My proti vám
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379923/bmid_my-proti-vam-TbR-379923.jpg
5
1340
1340
Medvědín / Medveďovce série
< 2. díl >
Je tak snadné přimět lidi k nenávisti, až je nepochopitelné, že se vůbec navzájem snášejí. Volné pokračování románu Medvědín. Román My proti vám vypráví o měsících následujících po událostech, které otřásly Medvědínem v předešlé knize. Nejlepší kamarádky Maya a Ana tráví léto na odlehlém ostrově a snaží se nechat celý svět za sebou, ale nic nedopadne tak, jak doufaly. Řevnivost mezi Medvědínem a sousedním městem Hedem přerůstá v zuřivý boj o peníze, moc a přežití, který vypukne naplno ve chvíli, kdy se střetnou oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajemství jistého mladého hráče a celé město musí ukázat, zač vlastně stojí. Bude se říkat, že toho roku přišlo do Medvědína násilí, ale není to pravda. Násilí tam totiž už dávno bylo. Román My proti vám empaticky popisuje ničivé lidské vztahy na malém městě. Je to vyprávění o oddanosti, přátelství a lásce, která se nebojí čelit ničemu.... celý text
Přidat komentář
Moc často se nedojímám, ale tady jsem měla každou druhou kapitolu na krajíčku. Opravdu asi ještě emotivnější než Medvědín, vedle kterého zůstává na čestném místě v knihovně. K oběma se určitě ještě vrátím.
Pokračovanie. Ešte silnejšie.
Prerevala som pol knihy.
Zlé rozhodnutia, dobré rozhodnutia, nenávisť, láska, odcudzenie a znovu sa hľadanie.
Ďalej nečítajte, ak ste nečítali Medvědín.
"Blbci nebudou říkat, že HC Medvědín zničil Kevin, ale že ho zničil "skandál". Protože pro ně skutečný problém nepředstavuje to, že Kevin znásilnil Mayu, ale že se Maya nechala znásilnit. Kdyby neexistovala, tak by se to nestalo. V mužském pojetí světa jsou s ženskými vždycky problémy."
"Dlouhé manželství se skládá z tolika drobností, že když se poztrácejí, ani nevíme, kde je začít hledat. Třeba to, jak se ho dotýkala, jakoby ani vlastně nechtěla... Nebo jak ji jeho rty letmo políbily do vlasů, když ji míjel u kuchyňského stolu, a oba sa přitom dívali někam jinam.
...
Takže, když zmizí nikdo neví proč a lidé najednou žijí vedle sebe, a ne spolu."
"A Lifa si nevymýšlí. Tu noc s ním pak běhá po silnici tam a zpátky, dokud se nezhroutí na zem, a poté co ho Amat na zádech odnese domů, začne s ním běhat Zacharias. Když pak nemůže ani on, nastoupí další. Dva tucty pošahaných magorů, co Amatovi slíbili, že dokud bude potřebovat parťáka na trénink, nebudou kouřit ani pít.
Za deset let, až bude Amat hrát hokej profesionálně, na to nezapomene. Někteří z kluků, co tu dneska jsou, mezitím zemřou na předávkování, někteří zahynou násilnou smrtí, někteří budou ve vězení a z některých budou trosky. Ale někteři budou mít život, krásný a hrdý život. A všichni budou vědět, že tady kdysi v létě běhali pro vyšší cíl. Amat bude v televizi dávat rozhovory v angličtině, a když se ho reportér zeptá, kde vyrůstal, odpoví: "I´m from Dolina." A každej magor tady bude vědět, že na ně nezapomněl.
Neměl tým. Tak mu dali armádu."
"Bohužel tohle všechno si za pár let pamatovat nebudeme. Mnozí z nás si při pomyšlení na tyhle měsíce budou pamatovat... nenávist. Protože takhle zkrátka fungujeme, v dobrém i zlém, a vždycky definujeme dobu podle jejích nejhorších okamžiků. Takže si budeme pamatovat násilí, protože to tehdy začalo. Mluvit o tom samozřejme nebudeme, to se tady nedělá. Místo toho budeme mluvit o hokejových zápasech, abychom se nemuseli zmiňovat o pohřbech, které se konaly mezi nimi."
"Maya kývne. Jdou domů k Aně. Přede dveřmi Maya zalže kamarádce, že je v pořádku, že zvládne dojít domů sama, protože Ana se tak strašně snaží, aby všechno bylo zase normální, a Maya ji nechce zklamat.
Ale když je pak sama, sedne si na pařez a rozbrečí se. Pošle esemesku mámě. "Můžeš mě vyzvednout? Prosím."
V těchle lesích ani nikde jinde není máma, která by projela mezi stromy rychleji."
"Nikdo neví, odkud se bere násilí, a proto si rváč vždycky může myslet, že má pro své jednání pádný důvod. "Neměls mě provokovat." "Víš, jaký pak jsem." "Je to tvoje chyba. Zasloužils to. řekl sis o to."
"Mira o tej nábojnici nikdy dětem, Peterovi ani nikomu jinému neřekne. Ale když se vrátí domů, sedí oba sousedé, stará paní a ještě starší pán, v zelených tričkách na rozkládacích židlích před garáží. Dveře do domu mají otevřené, v předsíni se svítí, Mira vidí, že děda si uvnitř opřel pušku. Je starý a pomalý, puška možná není ani nabitá, ale to je jedno. Paní na Miru kývne a řekne:
"Běžte se prospat Miro. My tady jen trochu dohlédneme na provoz."
Stařík otevře termosku s kávou a řekne:
"Říká se, že tu v posledné době nějaké stěhovací firmy začaly dostávat špatné informace a jezdí na nesprávné adresy. Ale v téhle čtvrti už se to nebude opakovat."
Pár slovíček. Drobné gesto. To stačí, abychom dali najevo, že tu bydlíme taky.
A nenecháme si srát na hlavu."
"Ja vím chlapče. To je jasný. Prostě si jen budeme muset najít nový "normálně". A teď jsou tu dva druhy lidí: někdo potřebuje víc času a někdo víc rozumu. Ten druhej typ je ztracenej ale nejspíš musíme počkat na to, kolik lidí spadá do toho prvního, a pak jim to budeme moct začít vtloukat do hlavy."
Benji se vyhne jejímu pohledu.
"A vás jsem taky zklamal?"
Ramona se do hlasitého smíchu a přitom vykašlává kouř.
"Mě? Protože chceš spát s chlapama? Ty moje zlato, tebe já jsem měla vždycky ráda. Přeju ti šťastnej život. Takže je mi jen líto, že chceš spát s chlapama, protože ti rovnou můžu říct, že s chlapama k žádnýmu štěstí nepřijdeš. Ti jsou jenom na obtíž."
"Fatima vejde do hedské haly sama, ale nese si dva lístky. Sleduje zápas a vedle ní je jedno místo prázdné, místo pro Ann-Katrin. Když na led vyjede Amat, vstane a začne fandit, když vyjede Bobo, jásá dvakrát tolik. Odteď to tak bude dělat na každém zápase, kde bude hrát Bobo nebo jeho sourozenci. Ať se vrtnou kamkoli, na tribuně bude praštěná ženská, která randál za dva."
"Lidé si šeptají, ukazují, nikdo se jim však nepodívá do očí. Někdo se možná stydí, někdo neví, co jim říct. Hodně lidí by za nimi možná chtělo zajít, ale bojí se být první, kdo vstane.
A tak jich vstane rovnou pět.
Dědci. Mají na sobě zelená trička s nápisem "Medvědnín proti všem" a cestou se popichují za to, jak příšerně zestárli. Jeden z nich nabídně rámě Benjiho matce a dovede ji na své místo. Zbytek přenechá místa sestrám. Když Adri míjí jednoho z nich, ten jí stiskne ruku a řekne:
"Řekněte bratrovi, že ti, co nejvíc křičí, jsou možná nejvíc slyšet. Ale nejvíc jich není. Nás je mnohem víc."
Dojal jsem se,několikrát,to se vám Pane Backmane povedlo.Myslím tu vaši schopnost hrát si se čtenářem-jednou ho pohladit a jednou mu ji napálit.Kniha obsahuje tolik témat k zamyšlení,takový je opravdu život.Jako otec dvou kluků o tom vím své.Nicméně Medvědín byl o kousek lepší.Tady bylo moc politiky.Ale opět výborné.
No tak prosím....Nejdříve jsem od Fredrika četla Muž jménem Owe, kniha , která mě odrovnala. Nyní jsem se dostala k této. Zaprvé musím dočíst Medvědín a všechny další knihy co byly napsány perem tohoto geniálního spisovatele. Zadruhé je to dávka emocí , zamyšlení , úsměvu a především krásneho příběhu. Jak Owe, tak tato mě naprosto odrovnala a nedá se nic dělat, já tohohle spisovatele miluju a okamžitě sháním další knihy.
A zase jsem emočně rozervaná na tisíc kousků....
Další životní trápení a radosti, zrada a odpuštění, nenávist a láska ....., tak jak to od Backamana známe.
Jen mi trošku chybí ten černý humor, alespoň Ramona to trochu napravila.
Nevěřila jsem, že to bude tak dobré jako Medvědín. A bylo, dokonce možná ještě lepší. Vypadá to, že jde stále jenom o hokej, ale vlastně ne, pomalu se vám dostanou pod kůži všechny postavy a vy s nimi žijete jejich příběh. Backman je fakt mistr pera a možná, že z nás při čtení jeho knih dělá alespoň na chvilku lepší lidi. S velkým citem. Doporučuji napřed číst Medvědín.
Posloucháno jako audiokniha. Výkon narátora byl opět perfektní a pozvedl knihu o level výš. Zpočátku mě kniha dost nudila, protože se hodně vracela k Medvědínu a tomu, co se tam stalo. Pak ale začala kniha postupně gradovat a já si začala poslech užívat. I na moralizování jsem si postupně zvykla až jsem si ho oblíbila.
Backmanovy knihy má moc ráda a na každou novou se vždy hodně těším. Dovede se dokonale vcítit, popsat emoce, rozpitvat myšlenky svých postav tak, že nakonec i ty záporňáky dokážu pochopit a soucítit s nimi. Pokračování Medvědína je stejně dobré jako první díl, lidské, nečernobílé. Jen toho temna a násilí, zášti a intrik už bylo pro mne příliš, proto příště prosím trochu veselejší příběh.
Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem letos četla, ona totiž vůbec není jen o hokeji, je o lidech, o životě, a ten sport je tam pouze kulisou. Je o lásce i nenávisti, přátelství a soudržnosti, je o tom dobrém i špatném, co má v sobě každý z nás.
Pane Backmane, děkuji za krásný zážitek, který mi čtení této knihy připravilo, děkuji za emoce... od smíchu po slzy, jež ve mně příběh vyvolal, takové knihy mám ráda.
Doporučuji !!!
Mrzí mě to, ale už to není ono. Zatímco v první části rozehrál Backman propracovanou a uvěřitelnou hru charakterů i jejich osudů, tak v následném dění už zřejmě nezbyl nikdo, kdo by neměl skryté či zlé úmysly.
Příliš mnoho tajně nafocených fotek či natočených videí, která se anonymně objevují na internetu, aby je v jedné minutě vidělo celé město. Uslzené obličeje, prokousané tváře, nehty rozervané dlaně, hlasitá polknutí a do extrému hnané banality. Obvyklá klišé o pletichách neschopných i všehoschopných politiků, v jednom případě s prakticky neomezeným dosahem, a proti tomu medvědínský Don Corleone v černé bundě řešící problémy pouhým zvednutím obočí. Víceméně všechny postavy příběhu se rozpadají a to jak v sobě, tak i ve vztahu s okolím. Nikdo s nikým normálně nemluví a pokud ano, tak pouze napůl. Většina činů i událostí je motivována spíše nekalými pohnutkami a nakonec i ty pozitivní mají často kořeny v nějakém neupřímném podhoubí. Řada aktérů se chová až příliš strojeně a tím i málo uvěřitelně.
Popis dění okolo konkrétních hokejových zápasů či tréninků je pak už jen třešničkou na dortu, za který by se nemuseli stydět ani pejsek s kočičkou.
Po skvělém Medvědíně je tak pro mne jeho volné a temnější pokračování, které se chvílemi táhne jako by bruslilo na tajícím ledu, spíše zklamáním.
Rozhodně doporučuji přečíst obě knížky a rozhodně ve správném pořadí.
Už Medvědín mě chytil: jednak za vlasy a vláčel mě s hlavními hrdiny - a bolelo to. Potom za srdce - a bolelo to taky.
"My proti vám" už názvem varuje: bude ještě hůř. Backman přitvrdil: "Adrenalin. Násilí. Ty jsou jako láska." Přidal víc politiky, víc nenávisti a krev - a já pokaždé knihu otvírala s obavami. Také charaktery morálně rozmlžil a dodal: "Možná se od nás nelišíš tolik, jak doufáš." A nabil svou knížku tak silnými emocemi, že jsem si téměř neoddechla.
Backmanovy knížky mě vždy lidsky osloví - díky nim chci být lepší člověk; zní to pateticky, ale pokaždé to tak cítím. Platí to i u této. Ale k ní jako jediné z nich připojím výčitku: pro mě je tak vypjatá, že to bylo až příliš: držela mě za vlasy (na rozdíl od Medvědína celou dobu), bušila do mě, a jako by to nestačilo, drásala mě svými předpověďmi ("...dnes někdo zemře."). Katarze, kterou při čtení potřebuji, přišla až v závěru, jen se tak mihla...
Zajímalo by mě, jak Backman obstojí v čase. Nyní je pro mě stabilně jeden z mých nejoblíbenějších autorů a já si žádnou jeho další knížku nenechám ujít.
Nemohu najít slova, abych dostatečně vystihla pocit z Mědvědína první i druhé knihy... Možná to pochopí ten, kdo po mně tyhle dvě knihy otevře a pozná, kde mi slzy tekly tak moc, že jsem je nestihla zachytit..
Neuvěřitelně drsné, skutečné, něžné, sportovní, romantické i buranské, rodiče, děti, přátelé, mentoři, mladí, malí, silní, velcí, slabí, staří... neuvěřitelně dojemný!
Stejně skvělé jako Medvědín, jako bych z toho městečka mezi čtením obou knih na chvíli odjela. Velká myšlenka knihy, která říká že každý jsme zlý i dobrý...že nic není černé a bílé, a že i na pohled grázl má někdy velké srdce.
Backmana mám rád, a tahle kniha jen potvrzuje, že je skvělý spisovatel. Moc rád jsem se zase vrátil do Medvědína, protože mě zajímalo, co se stalo s hrdiny předchozí knihy. A rozhodně jsem nebyl zklamán - napínavé čtivo, kdy absolutně netušíte, jak se bude děj dále vyvíjet.
Přečteno jedním dechem. Nic víc, nic míň. Bude chvíli trvat než vše zpracuji a určitě to není naposledy, co jsem Medvědín a My proti vám četla..Citovat z knížky? Nejde to, musela bych jí opsat celou..
Vynikající pokračování Medvědína. My proti Vám čtenářům představí vše, co je v lidech dobré i zlé; ukáže, jak jednoduchá je nenávist, a složitá láska. Na konci jsem zůstala emocionálně úplně vyždímaná, ale čtenářsky naprosto spokojená.
I v tomto příběhu jde o hokej, medvědínský klub a Medvědín. Je to jenom sport, hokejový klub a malé zapadlé městečko. Anebo taky ne.
Kniha se mi líbila, dobře se mi četla a ráda jsem se opět setkala se starými známými postavami. Taky mi bylo potěšením se seznámit s postavami novými. Opět se zde projevil Backmanův laskavý humor. Trochu ale musím vytknout, že se nám na každé straně autor snaží podstrčit několik mouder a časem už mi to začalo být trochu protivné. Nevím, jestli to tak bylo i v Medvědínu, ale tady to opravdu trochu bilo do očí. A nakonec musím přiznat, že by podle mě Medvědín měl spíše zůstat jako samostatná kniha bez pokračování. Další díl byl sice milý, ale vyznění Medvědínu jako takového bylo o dost silnější. I tak opět děkuji panu Backmanu za pěknou četbu.
Dneska při čtení Dětí z Bullerbynu dětem na dobrou noc jsem zjistila, že ty Švédy zbožňuju už vlastně od dětství. A další knížka mě v tom utvrdila. Byla skvělá. Ač na to na první pohled nevypadá, ukrývá se v ní tolik mouder a pravd. Ale abych z ní nebyla jen unešená...postupem mi začaly trochu vadit ty vypointované konce kapitol, které Backman má v oblibě a začínala jsem tušit co mě ne/čeká. Ale ani za to bych rozhodně neubrala hvězdičku.
Štítky knihy
přátelství homosexualita švédská literatura dospívání rodičovství lední hokej severská literatura maloměsto LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Tak tohle bylo skvělé. Několikrát slzy a skoro pořád k slzám jen krok.