Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36471/bmid_lolita-3K0-36471.jpg
4
3691
3691
Skandální bestseller o vztahu mezi pětatřicetiletým pedofilním intelektuálem a dvanáctiletou školačkou. V polovině padesátých let minulého století rukopis odmítla čtyři renomovaná americká nakladatelství a tak kniha poprvé vyšla v Paříži. Kontroverzní tabuizované téma a pověst „pěkné prasečinky“ možná láká senzacechtivé čtenáře, ti ale knihu brzy znuděně odloží. Lolita není lacinou a šokující vulgaritou. Jde o jazykově bohatou výpověď o skutečné vášni a neopětované lásce. Byť postavy nevzbuzují sympatie, ale jen lítost, příběh je to silný.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavá zkušenost. Nečekejte žádný vulgární hnus, není to laciné porno. Ze začátku jsem koketovala s myšlenkou, že ji odložím, nevěřila jsem, že se do stylu a tématu dokážu "dostat", ale nedovolila jsem si to. Jak hned přede mnou psala Micha - Él, květnatý jazyk a styl psaní jsem těžko zvládala a přiznávám, že při popisných částech typu "Po cestě jsme viděli:......." mi občas vypadla koncentrace. Ale jsem povrchnější čtenář, který měl problém rozkódovat i předmluvu a doslov, takže věřím, že opravdoví literární odborníci si "pošušňají" :-) Na odpočinek jsem zvolila Slovácko sa nesúdí :-)
Námětově byla Lolita geniální, ale její zpracování mě tolik nenadchlo. Nějak mi nesedl Nabokovův květnatý jazyk a styl psaní. Děj by mohl být vynikající, ale přišel mi zbytečně zdlouhavý, obzvlášť cestování po Americe. Více mě zaujala poslední část knížky, ve které došlo k vygradování příběhu. V době vydání bylo jistě šokující vyrukovat s takovým tématem, ale v současnosti jsou napsány daleko syrovější a nechutnější romány, takže to spíš považuju za nahlédnutí do myšlení lidí v 50. letech minulého století.
Zase si přijdu úplne mimo, když tu opěvovanou a milovanou Lolitu odkládám bez valného nadšení. Ani k jedné postavě jsem si nevybudovala vztah, ani trošku kladný, nepocítila jsem ani chvilku soucitu. Jen snad chvilky zhnusení. Rozsáhlá souvětí, květnaté popisy jsem spíš nevnímala, než vnímala, často jsem měla až bolestný pocit toho, že mi pravý smysl všeho uniká. Finále mě zklamalo, čekala jsem nějakou tu finální bolestnou destrukci, přišla jen plíživá smrt, kterou by snad i jeden přehlédl.
Kniha se špatně četla. Příliš dlouhé věty, ve kterých se čtenář ztrácí. Rozhodně nedoporučuji.
Musím říct, že jsem knihu četla dost dlouho. Trvalo mi se začíst a s postavami jsem se během celé knihy nijak neztotožnila. Humbert byl hlavně slaboch a Lolita potvora. Byla jsem ráda, když byl konec.
Pan Nabokov si nesporně zaslouží zařazení mezi velké moralisty. Lolitu je myslím lépe číst nikoli jako studii perverze, nýbrž jako studii hříchů. Názory na ni se v literárním světě dramaticky rozcházejí. Lolita byla rozmrzelé děcko. Humbertova láska k ní se mění v chtíč a ten chtíč pak posléze ve vinu. Je to dílo, jež bravurně staví na hlavu klasický realismus s jeho narativními postupy.
Styl psaní je úžasný, úplně cítím tu hromadu narážek na všechno možné, co nikdy nepochopím. Přes téma jako takové bych se přenést dokázala - už ze zvědavosti. Postavy mi jsou ale šíleně nesympatické - jak Lolita, tak i Humbert... byla jsem ráda, že jsem to dočetla.
Tak trochu šokující čtění ... přesto se nemohu ubránit dojmu, že je opravdu psáno, jen a jen pro pány ... proto o hvězdu méně ...
Kontroverzní a na svou dobu šokující kniha. Příběh je naprosto šílený, ovšem Nabokovův psychologický ponor je famózní.
Knihu jsem bohužel dočetla jen zhruba do poloviny, protože jsem se i přes autorův poutavý styl psaní nemohla dostat přes téma příběhu.
Tato kniha opravdu není šálek mé kávy, hlavní téma se mi doslova příčí, rozečteno a nikdy nedočteno a tak to nejspíš zůstane..
Táto kniha nie je skutočne pre každý žalúdok.I ja som sa miestami cítila akoby som z Horskej dráhy rýchlo pustila na kolotoč s názvom Extrém.
Hlboko psychopatické dielo nevkusnej lásky,ktorá nie je opetovaná,skrz toho že láska je smerovaná k dievčatu,ktorá ešte nie je ženou i keď už nie je tak velmi dievčatkom.
Miestami trocha zdlhavé,miestami monotónne ale v konečnom dôsledku dielo kzoré zaujme už len tým že tak velmi vybočuje so smeru konvencie a skrývanej dennodenej frašky.
Musím sa priznať, že určité časti sa mi čítali ťažko. Nie kvôli deju a udalostiam v knihe zobrazeným, ale kvôli opisom a ako keby náhlym zmenám scén (možno to bolo spôsobené prekladom). Inak je to veľmi zaujímavé dielo plné (zvrátenej) lásky, nenávisti, filozófie a mnohého ďalšieho. Ako klasika stojí za prečítanie, no nie každému môže sadnúť.
Lolita mě moc nebavila. Těžko se četla, některé části byly zbytečně zdlouhavé. Ale i přesto měla pár světlých chvilek. Slabší průměr.
Kniha je v zásadě plná poezie a číst jí - vydat se na cestu do hlubin Humbertovo posedlé, vášnivé a choré mysli, to je opravdu radost.
Ten jazyk..!
V dnešní době ponurých severských kriminálek už by její vydání, ale asi nevzbudilo tolik kontroverze.
Jednu hvězdu ubírám za to, že se poezie občas mění v takové odnikud nikam tlachání.
Zezačátku mě to moc neoslovilo, narozdíl od jiných knih psaných v první osobě jsem se nedokázala vžít do vypravěče. Střední část mě chvíli bavila, ale celkem mi připadá, že by stačilo, kdyby Nabokov zůstal jen u povídky. Už mi to pak přišlo zdlouhavé.
"Rozvinulo se poupátko..." Milenci v hříchu, milenci v mukách. Zakázaná láska tak přeci chutná. Provokativní, neposlušná, milovaná, nevyčerpatelně osudová. Mým tajemstvím je Lolita. „Světlo mého života, plamen mých slabin.“ Můj hřích, moje duše. Můj sen, zakázané ovoce. Můj svět, má zkáza, svědomí, má láska nejdražší. Byl jsem v ráji, který započal ódu i requiem, které sešlehaly plameny v máji. Já směl na „chvíli žít.“ Jen s tou jedinou jsem toužil k oltáři jít, s ní jedinou se soužit. Běduji, ach, běduji. Spatřil ji – šperk nevinnosti ceněný. Smyslná panenka rosená kapkami, polonahá koketa, dívčí bohyně s dokonalými křivkami. Sladká schovanka – bude má milenka? Večer co večer, předehra jiter. Sám a sám, já pisatel hříchu, přání mám. Přihlížím, lačně toužím. Z nedostatku lásky, kéž bych směl hladit vlásky, políbit tvář i ramínka nezletilé krásky. Jsem schopen milovat, tísnit se v blízkosti dívčích niter. Jsem provazochodec na laně bez jištění, fotograf zakázaných neřestí, milencem, který zhostí se její „panenskosti.“ Ten, který nepohrdne její rozmazleností. Jsem mentor, který odhalí tajemství slastných a náruživých nocí, podělí se o rozkoš, jak se sluší. Jsi nepolapitelným peříčkem, bonbónkem, světlem mých očí, motýlem přelétavým, omamně vonící mocí. Oslovilas mé srdce, opětuj mé přání. Vyveď mě z šedi večerů pod lampou. Ukolébej mě, usínal bych rád v tvé náruči. Pohled nevyzrálý, zato svůdný. Paraplíčko dětství odhodila. Maliny dozrály, závoj odhrnula, pod ním třpyt erotický, vůně ženy. Jsem prokletý, prokletý básník, vyhaslý, nedospělý, který ztratil schopnost slova veršovat, kterému došel inkoust i papír. Zajat představou, výtkou lechtivou, vinen touhou, obviněn z něžnosti, skutkem myšlenky, v rozpuku hříšné nevinnosti, půvab šibalský. Trestuhodných citů vznět, dostavil se lásky hněv, který znám nazpaměť. Soupeřím, žárlím, rivala revolverem srážím. Byl jsem připraven, přistižen, chyboval jsem, prohrál jsem. Pozůstatky vášně potácejí se mnou. Jsem krví potřísněn. Mám se mučit, loučit, vykřiknout? Já, zločinec pohoršení, cynicky horlivý, opuštěný. Paleta vyschla, korálky se rozkutálely. Zamyslil se, přiznal se. Miluje ji.
Lolita je zřejmě jednou z těch knih, které vás buď učarují a dlouho nepustí ze svých spárů, nebo je bez jakéhokoliv hnutí mysli přečtete, vrátíte do knihovny a nevěnujete jim další myšlenku. Musím přiznat, že ačkoliv chápu nadšení, které panuje ohledně Nabokovova úžasného lyrického, a poněkud náročnějšího stylu psaní, absence jakéhokoliv podstatnějšího děje v celé knize je zde pro mě silně na závadu, takže se řadím spíše ke druhé zmíněné skupině čtenářů.
Pro mě po přečtení této tolikrát vychvalované knihy Humbert Humbert zůstal obyčejným, ač (možná skutečně?) zamilovaným mužem, který by byl v zásadě stejným, i kdyby nebyl pedofilem a Lolitě bylo v době jejich seznámení třeba dvacet. I atributy příběhu by zůstaly totožné - slepá a neopětovaná láska (nebo jen posedlost?) k ženě, která nemá kam jít; žádné výčitky nad tím vším, co bylo spácháno. Nemohu se tedy zbavit dojmu, že jediný důvod pro ono zbožné nazírání na tuto knihu je ten, že příběh, ve kterém se starší muž nešťastně zamiloval do malého děvčátka, budí pochopitelně protichůdné pocity v člověku a kontroverzi z hlediska společnosti... a to mi pro dobrý příběh zkrátka nestačí.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Knihu jsem četla už podruhé a našla jsem v ní spoustu věcí, kterých jsem si při prvním čtení nevšimla.
V knize se často objevuje francouzština, metafory, narážky na různá literární díla apod. Je to poměrně těžké čtení, ale záleží na čtenáři. Já se snažila nad knihou přemýšlet z různých úhlů, k některým pasážím jsem se vracela, dohledávala jsem si podrobnosti, snažila se přijít na různé skryté významy. Z toho důvodu mi čtení trvalo docela dlouho a i tak jsem si jistá, že mi spousta věcí opět unikla. Kniha se dá číst opakovaně a pokaždé v ní najdete něco nového.
Pak je ale i část čtenářů, kteří knihu berou jako nějakou lehkou, brakovitou literaturu a očekávají od ní především lascivnost. Tyhle čtenáře Lolita na celé čáře zklame. Opravdu to není 50 Shades of Grey, erotična tam je pomálu a skoro vše je navíc v metaforách. Pokud čekáte nějaké oplzlosti, tak v téhle knize nejsou.