Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1573
439
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Nic moc jsem od této knihy neočekávala, ale docela mě Soukupová překvapila. Nejdřív jsem si nemohla zvyknout na styl psaní, ale po pár stránkách jsem si zvykla na pětiřádkové souvětí a knížka mě začala bavit.
První kniha Petry Soukupové, která se mi dostala do ruky. A trochu rozpaky. Na jednu stranu se to četlo samo, děj ubíhal a člověk se nenudil, na druhou stranu jsem nedokázala žádnou hlavní postavu nějak rozumně pro sebe uchopit. Přečtení ale nelituji, jen jsem možná očekávala až moc.
Za mě zklamání. Předchozí knížky se mně líbily, ale tato mě fakt zklamala. Příběh v podstatě o ničem, na konci uspěchaný. U předchozích knížek se mně styl psaní líbil moc, k této se podle mě naprosto nehodil. Škoda, ale jak víme, nemůže se nám všem líbit stejné knihy. Ale tu další co na mě čeká si určitě přečtu.
Opět skvěle vystiženo úskalí mezigeneračních rodinných vztahů. Jsem moc ráda, že je jednou z ústředních postav i kluk, a zároveň moc děkuji za babičku. Už to nejsou jen holky, slečny, dívky a ženy. "Krásně" se tady ozývá i to, co se má spíše tendenci skrývat. Stárnutí.
V první řadě mi vadil styl, jakým je kniha napsána. Chyběly mi úvozovky, takže jsem se chvílemi ztrácela, zda se jedná o myšlenky hrdinů nebo jejich rozhovory. Nejlepší pro všechny je o třech hlavních hrdinech - napříč generacemi a jedné rodiny. Babička Eva, matka Hana a syn Viktor. Příběh je vyprávěn napřeskáčku všemi hrdiny, ale ne po kapitolách, nýbrž po odstavcích.
Velmi jsem si oblíbila babičku Evu, která po smrti manžela žila sama na vesnici. Dostala od své divoké a nedospělé dcery jejího syna Viktora na čas na starost. Hana totiž nebyla schopná syna sama vychovávat a zvládat jeho průšvihy. Viktor se na první pohled zdál jako problémové dítě, ovšem později jsem ho více poznala a pochopila, že jeho lotroviny byly symbolem osamělosti a zanedbané výchovy.
Závěr byl velmi uspěchaný a během pár odstavců se přihodilo více věcí, než za celou knihu. Přečtení nelituji.
Nejlepší pro všechny se čte jako po másle. Viktor - desetiletý rozmazlený dáreček, jeho matka Hana - sebestředná, nedůsledná a nepříliš zodpovědná herečka a Eva - pracovitá, přímočará Viktorova babička. Hana má pocit, že už Viktorovy průšvihy nezvládá, má na něj málo času a rýsuje se jí životní role. Rozhodne se, že ho tedy odstěhuje z Prahy na venkov k babičce, aby ta na něj dohlédla, srovnala ho a zároveň se Haně uvolnily ruce pro práci na vysněném seriálu. Příběh je psán na střídačku z pohledu všech tří postav. Autorka umí dokonale vystihnout myšlenky a pocity každé z nich. Díky tomu se můžete vcítit do rozpolcené Hany, která se plácá v rozhodování o tom, co je správné či o tom co si sama přeje. Stejně tak si užijete dojmů do vody hozeného Viktora. Stěhování z Prahy na ves bez wifiny a mekáčů mu pranic není po chuti. A situaci nazříte i očima babičky, která už má svůj věk, neví jak zvládne "problematické" dítě v domě, ale zároveň se těší, že bude ještě ve svém věku užitečná. Vlastně docela obyčejný příběh, řekli byste možná. Ale bude se vám líbit, ruku na to.
Nemám slov... úžasná knížka! 5 hvězdiček je málo (dávám minimálně 6******). Ještě dlouho na ni budu vzpomínat a přemýšlet (o postavách, příběhu, jejich životě a vlastně i o tom svém...)
Více takových... Moc mě těší, že je to právě od české autorky. Snad brzy vyjde další.
Kniha mne docela zarazila. Kolik lidí s podobným osudem chodí kolem mne/nás. A kolik jich řeší problémy stejně nešikovně, jako hlavní hrdinka. Sice Viktor dopadne ještě dobře, ale kolik dětí má šanci na podobnou babičku, která v pravý čas, i přes nepřízeň osudu, dokázala popostrčit jeho rozkolísanou životní dráhu zpět na správnou trajektorii. A tak mne mrzí, že to skončilo příliš brzo.
Jsem nadšená! Knížka se četla jedním dechem, uvěřitelné postavy, silný příběh. Za mě všechny hvězdy! Krása!
Za mě tentokrát plný počet, trefná sonda do vztahů v rodině: matka - syn - babička. Někdy musíme přijmout věci tak, jak jsou, i když se nám to vůbec nelíbí. A některá životní rozhodnutí - co si budeme nalhávat...
Další velmi silná kniha zachycující rodinné vztahy, kdy byť všichni mají dobré záměry, toho dost po... kazí. Knížka o touze žít život správně, o touze urvat si svůj kus štěstí, o tom, že moje štěstí může ale znamenat neštěstí někoho jiného... O bezmoci, která z toho pramení, o síle zkoušet to znovu a lépe... Baví mě styl psaní autorky, který je takový velmi úsečný bez velkých popisů.
Po těch všech thrillerech, které jsem v poslední době přečetl pro mně byla tato kniha velká změna. Na začátku jsem byl při čtení velmi rozpačitý a vůbec nevěděl co mám od knihy očekávat. Nakonec se ukázalo, že je to příběh, který prostě napsal život. Nedostal jsem sice příběh plný napětí, ale zato jsem dostal spoustu podnětů k zamyšlení a zato patří Petře Soukupové mé obrovské uznání.
Wow,nečekala jsem, ze mě až tak knizka osloví. Moje první knizka od autorky a hned taková pecka. Jednoduchý příběh ze života, který je jako vystřiženy alespoň z části z života každého z nás. Bravurně vykreslene charaktery postav a celkové úchvatně psané. Abych jen neschválila, ze začátku jsem se musela naučit číst styl autorky, protože “skáče” z myšlenek jedne postavy do postavy druhé a často se nelze v první větě zorientovat, až při druhé si řeknete, aha, to je ten a ten. Moc se těším na setkání s autorkou v květnu. Rozhodne knihu doporučuji.
Moje první Soukupová. Bylo toho specifického stylu na mě trochu moc, je docela náročné číst myšlenkové pochody hrdinů jeden za druhým a jejich ublíženosti a uraženosti a křivdy a nedorozumění, ale i strachy a radosti a naděje... Nastavuje to zrcadlo i vlastním příhodám a prožitkům. Ale rozhodně si nominaci na Magnesii Literu zasloužila.
Krásná kniha ze života. Líbí se mi, jak autorka vystihla rodinné vztahy a uvažování postav tří generací. Závěr je výborně napsaný a vůbec mi nepřišel uspěchaný, jak je tu občas psáno.
Jako vždy promyšlené, každé slovo a každá myšlenka na svém místě. Rozhodně bych neřekla, že je autorčin styl odosobněný, naopak! Ve svých pasážích ke mně Hana, Eva i Viktor promlouvají velmi přirozeně, jako kdyby seděli vedle mě. A přímá řeč k tomu není zas tak potřeba. Každá postava uvažuje i vypráví úměrně svému věku i zkušenostem, nejvíc oceňuji, jak se Petra dokázala vžít do malého kluka, jsme stejně staré, ale já vůbec nevím, co teď mezi dětmi "frčí". A taky se mi moc líbilo, jak vyřešila závěr.
Byla to moje první knížka od Petry Soukupové a zezačátku mi dělalo problém se začíst a dlouho jsem knihu odkládala. Pak jsem ji jeden den chytla a nepustila. Tato sonda do života jedné rodiny napříč třemi generacemi, se mi opravdu hodně líbila. Zdánlivě obyčejný příběh městského kluka, jeho ambiciózní matky herečky a babičky, která se stala vdovou byl skvěle promyšlený. Každý dostal svůj prostror a člověk se tak na příběh mohl podívat očima každého z nich. Ačkoliv mám v knize ráda přímou řeč, tady mi vůbec nevadilo, že jí moc není. Styl psaní autorky mi sedl. Konec se mi zdál trošku uspěchaný, ale překvapivě a zajímavě zakončený.
Výborně napsaný současný román, který byl také nominovaný po právu na Magnesii literu, mě zaujal od první stránky. Petra Soukupová je čím dál lepší, takže jsem si opravdu početla. Dobrých současných českých autorek není mnoho, takže se budu těšit na její další knihy. Rozhodně doporučuji...
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Do Petřina stylu se zamilovávám tak jako postupně. Zmizet bylo mé první setkání a dopadlo docela rozpačitě, protože mě zarazilo, že někdo píše tak napřímo a vlastně mi z toho bylo docela úzko. Pak jsem četla Snížka a tam už jsem tu autentičnost začala obdivovat, no a v Nejlepší pro všechny už jsem si to doslova zamilovala. Její neuvěřitelně lehké přechody mezi generacemi, pohlavími, mluvou i prostředím si nezaslouží nic jiného než bezbřehý obdiv. Těším se na další její věci!