Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1573
439
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Nečekala jsem vůbec, že se mi knížka bude tak líbit. Mistrovsky zvládnutý příběh plynule vyprávěný jeho třemi aktéry, kdy stejnou situaci vidí čtenář z různých úhlů pohledu, ale přitom se vůbec neopakuje, takže nenudí. Čeští spisovatelé posledních let jsou opravdu velkým překvapením, chtělo by se říct, že svému čtenáři rozumí... a ten zase rozumí jim. Skvělé, svižné, hluboké až přemýšlivé, lidské, prostě paráda. Úžasné čtení (nejen) pro ženy. (září: 367 str.)
Skvěle napsané a opět strašidelně přesné. Na Soukupové mě baví, že mě nutí přemýšlet nad sebou samou a svým chováním a nad tím, jak komunikuji se svým okolím. Některé věty mi leží stále v hlavě, a já doufám, že tam zůstanou, a já je nikdy (anebo už nikdy) nevyslovím...stejně jako se vyhnu tisícům dalších chyb, kterých se dopouštějí hrdinové jejích knih...
Příběh syna, matky a babičky, každý má svůj pohled na život a na to, co je pro něj nejlepší. Občas bylo hodně smutné číst jak se Hana se synem míjí.
Kniha která vás nutí stále číst a číst jako teda vlastně dopadne. Za mě další moc hezká kniha. Největší radost mi udělal Viky,jak se vyloupl,moc jsem mu přála aby u babičky mohl zůstat napořád. A Hana ta byla strašná hysterka,nechápala jsem vztah k jejímu bratrovi,vlastně ke všem,asi prostě herečka no. Všechny postavy se mi zdály dosti reálné, úplně je vidím jak žijí svůj život dál. Určitě stojí za to si knihu přečíst.
Knížka je to moc hezká, milá. Bohužel jsem ji četla v nějaké své “čtecí” krizi. Musím přiznat, že každá postava mě v určitých ohledech rozčilovala. Děj hezky plynul a konec se mi moc líbil.
V této knize snad bylo úplně všechno... !!
Člověk nevěděl, která postava je mu bližší. Vždy asi ta, která měla v té chvíli “hlavní slovo”. Geniální, ze Viktor mluví v 1. osobě, zatímco Hana a Eva ve třetí. Líbilo se mi, jak autorka vyřešila závěr, bylo ta takové pohlazení po duši. Nemusí mít každá knížka otevřený konec.
Poslouchala jsem ale jako audioknihu a nemohla jsem si zvyknout na Hanu. Podání bylo jakoby trhané, nepřirozené a velmi těžko uvěřitelné. Kdybych knihu četla, velkou část jejích promluv bych cítila jinak, než jak to vyznělo z nahrávky. To se fakt nepovedlo. Proto mi byla tato postava asi nejmíň sympatická a mrzelo mě to, protože si to nejspíš nezasloužiila. I když na Vikiho a babičku fakt neměla. Dávám 100% přednost četbě před poslechem a tady se mi potvrdilo, že dělám dobře.
Petra Soukupova opet nezklamala. Pribeh 10leteho Viktora, jeho matky a babicky vypraveny stridave z uhlu pohledu vyse zminenych...jejich nazory na tutez udalost, mezigeneracni rozdily, rozpory na vychovu problematickeho kluka... Nahled do zivota soucasnych vetsich deti, jejich problemu, privykani si venkovskemu zivotu bez vymozenosti velkomesta. Jako obvykle zadny happy end, ale ani zadne tragicke konce, PS se zameruje na necely rok Viktorova zivota, co bylo predtim a bude potom je ve zkratce nastineno...
Pěkné. Postavy v knize byly velmi reálné, zejména Adam, jeho žena, Viktor.. Hezky vykreslený kontrast mezi Prahou a vesnicí. Líbilo se mi to moc. Jen ten konec bych tam asi mít nemusela tak podrobně.
Do přečtení této knihy byla mým nejoblíbenějším dílem Petry Soukupové Marta v roce vetřelce, ke které se opakovaně vracím, nyní ovšem stavím na nejvyšší příčku právě Nejlepší pro všechny. Knížku jsem zhltla za dva dny a je dechberoucí. Autorka jako vždy výborně vystihla negativní i pozitivní vztahy v rodině, ukázala jednotlivé situace z pohledu každé z hlavních postav (babička, dcera, vnuk), vše je uvěřitelné, psané s lehkostí, děj má spád. Ke konci knihy jsem uvěřila, že všechno dobře dopadne, ale při čtení dvou posledních stránek jsem měla slzy v očích. Už se hrozně těším na další dílo této autorky, žádné z nich mne nezklamalo.
hezky zachycené osudy jedné rodiny, ze začátku jsem se sice nemohla začíst a měla jsem problém s autorčinou neoznačenou přímou řečí ale pak jsem si zvykla a postupně se začetla. takže nakonec super.
"Co jinýho než řád a malé věci na svém místě můžou člověka zachránit, když se něco velkého změní?"
Skvělá kniha, opravdu mě děj vtáhl a nepustil. Autorka skvěle popsala pocity všech tří hlavních postav, za což klobouk dolů!
Začátek mě téměř nebavil, i když jsem byla zvědavá, jak takové "obyčejné" téma bude zpracováno. A nakonec jsem byla do děje zatažena tak, že když jsem četla závěr knihy, tak jsem propadla takovému smutku, takové nechuti cokoliv dělat či podniknout, jako by ze mě vyprchala všechna jiskra, jako bych ztratila veškerou energii, byla jsem smutná, apatická, bez nálady. A to jsem si vůbec nechtěla děj vpustit pod kůži!
Úplně jsem viděla sebe a svoji maminku. Taky mám takové vzdorovité chvilky jako Hana. Taky si myslím, že vše, co dělám, dělám přece nejlépe pro všechny, a že mám právo na svůj život, a že do mých rozhodnutí mi nemá kdo co mluvit, že jsou to jen a jen má rozhodnutí... A chvíli jsem se pro změnu ztotožnila s Evou - na pokraji sil a vyčerpání prostě musí mít hotovo vše, co je zvyklá dělat, ať to stojí co to stojí, ať je zdravá či nemocná... Akorát s Viktorem teda nemám nic společného :-) , ale to jistě chápete.... A byla to právě jeho postava, kterou jsem si tak nějak zamilovala nejvíce.
Klobouk dolů autorce, jak skvěle dokázala popsat životní situace a myšlenkové pochody ze tří pohledů, třicetileté herečky, její staré matky i desetiletého kluka. Chvilku jsem si zvykala na osobitý styl psaní, ale brzy jsem hltala jednu stránku za druhou. Příběh je velice čtivý a reálný, střídavě mě všechny postavy nesmírně vytáčely, střídavě jsem je litovala a chápala. Román o rodinných vztazích, o tom, že ne vždy jsou některá rozhodnutí nejlepší pro všechny. Doporučuji.
Rok z pohledu jedné neúplné rodiny, čtivě napsáno, ale k žádné postavě jsem nepřilnula.
Konec trošku uspěchaný, kdyby měl o pár stránek víc tak bych se nezlobila. Knížka byla moje první od autorky a celkově mě bavila, s dějem jsem byla spokojená.
Knížka se dobře četla,byla zajímavá,matka-dcera-vnuk,,,a ten konec mě teda dostal......
Že začátku se děj táhl, jakoby se pořád opakovaly určité situace (např. hádky mezi Evou a Hanou), ale zhruba od poloviny se to rozjelo a ke konci jsem se nemohla odtrhnout. Takže za mě palec nahoru.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Další potvrzení toho, že současná česká próza je fakt dobrá. Chvíli mi trvalo přivyknout poměrně specifickému stylu psaní (dlouhá souvětí mi trochu připomínala Třeštíkovou), ale jsou to vlastně jen proudy po sobě jdoucích myšlenek, které má každý z nás. Několikrát ve mně až zatrnulo, to když jsem se v některé ze situací až příliš viděla. Koukejte se na jednu a tu samou věc očima dítěte, bohémské matky a babičky z vesnice - nikdy ten pohled nebude stejný a konflikt musí chtě nechtě následovat. Nádherně napsaná kniha, opravdová a syrová. Zasloužených 5*.