Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36471/bmid_lolita-3K0-36471.jpg
4
3691
3691
Skandální bestseller o vztahu mezi pětatřicetiletým pedofilním intelektuálem a dvanáctiletou školačkou. V polovině padesátých let minulého století rukopis odmítla čtyři renomovaná americká nakladatelství a tak kniha poprvé vyšla v Paříži. Kontroverzní tabuizované téma a pověst „pěkné prasečinky“ možná láká senzacechtivé čtenáře, ti ale knihu brzy znuděně odloží. Lolita není lacinou a šokující vulgaritou. Jde o jazykově bohatou výpověď o skutečné vášni a neopětované lásce. Byť postavy nevzbuzují sympatie, ale jen lítost, příběh je to silný.... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že z ní mám dost rozporuplné pocity.
Na jednu stranu strhující příběh, kdy prostě musíte číst dál, na druhou stanu místy zdlouhavé a nudné popisy - mimochodem poprvé jsem měla dvě záložky v jedné knize, fakt mě nebavilo neustále listovat na poznámky.
Na jednu stranu příběh plný lásky, touhy, mistrně zpracované, kdy víte co se děje a přitom je to napsané tak nějak "slušně", ale na druhou stranu hrůza z toho vědomí, že tahle "láska" byla jen jednostranná, zakázaná a vlastně odporná
Ač tuhle knihu spousty lidí neuznává a nebere, musí se nechat, že je to zajímavě napsané. Téma je kontroverzní a vyvolává obsáhlou diskuzi, představivost se rozjíždí naplné obrátky. Ale je to prostě ze života a tohle se opravdu někdy děje. Právě proto, jak všechno Nabokov popsal, i nitení pocity, je Humbert trnem v oku mnoha lidem. To pro mě značí, že je to dobře napsané, když ho tolik lidí nesnáší :)
Bohužel je tohle jedna z mála knih, které se mi opravdu hnusí. Přečetla jsem ji i přes svuj odpor až do konce. Ale už nikdy víc. Chápu, že je to zajímavé téma, to nepochybně. Ale není to ani zdaleka, jak se říká, "můj šálek kávy". Přesto musím uznat že autorův styl psaní je skvělý.
Bylo to zajímavé. Strašné, ale zajímavé. Na knize především oceňuji, že se věnuje tématu, který má jedna kniha z miliardy. První polovina knihy je dějově nabitější, přesto se mi ale zdá, že druhá polovina je lepší, protože se zde plně ukazuje ta mizérie a prázdnota celého Humbertova putování. Tento protagonista mi byl ze začátku odporný, ale postupně mi ho začínalo být především líto a jeho poslední setkání s Lolitou považuji za nejsilnější moment celé knihy. Kniha je taktéž zvláštní v tom, že se v ní za celou dobu nevyskytla sympatická či kladná postava. To ale vůbec nevadí, protože síla tohoto díla tkví především v detailním popisu psychyckého rozpoložení protagonisty (Humberta), kdy u něho přesně víme co chce a co je pro to ochotný udělat. Každý jeho krok tak díky tomu máme detailně odůvodněný. Celá kniha je tak skvělým pohledem do mysli chorého pedofila. I když znám spoustu lepších knih, tak právě nevšední téma je důvod proč si myslím, že tato kniha stojí za přečtení. Na závěr bych ještě napsal, že kdo chce tuto knihu kvůli erotice, tak by se měl raději porozhlédnout někde jinde, protože erotických scén je v knize poskrovnu.
Ani jedna z postav mně nebyla sympatická, Humbert ukázkové hovado, hlavně stran psychického týrání Lolity. Klobouk dolů před Nabokovem, který dokázal tak uvěřitelně a podrobně popsat Humbertovy niterné pocity a pohnutky. Hnusnější postavu aby člověk pohledal. Sexuální rozměr jejich vztahu nebyl dle mého to největší peklo. Ke knize se už nikdy nevrátím.
Ačkoli je hlavní téma knihy dost atypické a jistě proti srsti asi většiny čtenářů, je kniha napsaná tak krásným jazykem a plná květnatých, dlouhých souvětí, že určitě leckoho zaujme. Nabokovův styl psaní se mi moc líbil, a přestože postava jak Huberta, tak Lolity, mi nebyla příliš sympatická, dokázala jsem se do knihy tak začít, že jsem napnutě očekávala, jak to skončí. A dokonce mi nejen Lolity, ale možná i Humberta Humbuga v některých chvílích bylo trochu líto.
Určitě si přečtu ještě nějakou autorovu knihu, jelikož mě jeho tvorba vět okouzlila tak, jako málokterá jiná kniha.
Přestože mě v některých pasážích nevýslovně štve chování Lolity, kniha bude asi navždy jednou z mých srdcových záležitostí.
Musela som nájsť naozaj silnú vôľu dočítať to do konca. Monotónne opisy, ktoré miestami s ničím nesúviseli (vyhodený papierik od žuvačky z okna kamionistu, ktorý preletel Humbertovi na jeho okno auta na takmer stranu v čítačke). Dielo je príliš lyrické, obe hlavné postavy mi boli nesympatické a kvetnaté vyjadrovanie plné francúzštiny mi prišlo miestami vložené nasilu za každú cenu (aj keď bolo pár miest, kde sa hodilo), aby Humbert nevyzeral len ako chorý človek. Páčil sa mi psychologický aspekt knihy, nemám s tým typom ľudí skúsenosti a bežne nieje možnosť sledovať takto podrobne ich myšlienky a pohnútky. Zaujímavý bol popis vzniknutého toxického vzťahu a rovanko ako aj vývoj samotnej Lolity.
Tak pokud jde o mne, kniha ve mně vzbudila bouři odporu a odložil jsem ji, protože nechápu, proč bych tohle měl číst.
Overtonovo okno.
příběh jako takový se mi líbil, ale na mě byla kniha až moc zdlouhavá a posledních tak sto stránek jsem ani nedočetla, nebavilo mě to:(
Od LOLITY jsem mnoho neočekávala, ale hodně mě překvapila. Pro někoho moc úchylný, pro mě to byl zajímavý psychologický příběh o čtyřicátníkovi Humbertovi a jeho lásce k mladičké Dolores, zvané Lolita, která ho jenom využívá ve svůj prospěch.
Film jsem také viděla. Moc povedený.
Skvělá psychologická kniha. Je to ten druh příběhu, kde sympatizujete s hlavním představitelem, i když víte, že dělá něco, co není v souladu s tím, co běžně vnímáme jako morální či správné.
Konec mě osobně malinko zklamal, přestože byl zajímavý a překvapivý.
“Dobrým čtenářem Nabokova by mohl být jen jiný Nabokov.”
Lolitu jsem si koupila v roce 2003. Byla jsem na gymplu a přesně si pamatuji to brněnské knihkupectví a taky ten pocit, tu radost z revidovaného vydání.
Nedokážu vysvětlit, ba ani pochopit, proč jsem ji poprvé přečetla až za 16 let. Velký dík patří Martinusu, že právě Lolitu vybral do čtenářského klubu na duben.
Neumím stručně popsat, jak výborná, jak precizní ta kniha je. Měla jsem nutkání vzít mapu Spojených států a značit si, kudy cestovali - co kdyby i toto mělo nějaký význam?
Skoro mě děsí, na jaké úrovni musí být myšlení a vnímání člověka, který dokáže takový román napsat. Vím jistě, že až budu číst Lolitu příště a příště, objevím v ní zase něco nového - osobně jsem měla v této “poličce” zatím asi jen Annu Kareninu. Tak už jí nebude smutno :)))
Hodně zvláštně vyprávěná knížka. Místy jsem se nemohla prokousat neustálým načechraným a nabobtnalým popisem a sledem myšlenek vypravěče. Ale příběh to byl mistrovský, to se musí nechat. Možná se mi více líbila druhá polovina. Nesmrtelná Lolita, tahle kniha nestárne.
skvěle napsaná první polovina, slabší druhá polovina.
ale i tak za tu první dávám plný počet, protože to byl vyjímečný počin.
Konečně jsem se po všech letech dokopal k přečtení Lolity. Nejsem zklamán, ale ani úplně ohromen. Jsem přesně ve stavu, kdy cítím, že takhle klasika má své kouzlo. Slovy hlavního hrdiny přímo nymfické kouzlo. Svým způsobem se můj dojem vyvíjel jak děj knihy. Nejdříve opatrně, pak přímo kouzelně až přes bolestnou část ke konci, který zanechal zvláštní dojem. Možná v dnešní době, kdy člověk je zvyklý na velkolepý nebo akční (nejlépe obojí) konec je takové zakončení knihy trošku zklamáním. Možná s odstupem delším jak hodina od dočtení bude výsledný dojem stoupat na paprscích slunce k větším výšinám. I přesto všechno jsem rád, že jsem Lolitu přečetl a můžu ji vřele doporučit všem milovníkům klasiky, kteří hledají malé odbočující zpestření.
Od knihy jsem měla trochu jiná očekávání, čekala jsem daleko drsnější náboj díla, zvláště podle toho, co jsem o něm slyšela, avšak v dnešní době už působí trochu jinak než při jeho vydání. Lolitu jsem četla poměrně dlouho, někdy mi jazyk nevadil, jindy mi přišli některé popisy takové nudnější. S druhou částí jsem měla větší problém. Vztah mezi hlavními postavami byl toxický a z knihy místy čišel velmi silný chtíč, nenávist, žárlivost, láska... a vše se proplétá v příběh, z kterého jsem na konci rozporuplná.
Hrozná nuda. Více přímé řeči by určitě neškodilo a méně francouzštiny taktéž. S vypětím všech sil jsem skončila na 309 straně a projela zběžně zbytek.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Nevěděla jsem, do čeho jdu. Před čtením jsem měla před očima jen zneužití malé holky starším mužem. Ne! Až po přečtení chápu, o co celé tady jde. Nepochopená láska, líčení opravdových citů. Četla jsem ji dost pomalu, ani ne kvůli francouzským výrazům, ale kvůli těm narážkám na spisovatele a básníky. (Poe, Rimbaud) Tím to bylo celé nějak bohatší, myslím, že měl autor obrovský rozhled, jak už v literatuře, tak v americké kultuře. Hodně mě bavil popis událostí do útěku s Lolitou, napínání, jestli zabije její matku, nebo co se vlastně stane. Vyprávění o jejich cestování bylo méně záživné, zato konec to vylepšil. V happy end asi nedoufal nikdo, ale ve finále mi Humberta bylo možná i líto. Mám přečtenou další ze světových klasik a vím tedy, o co jde, možná je to kniha jednou a dost, ale kdo ví...?