Muži, kteří nemají ženy

01.03.2021

První povídka byla zajímavá: Obsahově byla daná hra mezi postavami zajímavě rozehraná. Sice to nespělo k ničemu, ale zanechalo to pocit. Další dvě vždy každá o stupeň horší a zbytek jsem četl v sebezapření. Povídky mají být úderné. Zde mi přišlo, že některé povídky nemají dostatečně nosnou dějovou kostru, někdy bylo vyprávění příběhu příliš otravným, někdy mě to prostě vůbec nezačalo zajímat, někdy byly celé odstavce uplně zbytečné a já je jenom přeletěl očima, abych už s touhle knihou mohl skončit.
Celkový dojem je tedy velmi slabý. Sbírku jsem si neužil, ač jsem na ni byl emocionálně naladěný.

19.12.2020

Murakamiho styl mi sedí, protože píše otevřeně, lyricky, ale zároveň srozumitelně, realisticky a čtivě. A nevadí, že je to smutné a většina povídek nekončí usměvavě. Koneckonců, přesně takové konce, napůl tmavé a napůl otevřené, mám nejradši.

27.08.2020

Kniha povídek. Knihu jsem hodnotil pozitivně.

06.08.2020

Můj první a určitě ne poslední Murakami. Některé povídky se mi líbily víc než jiné, ale dobře se četly skoro všechny, takže dávám solidní 4 hvězdy.

21.07.2020

Má první kniha od tohoto spisovatele, trochu mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův styl, ale povídky byly zajímavé a těším se na další knihy autora.

12.06.2020

Klasickej Murakami. Krásnej. Povídky. Jedna Kafkova Proměna z druhý strany, odehrávající se v Praze plný okupačních vojsk. Jiná jako předobraz Kroniky ptáčka na klíček. A zase ty jeho tajemný světy, v kterejch máme to štěstí žít jen někteří. Paráda. Souznění. Doporučuju. Všem.

26.05.2020

Murakami patří k mým oblíbencům. Povídky jsou psány jeho typickým, ale přece jen sevřenějším, konkrétnějším stylem. Jejich postavy jsou jako vždycky tápající, hledající, toužící...Bavilo mě to.

06.04.2020

Mě ty povídky připadají, jako kdyby mi autor viděl do hlavy, když jsem v mládí, ve chvílích třeskuté dlouhé chvíle, zkoušel jalově přemítat o životě. Zvláštní je i autorovo zaujetí sebevraždami. Naštěstí knížka nebyla dlouhá.

17.03.2020

Byl to Murakami, takže to pro mě určitě nebyl ztracený čas, jen mi zkrátka u něj úplně nesedla forma povídek. Mám nejraději jeho tenčí knihy, ale věnující se celou dobu jedněm postavám, tohle na mě bylo trochu moc krátké, povrchové a místy až zmatené. Ale myšlenky a způsob psaní jsem jako vždycky milovala.

26.01.2020

Je to má třetí kniha od Murakamiho, ale nemůžu si pomoct, díky neustále vracejícím se motivům, tématům a postavám už mi jeho knihy začínají splývat...Povídky mi přišly kvalitou nevyvážené, některé budou ve mně rezonovat velmi dlouho a byl to skvělý čtenářský zážitek, jiné mě naopak neoslovily. Co se nedá vytknout, Murakamiho knihy se výborně čtou.

24.12.2019

Povídková sbírka, která se mi líbila daleko více než samostatně vydané dílka (např. Útok na pekárnu). Příběhy mají zvláštní atmosféru, tak typickou pro Murakamiho. Nemohu si pomoct, ale já mám ty dva Japonce (H.M.+K.I.) tuze rád.

09.12.2019

"Ženy jsou od narození vybaveny jedním zvláštním nezávislým orgánem,který jim umožňuje lhát.Jsou mezi nimi jenom drobné odlišnosti v tom,jaké lži používají,v jaké situaci a jakým způsobem.Ale v jistých okamžicích lžou zcela zaručeně všechny ženy,a to i v důležitých věcech.60%.

20.11.2019

Začala bych povídkami, které se mi líbily nejvíce – těmi jsou Drive my car a Zamilovaný Samsa. V první z těchto povídek mě překvapil vztah hlavního hrdiny a jeho zesnulé ženy. I přesto, že ho trápila myšlenka co hledá jeho žena u jiných mužů, zároveň spolu dokázali žít šťastný život. A povídka Zamilovaný Samsa je prostě geniální. Celkově šlo o velmi povedené povídky o mužích a jejich vztazích k ženám. Každopádně se mi líbila nejen kniha jako taková, ale také různé pohledy na vztahy, s japonským nádechem.

01.11.2019

Pokud v letošní Čtenářské výzvě byl opravdu výrazný okamžik, kdy jsem si říkala " to prostě nedám" , pak u této knihy. Autor je znám a obdivován po celém světě. Vytrvala jsem, chtěla jsem vědět, zda více pochopím jinou kulturu, vždyť o tom tento bod výzvy byl. Povídkové zpracování jsem opravdu vítala. Vždy jedna povídka a další úplně jiné knihy mezi tím. Dočítala jsem dnes po několika dnech horeček, kdy jsem nemohla otevřít oči, ani knihu. Každá povídka v sobě nesla tak bezbřehou bezútěšnost. Řekla jsem si, kočka, bar, tajemný cizinec, to bude jiné....a byla jsem konfrontovaná s tím, že zřejmě nerozumím japonským mužům, nebo panu Murakami. Aby nedošlo k omylu, napsané to je výborně, jen to nebylo něco, co bych dokázala číst často. Zvraty v jednání mužů byly také velmi zvláštní. Přečteno včetně doslovu, který zdařile dotváří atmosféru, i když si myslím, že v povídce zasazené dějově do Prahy ( to potěšilo) šlo o postapokaliptickou událost. Ale na mě nedejte, já si při tom začátku vzpomněla na prví díl Živí mrtví. Nejvíce se mi asi líbila Šeherezáda, ne pro to podivno ( co to vlastně bylo za chlápka?) , ale pro atmosféru příběhů. No a nebo proto, že se po dočtení cítím tak trochu jako mihule potoční ?
Že je moje hodnocení naprosto osobní dokládám na úryvku, který je překrásný: " Bylo by to hezké, kdyby existovalo někde na světě zařízení, které by dokázalo přesně změřit míru žalu. Nějaký přístroj velký tak akorát, aby se vešel do dlaně. Lidský žal by měl vyjádření v exaktních hodnotách. Pomyslím na to pokaždé, když měřím tlak v pneumatikách."

23.10.2019

Murakamiho povídkám jsem na chuť nepřišla. Možná je to prostě běžec na dlouhý tratě a jen tam umí oslnit. Záměr zachytit mužské trápení a pocit opuštěnosti se mi líbil, jenže povídky mi přišly těžko čitelný a to podstatný jak by mi unikalo. Nejvíc se mi vryla povídka „Nezávislý orgán“ o člověku, který byl stále nad věcí, ale jen do jisté chvíle; a svojí atmosférou pak povídka „Kino.“

„...nezáleží na tom, nakolik si s někým rozumíš, ani na tom, jak hluboce miluješ, dohlédnout až na dno cizí duše nedokážeš.“

29.06.2019

I muži mají své dny... Zajímavý pohled do světa, který bych vlastně nečekala, protože muži přece nepláčou. Murakami mi ukázal, že nejen pláčou, ale také že trpí, jsou zmatení, nejistí, neví si rady, tápou, dokážou se pobláznit, trpět pro lásku i pro ni zemřít. Nečetlo se to zrovna lehce, ale zajímavé to určitě bylo.

03.06.2019

Povídky s nevyrovnanou kvalitou, která je ovšem - až na několik momentů - veskrze průměrná. Pokus o zajímavý pohled na muže bez žen, který občas sklouzává k samoúčelné filozofické manýře bez zajímavého rozuzlení či poselství.
Pro mne slabší odvar doposud přečtených Murakamiho knih.

21.05.2019

Od některých povídek jsem se nemohla odtrhnout, měla jsem je po přečtení často dlouho v hlavě a přemýšlela jsem nad nimi. Pro změnu některé jsem přeskočila.
Myslím, že jako žena mohu říct, že bez mužů je také velmi prázdno :)

07.04.2019

Přečetla jsem to celkem rychle a snadno, ale úplně nevím, jestli se mi to líbilo a jestli jsem obohacena.