My proti vám

17.09.2018

Zprvu jsem se trochu bála, jak se dokáže Backman vrátit do Medvědína, aniž by opakoval stejný model, ale vidím, že moje obavy byly neoprávněné. Fredrik Backman sice některé modely opakoval, ale ono to ani trochu nevadilo, do příběhu se prokousával hodně pozvolna, ale to taky vůbec nebylo na škodu. Protože on píše o životě a ten sám občas opakuje podobné modely, i když je pokaždé zcela jiný. Nepřestává mě překvapovat, jak moc výstižně Backman píše, jak umí trefit charaktery, jemné nuance a zákruty žití. A je úplně jedno, jestli se jeho příběhy odehrávají ve fiktivním Medvědíně ve Švédsku, stejné můžou probíhat ve vesnici na Vysočině, v Brazílii, v některé z londýnských čtvrtí. Všude to bude podobné a je jedno, jestli autor zasadí příběh do hokejového, fotbalového či šachového prostředí.
Protože všechno je složité a zároveň strašně jednoduché.
Backman nepíše černobíle, na všech postavách si najdete něco z obou stran barevné škály. Ti, co působí prostě jako sígři, nakonec svými činy kolikrát překvapí, ti v oblecích a kravatách za příjemnými obličeji skrývají kde co. Backman tentokrát přidal víc politiky, která leccos převrátí naruby. I tak je My proti vám pořád knížka o obyčejných životech, běžných každodenních příbězích, které v sobě nesou radost i zlost, lásku i bolest, závist i nenávist. Vlastně si umím představit nekonečnou sérii knížek o Medvědíně, protože vždycky se najde další osud, který stojí za to vypíchnout. Je to tak složité, ale zároveň strašně jednoduché.
PS: Zacki je prostě výborná postava.

16.09.2018

Tak ráda jsem se zas na pár dní vrátila do Medvědína. Znovu jsem propadla kouzlu spisovatelského umění pana Backmana. Vplula jsem do emoční smršti a setkala se se známými i novými postavami. Anna a Maya, Benji, Amat, Mira a Peter, Bobo, Zacki -nechci na mě zapomenout, tolik síly, naděje i lásky, nenávisti, silného lidství - všech možných emocí, které čtenář prožívá. Jen tak jak to umí mistr Backman !

15.09.2018

Je to jenom hra. A je to úplně celý svět.
Fakt nechápu, jak to Backman dělá. Zase jsem věděla, že budu brečet, hned u první kapitoly. Jeho příběhy jsou neskutečně silné a lidské, všechno vždycky nedopadne jako v pohádce, je tam naděje i zmar, láska i nenávist. Úžasné pokračování medvědínských osudů.

15.09.2018

Tahle kniha je zklamání. Ne, moment, je O ZKLAMÁNÍ. O zklamání postav, které se nezachovaly správně. Zklamání postav, které se nezachovaly vůbec nijak. Zklamání moje, protože se zdálo, že si autor nedá pokoj a špatné zprávy snad neskončí.
Celou dobu jsem si říkala, že je to jako sledovat čtvrtfinále MS v hokeji, kde hraje ČR proti USA. Teda, aspoň já osobně, se na takové zápasy dívám s neskutečnou dávkou emocí, kdy se střídá napětí, radost, bezmoc, naděje, zklamání, smutek, letargie a nakonec přísaha, že už to znovu dělat nebudu. Protože jestli si můžete na něco vsadit, tak na to, že národní tým ČR prostě čtvrtfinálový zápas proti Americe prohraje. A stejně tak si můžete vsadit, že z vás při čtení Backman dostane všechny tyhle emoce.
- u Medvědína jsem psala, že je Benji moje láska, která v mých očích dělá všechno správně. Tady jsem na něm jednu chybu odhalila - je to příšerný kapitán týmu.
- Richard Theo? Nechybí na konci nějaké vysvětlení? Za celým jeho masterplánem stálo jen to, že chce vyhrát volby?
- Zacki byla skvělá a jsem proto ochotná zapomenout na budoucnost za deset let.
K celému tomu "kdyby spolu prožili celý život" se vyjádřím tak, že si půjčím slova Teema: "Nebrečím. Jděte do prdele."

14.09.2018

(SPOILER) "Viděli jste někdy padnout město? To naše malé městečko v lesích - padlo!
Viděli jste někdy město povstat? To naše povstalo.
Hokejky - dvě branky - dva týmy! Zelení proti červeným - medvědi proti býkům. My proti Všem! Protože My jsme Medvědi - Medvědi z Medvědína!
Tohle je příběh o tom - co se stalo poté, od jara do zimy."

Co se může stát, když jeden z nejnadanějších kluků má jedno velké tajemství - tajemství, které se neslučuje s hokejem? A co když se do sportovního klubu začne míchat politika? Koho se víc bát? Chuligánů s tetováním nebo chuligánů s kravatou? A co když někteří lidé řekli něco, co říct nechtěli, nebo neudělali to, co udělat měli?
Život je tak zatraceně zvláštní a nikdy není lehký. Dědkové z Medvědína by vám odpověděli: 'že ani takový být nemá'...

Knihu jsem dočetla včera ve 23:03! Utírajíc slzy, a neschopna usnout.... Ráda bych panu Backmanovi složila poklonu :-) Byl to po Medvědínu opět zážitek s velkým Z!
Krásná a silná kniha! Napsat knihu o hokeji, kde je hokej jednou z nejdůležitějších věcí a přitom zároveň úplně vedlejší dějovou linkou, to chce poklonu. A respekt!
Knize nechybí lidskost, přestože hlavním tématem je násilí a nenávist - v různých podobách. Naneštěstí tu hraje velkou roli i přátelství, pochopení a dobrá rozhodnutí.

Opět jsem se zamilovala do jeho stylu, do jeho způsobu a pojetí "dramatičnosti", do toho, jak mě dokáže názvem kapitoly rozsekat na tisíc kousíčků a pak vlastně zjistíte, že ten název je vsazen do jiného kontextu a nebo, že padlo jiné rozhodnutí...
Já chci další dávku emocí! Backmane, Děkuji!

14.09.2018

Moc pěkná knížka. Backman umí moc dobře vyprávět, drží Vás v napětí a Vy se nemůžete od knihy odtrhnout. Je to plné emocí a chytrých postřehů. Čtenář se dokáže výborně vcítit do všech postav, dokonce i do záporáků. Dokážete přesně pochopit proč se hrdinové chovají právě tak, jak nám ukazuje. I když nás neustále přesvědčuje o „naší vině“ jako chybujících jedinců, o vině celé společnosti, o surovosti okolo nás, stejně je to pořád Backman a i na tom chuligánovi a i na tom slizkém politikovi vždycky najde alespoň jednu dobrou věc. V podstatě nás přesvědčuje, že se můžeme změnit jak jako jednotlivci, tak jako společnost. Backman má prostě rád všechny lidi a stále jim dává nové šance a snaží se v tomto postoji vychovávat i nás čtenáře. Nicméně s tou výchovou a těmi růžovými brýlemi se to má jako s kořením, každému chutná jiný mix a jiné dávkování. U mě to tentokrát nebylo 100%, ale i tak musím říci, že knížka je to super a rozhodně stojí za to si ji přečíst

13.09.2018

Pan Backman nám ty knihy začíná nějak hrnout, to by nemuselo dopadnout dobře, pomyslela jsem si, když jsem po dočtení (brilantního) Medvědína zjistila, že nepotrvá dlouho a budeme mít v rukou jeho volné pokračování. Čert sper obavy, do té zapadlé vesnice jsem se chtěla co nejdřív vrátit a dozvědět se, co se s těmi, jež jsem si oblíbila stalo a jestli ti, pro něž jsem měla vyhrazené ne zrovna vřelé emoce, došli zaslouženému trestu.
My proti vám se odehrává pár měsíců po konci Medvědína a přestože je to stále krásná a silná kniha a navzdory tomu, že autor použil všechny osvědčené přísady a udělal to svým nezaměnitelným způsobem, nějak toho tentokrát bylo trochu moc do všech směrů.
Pořád jsou tu krásně lidské, hluboké a jímavé osudy, ale postavy už nejsou na pomezí, už jsou zhusta bílé anebo černé, s pár lidmi to dopadne až moc pohádkově a i když dojde ke ztrátám (které jsou avizované v samém úvodu knihy, takže to není žádný spoiler), tentokrát ve mně autor nedokázal - až na pár okamžiků - vzbudit skutečný smutek a vlastně ani žádné jiné emoce. Když se totiž budete dlouho bouchat do jednoho místa, to místo otupí a stejně je to i s Backmanovými moudry a stylem - pár je krásných, ale tady jich bylo příliš mnoho, i těch dobře znějících vět odhalujících děj bylo příliš mnoho.
Znovu se setkáváme se starými známými a s pár novými, znovu je ve hře láska, ta k hokeji, místu, kde žijeme, lidem i životu samému a všechno, co nás může přimět udělat, na scéně se objevuje i lokální politika a zákulisní čachry a všechno by to mělo fungovat dokonale. Jenže tentokrát - stejně jako v případě Britt-Marie - z knihy cítím už trochu kalkul - tohle lidi chtějí, takhle to napíšu, to se bude líbit. Smícháme staré dobré, přidáme nové dobré, dáme péct, zacukrujeme to trochou (ne)štěstí a hotovo! Cink nebo prásk, to je fuk a na pulty knihkupectví s tím.
Neznamená to, že by se mi My proti vám nelíbilo. Jen mám na Backmana trochu větší nároky než na jiné autory. Dál zůstává nadmíru lidským vypravěčem a spoustu jeho postav budete milovat. Bohužel mnoho z nich už může žít jen na stránkách knihy. Protože tam se dobrým bude dařit a spravedliví vyhrají a ti s dobrým srdcem a jádrem se nakonec zachovají správně.
Je to krásná, místy smutná a místy srdceryvná pohádka pro citlivější dospělé. A já mám pohádky ráda.

10.09.2018

Naposled jsem dočetla dojemnou, lyrickou knížku a teď vím, že byla „tichá“. Protože jak jsem vzala do ruky „My proti vám“, tak se to najednou stalo.
Prásk, prásk, prásk. Prásk, prásk. Měla jsem pocit, že ta knížka na mě křičí, že je plná hluku, a že se na mě přímo valí. (ne nemluvím o audiu).
Příběh je od samého začátku nabitý emocemi, tak jako hala zimního stadionu při utkání Medvědína proti Hedu. Je zalidněný, kromě již známých, dalšími postavami s různými příběhy a charaktery a do toho autor od začátku nenápadně připomíná věci, které se v Medvědíně již staly. Ale prvním příběhem nic neskončilo, dá se říci, že to tím vlastně všechno začalo.
V knize najdeme snad všechno, co mohou prožívat lidé na tak zapadlém místě – strach o práci, skvěle vystiženou komunální politiku a její aktéry, sounáležitost i jinakost, přátelství, lásku, nepřátelství, násilí, drogy, rvačky, odvahu i strach, osobní ztráty i odcizování, kytaru a pušku.......... prostě život takový, jaký je. „Život je tvrdý a bolí a tady si to každý přiznává. Ale pak se místní usmějí a řeknou: „Ale co už. To má být těžké. Jinak by to zvládl kdejaký jouda z velkoměsta.““
V Medvědíně totiž, jako ostatně i jinde „bydlí dobří i zlí lidé, a tím pádem je to složité, protože rozdíl mezi nimi není vždycky jednoduché poznat. Někdy jsme obojím zároveň.“
Tahle kniha nemá hluchá místa, pořád se v ní něco děje, něco k něčemu spěje a já jsem se tím nechala pohltit a prožívala všechno s lidmi z Medvědína. Doporučuji.