Podivná knihovna
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219562/bmid_podivna-knihovna-219562.jpg
3
1547
1547
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館 , 2005
více info...
Přidat komentář
Tři hvězdičky jen proto, že je to Mistr. Murakamiho knížky miluju, ale tohle bylo nějak nad mé síly a chápání. Přečteno za chviličku, cestou k doktorce, nějaké dojmy to zanechalo, ale nevím, jestli chci na něco podobného myslet a vzpomínat. A - pouze můj názor - kdyby tam ty ilustrace nebyly a knížka stála polovinu, byla bych raději.
Tuto knížku jsem objevila díky čtenářské výzvě. Rychlé přečtení, ale skrytý význam ni zatím uniká. Snad až ji více "strávím", tak pochopím. Jinak musím vyzdvihnout nádherné ilustrace.
Murakami píše podivně. Trochu jako Kafka, říkám si někdy. Ale zároveň z té knihy nejsem až tak v depresi. Možná mi ještě nedocvaklo, o čem tenhle dost morbidní, krátký a zvláštní příběh ve skutečnosti byl. O podivné knihovně. O tom, že poznání je dost žádané zboží. O samotě. O strachu. O čem ještě? Stručné, ale tak nějak murakamovsky obsažné. A pěkné ilustrace, to se musí nechat. :)
Tak tohle je bezva úlet! Neskutečná bláznovina s úžasným nápadem! A ilustrace jsou třešničkou na dortu! Číst tuhle knihu je jako jíst chobotničky nebo jiné mořské živužíky - je to zvláštní, ale nějak vám to chutná a nutí vás to sníst další kousek a zkusit najít, co je na tom tak dobrého. Přečetla jsem, pochutnala jsem si na každé stránce, i když nevím proč a nutí mě to běžet do knihovny pro další kousek :-) .
Jakooo nevím co říct...to je prostě Murakami. Dočtete...přemýšlíte.... a i když vám to přijde jako blbost...něco to ve vás zanechá...
Toto je druhá povídka od Murakamiho, kterou jsem si přečetla. A jako takové krátké ponoření do podivného příběhu s magickým nádechem se mi to líbilo. Hlubší smysl mi asi unikl, do knihovny budu chodit dál...
Murakamiho čtu ráda, takže jsem se ochotně nechala pohltit snově hororovou atmosférou tohoto kratičkého příběhu. Dost jsem přemýšlela o tom, proč byl vlastně napsán, kde je ukryt alespoň v náznaku jeho smysl, poselství...Myslím, že klíčem k těmto úvahám by mohla být poslední věta příběhu, která odkazuje na novoluní, kdy zlo spí a lze mu proto uniknout, takže dává snad chlapci trochu naděje na šťastnější časy.
Taková jednohubka - fantaskně hororová "pohádka" pro dospělé. Díky krátké stopáži snadno stravitelná. Jestli to někomu (třeba japoncům) dává nějaký hlubší smysl, mně ne, přišlo mi to jen jako jakási fantazie - asi jako kdyby literárně zdatný člověk popsal svůj sen. Neurazí nenadchne - i když atmosféru to mělo, to zase ano.
Kniha měla příběh s rychlým spádem a lehce hororovym nádechem ... jediné, co mě mrzelo, byl tem smutný konec ... ale jinak dobré čtení
jsem lehce zaskočená posledním odstavcem; ještě si podumám:).. bavilo mě to, ale několikrát mi zaskřípalo mezi zuby překladatelské sousto, jen takové drobečky, nic k zatracení:)...
S tímto žánrem, tedy povídkou, a i autorem mám první zkušenost. Knihu jsem přečetla díky čtenářské výzvě, ale už od začátku jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Je to doslova taková jednohubka. Za pár desítek minut přečteno. Ale i po přečtení si nejsem úplně jistá, co bych o ní mohla říct. Možná to byl záměr, možná ne. V tomto stylu knih si nemůžeme být nikdy jistí. Japonská literatura je hrozně složitá věc a tolik popisů, a až misteriózních přirovnání, která mají většinou hlubší smysl, než čtenář může pochopit, jen rozšiřuje možnosti jak vnímat knihu. Samotný námět je určitě zajímavý, bohužel závěr a celkově druhá část knihy byla jakási zvláštní. Už samotnou postavu ''ovčího mužíčka'' jsem nepochopila. Prý se už v pár knihách od Murakamiho objevila, takže je velká pravděpodobnost, že má nějaký svůj skrytý účel. Z formy knihy jsem si myslela, že to bude literatura určená dětem, opak je však pravdou. Jen málo dětí se pokusí pochopit příběh trochu jinak, než je napsáno na papíře. Každopádně příběh jako takový se mi nezdá nijak zvlášť výjimečný, spíše divný a místy nesrozumitelný.
Velmi zajímavé ilustrace, ovšem příběh je velmi zmatený, byl to náhodný výběr v knihovně, přečetla jsem, ale nijak zvlášť mě nezaujala.
Krásné ilustrace, magické a snové, ale místy jsem bloudil jako v naší přeházené a podivné knihovně:)
Těžko říct, je-li Murakamiho Podivná knihovna pohádka pro dospělé nebo mysteriózní thriller pro děti. Ať už tak nebo tak, je to zvláštní dílko, které více než příběhem, který je skutečně prajednoduchý bez zbytečných zákrut či odboček, zaujme svým stylem. Na mysl se mi vkrádá přirovnání ke Gaimanově Koralině, ale ta je ve svém projevu daleko děsivější a dovolím si tvrdit, že i propracovanější a syrovější. Každopádně jako jednohubka před spaním je to prima počteníčko. Nenáročné, nepříliš děsivé, ale docela roztomilé.
Jediné, co k tomu mohu dodat: ilustrace nádherné, příběh zmatený a podivný. :)
Také přečteno v rámci čtenářské výzvy.
Další z Murakamiho jednohubek. Kniha na jedno sousto. Ponurý, tajemný příběh z podivné knihovny, kde je vše jiné, než bychom předpokládali. Opět se zde objevuje postava Ovčího mužíčka, v Murakamiho knihách tak často zmiňována. Přemýšlím, zda má tato postava (či ovce jako taková) nějaký hlubší význam v Japonské kultuře. Potom by celý příběh možná nabral i dalšího rozměru. Při čtení této povídky se mi hlavou honily otázky, nabyla jsem dojmu, že právě ony byly důvodem k napsání této povídky. Znám téměř všechna Murakamiho díla, a tak vím, že i ty zdánlivě nepochopitelné věci nejsou v jeho knihách zbytečné. Vždy mají svůj hlubší význam. Proč příběh skončil, tak jak skončil? Co se stalo s Ovčím mužíkem? Do jaké míry to byl sen a do jaké míry skutečnost? A nejsou naše sny náhodou, svým způsobem, vždy “skutečností”? Nechám tyto otázky v sobě ještě chvíli doznívat a možná pochopím...
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o knihách
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
nejsem si jistá co si o knize myslet, jak nad ní přemýšlet. rozhodně ve mě zanechala zvláštní pocit. proč, to nevím - povídky nečtu, příběh takový nijaký, postavy ty už byly zajímavější, ale stejně. určitě mám ale chuť si přečíst další knihy od Murakamiho a to možná hned zítra.