Listopád
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463130/bmid_listopad-zqU-463130.png
4
5071
1337
Zeptali jste se někdy sami sebe, jaký by asi byl váš život, kdyby to v listopadu 1989 dopadlo všechno úplně jinak? Jaké by asi byly naše osudy, kdyby komunismus neskončil a my bychom zůstali za železnou oponou oddělující nás od světa i jeden od druhého? Jedna z nejúspěšnějších českých spisovatelek Alena Mornštajnová opět překvapuje; její nový román je dramatickým příběhem obyčejné rodiny, kterou velké dějiny během jedné listopadové noci rozdělí a postaví proti sobě. Sledujeme příběh Marie Hajné, která je kvůli účasti na demonstracích zatčena a odsouzena ke dvaceti letům vězení. Ví, že už nejspíš nikdy neuvidí vyrůstat své děti, a při životě ji udržují jen dopisy. A taky naděje, že se nakonec přece jen shledají... Vedle toho se odvíjí příběh dívenky Magdaleny, která je odebrána rodičům a umístěna do „ozdravovny“, ve které se vychovávají nové komunistické kádry. Jejich osudy se jednoho dne protnou, ale zcela jinak, než si obě představovaly a přály.... celý text
Přidat komentář
Věřím, že by nejedno srdce příznivce totalitního režimu zaplesalo. Jak krásně by nám bylo... Dnes bereme většinu věcí jako samozřejmost, kniha přiměje na chvíli se zastavit, zamyslet... Jsem fandou A.M., bezpochyby jde o jednu z předních autorek dneška. I když Listopád dle mého nepatří k jejím nejlepším dílům, místo v mé knihovně má.
(SPOILER) Mornštajnová písať vie, o tom sme sa už mohli mnohokrát presvedčiť, ale pri tomto diele sa nemôžem zbaviť pocitu, že sa pustila do žánru, ktorý je nad jej sily, do tém, ktoré nedokázala úplne ukočírovať a že to celé tak trošku odflákla. Vo výsledku som mierne sklamaný, očakával som trochu prepracovanejšie a komplexnejšie "čo by všetko nasledovalo keby..." a dostal som iba veľmi zbežne opísanú krajinu podobnú KĽDR, kde by som samozrejme ako človek narodený už do demokracie nechcel žiť ani sekundu. Ale tie očakávania boli asi aj moja chyba. Tiež som sa nedokázal počas čítania akosi úplne preniesť do deja, ktorý akoby sa celý čas nevedel rozhodnúť, či chce byť varovaním, dystopiou alebo obyčajným príbehom !!spoiler!! matky a dcéry vo zvláštny čas, vo zvláštnej krajine. Ja si teda vyberám to varovanie, ktoré je v týchto časoch potrebné ako soľ!
Uf....
Jasně, já vím. Všichni už ji četli. A všichni už dávno ví, jak je úžasná, to je celkem nasnadě. Ale že to bude tak náročné, že mi to dá tak krásně zabrat, to mě zaskočilo.
Listopad 89 mě zastihl v době dospívání, kdy byla nejdůležitější ze všeho aktuálně prožívaná velká láska a všechno ostatní dění kolem byla spíše jen dobrodružná kulisa. Ale teď to vnímám úplně jinak. Stále vidím tátu, jak sedí s chraptícím rádiem potmě v jídelně, poslouchá rušenou Svobodnou Evropu, nebo Hlas Ameriky a střídavě váhá, bojí se, je odhodlaný, naštvaný, smutný. Ten obraz tatínka umlčujícího mě prstem na rtech, znělky obou stanic, naléhavost v hlasech tehdejších redaktorů, prostě celou tu scénu budu mít už navždy pod kůží. Ale teď už v jiných souvislostech. Ta změna ve vnímání má jediný důvod. Mám děti.
A přemýšlím nad tím, jak velkou část z toho má na svědomí paralela s dneškem.....
"Anna už věděla, že v životě se střídají chvíle klidu se dny, v nichž se člověk musí hodně snažit, aby dokázal jít dál."
Smutné, ale krásné čtení... Zažila jsem komunisty, estébáky, milice, kádrováky i ten 17. listopad. Ale nikdy mne nenapadlo, jak by život náš a našich dětí vypadal, kdyby sametová revoluce nebyla sametová a moci se chopili esenbáci, vojáci a armáda. Znásobená totalita a úplná likvidace jakéhokoliv náznaku nesouhlasu nebo odporu vůči režimu. Mizející lidé a plné kriminály. Rozbité rodiny, nešťastní prarodiče, zničení rodiče a zoufalé děti. Asi by člověku nezbylo nic jiného, než se pokusit zdrhnout...Hluboká poklona paní Mornštajnové a díky Bohu, že to dopadlo jinak !! Netradičně plný počet a vřele doporučuji.
Za mě skvělá kniha, osobně jsem 17. Listopad nezažila, ale tento námět mnou jednoduše otřásl. Doporučuji
Při čtení knihy mi občas běhal mráz po zádech.Sama jsem 17.listopad zažila (jako dítě), ale tento scénář bych opravdu nechtěla. Obdivuji představivost spisovatelky, ale kniha je spíše depresivní. Hlavní hrdinka, dcera je bohužel celým režimem poškozena nejvíce. A její matka prožívá svá nejlepší léta bohužel ve vězení. Myslíte si, že se jim nakonec podaří setkat?
AUDIOKNIHA: Na tomhle počinu mě zaujalo téma a myšlenka. Cesta do alternativní budoucnosti je velmi lákavá. Příběh dvou žen je v první řadě velice tíživý a smutný. Hodně smutný. Takže pokud nemáte zrovna nervy v pohodě, radši prozatím vsaďte na jinou knížku. Jinak ale doporučuji k zamyšlení. Buďme rádi, že to ve skutečnosti dopadlo jinak... Za mínus považuji jen to, že mě na konci tentokrát (oproti Haně) nečekalo žádné překvapení. A styl vyprávění mi nějak nedovolil se s hrdiny opravdu sžít, jako by to bylo ploché. Cítila jsem, že z toho všeho šlo vytřískat víc... Jinak slušná práce. 80 %
Poutavý příběh, který šel napasovat nejen na smyšlenou historii, ale věřím, že by to bývalo mohlo takto skončit. Nejedná si o autorčinu nejlepší knihu
Šílené, nepředstavitelné, mrazivé. Asi takto bych to shrnula. Na Hanu to sílou příběhu nemělo, ale zařadila bych to hned za ní. Ještě, že se máme, tak jak se máme :-)
Ne, tohle není dobré. Nebo vlastně je. Ovšem není to vynikající. Mornštajnová je bezpochyby jedním z nejlepších autorů dnešní doby, ale tady jí dochází dech. Je těžkopádná, příběh předvídatelný, popisy známých věcí zdlouhavé. A to jsem člověk, co komunismus nezažil. Ale jak říká babička - nemůžou být pořád jen tučné roky, takže se těším na spisovatelčin další počin.
Co by bylo, kdyby ....
Další velmi silný příběh z pera Aleny Mornštajnové.
Další příběh, který nás nutí zastavit se, přemýšlet, vžít se a vnímat pocity postav v knize. Pocítit obrovskou beznaděj, bezpráví, které hlavní postavy prožívaly.
Kniha mne pohltila od prvních stran. Svižný děj, u kterého jsem nejednou měla husí kůži. Čím více listů jsem otočila, tím víc jsem věřila, že se vše v dobré obrátí.
Ale ne vždy, musí mít každý příběh dobrý a šťastný konec. Stejně jako "Hana" mi "Listopád" vzal na chvíli vítr z plachet, donutil zastavit a vstřebat veškeré pocity. Uvědomit si, že ne vždy a vše je samozřejmostí.
Tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Byť to tak nedopadlo, kniha je psaná velice reálně. A snad tomu i věřím, že by to tak klidně opravdu mohlo dopadnout. O to víc je to silný příběh . Řekla bych, že je silou na úrovni knihy Hana. Moc pěkně napsaná, i když ji teď nemohu jen tak vyhnat z hlavy.
Velmi čtivě napsaná kniha. I když se jedná zcela o smyšlený román, velmi mě zaujal. Jak jsme vděčná za to, jak listopadové události dopadly a za to, že žijeme ve svobodě.
Tak takhle depresivní knížku jsem snad ještě nikdy nečetl; jedním dechem ale dodávám, že to nemyslím jako kritiku, naopak, atmosféra popisovaná na těchto stránkách byla úžasně vtíravá a čtenář se do ní dostane natotata. Propojení dvou osudů, které plynou po větší část knihy jako tak nějak samostatně, bylo pro mě velmi překvapující a děj tak dostal další rozměr. Co me úplně rozsekalo, tak byl závěr; byl jsem neskutečně zvědavý, jak toto "postapo" autorka zakončí, a myslím si, že to nemohlo dopadnout lépe. Jedná se o mé první seznámení s touto autorkou, ale už nyní říkám, že se těším na její další knihy. Děkuji za tuto knihu, určitě doporučuji!!!
Nejde jinak,než dát 5 hvězdiček. Paní Mornštajnová prostě umí. Dystopický příběh ve stylu Orwellova 1984.
Sklamanie. Neviem, čo autorku viedlo k takej dystopii. Zdá sa mi to ako celok prehnané. Sme rovnako staré, niečo si pamätám, aj v mojej rodine boli rôzne osudy...neprijatie na školy, väzenie pre politické názory v 50tych rokoch, pracovné problémy po r.68. Ale ani po r.68 sa predsa neopakovali 50te roky a v ČSSR nevládol režim ako v Severnej Kórei. Kumulácia všemožných tragédií, príkorí a postihov mi prišla prehnaná, nič pozitívne ... Z predchádzajúcich kníh, ktoré som od autorky čítala (všetky, okrem Hotýlku, doteraz 4-5*), som mala vyvážený pocit, historické pozadie a súvislosti mi prišli spracované objektívne. Toto mi prišlo ako nejaká propagandistická literatúra a chvíľami som aj knihu znechutene odkladala. Nepáči sa mi to o to viac, že autorka je bravúrna spisovateľka, známa a obľúbená, jej knihy sa dobre čítajú a sú emocionálne pôsobivé. Mladšie ročníky, bez historickej pamäte to môžu považovať za pravdivé zobrazenie reality, aj keď sa jedná o dystopický román. Som veľmi zvedavá ako sa jej tvorba bude vyvíjať ďalej.
Další kniha od oblíbené autorky - nevybírala jsem knihu podle tématu, vlastně jsem si ani nepřečetla, o čem mám být, nehledala jsem recenze. Prostě autorka píše skvěle a její předchozí knihy mne dost zasáhly. Byly skvělé, každá trochu jinak.
Tato byla neuvěřitelná - zacloumala se mnou a dost mne vyděsila. I když příběh byl psán jako fikce, je až neuvěřitlené, jak je aktuální. Jak opět a znovu vybublává na povrch a pomalu se rozlézá mezi lidi - strach, nejistota, nenávist, pocit zmaru a beznaděje. Nezvládala jsem to číst souvisle, bylo mi až fyzicky zle či úzko, občas jsem některé pasáže přeskakovala, abych mne to tolik nepohltilo. Při druhém čtení si to vynahradím - autorka píše tak, že je škoda vynechat jediné slovo či souvětí.
Doporučuji - jak někdo již psal - jako povinnou četbu (nejen) mladým lidem.
Áje Mornštajnů se povedlo vytvořit dost slušnou orwellovskou postapo dystopii. Proč tyhle přívlastky? Protože lidé v knize Listopád nežijí. Oni přežívají. Od nepovedenýho sametu se totiž v ČSSR zastavil čas. (On se svym způsobem nepoved samet ani v reálu, ale pssst... o tom se nemluví, protože by si hodně lidí muselo sundat brejle.)
A tak tu máme Máju a Josku. Lidi plný nadějí. A tohle je příběh o nich. Nějakej zelenej mozek se v zemi, kde mají velký i filcky, rozhodne, že Gorbačov je měkejš a neni dost zapálenej pro budování lepších zítřků a tak dostane kuli do palice a... ta-dá... opět se nám tu v ulicích prohání přehlídka sovětský bojový techniky. Tentokrát se ale nepíše rok, co má Jágr na dresu, ale rok 89, tudíž Mája a Joska si svoje naděje můžou vzít, zmuchlat a zahodit do koše. Konečně vzniknul ten socialistickej ráj!
Celej tenhle příběh je plnej strachu a beznaděje. A člověk, když se začte, má pocit, že mu furt stojí fízl za zadkem a čumí, co dělá. Tohle by měla být povinná četba pro všechny mladý (a zejména pro ty, co mají sklony si totalitní režim romanticky idealizovat. A jako, že jich přibývá.), aby si uvědomili, za co naši fotrové a matky cinkali klíčema. Paní Mornštajnová prostě atmosféru udělat umí a svoje příběhy vypráví s lehkostí. Postava Máji má hloubku a postupně sledujeme její přerod v rezignovanou bytost, která ale v hloubi duše si tu naději uchovává. Její dcera je naopak státnim aparátem vychovaná poslušná budovatelka s vymytym mozkem. Vedlejší postavy onu dusnou a beznadějnou atmosféru dotváří.
Jediná věc, co mě trošku zamrzela je předvídatelnej konec. Ten totiž svítí pátracim reflektorem ze strážní budky na kilometr daleko, ale to je jen malej flíček na jinak skvělý knize a Listopád určitě stojí za přečtení.
Štítky knihy
dopisy česká literatura političtí vězni rok 1989 cenzura železná opona komunistický režim pečovatelský dům
Kniha Listopád je v
| Právě čtených | 118x |
| Přečtených | 7 173x |
| Čtenářské výzvě | 2 545x |
| Doporučených | 331x |
| Knihotéce | 1 148x |
| Chystám se číst | 1 192x |
| Chci si koupit | 338x |
| dalších seznamech | 31x |
(SPOILER) Kniha je dostatečně zajímavá a děsivá na to, aby dokázala zaujmout širokou čtenářskou obec, což ostatně vidíme i zde. Musím ocenit práci s fiktivní realitou, která zde byla nastíněna, nejvíce se mi líbilo zpracování Magdaleny a jejího pohledy na věc. Kdyby byla jako Jana, bylo by vše jednodušší a kniha by mohla končit úplně jinak, ale ona byla Liška a navíc ukázkový příklad dítěte vychovaného v socialistickém ústavu. Oslovilo mě dosud nezpracované téma a oceňuji zajímavý konec. Z hlediska ženy, která strávila 15 let ve vězení za to, že chtěla svobodu a změnu, si ale nedokážu představit, že by s útěkem souhlasila a za roky, co mohla poznávat protřelost systému věřila, že je to tak snadné. Rovněž, pokus jsme celou dobu četli, že všude hlídkuje armáda, nepředpokládám, že by si hranice neopatřili lépe. Tady mi chybí i propracovanější psychologie a myšlenky. Závěr knihy je, řekla bych, až uťatý. Tak dlouhou dobu vytvářený fikční svět je najednou odbyt pouze domnělou svobodou a pozdě předanou zprávou, smrtí Jany. Můžeme zde vidět jakési lepší vyhlídky do budoucnosti, ale působí spíše pateticky a neuvěřitelně.