Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5081
1337
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle bylo silné. Paní Mornštajnova to prostě umí... Na tuhle knihu budu dlouho myslet.
Nechť si tuto knihu přečtou všichni, kteří si myslí, že se měli za komunistů dobře.
Velmi čtivý příběh.
Noo.. asi nebylo nejlepší číst Listopád hned po Svědectví o životě v KLDR od paní Špitálníkové. Jen při představě, že to tady mohlo vypadat obdobně jako v Severní Korei, mě polévá horký pot.
Chvílemi se mi kniha nechtěla ani číst. Byl to silný příběh hrůzné doby, ve které jsme mohli klidně žít.
Děkuji paní Spisovatelce za perfektní vyprávění, za velký příběh, za krásnou knihu. Děkuji paní Mornštajnová.
Uf. Tak by se daly shrnout mé myšlenky po dočtení knihy.
Začátek mě trochu štval popisem všudypřítomné šedi, čekala jsem tedy "jen" dystopický popis komunismu... ALE! To, jak kniha nabírala grády, jak to bylo čím dál horší a když jsem si myslela, že to horší už být nemůže, Mornštajnová mě přesvědčila o opaku.
Silná kniha. Po přečtení jsem nemohla najít slova.
Strašně smutná knížka plná nespravedlnosti, bezmoci a zla. Opět skvěle napsaná, ale chyběla mi tam aspoň jedna světlá chvilka, která musí být i v těch nejtemnějších dobách. Každopádně ještě dlouho po přečtení to v člověku rezonuje.
Co by se stalo, kdyby dění v listopadu 1989 dopadlo úplně jinak? Výborný námět pro úžasnou knihu. Paní Mornštajnová má skvělé vypravěčské schopnosti, nevadí jí popsat vše do detailu, přitom to ale provádí neuvěřitelně čtivým dojmem, kdy můžeme vidět do hlav hlavních postav a tudíž zcela rozumět jejich chování ale i s nimi v určitých situacích cítit. A že pocity smutku, úzkosti ale i dojetí jsem zde cítil opravdu mnohokrát a upřímně stále se ve mně mísí tuna slov chvály a uznání, jenž bych chtěl tomuto dílu věnovat, ale to je opravdu nadlidský úkol, navíc vše podstatné zde již několikrát zaznělo. Já se paní autorce hluboce klaním za excelentní knihu, která by se měla stát povinnou četbou na všech školách!
Opět vynikající kniha. Autorčin vypravěčský talent je úžasný, nutí Vás číst dál a dál, prožíváte pocity jednotlivých postav. Z počátku jsem byla jako skutečný pamětník trochu zaražená, po pár dalších stránkách jsem pochopila záměr a kniha mě pohltila. Ono to tak opravdu mohlo být, děj plyne v kulisách padesátých let posunutých až do téměř současnosti, varuje před tím, co by se mohlo stát. V závěru všach cítím jasný názkak varování, že dějiny se opakují, v knize náznak možné rodící se nové vzpoury proti diktatuře, pro nás varování, abychom si nebyli příliš jistí s křehkou demokracijí, ve které žijeme.
To zase byla jednou síla! Pochmurné, mrazivé čtení, ze kterého je člověku zle a přesto se nemůže odtrhnout.
Autorka stručně shrnula dění před rokem 1989 a pak navázala smyšlenou, ponurou částí, odehrávající se převážně ve vězení nebo ve speciálním dětském domově, kde je vychovávána nová generace uvědomělého socialistického člověka. Děsivě realistická představa, že by režim pokračoval a socialismus by směřoval k světlým zítřkům po boku Sovětského svazu, v autorčině fikci znamenal nejen, že děti byly násilím odebírány nespolehlivým rodičům, lidé byli za své prozápadní názory zavíráni na desítky let do vězení, standardem se stalo udávání a donášení, ale i obyčejná důvěra mezi nejbližšími byla nedovolený přepych.
Většina z nás, kdo jsme tu dobu zažili, se určitě alespoň jednou zamyslela nad tím, “co by bylo kdyby nebylo”. Z toho, jak svou alternativu možného vývoje popsala Alena Mornštajnová mrazí, ovšem některé momenty jsou pro mne jako mámu (a nebo dceru) prostě naprosto nepředstavitelné.
Po dočtení knihy mám pocit jako po probuzení z noční můry - naštěstí ta čirá hrůza byl jen zlý sen. Přesto to budu muset ještě nějaký čas vydýchávat.
P.S.
Díky jaroiva za komentář
“…naše dnešní doba jednou bude historií a ukáže se, jací jsme byli”.
a
monulam “Dnes je pro nás strašné omezení zavřený obchod a rouška což je smutné.”
Opravdu az mrazivé čtení. Jsem takřka "nezasaženy" ročník a komunismus jsem naštěstí neměla možnost nějak pocítit na sobě, prakticky ani na rodině. Až po letech jsem se dozvěděla z vyprávění babičky, co vše jim režim vzal... Stejně jako předtím nacisti...
Jen pouhá představa toho,že by se svět ubíral jinam a demokracie by byla pouhou tajnou ideí, je až děsivá.
Pravděpodobně to mělo být jakési memento pro ty, kteří by snad chtěli vrátit „staré zlaté časy“ budování komunismu. Já jsem k tomu přistoupila jako k fiktivnímu příběhu a o ničem dalším jsem nepřemýšlela Nemyslím si, že takhle by to opravdu vypadalo, kdyby se miska vah po roce 1989 převrátila na druhou stranu, ale je jisté, že snaha potrestat účastníky protikomunistického odporu by určitě sehrála velkou roli. Podrobnosti bych neřešila, ty jsou podle mého opsané z 50. let a ještě hodně přizdobené. Nebo ještě spíš Orwel 1984. Osudy postav přesto byly zajímavé a určitě v jejich době pravděpodobné, paní Mornštajnová se prostě v lidech vyzná a umí jejich příběhy zpracovat na jedničku. Přesto jsem knížkou malinko zklamaná, asi i proto, že jsem měla velké očekávání. Konec mě dostal. A knížku doporučuji, stojí za přečtení.
Autorka se zase předvedla. Krásná kniha o tom, jak to mohlo být, kdyby se události roku 1989 zvrtly. Děj se opět soustředí na rodinné vztahy, kterou jsou v tomto případě utvářeny zejména propagandou a obecně politickou situací v zemi. Román se čtenáře nepochybně dotkne u srdce. Pokud ale chcete pozitivní čtení, sáhnete spíše po jiné knize.
Velmi depresivní a bohužel velmi pravděpodobné čtení. Doufejme, že jsou tyhle doby nenávratně pryč. I když... člověk si přečte pár diskuzí na netu a mrazí ho v zádech.
Tato knížka se mě dotkla téměř stejně jako kniha Hana, paní Mornštajnová je opravdu paní spisovatelka. Každá kniha, která u mě vyvolá emoce (všeho druhu) je za mě výborná kniha. Emoce jsem měla jako na houpačce, hodně jsem si do příběhu dávala samu sebe a moji mámu a pak zase samu sebe a moji dceru. Kniha je psána velmi přesvědčivě, přitom lehce, musím použít i slovo důstojně, protože přesně tak bych si představovala dnešní dobu, kdyby listopad 1989 proběhl jinak. Jsem ráda, že autorka příběh vystavěla tak, že listopadové události byly jakoby druhotné a především chtěla poukázat na nevyřčená slova, nevědomost hlavních postav v některých situacích, atd. Za mě jedno velké vřelé doporučení.
Úžasné. Myslel jsem, že to budou zase osudy lidí na pozadí historie, takže když jsem zjistil, že to je alternativní historie, trochu mě to zamrzelo. Ale nakonec je to mnohem ještě lepší - uvědomil jsem si, jaké jsme měli štěstí, že listopad 89 dopad tak, jak dopadl. Hodně působivé čtení, ještě teď mi z něj běhá trochu mráz po zádech...
(audiokniha)
Nemám slov! Jen těžko dokážu vyjádřit svoje pocity, které ve mně kniha zanechala. Autorka mě zase dostala a já se cítím bez dechu, zaplavená spoustou emocí, které mne svazují a nechávají napospas bezmocnou... U této knihy jsem měla obavy, že mě nedokáže nadchnout stejně jako autorčiny předchozí - ale opak byl pravdou! I tento příběh je neskutečně silný a strhující. Maja, Lenka, Joska a všichni ostatní jsou dokonalými oběťmi zrůdného systému, který mohl klidně strhnout a semlít i nás, pokud by se listopad 1989 odvíjel jinak. Pro mne kniha rozhodně tendenční nebyla, domnívám se, že autorka do ní vložila (jako už i dříve) svoje srdce. Plný počet si zaslouží právem a já bych už jen na závěr ráda dodala: děkuji Vám, paní Mornštajnová! Dojala jste mne k slzám a dostala doslova do kolen - a jste jedna z mála, komu se to podařilo...
Nedotčeno. Tedy nehodnotim . Kniha mi přijde tendencni. Psaná na zakázku . Ach jo. Už i Vy, paní Mornstajnova? Pro pár zlaťáků ?
Úžasná, krásná knížka. Koupila jsem si a vůbec nelituji.
Další důkaz toho, že svoboda vůbec není samozřejmá a to, co považujeme za samozřejmé, vůbec samozřejmé není. Při čtení mi lezl mráz po zádech...….
Za komunismu jsem byla dítě, pamatuju si jen málo. Já jsem šťastná, že vychovávám děti úplně v jiné době.
Až mnohem později jsem se dozvěděla, jak hluboce tento hrůzný režim zasáhl naši rodinu, hlavně v padesátých letech zničil život babičce a dědovi z tatínkovy strany.
Já si strašně vážím svobody a velice obdivuju všechny lidi, co jsou za ní ochotní bojovat.
A taky obdivuju paní Mornštajnovou. Děkuju za další velmi silný zážitek, na který nezapomenu.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Drsné, zajímavé a možná by se to mohlo stát. Když se podíváme třeba na zprávy z Běloruska a co dokáže tamní komunistický režim..... Kniha se mi velmi líbila, jako všechny od p. Mornštajnové. Vždy nutí k zamyšlení. Každá její kniha je čtivá a děj nepredvídatelný. Tak mě napadá, že je tam prostor pro pokračování.... ale málokteré nastavování vyjde. A ne vše v životě dopadne dobře a tak, jak bychom si přáli.