Lolita
Vladimir Nabokov
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36471/bmid_lolita-3K0-36471.jpg
4
3691
3691
Skandální bestseller o vztahu mezi pětatřicetiletým pedofilním intelektuálem a dvanáctiletou školačkou. V polovině padesátých let minulého století rukopis odmítla čtyři renomovaná americká nakladatelství a tak kniha poprvé vyšla v Paříži. Kontroverzní tabuizované téma a pověst „pěkné prasečinky“ možná láká senzacechtivé čtenáře, ti ale knihu brzy znuděně odloží. Lolita není lacinou a šokující vulgaritou. Jde o jazykově bohatou výpověď o skutečné vášni a neopětované lásce. Byť postavy nevzbuzují sympatie, ale jen lítost, příběh je to silný.... celý text
Přidat komentář
Bezpochyby velmi kontroverzní a odvážné, ale hlavně ten jazyk! Nevím, zda chválit Nabokova či překladatele do češtiny, ale tohle bylo tak vymazlené čtení, že na to budu ještě dlouho vzpomínat!
LOLITA - V. Nabokov
Lolitu není třeba představovat, ani o ní cokoliv psát. Myslím, že na tu dobu bylo dost odvážné napsat a vydat něco takového. Obzvlášť když v dnešní době se takové věci dějí zrovna tak jako kdysi.
Navzdory kontroverznímu tématu mě Lolita od samého začátku nedokázala ničím zaujmout. Vypravěč a zároveň hlavní hrdina Humbert popisuje děj jen povrchně a mnohem více se soustředí na odhalení svých myšlenek a pocitů, má tendenci veškeré dění popisovat v metaforách a často ve svém vyprávění naráží na jiná známá literární díla, postavy či známé osobnosti. Tyto odkazy, stejně jako překlad francouzských vět, které se v knížce vyskytují v hojném množství, jsou vysvětleny v poznámkách na konci knihy. Tohle neustálé nahlížení do vysvětlivek neskutečně zdržuje od čtení a vytrhuje čtenáře ze soustředění, které je při čtení Lolity doopravdy potřeba. Kvůli četným metaforám a filozofickým úvahám se knížka četla velice špatně a od úplného začátku jsem bojovala s touhou jí zahodit někam hodně daleko a už se k ní nevracet. Nakonec jsem jí ale po dlouhém měsíci konečně dočetla a musím říct, že kdybych knížku odložila už na začátku, vůbec o nic bych nepřišla.
Děj veškerý žádný, tři čtvrtě knížky se točilo jen kolem cestování po Státech a přejíždění z jednoho motelu do druhého, kde občas proběhl nějaký ten sex. Veškerých pikantních detailů jsme byli bohudík (nebo bohužel?) ušetřeni. Vypravěč nás však neustále obohacuje svými úvahami o tom, že vlastně není špatný člověk, přestože se hned v další větě vzrušuje nad dvanáctiletou Dolores. Své chování se mnohokrát snaží ospravedlnit, což představuje jediný zajímavý aspekt téhle knížky.
Lolitu jsem zkrátka protrpěla, několikrát jsem to málem nezvládla ani dočíst. Za sebe knížku bohužel doporučit nemůžu.
Fakt miluju filmovou adaptaci Adriana Lynea, jejím prostřednictvím jsem se s Lolo setkal dříve, než s literární předlohou. Proto jsem se začtení do knihy trochu obával. Ale... V záchvatu nadšení vlastně ani nevím, co napsat. Tak brilantně napsaný příběh, až by člověk s Humbertovým konáním nesouhlasil, ale chápal ho. Příběh, v němž není kladných postav, příběh, který ohromí mnohovrstevnatostí, otevřeností a nebojácností. Tragický příběh nahlédnutý z nezvyklého úhlu. Úžasná slovní, větná, významová a alegorická skladba. Prostě skvost.
Je to už za hranicí? Kdo určil, co je tabu a co je ještě přípustné? Román Lolita je velice rozporuplný. Skupina lidí ho bude asi navždy odsuzovat, druhá část jej bude milovat. Mezi tu patřím i já. Lolita je klasa! Mistrovské dílo! Jak na to Nabokov přišel? Netuším, ale vím, že to byl génius. Jeho originalita spočívala v tom, že otevřel Pandořinu skříňku lidské společnosti. Každý má nějakou úchylku, ale jen málo kdo o ní dokáže otevřeně mluvit. Nabokov popsal objektivně a nezaujatě příběh muže, který se ztratil v předčasně vyspělém a přesto pořád v dítěti. Obyčejném dítěti, které mileneckou lásku nedokáže pochopit. Těžko říct, kdo je v tomto příběhu doopravdy ten predátor a kdo je oběť.
Ach Humbert Humbert, dala by som 5, ALE...
Každopádne, o tom, že bol Nabokov nesmierne talentovaný, niet pochýb a jeho štýl písania snáď ani nemá konkurenciu. No aj napriek tomu, že som sa snažila čítať bez predsudkov, niekedy to bolo naozaj náročné splniť. V každom prípade to bol veľmi zaujímavý čitateľský zážitok :)
Na tuhle knihu prostě nemám sílu. Na jednu stranu mě fascinuje, ale na druhou stranu se mi hnusí. A bohužel ji nedočtu. Po dvě stě stranách nehodlám pokračovat. Možná se k ní jednou vrátím, ale prozatím je tahle kniha jedno velké NE
Čtenáři, kteří očekávají erotické scény, budou zklamáni. Čtenáři, kteří mají rádi jazykově bohaté vyprávění, věty plné netradičních metafor a přirovnání a dokáží ocenit autorovu bohatou slovní zásobu, budou nadšeni. Lolita vzbuzovala vášně při svém vydání a pro někoho bude mezi kontroverzní díla patřit stále. Její literární zpracování, mnohovrstevnost a psychologická stránka jí však budou stále přinášet nové čtenáře.
„A tehdy jsem uslyšel melodii z hlásků hrajících si dětí. Mou palčivou bolest nezpůsobovala Lolitina nepřítomnost, ale její chybějící hlas.“
Knížka je skvělá, ale jsou v ní části, které pro mě byly tak strašně nezajímavé a zdlouhavé, že jsem odpočítávala stránky do konce. Chápu ale, proč je autor do
díla zakomponoval, protože bez nic bych by to nebyl ten celek, který tvoří mistrovské dílo.
Nabokov si dokonale hraje se slovy a metaforami. Je až neuvěřitelné jak dokáže použít svou slovní zásobu a vy díky ní před sebou vidíte podrobný obraz všech tvarů a míst, které byly popsány. Autor má svůj ojedinělý způsob psaní, který vás jednoduše ohromí a stojí to za si tohle obscénní dílo přečíst.
První film, nyní došlo na knihu. Dle mého názoru byl film natočen jak nejlépe mohl, kniha mi ale dala víc autorova pochopení. To, že je první část knihy velmi čtivá je rychým nástupem, v grafu by vlastně v první třetině vyšplhala nejvýš a dvě zbývající třetiny se už jen vezly na stejné vlně. Jsem doslova uchvácena autorovou slovní zásobou, nikdy bych si nemyslela, že je možné vymyslet tolik přirovnání na jeden "objekt". Pokud knihu začnete číst, je třeba ji dočíst, jen tak máte alespoň nějakou šanci pochopit ji jako celek.
V životě jsem nečetl knihu v níž si autor dokázal tak vyhrát s větnou skladbou jako Nabokov v Lolitě. Téma knihy - láska dospělého muže k mladé dívce je silně tabuizované a lze o něm pojednat mnoha způsoby, přičemž dle mého soudu zvolil Nabokov ten nejlepší z nich. Kniha sama o sobě totiž není zbytečně obscénní, ale rovněž ani "uměle" puritánská a je zkrátka umně vyvážená. Co lze naopak knize vytknout je její tempo. Děj je totiž místy až přespříliš rozvleklý a lehce nudný a nezachrání to ani Nabokovovi mistrné "hrátky" se slovy. Naštěstí tento neduh má jen první polovina knihy a druhá je od něho již oproštěna, což maximalizuje skvělý čtenářský dojem z této části knihy. Celkově pro mě byla kniha pozitivním překvapením a to zejména díky jedinečnému stylu psaní, který Nabokov dovedl k dokonalosti.
Začátek celého příběhu ve čtenáři vyvolává velká očekávání, která ale s přibývajícími stránkami jaksi vyznívají do prázdna. Jak děj ubíhá, začínají být obšírné popisy a myšlenkové pochody hlavního hrdiny a současně vypravěče příběhu maličko únavné a opakující se. Stránkami jsem se proto doslova prokousávala. Prostě a jednoduše, Lolita není mým šálkem kávy, byť její význam a oblíbenost chápu.
Můj vztah k Lolitě je takový že nebudu nikdy schopná pojmout jej v rámci jednoho komentáře. Nejspíš proto jsem se k jejímu slovnímu hodnocení nikdy nedostala, přestože jsem ji četla už několikrát. Lolita má všechno, co já od knihy očekávám a ještě víc; pokaždé, když ji čtu, začnu o ní znovu mluvit a znovu ji vychvaluju.
Lolita je dílo mnohovrstevné a já jsem četla mnoho jejích interpretací, nicméně co mě vždycky naprosto dostává je Nabokovovův styl. Já bych jen naznačila jakým způsobem Nabokov píše, způsobem který pro mě žádný jiný autor nepřekonal.
Co se kompozice týče, autor používá zvolací věty (Ach, nechte mě v mém rozkvétajícím parku, v mé mechové zahradě!) řečnické otázky (Kdo může říct, jaká zklamání působíme psům, když si s nimi přestaneme hrát?) a střídá dlouhá souvětí s pasážemi, ve kterých staví motivy volně vedle sebe ve formě výčtu, což podle něj nejlépe převádí náhlý vjem do psané podoby (Byl by tam ohnivý opál, rozpouštějící se v tůni s kruhovými vlnkami, poslední záškub srdce, poslední tah štětce, palčivá růžová, bodlavý nach, povzdech, ucukávající dívenka).
Vybraně volí jazykové prostředky. Používá figury běžně se vyskytující v poezii, jako polysyndeton (mezi věčnou alchymií asfaltu a gumy a kovu a kamene), onomatopoie (klokot a klopot klozetu), anaforu (Bylo by tam jezero. Byl by tam strom planoucí květy. Byly by tam přírodní studie (...) Byl by tam sultán (...) Byly by tam ty zářivé kuličky gonadálního žáru (...) Byly by tam všelijaké táborové činnosti (...)). Stejně tak z tropů mimo jiné užívá krásná epiteta ornans (vodopád slunečních paprsků; horké, duhové, težké slzy) i rare (zelenočervenomodrý seriál; vánek z kraje divů).
Lolita je naprosto protkaná intertextualitami a odkazy na jiná literární díla (s heterosexuálním králem duchů v zádech jsem se k ní rozjel).
Nabokov naznačuje a dělá to rafinovaně. Napíše „popsat, jak jsme si tam jednoho tropického úterního odpoledne zaplavali naposled“ v kontextu plánované vraždy – ke které nikdy nedojde, ale on ve čtenáři toto falešné očekávání vyvolá a o to větší je pak jeho překvapení z nadcházejících událostí.
A nakonec, obrací se přímo ke čtenářům příběhu, porotě, a to čím dál ironičtěji (Čtenáři – vypadl jsem; Frigidní ctihodné porotkyně! Okřídlení pánové!).
Lolitu by si měl přečíst především ten, kdo dokáže výše uvedené ocenit. Je zřejmé, že ten, kdo po knize sáhne v očekávání afrodiziakálních scén by udělal lépe, kdyby se obrátil na pornhub.
Laskavý čtenáři, ty konečný soudce v každém procesu tvůrčí literární svobody, odlož prosím své apriori znechucení nad morální ubohostí Humberta zkaženého a před spuštěním zuřivého žáru svých nedočkavých emocí věz, že máš co do činění s pouhopouhým fiktivním myšlenkovým výpustkem nezadržitelně přetékající nádrže autorovy jazykové virtuozity :-)
Bavilo mě to čím dál méně, až jsem v jednu chvíli zjistila, že se mi kamsi vytratil příběh. Námět svým způsobem fascinující a zpracování tak první poloviny knihy mi také docela "sedělo." Pak nastoupila nuda ve všech směrech a já si říkala, "proboha, ať už mu konečně uhnije, chlípníkovi jednomu a nevopruzuje."
A tak jsem všechny jeho nynfičky odkázala na linku bezpečí a na knihu se vyprdla.
Autora nechápu. Musí to být buďto šílenec, nebo naprostý génius. Nedokázala jsem odlišit autora od hlavní postavy, nechápu, jak někdo mohl vystihnout šílenou mysl tak přesvědčivě. Je to prostě pohled z Humbertovy hlavy, to jak on vidí svět, on a nikdo jiný, vlastně neřeší, co si ostatní myslí, ani on sám nechce moc přemýšlet nad tím, co vlastně dělá, protože by mu svědomí řeklo, že to je nepřípustné, ale to on nechce, tak raději nemyslí, nemyslí na to, jak se cítí Dolly, postupně se propadá do paranoiy a šílenství, až sem nechápala, co se tedy vlastně stalo, co z té šílené sledovačky byla pravda a co jen výplod jeho fantazie.
Je to nechutné, odporné, lepkavé, to, jak se chová Humbert i Lolita, je to tak zvrácené, ani ne tak to, že on ji zneužívá, jako spíš to jak už o tom pak mluví tak přirozeně, mluví o tom, jak s ním měl sex, jakoby nic (samozřejmě ne žádné detaily, ale člověku je jasné o čem se mluví), každou chvíli, a ona to trpěla za úplatu v podobě zábavy, jídla nebo peněz, a ke konci to dokonce musela podstupovat aby jí dovolil hrát divadlo nebo jít ven s kamarády. To je fakt hnus.
Ale styl psaní, hlavně ke konci, je tak úžasný, v pravém slova smyslu, že vám prostě chvílemi padá brada.
Taky jsou tam dobré básničky. Doporučeníhodná kniha.
Kniha s velice kontroverzním námětem, která pro mě však byla nesmírně čtivá. Exkurze do vnitřního světa stárnoucího pedofila a psychického vývoje jeho "nymfičky" představuje něco, čemu se v běžném životě takto hluboko pod kůži dostaneme jen sotva. Výsledná problematika se však dotýká každého z nás - věčný rozpor mezi tím, co je správné a tím, po čem skutečně toužíme. A ačkoliv jsem kolikrát musela bojovat s morálním odporem a tendencí odsuzovat, byl to nesmírně zajímavý čtenářský zážitek.
"Morálním cítěním smrtelník platí času
daň za svůj smysl pro smrtelnou krásu."
Od tohoto díla jsem měla poměrně velká očekávání, ale bohužel se nenaplnila. Téma je zvráceně fascinující, ale forma ho sráží. Humbert mi připomínal hlavního "hrdinu" Sběratele od Fowlese. Na obou těchto knížkách jsou zajímavé, až podmanivé, úvahy těchto postav v době, kdy se ke svým činům teprve chystají, poté, co přejdou k realizaci se nezbytně mění tempo a styl vyprávění, což mi výsledný dojem notně zkazilo.
Poměrně mě děsí, kolik lidí "odsuzuje" Lolitu. Ano, nebyla sympatická a po čase dokázala situace i využívat, ale pořád byla zneužívaným dítětem, které přišlo o matku. A přesto spousta lidí píše a říká, že vlastně obě dvě hlavní postavy byly záporné a že je jim Humberta spíš líto.
Kniha mi nesedla jak tématem tak i stylem vyprávění. Chvílemi jsem myslela, že ji ani nedoctu. Věřím, že může mít řady fanoušků, kteří dokáží ocenit styl psaní, ale já mezi ně patřit zřejmě nebudu.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století erotika USA (Spojené státy americké) pedofilie posedlost rozhlasové zpracování nymfomanky Cena Josefa Jungmanna klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lolita |
| 1990 | Lužinova obrana / Pozvání na popravu |
| 1993 | Smích ve tmě |
| 2008 |  Čaroděj |
| 2001 | Pnin |
Prečítal som pár prvých strán a som prekvapený, že je to písané veľmi odľahčeným, vtipným štýlom, žiadne ťažoby, vypadá to byť fajn četba do tramvaje aj do práce.