Autorka je ve své knižní tvorbě pro dospělé tak trochu „one trick pony“… Ne že by ten trik neuměla skvěle, to popsání mikroturbulencí každého dne svých postav, střety v rodinách, ale od atraktivní premisy – hérečka! – jsem asi čekal o maličko víc, než „jen“ další vynikající vcítění se do dospělých i dětí. Přesto fajn.
Kdysi jsem četl podobenství, podle kterého každý člověk nese dvě brašny. Do té první si ukládáme situace, ve kterých někomu ublížíme nebo se zachováme zle, do té druhé si střádáme naše dobré skutky a chvíle, kdy nám bylo ukřivděno. Tu první neseme na zádech a tu druhou před sebou. Do obsahu té první nevidíme, nechceme vidět. Co je v druhé brašně, to máme pořád na očích, na to se pořád díváme, pořád si to připomínáme.
Postavy z posledního románu Petry Soukupové mi tuhle myšlenku připomínaly – nikdo zde není vyloženě dobrý ani nenapravitelně zlý, jen si každý interpretuje věci svýma očima, každý vidí jen svůj díl příběhu, zvýrazňuje to pozitivní ve vlastních motivacích a u ostatních naopak podezíravě počítá spíš s nekalostmi. Vznikají tak nedorozumění, která vypadají zbytečně, ale jsou vlastně nevyhnutelná.
Zásadním selháním všech dospělých postav je jejich neschopnost nahlédnout na konfliktní okamžiky pohledem ostatních. Rodiče Hany tak například nejsou schopni docenit její povolání herečky (pro ně to není hodnotná náplň života, a tak si nepřipouští, že to může být naplňující pro někoho jiného), ale rozhodnutí o její životní cestě dokonce vnímají jako svého druhu útok na sebe – cítí se ukřivděni, že nedala na jejich dobré rady a snad mají i náznak myšlenek, jestli jim to jejich dcera neudělala naschvál. A když podobně uvažuje v románu každý, tak je jasné, že k dorozumění může dojít snad jen náhodou.
Petra Soukupová píše (nejen v této knize) o věcech, které mě zajímají a dokáže o nich psát působivým stylem, který mě spolehlivě vtahuje do děje. Zároveň zápletky vnímám jako věrohodné, dokážu si představit, že takhle opravdu rodinné vazby vypadají a leckteré komunikační kolapsy mi byly velmi povědomé (ano, znovu to pověstné nastavené zrcadlo). Proto mám všechny její knihy tak rád, proto byl pro mě i tento román velkým zážitkem.
Tato kniha mne opravdu dost potrápila. Vybrala jsem si ji do Čtenářské výzvy, jinak bych se k ní pravděpodobně nikdy nedostala. A hodně dlouho se mi nelíbila. Viktor i jeho matka, která byla v mých očích doslova k ničemu a v životě se tak nějak jen plácala, mi nebyli sympatičtí ani trochu. Zachránil to až konec, který mne strhnul a konečně (!) mě začalo i zajímat, jak celý příběh skončí. Za to tedy jednu hvězdičku přidávám, ale jinak mne kniha dost nudila a určitě se k ní už nikdy vracet nebudu...
Moc hezký příběh o mezigeneračních vztazích, i když mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Zpočátku jsem měla chuť Viktorovi dát pár facek za to, jak se choval, zbytek knihy naopak Haně, tu jsem opravdu nechápala. Doufám, že tato postava nebyla nikým inspirovaná a že se nikdo nechová tak hrozně, že ve třiceti letech po všech ječí a dokonce jí nevadí bít bratra nebo matku...
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Nejlepší pro všechny je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 2 146x |
| Čtenářské výzvě | 485x |
| Doporučených | 119x |
| Knihotéce | 377x |
| Chystám se číst | 598x |
| Chci si koupit | 114x |
| dalších seznamech | 8x |
Od tejto knihy som teda očakávala veľa, vzhľadom na superlatívny rôznych knižných blogerov, superlatívy na sociálnych sieťach a podobne. To naozaj takto to majú rodiny? Že to, čo majú v hlave, nikdy neprevtelia aj do slov? Alebo autorka to tak prežíva a preto o tom takýmto spôsobom píše? Odcudzovanie, miskomunikácia, dezinterpretácia správania- welcome in a happy family.