Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36471/bmid_lolita-3K0-36471.jpg
4
3691
3691
Skandální bestseller o vztahu mezi pětatřicetiletým pedofilním intelektuálem a dvanáctiletou školačkou. V polovině padesátých let minulého století rukopis odmítla čtyři renomovaná americká nakladatelství a tak kniha poprvé vyšla v Paříži. Kontroverzní tabuizované téma a pověst „pěkné prasečinky“ možná láká senzacechtivé čtenáře, ti ale knihu brzy znuděně odloží. Lolita není lacinou a šokující vulgaritou. Jde o jazykově bohatou výpověď o skutečné vášni a neopětované lásce. Byť postavy nevzbuzují sympatie, ale jen lítost, příběh je to silný.... celý text
Přidat komentář
Tak nečekaně dočteno.. myslela jsem, že s tím po pár stránkách seknu, ale naštěstí se autor nerozepisoval o detailech fyz. vztahu s Lolitou - čehož jsem se po tom úvodu bála a co bych nevydýchala.. co říct, patřím do skupiny, která má s knihou potíže. Humbert neustále řeší jak Lolitu miluje, ale ve skutečnosti je to jenom jeho chtíč. Nestará se jak jí je, co si myslí, psychicky ji týrá, zneužívá.. sám na konci píše, že o tom nechtěl přemýšlet, i když viděl její dětský utrápený obličej.. Humbert byl sobec a žárlivý tyran, Lolita nesnášená matkou a zneužívaná nevlastním "otcem" to ustála ještě dobře..
Během čtení jsem si Lolitu představovala starší, protože její skutečný věk a psychiku při takovém zneužívání si nedokážu a nechci představovat..
Styl autora se mi nelíbil, četla jsem stylem "kdy už to skončí", kniha ve mě až na nechuť nevyvolala žádné jiné emoce.. žádné sympatie s Humbertem - chudáčkem jednou svedeným a pak 2 roky soustavně zneužívajícím a posedlým..
Na knize mě nejvíc zaujal způsob, jakým na mě autor působí.
První část je zcela podřízena následování Humbertovy žádosti, která silně a neústupně táhne příběh kupředu. Zároveň jako by se vypravěč snažil podsunout mi myšlenku, že můj a jeho vesmír se od sebe v zásadě neliší - řeči o lásce a osudovosti, uhlazené vyjadřování, krotké, běžné kulisy, manipulativní upřímnost. Kontrast mezi tím, co se říká, a jak se to říká.
V druhé části se základní rozpor projeví naplno. Cíle může být dosaženo jen donucováním a vynucený stav je v každé chvíli ohrožen zánikem zvnějšku i zevnitř. Přestože postavy neustále mění místo pobytu, jako by se nehýbaly z místa. Necítíme v tom svobodu, spíš bezcílnost, provizorium. A únik. Štěstí je neradostné, získává se násilím na druhém. Neustálý koloběh uspokojení žádosti a placení ceny. Únava a obavy. Myslím, že je na místě, když se zde čtenář cítí otráveně. Závislost je z podstaty nudná a ubíjející.
Potom snad v jednu chvíli opravdu upřímnost. Snad vyhlédnutí z té klece egoismu, opravdový pohled ven.
A nakonec opět návrat k sobě a fraška, když už není co ztratit ani získat.
3,5 hvězdy
Uff, tak to bylo něco. Opravdu jak tady celkem dost lidí píše, strašně nudná kniha. Nechápu to velké hodnocení, ale asi sto lidí - sto chutí. V celé knize se skoro nic nedělo, věčné popisování mě strašně štvalo. Bavilo mě snad jen 30 stránek z celé knihy a to je opravu málo. Styl Nabokova mi asi bohužel nesedí. Myslím, že kdybych tuto knihu nečetla, o nic bych nepřišla. Dočetla jsem ji jen z důvodu toho, že knížky dočítám do konce, ale opravdu jsem se musela hrozně moc nutit. Francouzština mě v téhle knize taky štvala a po půlce knihy jsem se už ani neobtěžovala otáčet dozadu na vysvětlivky. Za mě prostě ne, a moc mě to mrzí, jelikož jsem si tuhle knížku chtěla dát do maturitní četby a moc jsem se na tohle dílo těšila.. Ale bohužel..... nic pro mě
Dvě hvězdy za celkem dobrý nápad ( který podle mého byl bohužel ale pojat celkem dost špatně.) a za těch pár stran, které mě bavily.
Jedna z nejlepších knih co jsem četla. Je pravda, že některé pasáže byly trochu zdlouhavé, ale stálo to za to.
Autor vás donutí s Humbertem soucítit a i když bych to na začátku nečekala, na konci mi bylo líto obou.
Dlouho jsem nečetla nic nudnějšího. Bohužel. V celé knize se toho v podstatě moc nestalo. Dvě hvězdy jsou jen za Humberta Humberta, který sebe samého velmi bystře a s humorem popisuje.
Vladimír Nabokov má určitě mistrovský sloh, ale kniha se mi četla těžce. K některým úsekům jsem se musel vracet, abych poruzuměl textu. Kniha má 2 části. Ke knize bych se už znovu nevracel.
Bylo pro mě šokující, že Lolita (téměř dítě) se zaplete s 35. letým mužem. Bylo to šokující, až to hraničilo s pornografií.
"Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Můj hřích, má duše."
Zakázané ovoce, které baví. Nevím na kolik jsem zvrácená, ale styl vyprávění, lehkost a humor s jakým Nabokov píše, Humberta i s jeho touha po nymfičkách a samozřejmě i ji, onu "zakázanou" spratkovitou Lolitu, vše jsem si zamilovala.
Mužský chtíč podaný skvělým vypravěčským stylem.
Nedocenená či preceňovaná Lolita. Zvrátená téma (ani sa mi veriť nechce, že Nabokov myšlienkové pochody Humberta len vymyslel), ukázanie skazenej morálky, výsmech vtedajšej spoločnosti, hľadanie obete (kto je vinný? Humbert alebo Lolita?).
Za tým všetkým sa ukrýva štylizovaný jazyk, plný obratov a popisov. Asi v inej knihe by to bolo na škodu, ale kupodivu v tomto románe to napomohlo k tomu, že som priam stála vedľa hlavných postáv v hotelových izbách, opaľovala som sa s nimi na záhrade, a cestovala s nimi naprieč USA.
Některé knihy si prostě nezaslouží takový ohlas, jaký mají. Aneb: Nečtěte to, je to ztráta času!!!
Lolita..tuto knihu bych asi nečetla kdybych ji neměla v povinné četbě..souhlasím s předchozím komentářem, že tuto knihu musíte bud milovat nebo ji nesnášet.. málokdo má nervy na to se prokousat první polovinou knihy....ta druhá polovina knížky už se četla pro mě lépe...Kniha je klasikou,kterou však opravdu málokdo asi pochopí. Přesto dávám 4* , jelikož jsem se ji donutila přečíst znovu a našla sem snad"kouzlo" této knihy.
Koukám, že reakce na Lolitu jsou extrémní na obě strany - buď ji milujete nebo nenávidíte. Já se přikláním spíš do druhé skupiny. Na začátku mě Lolita fakt bavila. Humbertova nadrženost, nymfička koketa, jazyk, vyprávění, dokonce i spád.
A pak se vydaj na svoji s odpuštěním prosouloženou cestu a moje nadšení opadlo jak...vzrušení.
Lolita mi přišla jako vypočítavej a rozmazlenej spratek, kterej moc rychle přišel na to, že za roztažení nohou si může s Humbertem dělat, co se jí zlíbí. Bylo to zdlouhavý a přišlo mi to celý na jedno brdo.
Konec s Quiltym a Lolitou asi nutnej, ale pro mě nezajímavej.
Dočetla jsem to s velkým sebezapřením, to, jak dlouho mi tu knížka ležela v rozečtených, nechť mluví za vše.
Kamarádka mi řekla, že první a poslední strana je z Lolity ta hlavní esence. A já musím souhlasit. Z těchhle dvou stran na mě příběh Humberta promluvil asi nejsilněji.
Podle mě velmi čtivá klasika, která mě bavila od začátku az do konce.
Neoznačila bych ji za silný příběh, nicméně o to autorovi dle jeho slov ani nešlo.
Mimochodem ruská klasická literatura je obdivuhodná.
Pocitově: Tak nějak jsem se nemohla po celou dobu ubránit tomu, aby mi nebylo Humberta líto. Trpěl a z jeho strany to byla láska. Sice neschvalovaná, nezákonná svým způsobem zhýrale nechutná, ale pořád láska. On ji tak strašně moc miloval, že když si člověk odmyslel, že city, které popisoval, byly k dvanáctileté holčičce, tak to bylo opravdu silné...
Konečně! Dočteno a s klidným srdcem a vědomím, že mi nic neuteklo, mohu odložit. Bohužel mám dojem, že by mi nic nescházelo ani tehdy, kdybych se do knihy vůbec nepustila. Příběh byl pro mě natolik nestravitelný (dělal Humbert po odjezdu s Lolitou i něco jiného?) a postavy natolik nepochopitelné, že to nevyvážila ani Nabokovova vzdělanost či slovní hříčky a nezpochybnitelná poetičnost textu. Kdybych to měla zhodnotit, myslím, že je to dílo přeceňované. Nevadilo mi, že se postavy nechovaly podle mých představ nebo konvencí, vadilo mi, že na mě působily jako papírové figurky bez valné motivace (snad jako jediný se v tomto ohledu vyjímá povýšený a - nejen touhou - pološílený Humbert) a taky autorova manýristická láska k francouzštině a různým klasikům mi neskutečně pila krev, takže jsem mnohdy rezignovala na listování do poznámkového aparátu. Možná jsem něco přehlédla, a tak nedovedu ocenit kvalitu tohoto románu, nicméně pídit se po tom nebudu a znovu číst snad už také ne.
P.S. Mnohokrát jsem četla, že je lidem Humberta vlastně líto, protože Lolitu miloval a zločincem byla vlastně ona třináctiletá nymfička. S tím ale nemohu souhlasit. Jistě, Lolita byla zkažená, možná bezcitná (ačkoliv vztah s Dickem ji ukazuje jako poměrně spořádanou a snad i lehce citově angažovanou?) a nejspíš i vypočítavá, ovšem ji by snad mohl ospravedlnit její věk a mentální nezralost (obecně se přece ví, že fyzickému vývoji ten psychický v tempu prostě nestačí). Zato vypravěč příběhu, to je úplně jiný materiál! Ať si to klidně popisuje sebevzletnějšími slovy, ať si opisuje svoji křehotinku sebekrásnějšími metaforami (proč je plýtvat na nedospělou? Ale nechme to stranou...), stejně nezamaskuje, že ta jeho údajná LÁSKA není nic jiného než egoismus a chtíč. Nějak nechci přijmout tezi, že láska se projevuje lhaním, neustálým sledováním a vším tím tělesným pinožením iniciovaným především jednostranně (vzpomeňte si, jak často Lolita reagovala povzdechem: "Ach né, už zase?"). Humbert se nepochybně soužil a trpěl, nicméně lítosti se ode mě nedočká.
O téhle knížce jsem slyšel dost chvály. Bohužel mě nezaujala, četla se mi dost těžce. Tentokrát jsem jí nedočetl. Možná se k ní v budoucnu vrátím.
Lolita je nutností pro ty, co bazírují na detailech a vyhledávají neotřelé a komplikované slohy. Autor mne svým barvitým jazykem vtáhl do děje od první věty a asi osmdesát stran mne vůbec nechtěl pustit. :) Pak jsem Lolitu četla pět dní, ale nelituji jich. I když je to příběh vskutku odporný, skrývá mnohé... i kouzla.
Celá má recenze zde: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1710/lolita-vladimir-nabokov
Těším se i na filmové zpracování z roku 1997 s Jeremy Ironsem v hlavní roli.
Také si mohu odškrtnout další položku k maturitní četbě.
Do Lolity se praví knihomolové nutit nemusejí...
Lolitu jsem napoprvé přečetla narychlo kvůli maturitní četbě a tehdy mě moc nezaujala. Mnoho souvislostí mi také uniklo a autorův sloh mi přišel zbytečně komplikovaný. Po letech jsem to zkusila znovu a teď je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Příběh je plný drobných detailů, které mohou i nemusí něco znamenat. Začíst se do Lolity je ponoření do hlubších vod.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Díky krásnému a bohatému jazyku, se celkem dobře čte. Místy jsem se nudila, takže díky bohu za něj.
Za mě, stačí přečíst jednou. Určitě se ke knize už nevrátím.