Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5106
5106
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha je zvláštní a zároveň hodně skvělá! Při jejím čtení si jednoduše daleko více vážíte současné svobody a důvěry, kterou můžete mezi svými blízkými a přáteli mít. Parádně totiž zobrazuje, jak by socialismus mohl nadále fungovat, kdyby se události v roce 1989 odehrály jinak. Zachycuje nesvobodu, neustálé omezování, ale také nedůvěru, která mezi lidmi v tomto režimu panuje. Tuto nedůvěru lidem režim neustále vštěpuje a i když dodržujete pravidla režimu, bez bonzování na ostatní se ve společnosti a kariérním žebříčku daleko nedostanete.
Naprosto mě dostal příběh rodiny, kterou režim úplně rozvrátil a rozbil, až z ní nezbylo vůbec nic.
Zajímavé jsou také 2 dějové linky a každá odvíjí úplně jinak. Jedna popisuje příběh vězeňkyně a to, jak je naděje v životě důležitá. Druhá pak popisuje to, jak komunisté vymývali mozky dětem od útlého věku a vychovávali z nich stranické kádry. Od malička je učili poslušnosti, zodpovědnosti, ale také neustálému sledování ostatních a bonzování.
Postavy jsou jako vždy vykresleny geniálně a chovají se naprosto autenticky.
Celkově se mi kniha moc líbila, je výborně napsaná, je velmi čtivá a poutavá. Zobrazuje důležitá témata a celkově čtenáře přiměje více si vážit svobody.
Opět skvělá kniha od mé oblíbené autorky. Moc se mi líbí s jakým přesahem pravěké, kolik časových úseků a historických etap ve svých knihách obsáhne… a i když na začátku jsem tématem naprosté fikce nebyla nadšená, knihu jsem zavřela v slzách… doporučuji a děkuji!
Tak můj příspěvek nebude pozitivní.
Začala jsem číst, aniž bych věděla, že se jedná o příběh co by bylo ,kdyby......Jenže , ono to tak naštěstí nebylo. Stále jsem si lámala hlavu, proč ,když o ničem takovém z té doby nevím.Tak jsem začala zjišťovat a zjistila, že se jedná v podstatě o děsivý smyšlený příběh.
Bohužel, současná doba začíná být také dost děsivá, protože demokracie se poněkud vymyká z rukou a mnohými je špatně chápána, zloba, sobectví, chamtivost,
neskromnost získávají ve společnosti své místo.
Knížku dál číst nebudu, přestože jsem od p.Mornštajnové přečetla vše s nadšením.
Nepotřebuji se deprimovat sci fi příběhem.Stačí mi skutečnost.
Četla jsem všechny knihy od paní Mornštajnové, ale tato kniha nepatří mezi mé favority. Určitě, ale stojí za přečtení. Závěr knihy byl strhující a vyvolal ve mě mnoho otázek. Sama jsem si říkala, jaké by to bylo žít v takové době - nic veselého. Jsem zvědavá, co napíše paní spisovatelka dále.
Moje první kniha od Mornštajnové. Bylo to moc popisné a čekala bych trošku víc akce jako u Trpišovy Revoluce. Nicméně toto byl spíš rodinný příběh, sonda do pocitů dvou žen, které pojí osud, i přesto, že jsou každá úplně jiná. Nevím, jestlii v případě Magdaleny neustálé opakování vět mělo jen čtenáři přiblížit jaké dospělé vyplodily dané ústavy, asi ano. Bylo to drsné, frustrující a depresivní, ale stejně mi tam něco chybělo.
Přestože knihu mám doma od dubna, nějak se mi do ní stále nechtělo. Chyba. A hodnocení? BRAVO paní Mornštajnová!
UF - toto mohl být i náš příběh. Naštěstí to dějiny napsaly jinak.
Knížka se mi líbila, na Hanu ale v žádném případě nemá. Celkem má slabší rozjezd, později začal příběh dávat smysl. Téma co by kdyby se mi úplně moc nelíbí a mátlo mě přeskakování mezi jednotlivými roky. Závěr je smutný ale úplně nedotažený do konce, což je celkem škoda.
Alena Mornštajnová nikdy nezklame. Její knížky se tak dobře čtou. Mám radši když je knížka podle skutečných událostí ne co by se stalo kdyby, přesto mě knížka pohltila a jsem ráda za dobu v jaké žijeme. I když na ní dost často nadaváme.
Tak nějak nevím, co k této knize napsat. Čtivá knížka, ale naštěstí jen co kdyby..
Hana se mi zdála propracovanější, možná je to tím, že ta vycházela ze skutečnosti...
Každopádně doporučuji přečíst...
Každá kniha této paní spisovatelky je úžasná.
Každá je jiná a přitom tak poutavá.
Toto téma je pro mě hodně osobní.
Kdo říká, ze dřív bylo lépe by si to měl přečíst.
Přestože se jednalo o těžké téma, kniha se četla velice dobře a prakticky jsem ji nedokázala odložit. Tohle temné období jsem nezažila, ale jsem ráda, že knihy jako Listopád vznikají. Měli by si ji přečíst všichni, brát ji jako odstrašující příklad, a být vděčni, že je to jen fikce.
Možná se mnou někdo nebude souhlasit, ale já, která jsem prožila 30 let ze svého života do roku 89 bych řekla, že celý ten příběh byla jen trochu přitvrzená realita, kterou jsme žili. Takže děkuji Aleně Mornštajnové, že tak hezky vykreslila atmosféru věčného strachu a buzerace, kterou sice většina nenáviděla, ale držela hubu a krok. Na přebalu vzadu je napsáno - "...příběh, který se v naší zemi naštěstí nestal". Ale stal. Jen ten rok nebyl 89, ale 68. Podobnost není čistě náhodná. Tohle by měl číst každý zastánce starých časů, trochu si připomenout realitu.
Další mistrovské dílo od Aleny Mornštajnové.
Každá její kniha je originální a naprosto srdcervoucí.
Příběh je sice vymyšlený, ale z toho, jak autorka popsala možný scénář toho, jak by vypadal život, kdyby komunismus nikdy neskončil, mi při čtení knihy (a i po jejím dočtení) běhal mráz po celém těle.
S hlavními hrdinkami, Marií a Magdalenou, jsem soucítila od začátku do konce. Každá je naprosto jiná a přesto jsou v hloubi duše stejné a propojené.
Napadlo Vás někdy, jak by se nám žilo, kdyby v roce 1989 lidé nevybojovali demokracii? Minulý režim mě sice minul, avšak po přečtení této knihy jsem více než kdy jindy vděčná za to, že autorčina kniha je pouze fikce. Protože představa, že prožívá stejný příběh, jako hlavní hrdinky, mě upřímně děsí.
A konec knihy.....? Naprosto nečekaný a srdcervoucí. Autorka ví, jak čtenáře nechat v napětí až do samého konce knihy, jak ho vtáhnout do děje a vyvolat v něm emoce. Neustále jsem chtěla číst dál v ději a bylo pro mě těžké knihu odložit.
Opět nádherná kniha od báječné autorky, i když z děje knihy jde hodně mráz po zádech, chudáci děti v ozdravovně
Nevím jak kdo to má. Ale já přečetla za den a půl a hodně mě tato kniha zasáhla i slzičku jsem ukápla. Ještě že to tak nedopaslo. Moc si z té doby nepamatuji byli mi 4 roky ale tenhle příběh mě dostal
Neplánovaná dystopie ukazuje násilně rozdělený život rodičů a dětí po roce 1989 za situace, kdyby zůstal režim v naší republice stejný. Citlivé, až tragické osobní osudy v šedi zdí státu pod vojenskou kontrolou, který se nerozvíjí, mě děsily, stejně jako srovnání s dnešním stavem "svobody" a reálnou možností si zvolit cestu nazpátek.
Zase půjdu proti proudu (hurá do mě). Listopád je kniha, která mě bohužel nezaujala vůbec ničím. Téma alternativní budoucnosti je ošemetné samo o sobě a bylo na něj napsáno už tolik knih, že dle mě nemůže přijít už nikdo s ničím novým.Listopád mi bohužel nenabídl žádný moment, u kterého bych se zastavila a řekla si:„ty jo, tak tohle je skvělý!" Celé mi to přišlo jako deník z roku 1987, kde v nadpise kapitol Alena změnila jen datum na rok 1992, 2004, 2012... Je to kniha o historii naší země, kterou by měl každý znát a ano, možná pro mladší generaci bude přínosná, mě bohužel nedala absolutně nic. Styl psaní je dobrý jako u ostatních jejích knih, ale za mě bohužel. Tohle je kniha, kterou jsem přečetla a nezanechala ve mě absolutně žádný dojem. Škoda.
Určitě zajímavé téma, co by kdyby. Do první poloviny jsem se vůbec nemohla začíst, nevím, pořád jen opakující se zatýkání, šeď, tresty, zatýkání, dokola. Až s postupujícím příběhem Magdy, kde se to tedy také dost opakovalo, jsem se začínala do příběhu vžívat a pak už jsem byla jen nadšená. Autorku mám ráda, její knihy znám, ale přesto je tato zatím nejslabší, leč určitě stojí za přečtení. Hold s Hanou nasadila vysokou laťku :-)
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Páni tohle bylo hodně zvláštní čtení. Při čtení mě hodně mrazilo a říkala sem si ještě že to tak nebylo vůbec si to totiž nedovedu představit. Knížka byla hodně čtivá, ale ten příběh me úplně nesedl. Nemůžu říct ze by mě to nebavilo, ale byla to slabší knížka od paní Mornštajnové, ale určitě ji mužů doporučit protože je to skvělá autorka.