Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356864/bmid_nejlepsi-pro-vsechny-I9h-356864.jpg
4
1573
439
Jak můžeme vědět, co je pro ostatní nejlepší, když sami být šťastní neumíme? Desetiletý rozmazlený průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem neví příliš rady. Když jednoho dne Hana dostává nabídku na natáčení seriálu na druhém konci republiky, bere ji jako příležitost, jak všechny své problémy vyřešit. Aby se mohla věnovat natáčení, přestěhuje Viktora přes jeho odpor k babičce na venkov. Namlouvá si přitom, že pro něj bude nejlepší, když změní prostředí, a pro její matku, která nedávno přišla o manžela, bude dobré, když nezůstane sama. Viktor se cítí zrazený a podvedený a jeho zoufalství je tím větší, že dominantní babička má jasnou představu o tom, jak by měl jeho život i život jeho matky vypadat. Kromě dramatického sžívání se s venkovem, sleduje román i další osudy Hany bojující se seriálovou rolí, s Viktorem, se svojí matkou i příležitostnými milenci. A rovněž příběh babičky, která si vedle Viktora začíná uvědomovat své slabosti a neodvratně přicházející stáří. A všichni přitom chtějí jeden pro druhého jen to nejlepší. Petra Soukupová ve své vrcholné formě znovu ukazuje, jak bravurně dokáže zachytit vyhrocené rodinné vztahy a prožívání dětského hrdiny v okamžiku, kdy si uvědomuje svou bezmoc ve světě dospělých. A také bezmoc dospělých vůči svým vlastním představám o štěstí. Jedna z důležitých událostí, kterou Viktor na venkově prožije, pak tvoří příběh souběžně vydávané dětské knihy Petry Soukupové Kdo zabil Snížka?... celý text
Přidat komentář
Soukupová píše zvláštním stylem, nutno si na něj trochu zvyknout. Ale kniha byla super. Četla jsem od ní K moři a tato je mnohem vyzrálejší.
Má první kniha od autorky. A líbila moc! Nijak extra originální téma, ale slupla jsem to během pár dní a měla z ní opravdu dobrej pocit. Nejvic se mi asi líbila postava babičky a pak vývoj Viktora. Jsem zvědavá na další již vydané knihy.
Všechno podstatné je řečeno v knížce. Ohromně se mi líbil závěr, jako ten úplný. Samozřejmě kromě všech těch pocitů, které kniha vyvolává, především tématem smrti, kterým je kniha prosáklá.
Petra Soukopová má dar vrtat se v (knižní) lidské psychice a tento dar využívá skvěle.
Moje první setkání s paní spisovatelkou a rozhodně ne poslední. Kniha se četla jedním dechem. :)
Doporučuji k přečtení.
Nu, jako obvykle mě četba Petry Soukupové vrhla do víru emocí a hlubin naší rodiny. Shodou okolností zrovna v této chvíli v televizi běží Sorrentinovo Mládí a jedna z hlavních postav říká: "Děti nechápou útrapy svých rodičů." A nabízí se také: Rodiče nechápou útrapy svých dětí. Vím to, ale bylo by hezké, kdyby se to někdy podařilo prolomit.
Ach, jak mě štvalo, že Viki je spratek, Hana hysterická, Eva se moří tam, kde nemusí (všechny ty koláče, vaření, zahrada - ale jaký lepší recept známe?); všichni jsou bláhoví, rozčilují mě, protože jsem jim jistě podobná, je mi jich líto, protože ač jsou to literární postavy, připomínají mi nás.
Přečetla jsem s gustem, ale přiznám se, že podobnost s předchozími knihami P. Soukupové mě až zarazila; změna by osvěžila.
Hana ví, co je nejlepší pro ni. Když Vikiho šoupne k babičce, naopak tím prospěje spíše jim oběma a zůstane jí jen seriálová role. Kdo si dřív zvykne na nové poměry, vyhraje. Nejde totiž o to, co chceme, ale co máme. Všichni jsou tady občas na ránu, ale nakonec vám jich bude líto a budete si přát aby závěr byl opravdu nejlepší pro všechny. Autorka dokonale trefí každé slovo. Postavy nechává přesvědčivě jednat, přemýšlet i mluvit bez uvozovek.
Další skvělá kniha této autorky, opět bravurně napsaná, přečtená jedním dechem. Nádherně vystihla běžné problémy tří generací jedné rodinky. Jako bych tam byla s nimi. Konec mi vehnal slzy do očí... 4,5*
Opravdovost bere dech ... a to, že se tam matka průměrného spratka prostě najde ... je pravda pravdoucí :-)
Moje první kniha od Petry Soukupové. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykla na styl psaní. Emotivně popsaný příběh jedné rodiny, líbí se mi, že žádná z postav není vyloženě kladná, ani vyloženě záporná. Všichni se chovají podle svého nejlepšího mínění, i když z pohledu druhých to může vypadat úplně jinak. Poutavé čtení, určitě se chystám na autorčiny další knížky.
Asi se k ní už nevrátím, ale hodnotím ji jako výbornou knihu. Od Soukupové jsem zatím četla jenom Zmizet a tato kniha je hodně podobná, tak uvidím s nějakou třetí knihou, jestli jsou všechny její díla vyprávěné stejným stylem a zaměřují se na mikrosystém rodiny. Autorka dokáže čtenáře skvěle vtáhnout do zdánlivě obyčejných životů a donutí ho procítit každý konflikt do posledního detailu. Příběh má 3 hlavní hrdiny a všichni tři mi bylo chvílemi protivní, chvílemi jsem je chápala, litovala a obhajovala.
Jak napsat hodnocení Soukupové a neopakovat se... Soukupová opět vystihuje bolesti současnosti, a to skvěle propojeným příběhem tří generací jedné rodiny. Dává nám vědět, že tyto generace jsou skutečně propastně rozdílné. Tne do živého, postavy a jejich pohnutky jsou tak realistické, až z toho místy mrazí. Na rozdíl od jejích ostatních knih mám ale díky poslední kapitole z knihy dobrý pocit, díky dojmu, že dětská postava je na tom díky roku prožitému s babičkou mnohem lépe než na začátku.
Ježíš, to zas bylo tak úžasný! Soukupku prostě miluju! Všechny emoce pěkně svlečené do naha, bez nějakých zbytečných příkras, srozumitelné naprosto všem. Protože takoví prostě jsme. Všichni. A není se za co stydět :)
Další velmi povedená kniha od Petry Soukupové. Miluji její knihy plné sociální a vztahové tématiky. Miluji vyprávění z různých úhlů pohledu. Nikdy není nic jen černé nebo bílé. Každý člověk má svou minulost, která ovlivňuje jeho přítomnost i budoucnost. Zkusme se víc vciťovat do druhých, jen tak je můžeme lépe poznat a chápat. A hlavně se nebojme spolu komunikovat.
Miluji její styl psaní ... střídání opravdu dlouhých souvětí a krátkých úsečných vět. Opět nám předkládá reálné vyprávění ze života, které by se mohlo týkat každého z nás. Dětský hlavní hrdina, který prožívá svůj příběh a podává ho skrze vlastní naivní pohled. Souběžně vnímáme ten samý děj očima matky i babičky. Prolínají se tu tři generace, což mě na tom bavilo nejvíc. Na druhou stranu se mi příčila postava Hanky, která mi byla celou dobu nesympatická, přišla mi sobecká a často necitlivá. Neustále mi bylo líto Evy i Viktora. Ani jeden z nich to neměl lehké a zároveň si za spoustu věcí mohli sami. Je vidět, jak nekomunikace v rodině dokáže vytvořit spoustu křivd a neporozumění. Spoustu zbytečného trápení a smutku. Každopádně za mě další inteligentní a povedená kniha. Děkuju.
Knížka je velmi čtivá, strohá, psaná poměrně jednoduchým, obyčejným jazykem. Po jejím dočtení jsem o ní musel ještě dlouho přemýšlet, což je super.
Štítky knihy
rodiče děti vztahy soužití sobectví Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Všechny ty komentáře zde jsou fajn nebo až přímo krásný, ale mě kniha vůbec nechytla za srdce, nebavilo mě číst, nehledě na to jak mě rušil styl psaní. Až mě to fakt poprvé u knihy mrzí, když čtu tu chválu a u mě? Nic.