Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36471/bmid_lolita-3K0-36471.jpg
4
3683
520
Skandální bestseller o vztahu mezi pětatřicetiletým pedofilním intelektuálem a dvanáctiletou školačkou. V polovině padesátých let minulého století rukopis odmítla čtyři renomovaná americká nakladatelství a tak kniha poprvé vyšla v Paříži. Kontroverzní tabuizované téma a pověst „pěkné prasečinky“ možná láká senzacechtivé čtenáře, ti ale knihu brzy znuděně odloží. Lolita není lacinou a šokující vulgaritou. Jde o jazykově bohatou výpověď o skutečné vášni a neopětované lásce. Byť postavy nevzbuzují sympatie, ale jen lítost, příběh je to silný.... celý text
Přidat komentář
Může být několik pohledů na toto dílo. Ten, kdo to považuje za obscénní, či snad erotické dílo,nepochopil to a nechal se vézt vlastní představivostí či snad úchylkou.
Čtenář mravokárce jistě také odsoudil toto dílo. Zneužití dítěte, pedofilismus, fuj. Podle mě tápe ve tmě a ztratil se na nějaké stránce. Dílo lze chápat i jako zoufalství muže.
Ale nebudu se snažit popisovat možnosti pochopení díla jinými, protože se možná pletu a každý ho může chápat podle sebe.
Já bych dílo charakterizoval jako vyznání. Hlavní hrdina se vyznával ze zakázané lásky a to způsobem připomínající lyrickou poezii. A těch krásných metafor kolik autor použil!
Anebo si to všechno jenom namlouvám a zamiloval jsem se do Lolity jako H.H. Vždyť se "Podobala Botticelliho rusé Venuši-jemný nos a zastřený půvab", kdo by odolal.
Ale kdo ví....
" Kdo ví, je možné, že podstata přitažlivosti,kterou pro mě má nedospělost, netkví ani tak v průzračnosti čisté, mladé, zapovězené kouzelné krásy dívenek jako spíše v bezpečném vědomí situace, v níž nekonečná řada dokonalostí zaplňuje mezeru mezi málem dávaného a mnohostí přislíbeného-té ohromné růžové šedi, jíž se nikdo nezmocní."
"Lolito, co jsem udělal s tvým životem?" On miluje ji,ona nemiluje jeho,přesto že zná následky s ní stejně uteče a udělá všechno pro to,aby mohl být v její blízkosti.Co k téhle knize říct.Těžké přihlížet tomu,jak dospělý muž,který si nemůže pomoct ničí život teprve třináctileté dívce.Ale ikdyž vím,že to co cítí k Dolores není správné,nemůžu si pomoct zase já a kniha mě uchvátila,asi to bude tím že v tom nebylo nic víc než jen láska.
Precenená a navoňaná výpoveď jedného pedofila. Ale to neznamená, že ju nemám rada, no. Na jedno prečítanie.
Chudák pedofil vydíraný práskaným frackem? Ale kdeže! Humbert sice je nemocný, ale rozhodně to není chudák: je to mizera, který pro své privátní potěšení neváhá zkazit nezletilé dívce život a - tím hůř - dobře si to uvědomuje. Tu hru na kočku a myš tu hrají oba, a právě v tom se nejvíc projevilo Nabokovovo mistrovství: že nepojal příběh černobíle, ale pronikl do psychologie vztahu tak hluboko, že to až vyvolává jednu nebo dvě zajímavé otázky... Jinak nádherná práce s jazykem, jen děj by mohl být trochu sevřenější, rozvleklost místy unavuje - jen kvůli ní dávám pouze 4*
Neschopnost odpovědět na otázku "Kdo je vlastně oběť.?" mě provázela opravdu celým dílem ...
Ať o té knize člověk slyší cokoliv , vždy bude čekat něco jiného , než v knize čeká na něj ...
Lolita mě mile překvapila. Původně jsem si tuto knihu představovala jako jakési obscénní dílko, které bůhvíproč získalo slávu, a začala jsem ji číst jako takovou nepsanou povinnost. Ale je to opravdu fascinující dílo. Ani jsem si nedovedla představit, jak poetickým jazykem j možné psát o pedofilní lásce.
Ale i sama postava Lolity byla jiná, než jsem myslela. Nebyla takovou pouhou pasivní obětí, jak jsem myslela...
(Uwaga spoilery!) Před mým třináctým rokem života se kolem mě často manipulovalo se slovem lolita. V očích mého staršího bratra se to míhalo křehkými krasotinkami, které špulily na ulici jazyk, když oslintávaly lízátko. Když jsem se pak táhla já, odpadávaly ze mě sichrhajsky a placky s nápisy "Punk is not dead." Když jsem se pak o něco později seznámila se stručným obsahem knihy, pochopila jsem, že toto slovo a já se neshodujeme. Nechápala jsem, proč Lolitu číst a k čemu je to dobré. Starej chlápek s legračním jménem Humbert Humbert se zamiluje do třináctky, získá ji a pak jako co. Autor bude rejžovat na šokujícím tématu, z něhož by prudérní americký matky omdlévaly do apple pie, a to je asi všechno.
Lolitu jsem si přečetla, až když mi bylo dvacet dva. A přehodnotila jsem své názory od píky. Lolita byla to, co jsem od ní nečekala. Všechny ty laciné popisy sexu, které jsme před deseti lety hltaly z Cosmopolitanu, když byla matka u holičky na trvalé, tam nebyly. Zhýralé oplzlosti, prasárničky jako od Donatiena a snaha co nejvíc šokovat, o kterou jsme se snažily o pár let potom, se rovněž nekonaly. Popis lásky Humberta Humberta je lidský a tragický smutný. Lo mě dostala do úzkých a zahanbila mě, protože jsem milovala všechny zoufalé výlevy neschopného HH a nenáviděla tu zakrslou vyděračskou bestii. Je to snad důkaz neskrývané geniality Nabokova, když vás přivede do situace, že zcela nepokrytě fandíte pedofilnímu čtyřicátníkovi a jeho mladinkou oběť nesnášíte? Za mě ano.
Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše. Lo-li-ta. Jeden ze začátků knih, na které nikdy nezapomenu. Už vím, co je to Lolita. Není to jen předčasně dospělá holka, které si zotročila staršího muže. Je v tom i utrpení jejího HH, jeho zoufalství, že všechny nymfičky jednou vyrostou, neustálý boj svědomí a chtíče, které mezi sebou bojují na život a na smrt v bitce o něco zakázaného. Zlo čpící z obou charakterů, znechucení, pohrdání a porozumění, to všechno vám dá Nabokov. Lolita je kniha, kterou byste si měli přečíst. Nestane se, že by ve vás nezanechala žádné emoce a nepřipravila závěrečné otázky k poslednímu zúčtování. A to je známka punku (kvality). 5/5
Pokud čekáte knihu plnou zvrácené erotiky budete zklamáni, žádné oplzlosti se nekonají - jen šíleně zvláštní perverznost a láska. Příběh je napsán s lehkostí která vás pohltí a ocitnete se tak v hlavě člověka, který bojuje proti svým démonům. V průběhu čtení pocítíte každé jedno rozhodnutí Humberta a na vlastní kůži prožijete jeho radost i bolest. Budete cítit každou jeho výčitku a strach, nikoliv však z toho, že ho potrestají, ale že ji jednou navždy ztratí. Napříč knihou, napříč Amerikou se ztratíte v hlubinách Humbertovi lidskosti. Chvíli budete nenávidět jeho, jindy naopak nenávidět ji. Ano, tohle všechno ve vás dokáže Nabokov, doslova mistr psaného slova vyvolat. Co víc dodat. Snad jen čtěte a prociťte tu bezmeznou bezmocnost ve vzduchu..
Nie som literárny kritik, takže štylistickú stránku a veci podobné ohodnotiť neviem. Tri hviezdičky dávam za príbeh...a nehodnotím ani jeho morálku,,,,to v konečnom dôsledku ani nie je možné a nie je to ani cieľom samotnej knihy. V príbehu mi chýbalo prežívanie Lolity, to ako chorá myseľ Humberta poškodila tú jej detskú, to ako prežívala svoje detstvo ako vnímala to, čo s ňou Hubert robí. Záver knihy som prečítala už "nasilu", pretože som nechcela nechať knihu nedočítanu, no v podstate ma posledných 50 strán nezaujímalo, príbeh akoby niekde v polovici zastal.
Mistrně a poeticky napsaná kniha. Nebudu hodnotit morální stránku díla, protože to bych ji musela odsoudit. Jazyk je vytříbený, každá stránka šokuje erotickými nábojem a otevřeností bez příkras. Nabokův Humbert je psychopat, který se neváhá obhajovat před pány "porotci", je to cynik, který pohrdá téměř všemi, jen k Lolitě je schopen skutečných citů.
Nejlepší úvod knihy ever! Něco neskutečného! Prolog bych mohla číst tisíckrát a neomrzel by se mi. Ale už je to pár let, co jsem tuto knihu četla... první polovinu a styl vyprávění i psychiku Humberta jsem hltala, jenže pasáže druhé poloviny jsem musela přeskakovat, ztratilo to dech. Ale možná, až se k Lolitě s odstupem času zase dostanu, toto hodnocení změním a komentář upravím. Zatím 3 *.
Ó božská Lolito, jak prohnaná jsi byla... Možná i proto jsem našla malinkaté pochopení pro Humberta, pro člověka, který dokázal trpělivým krůčkem za krůčkem, alespoň na chvíli, polapit "zlatého kanárka" do své pasti.
Přesto se tato zpověď pro mě stala do budoucna jakýmsi varováním, velkým červeným vykřičníkem. Duševně chorý člověk vždy pro své činy najde nějaký důvod či omluvu, aby mohl dál a dál žít svou posedlostí.
Co musím ale vyzdvihnout, označit zářivě žlutým fixem a k tomu ještě vše několikrát podtrhnout, je absolutně bravůrní jazykový zážitek. Jednotlivé obraty, ladně rozvité věty, slovní spojení! Prostě skvost!!! Málokdo umí takto kouzlit se slovy.
Jednu hvězdičku strhávám za to, že jsem přece jen možná čekala od druhé poloviny knihy trochu víc než jen cestování od města k městu. Ale to už je jen a jen můj osobní problém :-)
Pro mne nadšení korunované rozladěním nad ne-pointou. Bohužel jsem se dostala do stavu, kdy jsem knihu nějakých sedmdesát stránek před koncem odložila, pak i založila do knihovny a jeden rok mi díky totálně dokonalému rozměru podpírala viklavé křesílko na privátě. Nalezena díky stěhování spíše omylem, činila mi náhodnou společnost na jedné cestě vlakem.
Přičemž jsem se uvrdila, že ani nějaké čtyři roky jí na změnu v mém pohledu nestačily.
Stále to po bombastickém úvodu, skvělé psychologii (sice nejsem pedofilka, ale jako tak nějak bych to asi cítila) upadá do zkratkovitého klišé, průměrnosti dalsí hq knížek. Podle mého to degeneruje intimní myšlenkové pochody nemocného člověka a redukuje původní dynamiku děje.
Co ční vysoko nad další nedostatky knihy je skvělá práce s jazykem a stylem.
Dohromady to ale nedá víc než tři a půl.
Třeba jednou nějaký brilatní šílenec zkusí napsat příběh Lolity:-)
Lolitu jsem četla plna velkých očekávání, která bohužel v závěru nebyla splněna. První polovina knihy a celá část seznamování s Lolitou byla velmi čtivá. Autor skvěle vystihl a vylíčil duševní pochody pedofilního člověka, což byl nejzajímavější prvek celé knihy (zvlášť vzhledem k tomu, že se s tímto kontroverzním tématem v literatuře moc často nesetkáváme). Nicméně druhá polovina byla o poznání horší a musím přiznat, že posledních sto stran jsem doslova protrpěla. Neustále se opakující jedno dějové schéma, sáhodlouhé popisy činností, pocitů, objektů a časté zbytečné odbočky, které dohromady naprosto pohřbily veškerou dynamičnost děje. Nehledě na fakt, že autor v této části již poněkud opomíná ten nejhlavnější motiv celé knihy – intimní vztah dospělého muže k malému dítěti (který se postupně transformuje do obyčejného vztahu zamilovaného muže k jeho vysněné ženě), čímž kniha ztrácí na své jedinečnosti.
I přesto všechno nelze Lolitě bezpochyby odepřít kvalitu a vysoký styl, jímž je napsaná, zvlášť, co se její formy týče. Nicméně já, jakožto příznivec spíše té obsahové stránky knih, Lolitu rozhodně nezařadím do svého seznamu oblíbených děl.
Perfektná sonda do duše chorého človeka, autor to zvládol bravúrne, klobúk dole. Nie je to však čítanie pre každého, osobne si myslím, že iba pre ľudí, ktorý sa aspoň trošku zaujímajú o danú dobu alebo riešenú problematiku.
Osobne si však myslím, že kniha sa zaraďuje do svetovej literatúry iba preto, akú kontroverznú tému na tú dobu rozoberá.
Ak by toto dielo vzniklo dnes, ležala by v poličkách kníhkupectiev tak, ako každá druhá kniha, pretože mám pocit, že dnes sa už ľudia len tak nad niečím nepozastavia.
„Lolita je slavná, ne já. Já jsem jen podivný spisovatel ..." Vladimír Nabokov
Utéct z klece reality tohoto světa ... téma táhnoucí se celým příběhem ... realita jako pouhý konstrukt jedince (nic takového jako objektivní skutečnost neexistuje) ... Humbert i Lolita jsou uvězněni ve své vlastní realitě bez možnosti z ní utéct ... Lolita o možnost nezávislého rozhodování přišla smrtí matky, pak už si nemohla vybrat, jak bude žít, koho bude milovat ... a Humbert si toho byl moc dobře vědom, Lolitu si "uzamkl do zlaté klece":
"...Zatímco já budu cloumat mřížemi, ty coby šťastná a zanedbaná holka si budeš moct vybrat mezi různými místy pobytu, všechna jsou si víceméně podobná jako vejce vejci. Nápravné zařízení, polepšovna, domov pro mladistvé provinilce nebo některý ten podivuhodný dívčí útulek, kde se plete a háčkuje, zpívají se chvalozpěvy a v neděli se dlabou žluklé palačinky. Tam pěkně pomašíruješ, Lolitko… "
... ale i Humbert je vězněm - svého vlastního chtíče ... a konvencí, které si vytvořila společnost ...
Nabokov v rozhovoru pro časopis Life řekl: „Jsem pravděpodobně odpovědný za to, že lidé už nebudou nikdy nazývat své dcery Lolita. Slyšel jsem, že toto jméno dostala od roku 1956 mladá fenka pudla, ale žádná lidská bytost.“
Je mi lito, ze v teto knize hleda spousta lidi jen sex, je to zpoved nemocneho cloveka, ktery bojuje sam se sebou, na konci to dobre popisuje. Lolita jeste nebyla psychicky dozrala.
Ale kniha pekna. Doporucuji nejdrive knihu, az po ni film.
Kniha byla báječná, napínavá, žádná nuda :) !!! ale filmové zpracování z rou 1997 se v mém srdíčku usídlilo přece jen trochu víc :D :))
Od knihy jsem čekala neco jiného. Nenadchla me a asi ji ani nezaradim do knížek které bych se nekdy přečetla podruhé.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Kniha Lolita je v
| Právě čtených | 115x |
| Přečtených | 5 905x |
| Čtenářské výzvě | 701x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 963x |
| Chystám se číst | 1 702x |
| Chci si koupit | 335x |
| dalších seznamech | 50x |
Už vím, kdo je Lolita. Děkuji pane Nabokove. Čekal jsem erotiku a ona nepřišla. Skvěle napsaná kniha. A tak zvláštní. Jako málokterá. Tak velkou jednostrannou beznadějnou a zakázanou lásku jsem nepotkal. A ta rozporuplnost. Pořád jsem si v hlavě nemohl poskládat sex s dvanáctiletou. Přesto si myslím, že Humbert Humbert musí být svou vřelostí a beznadějností sympatický každému. Je to tak krásné a nepochopitelné. Ale kdo nepoznal beznadějnou lásku, ať hodí kamenem. Láska s velkým L je jen jedna za život.