My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379923/bmid_my-proti-vam-TbR-379923.jpg
5
1334
349
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Je tak snadné přimět lidi k nenávisti, až je nepochopitelné, že se vůbec navzájem snášejí. Volné pokračování románu Medvědín. Román My proti vám vypráví o měsících následujících po událostech, které otřásly Medvědínem v předešlé knize. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze, moc a přežití, který vypukne naplno ve chvíli, kdy se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo. Román My proti vám empaticky popisuje ničivé lidské vztahy na malém městě. Je to vyprávění o oddanosti, přátelství a lásce, která se nebojí čelit ničemu.... celý text
Přidat komentář
Autorův vypravěčský styl je originální, jakýmsi kouzlem dokonale čtivý a krásně empatický. Tentokrát ale zahání všechny sympatické postavy do těch nejtemnějších koutů neporozumění, nedůvěry, nebezpečí, výjimečně až do pekla zatracení. Některé situace se dají přirovnat k té nejtvrdší psychické i fyzické šikaně, jako by zkoušel, co všechno čtenář vydrží.
Viník? Třaskavá směs politiky, hokeje a zaslepenosti, záludně probouzející to špatné v nás?
Četl jsem dlouho do noci a měl jsem sen, v němž jsem se jako náctiletý probudil ve svém dětském pokoji, kde už dávno nebydlím, vedle postele seděla na zemi laskavá víla Alef, kterou jsem nikdy předtím neviděl, hezky se na mě usmála, držela mě za ruku, a pomalu mi docházelo, že já v tom nefér Medvědíně ani ve Švédsku nežiji a že je naštěstí všechno jak má být. Pak jsem se probudil doopravdy... a bylo.
85 % (aktuálně 182 hodnotících s průměrem 92 %).
…
Když se tmy bojí kluci, bojí se strašidel a příšer, když se tmy bojí holky, bojí se kluků.
…
Na své spontánní reakce býváme jen málokdy hrdí. Říká se, že první myšlenka bývá nejupřímnější, ale často to není pravda. Často je to ta nejhloupější. K čemu by nám jinak byla schopnost přemýšlet?
Tato knihy mě naprosto dostala. Ještě o krapet lepší než první díl.... a takto to chodí i v reálném světě !!!
Poslouchala jsem audioknihu. Můžu jen pochválit autorovu schopnost pracovat s našimi emocemi. Dává nám možnost pochopit, že každý hajzlík má i kladné stránky a že každý klaďas může být pěkný hajzlík, když je zatlačen do rohu. Nechává nás odpouštět a přijímat druhé, jací jsou. Moc ráda čtu Backmanovy knihy, vždy nechám jeho vliv působit na mé citečky a ráda přemýšlím: Co kdyby....
Výborná! Backmanův vypravěčský um se s každou další knihou zlepšuje a nadále je stylisticky velmi osobitý, což jen podtrhuje jeho jedinečnost. Asi 2 třetiny jsem byla v napětí, rezonoval se mnou i nějaký vnitřní třes, jak tohle všechno dopadne, kam tohle může až zajít. Nakonec se mi ulevilo, i když ne pro všechny hrdiny byl konec knihy šťastný. Kniha My proti vám ve mně utvrdila můj optimistický pohled na svět a naději, že všechno zlé je pro něco dobré a s každým koncem něco noveho začíná! Díky pane spisovateli!
Tahle kniha pro mě byla obrovským zklamáním. Střídala jsem četbu a poslech audioknihy a celou dobu jsem si říkala, jestli to proboha mám zapotřebí. Knihu jsem dokončila jen proto, že miluji Backmana a proto, že knihu jsem si přála jako vánoční dárek. Ale bylo to utrpení. Vůbec nechápu, proč něco takového Backman napsal. Ove i Britt-Marie jsou taky pohádkoví, ale je to postavené na podivínech s obrovskou porcí nadhledu a humoru. Člověk se při čtení dojímá, i tlemí nahlas. Ano, i tam jsou velké charaktery, postavy se chovají extrémně kladně, mají velká srdce a v sobě spoustu lásky, ale nemoralizují a neberou se smrtelně vážně. Miluju je. Úplně nekriticky. A zaslouží si to.
Tady jsem to chtěla vzdát hned na začátku. Prvních 70 stran bylo úplně o ničem. Prostě omílání Medvědína a kecy o tom, jací jsou všichni lidi, co si všichni lidi myslí, jak všichni lidi reagují... A věci typu, čtyřleté dítě samo na bruslích a zjistí, že je děsný talent?! To jako fakt?! Nikdo mu nevezme brusle, nikdo nejde s ním, aby mu je zavázal... Prostě samo proti všem, doma se o něj nikdo nestará a ono se samo naučí ve čtyřech letech bruslit. Kdyby se to celé nebralo tak strašně vážně a Backman celou dobu nepoučoval a nehrnul jedno klišé za druhým, nemoralizoval v každém druhém odstavci, tak bych to skousla, ale tohle fakt ne. Zlí politici, hodní chuligáni, plné město správňáků, kteří se všichni ve vypjatých situacích chovají správně, nikdy nejsou sobečtí a udělají velké věci. K tomu připočtěme, jak se celou dobu dozvídáme, že se stane něco strašného, někdo zemře, dozvídáme se, co by bylo, kdyby... za 10 let. Možná bych tuhle prvoplánovou pohádkovou ždímačku emocí skousla, ale nesměla by tak moc generalizovat a tvářit se tak moc vážně. Navíc posledních 80 stran tvořila zase jen sláma, navíc strašně chytrá moralistická sláma.
Medvědín se mi líbil, ač i tam už to bylo na hraně, ale tohle pokračování ne. Vím jistě, že tohohle Backmana, ač mě to mrzí, už nikdy neotevřu.
Opět skvělá kniha, ovšem líbila se mi o něco méně než předchozí díl. Medvědín mi přišel napínavější a dějově plnější. Tady jsem se chvílema nudila. Zase na druhou stranu, v prvním díle jsem se dlouho neorientovala v postavách, což tady už bylo lepší. A taky se zde děly dost zajímavé zvraty... no a konec? Čekala jsem něco úplně jiného, toto bylo však mnohem lepší.
Backman u mě skóroval prvními dvěma větami - Viděli jste někdy padnout město? To naše padlo.
Druhý díl byl ještě o něco dojemnější, mrazivější, poutavější. A zas ne tolik o hokeji, jak se může zdát, ale o démonech, co si v sobě nosíme, nevyřčené bolesti, lásce a důležitosti přátelství.
Nemám slov! Kniha mě bavila daleko víc než první díl..možná to bylo tím, že sem se už lépe orientovala, ale opravdu mě bavila od začátku do konce..sem ráda za to, jak dopadl Benji, protože sem se bála, že dopadne daleko hůř..fakt nevím, co víc říct..autor vše skvělé popsal a dokázal mě vtáhnout do děje, až sem nerada knihu odkládala..stoprocentně doporučuji
Bez debat dávám pět dvězdiček!
Mám stejné pocity jako po dočtení Medvědína. Zoufalství, bezmoc, slepé jednání X naděje, zastání, soudržnost.
Má třetí kniha od autora a rozhodně ne poslední. Fantasticky s napětím odvyprávěno. Nebyla tam snad jediná dějová linka, která by mne nudila či nezajimala.
(Jediné, co mi trochu překáželo, byl popis postav a vysvětlení jejich chování. Což lze sice chápat vzhledem k tomu, že ne všichni nutně museli přečíst i Medvědín.)
Nebylo to lepší než první díl, tedy pro mě. Ale i tak lepší než mnoho, mnoho, mnoho jiných knih. Prostě je to Backman. Po pár knížkách je jeho jméno značka, značka vysoké kvality, značka knih plných lidských příběhů, zkrátka dobrá značka.
Pokračování obvykle nebývají dobrá, často je to prostě jen nastavovaná kaše. Medvědín si nemohl přát lepší pokračování. Je v něm spousta zloby, lásky, nenávisti, politiky, života i umírání. A to vše v nádherném podání Frederika Backmana. Pro mě je to v současnosti nejlepší světový autor. Miluji jeho schopnost do jedné krátké věty vložit tolik "slov" a emocí. Miluji a současně nesnáším jeho hru se čtenářem, kdy naznačuje, že děj se nebude ubírat tak, jak bychom postavám přáli, kdy nás napíná a jen čekáme, kdy to přijde, kdy zasáhne ruka osudu a překazí "šťastně až na věky", nedá nám spát a nutí číst dál a dál, abychom konečně věděli to, co naznačil...
Vytkla bych jediné, na rozdíl od první knihy, kdy se Backmanovi podařilo velmi reálně zachytit, jak těžké je postavit se jasně na jednu ze dvou protistran, kolik faktorů ovlivňuje lidské rozhodování a jak zdánlivě jednoduchá věc může být složitá, tak mám pocit, že v My proti vám se nechal strhnout k zjednodušení a klišé, že pod drsnou slupkou je dobré a zdravé jádro. Mé čtenářské já milující dobré konce je rádo, ale je to až moc jednoduché uspořádání světa.
Opravdu kniha, kterou bych si chtěla přečíst ještě jednou. Nejprve jsem si říkala, jestli tolik mouder, postřehů může být pouze v jedné knize. Ale neodtrhla jsem se ani na chvíli. Kompozice, nedořečenost, předvídavost autora (tak by to mohlo být, kdyby...) dává čtenáři možnost zastavit se i nad svým životem a zkusit hru na "kdyby". Zároveň mě velmi pohltilo prostředí - představa měst v hlubokých lesích, zdivočelost, hájení sebe sama (jako jednotlivec i jako městečko samotné), hokej není v příběhu úplně v popředí, ale přesto hraje velmi důležitou roli. Skvělá kniha.
Stejně jako první díl, je i pokračování Medvědína skvělým počinem, kdy je prostě radost číst… A mít možnost prožívat s hlavními hrdiny všechny jejich radosti i strasti. A že jich nebylo zrovna málo. Kniha o nesnadných rozhodnutích, která mění životy všech zúčastněných. Kniha o laskavosti, rodině, lásce, ale i jinakosti, bolesti a strachu. Kniha, která má všechno, co správná kniha má mít.
Opět skvělé. Už jsem zapomněla jak se mi líbil Medvědín...jsem ráda, že jsem si to připomněla a zase byla unešená.
Kniha plná emócií. O dobre a zle v nás, o tom, že život nie je jednoduchý. On taký nemá byť. O láske - k partnerom, deťom, kamarátom, hokeju, mestu...
"Před domem stojí matka. Nakládá do auta tašky svého dítěte, kolikrát tohle uděláte, než vyrostou? Kolik hraček posbíráte ze země, po kolika plyšácích pátráte v rojnici, když je čas jít spát, a kolik rukavic beznadějně ztratíte ve školce? Kolikrát si pomyslíte, že jestli příroda opravdu chtěla, aby se člověk rozmnožoval, měly už díky evoluci rodičům narůst na rukou obouvací lžíce, aby dosáhli pod všechny zatracené pohovky a lednice? Kolik hodin strávíme v předsíni čekáním na děti? Kolik vlasů nám z nich zešediví? Kolik životů věnujeme jejich jedinému? Kolik je toho potřeba, abychom byli dobří rodiče? Nijak zvlášť moc. Jenom všechno. Jenom úplně všechno"
prásk
První díl se mi líbil trochu víc.
prásk prásk
Druhý byl, ale taky super
prásk prásk prásk
Mně se tedy Medvědín líbil o trochu víc. Škoda, že nebyla více, rozepsaná postava trenérky, ta byla zajímavá. Ale nejlepší jsou stejně hlášky Ramony z Kožichu.
Opět neskutečně čtivá kniha.. Nemohla jsem se jí dočkat, Medvědín jsem totiž dočetla v sobotu a ten moment, kdy jsem si pro knihu mohla v pondělí zajít byl skoro nekonečný :D :) Musím říct, že byla o dost negativnější než první díl, nebyl tam takový ten moc "hezký příběh", ale i tak byla kniha krásná a její postavy prostě žeru..
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha My proti vám je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 754x |
| Čtenářské výzvě | 218x |
| Doporučených | 171x |
| Knihotéce | 521x |
| Chystám se číst | 448x |
| Chci si koupit | 92x |
| dalších seznamech | 17x |
Wow! Tak takovou čtivost u druhého dílu jsem nečekala. Tentokrát míň o hokeji a víc o vztazích, ale i tak. Nemohla jsem odložit a fascinovaně četla dál. Děj, co mě pořádně vtáhnul a donutil přemýšlet o komplikovanosti všech možných vztahů. Neuvěřitelně mě baví autorův vypravěčský styl, který dovede míchat zároveň minulost, přítomnost a budoucnost. Nakonec i slza ukápla. Doporučuji.